iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Soudce Kuděla: Kárné řízení ostuda pro rodinu, soud

Kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) v čele s Radovanem Havelcem potrestal soudce Okresního soudu v Ústí nad Labem (OS) Pavla Kudělu za průtahy snížením platu o deset procent na čtyři měsíce. Soudce Kuděla, který například rozhodoval případ ústeckého exhejtmana za ODS Jiřího Šulce či bývalého primátora Ústí nad Labem Víta Mandíka z ČSSD, ve dvaceti případech pozdě vyhotovil rozsudky a usnesení.

Soudce Kuděla hned v úvodu včerejšího jednání u NSS v Brně všechny v kárné žalobě popsané skutky doznal, omluvil se za způsobené obtíže a vyjádřil především lítost nad tím, že jeho pochybení dopadá na účastníky řízení. „Je mi to krajně nepříjemné, trapné, je to ostuda nejen pro mne osobně, pro mou rodinu, ale i pro náš soud“, prohlásil soudce, který se jím stal „oklikou“ přes státní zastupitelství v době, kdy prezident Václav Klaus odmítal jmenovat kandidáty mladší třiceti let.

Podle soudce Kuděly je na vině hlavně jeho vlastní chybná organizace práce, spočívající především ve špatné volbě priorit. Vliv má i to, že u soudu jsou mu přidělovány přednostně, v rámci specializace, trestné činy úředních osob, korupce při veřejných zakázkách, zneužití pravomoci úřední osoby a maření úkonu úřední osoby z nedbalosti. Projednávání všech těchto věcí je totiž komplikované, jsou téměř vždy projednávány v hlavním líčení a obhajoba rozhodnutí povětšinou napadá řádnými i mimořádnými opravnými prostředky. Svoji roli taktéž sehrává, že má z osobních důvodů zkrácený úvazek a nemůže pracovat, na rozdíl od kolegů, o víkendech.

Kdo nezažil ústeckou justici, nemůže problém chápat

Dalším negativním faktorem jsou přetrvávající problémy ústeckého okresního soudu a obecně celé severočeské justice. „Ten, kdo nezažil soudy na severu a pohyboval se jinde, nechápe, jaká ta situace stále je“, konstatoval soudce, jakkoliv zdůraznil, že jej to nijak neomlouvá. Konkrétně u ústeckého soudu Kuděla zmínil mimořádnou fluktuaci soudců i administrativního personálu. Soudci od soudu odcházejí k jiným soudům, OS v Ústí nad Labem je pro ně bránou do justice. V poslední době odešel jeden soudce bez náhrady, další dva se chystají a žádná náhrada není. Tomu v průběhu řízení přisvědčil i kárný žalobce, který OS v Ústí nad Labem označil doslova za „průtokový ohřívač“.

Z výpovědi soudce Kuděly také vyplynulo, že se ovšem v severočeské justici poměrně razantně mění pro soudce „pracovní klima“ a mnozí tak narážejí na limity dosavadních pracovních návyků. Nedávno kárné senáty řešily případy, které mají v tomto shodne rysy, a to v případě dvou soudců z OS v Liberci. Jakkoliv se nejednalo o soudce jinak tak vysoce odborně hodnocené, jako v případě Kuděly.

Předsedové soudů jednak zintenzivnili kontrolu práce ohledně průtahů, soudci si již nemohou „vybírat“ případy, ale musí vyřizovat agendu průběžně, čemuž svědčí i snižující se nápad za poslední období. „Abych pravdu řekl, podlehl jsem určité iluzi, dané tím minulým stavem na našem soudu nebo na odvolacím krajském soudu, kdy se do jisté míry tolerovaly prohřešky, kdy se stávalo, že rozhodnutí po roce, roce a půl, po dvou … Tak jsem byl asi velice tvrdě vyveden z omylu, že tomu tak není a nebude,“ konstatoval soudce Kuděla, který od roku 2011 obdržel od svých nadřízených z těchto důvodů dohromady 7 výtek.

Dokáže jít proti názoru žalobců

Kuděla je přitom hodnocen po odborné stránce jak svými kolegy, tak odvolacím soudem jako velice kvalitní soudce, jemuž se případy „odvolačkou“ prakticky nevrací z důvodu procesního pochybení. A to i přes skutečnost, že má s ohledem na specializaci více rozhodnutí napadených odvoláním. „Asi mám pověst přísného soudce.

Na stranu druhou dokážu jít i proti názoru státních zástupců“, uvedl Kuděla před kárným senátem. Kudělův kárný žalobce tak působil spíše jako „káravý žalobce“ a divák měl pocit, jako kdyby na místě soudce Kuděly seděl profesor Matulka z filmu „Cesta do hlubin študákovy duše“.

Kárný žalobce, Kudělův kolega Martin Majchrák, předně odmítl, že by na problém měl vliv nedostatek administrativního personálu: soudce Kuděla má totiž podle něj stabilizovaný a kvalitní tým, jen jej neumí využít a příliš mnoho věcí vyřizuje sám. Jako hlavní důvod uvedl „přílišnou pečlivost“ soudce, kdy platí, že je lepší mít 95% rozsudek ve lhůtě, než 150% rozsudek po lhůtě.

Soudce podle něj musí najít zlatý kompromis, co v rozsudku musí být a co může naopak odvolací soud už postrádat. Soudce Kuděla je podle něj také „obětí“ své vysoké odbornosti v kombinaci s dobrosrdečností. „Kolega Kuděla nás neumí vyhodit, my se s ním chodíme radit všichni, včetně mě. Kdokoliv za ním přijde, a chodíme za ním všichni, všem poradí. Možná vyjma pana předsedy, protože ten sedí v jiném patře“, uvedl kárný žalobce, podle něhož nebýt těchto osobních limitů, byl by dnes Kuděla minimálně soudcem odvolacího soudu.

Přemíra pečlivosti škodí

Jeho slova potvrdilo i stanovisko soudcovské rady, které konstatovalo na straně jedné vysokou odbornou erudici soudce a ochotu pomáhat kolegům, na straně druhé však přemíru pečlivosti a perfekcionismu v kombinaci s tím, že si vše dělá sám a neumí využít pomoci vyšší soudní úřednice a asistentů.

Kárný senát při svém rozhodnutí zdůraznil jak kárnou bezúhonnost soudce, tak jeho odborné kvality. Jako velké plus vyhodnotil jeho doznání i přijetí odpovědnosti, kdy se nesnažil přenést odpovědnost. Jako přitěžující okolnosti pak zmínil to, že se jednalo o soustavné jednání, kdy si soudce dlouhodobě nevhodně organizuje práci a ani po podání kárného návrhu nebyl schopen ve dvou věcech rozhodnutí vyhotovit, ačkoliv od lhůty uplynul už rok. Dále měly vliv jak rozsah, tak délka průtahů i skutečnost, že u některých věcí nepožádal o prodloužení, ačkoliv věděl, že by to měl udělat. Proto přistoupil kárný senát k potrestání ve formě snížení platu o deset procent na čtyři měsíce. Petr Dimun, ceskajustice.cz

NAGYOVÁ ODSOUZENA PODMÍNKOU

Za zneužití Vojenského zpravodajství odvolací soud zpřísnil Janě Nečasové (dříve Nagyové) i třem obžalovaným zpravodajcům podmíněné tresty a zákazy činnosti. Někdejší šéfce kabinetu premiéra Petra Nečase (ODS) uložil tříletou podmínku a desetiletý, tedy maximální zákaz působení ve vedoucích funkcích státní správy. Dnešní verdikt v kauze, která v roce 2013 přispěla k pádu Nečasovy vlády, je pravomocný. Státní zástupce se pro čtveřici domáhal nepodmíněných trestů vězení.

Nečasová podle rozsudku zosnovala zneužití pravomoci, když v roce 2012 nezákonně zaúkolovala zpravodajce, aby zařídili sledování premiérovy tehdejší manželky Radky. Získáním informací o její předpokládané nevěře chtěla uspíšit Nečasův rozvod.

Zpravodajci Ondrej Páleník, Milan Kovanda a Jan Pohůnek dostali podmínky v délce 2,5 let, dvou let a 20 měsíců a zákazy činnosti ve zpravodajských službách a bezpečnostních sborech na osm, sedm a šest let. Verdikt si dnes k pražskému městskému soudu přišel vyslechnout pouze Páleník, ostatní obžalovaní za sebe vyslali advokáty. Zasedání, které rozsudku předcházelo, bylo celé neveřejné, a to kvůli utajovaným skutečnostem o činnosti rozvědky.

Podle odvolacího senátu byly původně uložené podmíněné tresty v rozpětí 18 měsíců až dvou let a pětileté zákazy činnosti nepřiměřeně mírné. Soudci však nyní zároveň dospěli k závěru, že čtveřici nemohou poslat za mříže.
„Všichni obžalovaní byli stíháni pouze pro přečiny. Soud se řídil v prvé řadě omezením, že za přečiny lze nepodmíněné tresty uložit pouze tehdy, pokud vzhledem k osobám obžalovaných nelze dosáhnout účelu trestu jiným než nepodmíněným trestem,“ vysvětlil předseda senátu Richard Petrásek.

Zároveň připomněl, že všichni obžalovaní byli doposud bezúhonní a že od spáchání jejich skutků už uplynula dlouhá doba, přičemž délku trestního řízení nezavinili.„Není to maximální spokojenost, ale podstatné je, že soud pravomocně konstatoval, že se tito pachatelé dopustili protiprávního sledování občanů této země, a výrazným způsobem tak zasáhli do ústavních práv a svobod těchto lidí,“ komentoval verdikt státní zástupce Rostislav Bajger. Výše zpřísněných trestů je podle něj akceptovatelná.

Soudce Petrásek shrnul, že Nečasová kontaktovala Páleníka s žádostí o sledování na základě tvrzení své kartářky. „Obžalovaná navštívila kartářku, ke které chodila řadu let a která se podle ní nikdy nezmýlila, a ta jí sdělila, že manželka jejího milence doktora Nečase má milence,“ konstatoval. Později nechala Nečasová sledovat také dva zaměstnance úřadu vlády.

Skutečnost, že Nečasovou potrestal nejpřísněji, zdůvodnil senát tím, že oba skutky zorganizovala. „Bez jejího přičinění by ostatní obžalovaní zůstali bezúhonnými osobami,“ podotkl soudce. Tříletá podmínka s pětiletou zkušební dobou je nejvyšší, jakou lze uložit.

„Problém mojí klientky spočívá v tom, že má další dvě kauzy, u kterých by přicházel v úvahu – kdyby tam byla uznaná na vinu – souhrnný trest. A jakýkoliv den navíc k těm třem letům už je trest ze zákona nepodmíněný. Takže to je velké nebezpečí, které jí teď hrozí,“ zhodnotil rozhodnutí advokát Nečasové Eduard Bruna. „Dovolání nám nepomůže, protože o něm se rozhoduje třeba až za rok. Jeho podání tak pro nás nemá velký význam, ale bude záležet na stanovisku klientky,“ řekl.

Nečasova současná manželka Jana čelí v obou zmíněných kauzách obžalobě. V prvním případě se zpovídá z údajného vyzrazení utajované informace BIS lobbistovi Ivu Rittigovi. Druhý se týká údajného podplácení poslanců příslibem lukrativních funkcí a zahrnuje také krácení daní z dárků, které Nečasová dostávala od vlivných podnikatelů.

POLICIE NAVRHLA OBŽALOVAT SOUDCE VS ELISCHERA, KORUPCE

Kriminalisté navrhli obžalovat soudce pražského vrchního soudu Ivana Elischera, který se podle nich nechal uplácet k tomu, aby ovlivňoval řízení ve prospěch Vietnamců souzených za drogové delikty. Elischerovi za přijímání úplatků, zneužití pravomoci úřední osoby a nadržování hrozí až 12 let vězení, soudce vinu odmítá.

O návrhu na obžalobu bude rozhodovat Městské státní zastupitelství v Praze. „Obsah konečného návrhu nebudeme v této chvíli blíže specifikovat. Po seznámení se s kompletním spisovým materiálem rozhodne státní zástupce o podání obžaloby nebo vyřízení věci jinak,“ uvedl k tomu mluvčí zastupitelství Aleš Cimbala. Elischera návrh na obžalobu nepřekvapil. Současně ale rozhlasu řekl, že neměl dost času si spis prostudovat a požádal kvůli tomu státního zástupce o přezkoumání postupu policie.

V souvislosti s korupční kauzou byl Elischer loni na jaře dočasně zproštěn výkonu funkce soudce, několik týdnů strávil ve vazbě. Podle vyšetřovatelů soudce páchal trestnou činnost nejméně od května 2016. Zprostředkovatelem korupce byl údajně Hung Quoc Nguyen, kterému soudce prý už ale přinejmenším od roku 2013 poskytoval údaje z trestních kauz, které měl buď na starosti sám, nebo které řešili jeho kolegové.

Vyšetřovatelé z Národní centrály proti organizovanému zločinu již dříve uvedli, že Nguyena a Elischera pojily „velmi blízké a nadstandardní vztahy“. Předseda soudního senátu se podle nich s mužem scházel i ve své kanceláři v budově vrchního soudu, přičemž Nguyen na soudce „aktivně a cíleně“ působil, přičemž „intervenoval pouze u obžalovaných, kteří byli schopni za tyto služby poskytnout finanční plnění“. Nguyen pak prý osobně předával soudci peníze.
Soudce podle policejní centrály předal Nguyenovi informace o desítkách obviněných, obžalovaných i odsouzených, zejména pro jakou trestnou činnost jsou stíhaní, od kdy jsou ve vazbě a kde.

RADA EVROPY: ČR NEPLNÍ POKYNY PROTI KORUPCI V POLITICE A JUSTICI

Česká republika nedokázala plně uvést do praxe žádné z celkem 14 protikorupčních opatření zaměřených na efektivnější boj s uplácením v politice či justici. Uvedla to dnes protikorupční skupina Rady Evropy (GRECO), podle které se Česku povedlo částečně zohlednit polovinu doporučení. Praha by měla do konce června předložit protikorupční skupině zprávu o tom, jak v zavádění zmíněných kroků postoupila.

Patnáctistránkový dokument věnovaný České republice uvádí, že „současná velmi nízká úroveň plnění doporučených opatření je celkově neuspokojivá“, a vyzývá Česko, aby co nejdříve podalo zprávu o jejich zavedení. Krajní termín je do 30. června. Chyba! Odkaz není platný.

„Doporučení v gesci ministerstva spravedlnosti budou z velké části řešena legislativními změnami, které jsou již v běhu,“ uvedl mluvčí ministerstva spravedlnosti Vladimír Řepka. Ministerstvo podle něj vládě předložilo návrh zákona o lobbování, který odráží doporučení GRECO v této oblasti. Letos úřad plánuje novely zákonů o soudech a soudcích a o státním zastupitelství.“Realizace doporučení GRECO je dále zahrnuta ve Vládní koncepci boje s korupcí na léta 2018 až 2022, respektive v Akčním plánu boje s korupcí na rok 2019,“ uvedl Řepka.

Skupina mimo jiné požadovala, aby Česko zajistilo větší transparentnost práce poslanců a senátorů. České úřady podle GRECO nesplnily třeba doporučení zveřejňovat záznamy zasedání parlamentních výborů či zavést kodex přípustného jednání zákonodárců včetně závazných pravidel týkajících se přijímání darů či výhod.
Hodnotící zprávu si můžete stáhnout zde.

V justiční sféře se nesplněná doporučení GRECO týkala mimo jiné zavedení kodexu přípustného jednání soudců či změn v procesu jmenování a odvolávání státních zástupců.Částečně se podle GRECO podařilo například zavést majetková přiznání zákonodárců či zlepšit dohled nad tím, zda nejsou ve střetu zájmů.

„Pro Českou republiku je zásadní, aby podnikla rozhodné kroky a podnítila rozšíření etického chování a morální integrity mezi politiky a zlepšila důvěru (veřejnosti) ve volené zástupce,“ konstatuje zpráva GRECO, podle níž jsou v Česku zákonodárci a politické strany vnímáni velmi negativně i v souvislosti s množstvím kriminálních afér.

Skupina GRECO sdružuje asi 40 států. V roce 1999 ji zřídila Rada Evropy za účelem monitorování států v oblasti dodržování protikorupčních standardů. V minulých letech bylo Česko podle skupiny v zavádění doporučených kroků úspěšnější, opakovaně se jí dařilo včas splnit většinu z nich.

DOZORCI V LITOMĚŘICÍCH ZRANILI CIZINCE

Okresní soud v Litoměřicích se dnes začal zabývat případem dvou dozorců litoměřické vazební věznice, kteří podle obžaloby vážně zranili cizince při zákroku ve výtahu. Muži vinu odmítli. Za zneužití pravomoci úřední osoby jim hrozí tři roky až deset let vězení. Jeden z nich je navíc obžalován z ublížení na zdraví.

Obžaloba viní Jaroslava Nepovíma a Miroslava Hupku z toho, že fyzicky napadli Lotyše v úmyslu ho potrestat za předchozí napadení jejich kolegy. Cizinec byl v Litoměřicích v předávací vazbě. Dozorci podle žalobce muže několikrát udeřili do hlavy, jeden z nich použil i gumový obušek, čímž mu způsobili mnohačetná poranění. Právní zástupce cizince Alexej Krenke uvedl, že muž má trvalé následky.

Oba dozorci to, z čeho je viní obžaloba, odmítli. „Nic jsem neprovedl,“ řekl Nepovím. „Nejsem žádné klečící komando,“ uvedl. Vypověděl, že vyzvedl Lotyše i s kolegou na zdravotním oddělení v záměru ho odvést na celu. „Odvedli jsme ho do výtahu, zavřeli přepážku a on začal vyvádět, bouchal pouty. Kolega ho vyzval, ať protiprávního jednání zanechá, neučinil tak. Proto kolega vstoupil za přepážku a chtěl ho zklidnit, to se nedařilo, potom použil obušek, pak jsem přistoupil já a dostali jsme ho na zem,“ popsal situaci Nepovím. „Šlo pouze o zklidnění, nebyl v tom úmysl někomu ublížit,“ dodal. Ve výtahu byl cizinec v poutech.

Po zákroku odvezli dozorci muže zpět na ošetřovnu a poté na celu. Shodně vypovídal u soudu i obžalovaný Hupka, jenž byl v té době vrchním dozorcem. „V první řadě nesouhlasím s obžalobou, ničeho jsem se nedopustil, byl to pouze zákrok,“ řekl. Důvodem zákroku bylo podle něj to, že se dozorci cítili být ohroženi na životě, proto použili donucovací prostředky jako chvaty a hmaty.

Žalobce uvedl, že muži několika údery rukou do hlavy a nejméně dvanácti údery služebním obuškem a úmyslným šlápnutím na koleno způsobili cizinci početná povrchová poranění, podkožní krevní výrony hlavy a pohmoždění kolenního kloubu. Zranění si vyžádala lékařská ošetření.

Lotyš nyní pobývá v Rize. Soud ho chce vyslechnout prostřednictvím videokonference na konci května. „Za účast na protivládní demonstraci byl odsouzen ke dvou letům nepodmíněného trestu, nyní už je po výkonu trestu doma,“ řekl novinářů jeho právní zástupce. Podle něj celá kauza začala už v návštěvní místnosti, kde už měl cizinec potyčku s vězeňskou službou, poté byl převezen na ošetření a teprve pak vznikl konflikt ve výtahu. Muž požaduje odškodnění 550.000 korun. Hlavní líčení bude pokračovat na začátku dubna, kdy by soud mohl vyslechnout ošetřující lékařku.

222 ADVOKÁTŮ PŘISTUPUJE ELEKTRONICKY DO SPISŮ ÚS

Ústavní soud umožňuje advokátům už půl roku nahlížet do svých živých soudních spisů přes internet. Místo aby advokáti museli spisy listovat v soudní budově, nahlíží do nich odkudkoli, kde je internetové připojení. Takové řešení je mezi českými soudy revoluční a zatím pouze jediné.

„Aplikace NaSpis byla vyvinuta, aby právní zástupci účastníků nemuseli kvůli krátkému seznámení s dokumenty obsaženými ve spise přijíždět až z daleka a mohli tak šetřit svým klientům náklady a sobě čas,“ uvedl pro Českou justici důvod, proč Ústavní soud před půl rokem, loni 1. září, tuto aplikaci spustil, jeho generální sekretář Vlastimil Göttinger.
Poprvé lze nahlédnout do spisu po internetu

Takové řešení je průkopnické. Kromě Ústavního soudu totiž běžně platí, že chce-li účastník řízení do soudního spisu nahlédnout, musí se na určitý den a hodinu předem objednat na informačním středisku konkrétního soudu, a pak se tam i dostavit. Soud totiž protistraně zasílá na vědomí jen podání účastníků řízení, typicky žalobu, vyjádření k ní anebo odvolání. Listinné důkazy, na něž účastníci ve svých podáních odkazují, zůstávají po celou dobu procesu u soudu a seznámit se s nimi lze jen osobním nahlédnutím do spisu.

„Aplikace NaSpis je zatím ještě v záběhu, protože lze žádat pouze o zpřístupnění elektronických dokumentů v těch řízeních, která byla před Ústavním soudem zahájena po 1. září 2018. Řada advokátů proto o naší aplikaci vůbec neví, natož aby ji využila,“ odpověděl Vlastimil Göttinger na otázku České justice, jak velký zájem je mezi advokáty za prvního půl roku provozu aplikace NaSpis o dálkovou formu nahlédnutí do spisů, které Ústavní soud vede o ústavních stížnostech.

Aplikace jen pro advokáty

A jeho slova potvrzuje i výsledek twitterového hlasování České justice. Toho se zatím zúčastnilo jen pětadvacet advokátů, nicméně vyplynulo z něj, že přístup do aplikace NaSpis si zřídilo 16 procent z nich. Víc než polovina hlasujících tak sice ještě neučinila, ale o přístup si určitě požádá. O něco málo víc než třetina respondentů o tom neuvažuje vůbec.
Protože v řízení před Ústavním soudem musí být ten, kdo podává ústavní stížnost, povinně zastoupen advokátem, umožňuje Ústavní soud přístup do aplikace NaSpis jen advokátům a neuvažuje, že by to v budoucnu povolil dalším osobám. Aplikace proto není a nebude zpřístupněna ani samotným účastníkům.
Soud spis připraví a zašle unikátní kód

Do aplikace lze přistupovat z webového rozhraní, které se bez problémů zobrazuje i na chytrých telefonech. O vývoji samostatné mobilní aplikace však Ústavní soud prozatím neuvažuje. „Při současném objemu poskytovaných služeb a stávajícím počtu uživatelů by budování mobilní aplikace nebylo efektivní ani hospodárné. Aplikace NaSpis totiž za půl roku svého provozu vygenerovala zatím jen sedmdesát osm individuálních žádostí o nahlížení do spisu,“ vysvětluje takový postoj Vlastimil Göttinger.

Podmínkou pro zpřístupnění aplikace je podání žádosti. I to se děje na webovém rozhraní a je intuitivní. Jakmile Ústavní soud tuto žádost zkontroluje, zašle advokátu do jeho datové schránky unikátní přístupové údaje.

Po přihlášení do aplikace NaSpis vidí advokát přehled soudních spisů ve svých živých dosud neskončených klientských případech, o nichž Ústavní soud zahájil řízení po 1. září 2018. Jsou označeny spisovými značkami, osobami soudců zpravodajů, stěžovatelů i protistran z původních řízení před obecnými soudy.

Prostřednictvím aplikace může advokát požádat o nahlížení do nejvýše dvou spisů zároveň. Aplikace ho intuitivně navede. Jakmile Ústavní soud spis k nahlížení připraví, vyrozumí o tom advokáta zprávou dodanou do jeho datové schránky. Tato zpráva obsahuje unikátní kód, který advokát po přihlášení do aplikace vyplní a požadovaný spis se mu tím zpřístupní. Po půlhodinové nečinnosti anebo manuálním ukončení nahlížení se spis znepřístupní. K opětovnému nahlížení do něj je třeba v aplikaci vygenerovat novou žádost.

Přístup ke spisu za 48 hodin od plné moci

Zatímco o zástupcích stěžovatelů má Ústavní soud přehled, protože svou plnou moc soudu zasílají už společně s ústavní stížností, v případě vedlejších účastníků je situace komplikovanější. Vedlejšími účastníky jsou v řízení o ústavní stížnosti zbylí účastníci řízení před obecnými soudy, jednoduše řečeno protistrana. Ti se však o podání ústavní stížnosti dozvídají později, zpravidla až je Ústavní požádá o jejich vyjádření k podané ústavní stížnosti.

„Stalo se, že právní zástupce bezprostředně po zaslání plné moci žádal o přístup do systému. Takovým požadavkům ale nelze vyhovět. Zpracování plné moci, její přiřazení do spisu a do souvisejících elektronických systémů vyžaduje určitý čas, a jedná se také jen o malou část celkové agendy, kterou musí příslušní zaměstnanci za den realizovat. Proto nemůžeme garantovat, že advokát bude moci NaSpis využít dříve, než za osmačtyřicet hodin od předložení speciální plné moci, která ho k zastupování před Ústavním soudem opravňuje,“ svěřil se generální sekretář Vlastimil Göttinger České justici s jediným snad opravdu vážným problémem, s nímž se aplikace NaSpis za prvních šest měsíců svého ostrého provozu potýká.

U obecných soudů elektronicky nahlížet nelze

K aplikaci NaSpis se pro Českou justici vyjádřil a s osobními zkušenostmi podělil i předseda sněmovního podvýboru pro digitalizaci justice Jakub Michálek (Piráti): „Byl jsem Ústavní soud navštívit a aplikaci si vyzkoušel. Funguje dobře, parametry jsou konzervativní, takže to je pouze pro nové případy, a byla tam taková mírně bizarní registrace. Mnohem přínosnější by to bylo u obecných soudů.“.

A právě o to se bude Česká justice zajímat a digitalizaci justice nadále sledovat. Skutečností totiž je, že nahlížet obdobným způsobem do spisů jiných soudů než Ústavního zatím k dnešku nelze.
________________________________________
Údaje za celou dobu provozu aplikace NaSpis od 1. září 2018:
Potvrzených registrací (tolik advokátů může aplikaci plně využívat): 222
Vygenerovaných žádostí o nahlížení do soudních spisů Ústavního soudu: 78
________________________________________
Tomáš Nahodil, ceskajustice.cz

PRO KOHO BUDOU ZÁMĚRY POLICIE ČR?

Reforma Policie České republiky proběhla v letech 2008-2010 a předcházela jí několikaletá příprava a diskuse na odborné i parlamentní úrovni. Byla projednána s tisíci policistů, politiků, odborníků na vnitřní bezpečnost, koalicí, opozicí, zahraničními experty, starosty atd. Měla návaznost na celou bezpečnostní komunitu, zpravodajské služby, obecní policie. Měnilo se téměř 60 zákonů. Vše už bylo probráno, vyargumentováno, sepsáno, publikováno (Reforma Policie ČR aneb Pomáhat a chránit). Téměř nic, co se v policii odehrává dnes a má alespoň nějakou logiku, není nové. Jen už se to nenazývá „Langerova policejní reforma“.

Odbornou veřejnost tedy nemohlo překvapit spojení Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování a vznik Národního centra proti organizovanému zločinu v polovině roku 2016. Udivila snad jen neprofesionalita, se kterou to bylo realizováno a načasování, které perfektně zapadlo do konspiračních teorií tvůrců nových pořádků, ve kterých bude jednou někdy někomu líp.
Do NCOZ nebyla začleněna ani Národní protidrogová centrála, jejíž příslušníci – na rozdíl od bývalých ÚOOZ a ÚOKFK – nedostali přidáno na platech. Veřejnost ještě zaznamenala, že nově vzniklý sloučený útvar dostane megastavbu v policejním areálu v Praze-Zbraslavi, občas proběhne výměna ředitele Mazánka za jiného Mazánka, státní zástupci vznik superútvaru stále neúnavně kritizují a vedení policie tvrdí, že je vše v pořádku a chlubí se zvýšenou efektivitou.

Čas od času se objeví informace o tom, že po výměně vedení NCOZ jsou uzavírány kauzy předsedy vlády a jeho problémy záhadně mizí jak letadla v Bermudském trojúhelníku. Traduje se, že když odešel minulý policejní prezident, kterému nebyl nakloněn, tak mohl slavit. Otázka zní, zda ještě existuje nějaký úřad, sbor nebo instituce, která by nebyla řízena lidmi, kteří jsou k premiérovi minimálně shovívaví. Nejpravděpodobnější odpověď zní, že žádný takový už není – Andrej Babiš se svými lidmi zkrátka ovládl Česko – a že to vlastně už je každému jedno.

Logicky a pro zasvěcené nepřekvapivě pak zaznívá i to, že bude dokončena reforma policie v oblasti služby kriminální policie a vyšetřování. Policejní prezident Jan Švejdar vyhlásil, že od příštího roku se mají citlivé informace sbíhat do tzv. centrální analytiky. Sláva, reforma policie bude dokončena.

Podobné záměry měl už jeho předchůdce. V roce 2014 chtěl zřídit centrální analytický útvar. „Chci, aby policie byla jednotná a byla schopna eliminovat právě podobné věci, tedy aby nedocházelo k tomu dublování. K tomu by měl právě sloužit analytický útvar, který bude mít k dispozici náměstek policejního prezidenta, který by měl jasně vymezovat tu příslušnost,“ uvedl tehdejší policejní prezident Tomáš Tuhý.

Ale všechno tady už jednou bylo. Možná by si měl nový policejní prezident přečíst výše zmíněnou knihu též nazývanou „Kronika reformy“, kterou v roce 2012 představil tým kolem bývalého ministra vnitra Ivana Langera, který reformu v letech 2008-2009 uvedl v život. Aby to nemusel hledat, tak mu napovíme. Na stranách 102-105 by se dočetl: „Cílem by mělo být zefektivnění a prohloubení spolupráce a výměny informací, koordinace analytické činnosti, nastavení podmínek pro vytváření společných pracovních týmů při zachování specializace jednotlivých organizačních součástí.“

„Bude taktéž řešena spolupráce s Celní správou ČR tak, aby se zamezilo dvojkolejnosti rozpracování jednotlivých případů, bude koordinována činnost obou sborů a bude nastaven systém sdílení a výměny informací z informačních a analytických systémů.“ „Centrální analyticko-informační pracoviště by tak zajistilo vzájemnou informovanost útvarů služby, jednotné výstupy dovnitř i vně policie, zajišťování prověrek pro NBÚ, ministerstev a dalších státních orgánů.“
„Vznikne tzv. Integrované informační prostředí, které bude představovat jednotný informační systém Policie ČR a stane se základem pro posílení kriminálního zpravodajství a analytiky. Kromě sjednocení informačních systémů dojde také k posílení spolupráce mezi jednotlivými útvary SKPV především na úrovni celorepublikových útvarů.“

Kdyby si ani potom ještě nevěděl rady, mohl by se zeptat svého kolegy z Celní správy ČR. „V neposlední řadě se připravil a spustil nový analytický systém útvaru, který se následně stal jednotným pro všechny celorepublikové útvary. Jeho cílem byla výměna všech informací u PČR.“ Tuto větu na str. 26 Kroniky reformy napsal plk. Mgr. Robert Šlachta, předchozí zástupce ředitele Úřadu SKPV a pozdější ředitel ÚOOZ, který tuto funkci (a policii) opustil poté, kdy se v roce 2016 systém stal jednotným pro první dva celorepublikové policejní útvary.

Na rozdíl od polovičaté a amatérsky provedené reorganizace v roce 2016, byla v letech 2007-2008 představována skutečně komplexní reforma policie. Byla – jako jediná – připravená a projednaná s tisíci policistů, politiků, odborníků na vnitřní bezpečnost, koalicí, opozicí, zahraničními experty atd. Měla návaznost na celou bezpečnostní komunitu, zpravodajské služby, obecní policie, bezpečnostní služby, pojišťovny atd. Měnilo se téměř šedesát zákonů. Vše už bylo probráno, vyargumentováno, sepsáno, publikováno.

Vůbec nic z toho tedy není dnes nové. Projekt společné analytiky, informatiky a logistiky SKPV z roku 2008 však nebyl, v důsledku pádu vlády, zcela realizován. Centrála informatiky a analytických procesů (CIAP), která zastřešila celorepublikové útvary, byla však zcela nezávislá i na Johnovu policejním prezidentovi. To se ovšem Věcem veřejným nelíbilo. Snad proto byl tento projekt v rámci SKPV zrušen, analytika byla oddělena od informatiky a ta je dosud řízena „odborníkem“, dosazeným politickým podnikatelem.

Žádný z policejních prezidentů ani ministrů vnitra od doby „Langerovy reformy“ nebyl schopen předložit nic jiného, co by se dalo nazývat reformou policie. Nesmyslný návrat zlatých pěticípých hvězdiček na výložkách policistů a epoletách generálů nelze za žádnou reformu, natož něco přínosného, považovat.

Nyní se má dle policejního prezidenta situace změnit. Ale cui bono? Odpovědět si může každý sám. Policejní prezident Švejdar prohlásil: „Centrální analytika nevznikne na policejním prezidiu, nýbrž na vrcholném orgánu Služby kriminální policie a vyšetřování.“ Asi mu nikdo neřekl, že na tom také není nic nového. Zřejmě by byl, stejně jako mnozí novináři, překvapen, že i SKPV je řízeno Policejním prezidiem PČR v čele s policejním prezidentem. No a téměř všechny instituce a úřady v ČR jsou řízeny vládou ČR, v čele s jejím předsedou, t. č. trestně stíhaným Policí ČR, pod dozorem Městského státního zastupitelství v Praze a dohledem Vrchního státního zastupitelství v Praze. A to je ta jediná opravdová změna. Jaroslav Salivar, ceskajustice.cz

NAVÝŠENÍ MINIMÁLNÍ A ZARUČENÉ MZDY

V posledních letech opakovaně dochází ze strany vlády k výraznému navyšování minimální a zaručené mzdy. Tento trend je z pohledu zaměstnanců, zejména těch s nejnižšími mzdami, vnímán jednoznačně pozitivně. Na druhou stranu však může skokový nárůst minimální mzdy (a s tím související nárůst mzdy zaručené) významně ekonomicky zasáhnout zaměstnavatele s vysokým podílem zaměstnanců s minimálními příjmy. Nejedná se přitom o zcela ojedinělé případy. Typicky lze uvést například úklidové firmy, podniky z odvětví ubytování, stravování či pohostinství, společnosti zajišťující ostrahu objektů, maloobchodní prodejny či dopravce.

Navýšení minimální a zaručené mzdy se bezprostředně projeví v nákladech zaměstnavatelů na mzdu a související odvody za jednoho pracovníka. Jak tedy mají zaměstnavatelé v těchto případech reagovat? V extrémních případech mohou náklady na poskytování služeb dokonce převýšit samotný příjem a plnění závazků, zejména z dlouhodobých obchodních smluv, se stává ekonomicky nesmyslné.

Pro soukromé subjekty se vždy nabízí možnost jednat o změně obchodních smluv spočívající v navýšení ceny za poskytované služby nebo dodávky, a to v důsledku růstu nákladů na jejich poskytnutí. V případě smluv mezi soukromými subjekty bývá také volnější úprava případného ukončení závazku, pokud ve sjednaném závazku nechtějí, respektive nemohou dále setrvat.

Situace je komplikovanější u smluv uzavřených v rámci zadávacího řízení dle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zadávání veřejných zakázek“). Tyto smlouvy totiž mohou být měněny jen v zákonem stanovených případech. Případná změna těchto smluv tak není zcela na dohodě stran a musí respektovat zákonem stanovené limity. Taktéž možnost ukončení těchto smluv dodavateli je ze strany zadavatelů omezována.

Značné zvýšení nákladů zaměstnavatele v důsledku navýšení minimální či zaručené mzdy může založit nepoměr v právech a povinnostech smluvních stran předmětných obchodních smluv. I nadále jsou totiž povinni poskytovat služby či výrobky za stávající cenu.

Otázkou je, zda by v takovém případě změna ceny za poskytování předmětných služeb či dodávek dohodou smluvních stran byla přípustná s ohledem na zákon o zadávání veřejných zakázek.
Dle názoru autora tohoto článku by bylo možné hledat cestu v ust. § 222 odst. 4 zákona o zadávání veřejných zakázek, které umožňuje veřejným subjektům přistoupit na změnu smlouvy, pokud tato změna nemění celkovou povahu veřejné zakázky a jsou zároveň dodrženy stanovené finanční limity pro jednotlivé druhy dodávek či služeb.

Současně by, s ohledem na cíl a účel předmětné právní úpravy, měl vždy existovat rovněž věcný důvod pro provedení takové změny. V občanskoprávních vztazích obecně platí, že dojde-li v rámci smluvního vztahu ke změně okolnosti tak podstatné, že založí zvlášť hrubý nepoměr v právech a povinnostech stran neúměrným zvýšením nákladů plnění, a prokáže-li tato strana, že změna nastala až po uzavření smlouvy a takovou změnu nemohla rozumně předpokládat a ovlivnit, má dotčená strana právo domáhat se vůči druhé straně obnovení jednání o smlouvě. Tzv. právo na obnovení jednání o smlouvě, v důsledku čehož by mělo dojít k obnovení rovnováhy práv a povinností založených mezi stranami předmětnou smlouvou, je zakotveno v ust. § 1765 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

Pokud by došlo k navýšení minimální (zaručené) mzdy takovým způsobem, že dojde v rámci závazkového vztahu k zásadnímu navýšení nákladů jedné smluvní strany, které způsobí v právech a povinnostech stran hrubý nepoměr (především v případech excesivního nárůstu minimálních mezd ve srovnání s jejich dosavadním historickým vývojem), bude tato situace odůvodňovat i případnou změnu smlouvy uzavřené na základě zadávacího řízení spočívající v navýšení ceny plnění. Pokud pak budou dodrženy výše uvedené formální podmínky zákona o zadávání veřejných zakázek, je možné o takové změně se zadavatelem jednat.

Ve výše uvedeném případě by současně neměl obstát názor zastávaný některými odborníky, že jakákoli změna ceny odůvodněná vnějšími okolnostmi je nepřípustná. Typicky v případech, kdy se dodavatel vlivem vnějších okolností dostane do situace, že po něm nelze spravedlivě požadovat, aby setrval v uzavřeném závazku za původních podmínek, by taková změna měla být umožněna. Mgr. Ondřej Kurka, ceskajustice.cz