iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Žalobce Prahy 5 Kytnar průtahy ve 13 případech, důtka

Státní zástupce nemůže dlouhodobě odkládat rutinní úkony v řadě kauz jen proto, že jiné případy považuje za naléhavější. S tímto závěrem včera kárný senát Nejvyššího správního soudu uložil důtku stánímu zástupci Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 Radku Kytnarovi. Ztotožnil se tak prakticky se všemi body rozsáhlé kárné žaloby, kterou na něj v říjnu loňského roku podala jeho nadřízená.

Nevyhověl sice jejímu návrhu na finanční postih, v odůvodnění ale mimo jiné zaznělo, že ani jednání před soudem zřejmě Kytnara dostatečně nepřesvědčila, že jeho dosavadní způsob práce není v pořádku. O první části hlavního líčení u NSS již Česká justice informovala.

Kárný návrh, který obvodní státní zástupkyně pro Prahu 5 Hana Vrbová podala loni v říjnu, obsahoval celkem 14 případů neodůvodněných dlouhodobých průtahů. K jeho projednání proto minulý měsíc soudu nestačil ani celý jednací den a případ musel odročit.

Při pokračování předložila Mgr. Vrbová ještě statistiku zatížení jednotlivých státních zastupitelství prvního stupně v působnosti Vrchního státního zastupitelství v Praze. Podle ní reálná zatíženost státních zástupců ObSZ Praha 5 nijak extrémně nevybočuje z pražského i celostátního průměru a v jeho rámci pak měl kárně obviněný dokonce místy nižší nápad než jeho kolegyně. Od těch se pak podle dalších listinných důkazů příliš nelišil ani v úspěšnosti žalobních návrhů, přestože vytýkané průtahy zdůvodňoval právě tím, že ve své práci dává jednoznačně přednost kvalitě a nikoliv rychlému formálnímu uzavření případu.

Obhajoba naopak nově zpochybnila dřívější tvrzení Mgr. Vrbové, že k podání kárné žaloby ji kromě velkého počtu pochybení vedla především skutečnost, že ani po zjištění všech nedostatků a jasném pokynu nezjednal nápravu. Spis, který měl bezprostředně vyřídit, si totiž ihned po jeho návratu z dovolené na několik týdnů měla převzít právě jeho nadřízená. Bezprostředně poté, co mu byl vrácen, požadovaný úkon vykonal.

Extrémně diferenciační přístup

V závěrečné řeči pak kárná navrhovatelka víceméně pouze zopakovala, že Radek Kytnar měl podmínky srovnatelné s ostatními státními zástupci a úspěšností se od nich nijak zásadně nelišil, jediným rozdílem byl jím uplatňovaný extrémně diferenciační přístup, který u jednotlivých případů aplikoval.

Připustila sice, že průtahy nikdy nezpůsobily přímo zmaření vyšetřování, byť v některých případech už to bylo téměř na hraně – pokud by ale k tomu skutečně došlo, řešila by to nikoliv jako kárné provinění, ale přímo jako trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 Trestního zákoníku.

Jeho diferenciační přístup by prý mohl vést až k úplné libovůli, protože způsob vedení dozoru při vyšetřování je za takových podmínek naprosto nedoložitelný. Při návrhu kárného opatření vzala v potaz především fakt, že dříve žádné tak závažné problémy neměl, na druhou stranu jeho argumentace při samotném kárném řízení vyvolává dojem, že stále nepochopil podstatu celého problému – proto navrhla snížení platu o 10 % na dobu 4-6 měsíců.

Podle obhájce provedl sebereflexi

Ani obhájce Michal Mazel v závěrečné řeči nijak nezměnil svá předchozí stanoviska. Statistika zatíženosti prý nemůže dostatečně vypovídat o skutečné náročnosti jednotlivých případů a vytýkané skutky představují jen asi jedno procento nápadu kárně obviněného, nedosáhly tedy intenzity kárného provinění.

Pokud byl na konkrétní nedostatky upozorněn, vždy reagoval. Při kárném jednání sice vyjádřil svůj názor na to, „jak by se věci měly dělat správně“, nicméně provedl potřebnou sebereflexi, výrazně snížil počet spisů na svém pracovním stole a začal více úkolovat vyšší soudní úřednici přesně podle pokynů své nadřízené. Proto obhájce navrhl, aby kárná žaloba byla buď zcela zamítnuta, nebo alespoň bylo upuštěno od uložení kárného opatření.

Sám Kytnar pak zopakoval, že vždy postupoval podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Proto jej mrzí, že celá situace nebyla řešena jinak. Trvá na tom, že v práci státního zástupce je opravdu nezbytné jednotlivé případy z hlediska naléhavosti vyřízení selektovat, to koneckonců dokládají i interní lhůty, které se u různých agend liší. Přestože nyní do jisté míry změnil svůj způsob práce a snížil počet případů „na pracovním stole“, chybí systémové řešení, aby bylo možné požadované lhůty zvládat. Znovu akcentoval nedostatečnou kvalitu práce policie, kde dlouhodobě postrádá dostatečnou aktivitu a samostatný přístup.

Kárný senát se ale téměř ve všem ztotožnil s kárným návrhem, jen namísto finančního postihu uložil důtku. Především vyloučil nějakou zásadní přetíženost i tvrzení, že výhradě zvoleným způsobem práce lze dospět k vysoké úspěšnosti – podle doložených údajů je kvantita i kvalita Kytnarovy práce srovnatelná s ostatními státními zástupci na Praze 5, ti ovšem příslušné lhůty dodržují. Sám NSS už v minulosti judikoval přiměřenou lhůtu pro nejběžnější agendy státních zástupců na přibližně dva měsíce, kárně obviněný je přitom výrazně přesáhl – obvykle o šest měsíců, v některých případech se ale jednalo i o roční prodlení. Ne ve všech případech šlo přitom o bagatelní záležitosti – explicitně byl zmíněn případ opakovaného sexuálního obtěžování žen v parku na Praze 5, který včas nepředal policie k prošetření podezření z trestného činu.

NSS vyloučil přetíženost i špatnou práci policie

Soud rovněž vyvrátil námitky k nekvalitní práci policie – se stejnou situací se totiž museli opět potýkat všichni žalobci. Navíc ve většině případů podle senátu policejní orgán naopak zjevně čekal na krok státního zástupce – sám Kytnar totiž požadoval, aby mu vyšetřovatel předložil návrh procesního rozhodnutí. Pak pochopitelně nemůže policii vinit z toho, že nepracuje samostatně, ale vyčkává na jeho další postup.

To stejné platí i o nečinnosti v případě požádání mezinárodní právní pomoci – protože pouze formálně prodloužil dané lhůty, ale neseznámil vyšetřovatele s tím, že samotnou žádost považuje za zbytečnou, ten stále vyčkával. Zpochybněno bylo i tvrzení, že řadu pokynů dával příslušným policistům operativně po telefonu – nejen že ve spisu chybí jakýkoliv záznam o podobné komunikaci, ale v takovém případě by jej policisté nežádali o stejný úkon opakovaně.
Stručné ústní zdůvodnění uzavřel předseda senátu Petr Mikeš konstatováním, že nelze zpochybnit odbornou erudovanost kárně obviněného, nicméně ve své profesi si musí práci umět zorganizovat tak, aby stíhal vše, co má, nejen věci, která sám pokládá za zajímavé nebo důležité.

Průtahy v konkrétních případech přitom nelze omluvit pracovní vytížeností, protože když se k nim konečně dostal, trvalo jejich vyřízení obvykle jen asi hodinu, někdy i méně. Množství dílčích útoků bylo přitom tak vysoké, že bez ohledu na dosavadní profesní bezúhonnost bylo kárné řízení zcela namístě. Stejně tak nebylo možné upustit od jakéhokoliv postihu – v tom sehrál roli i přístup kárně obviněného, u něhož senát neshledal dostatečnou sebereflexi. Proto uložil alespoň nejmírnější formu kárného opatření. Ivan Holas, ceskajustice.cz

MINISTR KNĚŽÍNEK STÁHL HAŠKA, NEBUDE VLÁDNÍM LEGISLATIVCEM

Ministr spravedlnosti a šéf Legislativní rady vlády (LRV) Jan Kněžínek (za ANO) nechce, aby se bývalý jihomoravský hejtman Michal Hašek stal členem rady. Žádosti ministra vnitra Jana Hamáčka (ČSSD) se Kněžínek rozhodl nevyhovět a materiál s návrhem Haškova jmenování stáhl. Uvedl to mluvčí ministerstva Vladimír Řepka.

„V souvislosti s možným jmenováním JUDr. Michala Haška členem Legislativní rady vlády jsem posoudil všechny argumenty, které se objevily ve veřejném prostoru. Nakonec jsem se rozhodl žádosti prvního místopředsedy vlády a ministra vnitra Jana Hamáčka nevyhovět a dnes jsem materiál s návrhem na jmenování JUDr. Haška členem LRV vzal zpět,“ uvedl Kněžínek, který předtím návrh sám předložil vládě.

Michal Hašek: Jsem advokátní koncipient s dvacetiletou pracovní zkušeností

„Oficiálně o kroku pana ministra spravedlnosti nevím a dozvídám se o stažení návrhu od novinářů. Počkám si na více informací, abych mohl případně dát svůj komentář,“ reagoval Hašek. Předseda ČSSD Hamáček uvedl pouze to, že o věci bude s Kněžínkem hovořit v pátek.

Předseda ČSSD Hamáček zdůvodňoval nominaci někdejšího poslance a bývalého místopředsedy sociálních demokratů do poradního orgánu vlády tím, že Hašek je předsedou legislativní rady ministerstva zemědělství a má zkušenosti z regionální samosprávy.

Haškovo zamýšlené jmenování kritizovali opoziční Piráti. Upozorňovali na jeho kontroverzní minulost a nedostatečnou odbornost. Hašek na kritiku reagoval tím, že má za sebou 11 let legislativní praxe ve Sněmovně a osm let praxe v krajské samosprávě včetně vedení Asociace krajů ČR. Zmínil také, že má řádně vystudovaná práva v Brně a rigorózní zkoušku ze Slovenska.

Z vedení ČSSD Hašek odešel po takzvaném lánském puči, při němž se část vedení strany tajně sešla po volbách v roce 2013 s prezidentem Milošem Zemanem a pokusila se odstavit předsedu strany Bohuslava Sobotku od vyjednávání o vládě. Zeman Haška před lety označil za svého přítele, Hašek je jeho neplaceným poradcem pro regionální rozvoj.

NSZ ZEMAN: MINIMUM TRESTNÍCH ŘÍZENÍ SE TÝKÁ VOLENÝCH ZÁSTUPCŮ

Jen minimum trestních řízení v Česku se týká krajských, městských či obecních zastupitelů, kterých kolem 60.000. V letech 2013 až 2017 bylo v České republice vedeno 1,33 milionu trestních řízení. Zastupitelé, hejtmani, radní a starostové figurovali v 438 případech. Analýzu dnes přednesl na právní konferenci Svazu měst a obcí ČR nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. „Z 438 věcí pouze 49 dospělo k řízení před soudem, zbytek se ukončil v přípravném řízení, z velké většiny se stíhání odložilo,“ řekl novinářům Zeman.

Přes 75 procent všech řízení bylo zahájeno na základě trestních oznámení fyzickými a právnickými osobami. Nejčastější je zneužití pravomoci úřední osoby, porušování povinnosti při správě cizího majetku, trestné činy související s evropskými dotacemi, majetková trestná činnost, jako jsou podvody nebo zpronevěra, uvedl Zeman. „Obecně je možná nepřehlednost právního řádu a určitá komplikovanost potom svádí k tomu, že někdo může udělat chybu, byť nevědomky,“ řekl Zeman.

Ministr spravedlnosti Jan Kněžínek (za ANO) dnes na konferenci prezentoval návrhy zákona či jejich novely, které se týkají také obcí a krajů. Zmínil například zákon o ochraně oznamovatelů, takzvaný whistleblowing. Má umožnit zaměstnancům podat bezpečným způsobem oznámení o tom, že zaměstnavatel se dopouští trestné činnosti nebo páchá přestupek.

Tématem byl návrh zákona o lobbování, který například počítá s vytvořením registru transparentnosti, ve kterém by se museli všichni lobbisté zaregistrovat a hlásit své aktivity a kontakty. Hejtman Martin Netolický (ČSSD) doufá, že změny budou rozumné a územní samosprávné celky budou nadále zcela nezávislé.

„Bohužel jsou samosprávy často strašené tím, co jim změna přinese. Jedním z příkladů je ochrana osobních údajů, ono známé GDPR. Zde se ukázalo zcela jasně, že celá situace byla dramatizována nejrůznějšími právními kancelářemi, agenturami a poradenskými společnostmi. Praxe však ukazuje, že se situace až tak dramaticky nezměnila,“ řekl hejtman.

NS CHCE DEBATU O ZRUŠENÍ UTAJOVÁNÍ PROTOKOLŮ Z PORAD SENÁTŮ

K poměrně zásadní debatě a velice netradičním způsobem vyzval Nejvyšší soud (NS). Ten totiž v rámci připomínkového řízení k ministerskému materiálu o plánech pro boj s korupcí na rok 2019 vyzval k diskusi o zrušení utajování protokolů z porad trestních senátů soudů a k umožnění tzv. separátního vota v případě menšinového stanoviska.

Připomínky NS se týkají části materiálu, která se zabývá opatřeními proti korupci v oblasti justice. Vedle již zmíněné úvahy o zrušení utajení protokolů vyzývá NS ke zpřesnění pravidel pro výběr přísedících tak, aby byla zvýšena jeho objektivita, například zapojením Soudcovské unie či v budoucnu případného orgánu soudní samosprávy. MSp by také mělo podle NS uvažovat o zvýšení odměn přísedících, které jsou dnes ostudně nízké, což zvyšuje možné korupční riziko při výkonu jejich činnosti.

Že by bylo možné považovat samotnou výzvu k debatě za vyjádření podpory myšlence zrušení utajení protokolů z porad soudních senátů však NS odmítá. „Rozhodně to neznamená, že by to NS podporoval. Řekněme, že část NS připouští debatu nad umožněním vota, přičemž například profesor Pavel Šámal je jednoznačně proti, obdobně se vyjádřil i JUDr. Jiří Říha. Berte to tedy jako ochotu k diskuzi, ale rozhodně to není kvalifikovaný názor Nejvyššího soudu, který by vzešel z nějakých analýz. To slůvko ‚zamyslet se‘ rozhodně neznamená ‚podporujeme‘,“ sdělil České justici mluvčí NS Petr Tomíček.

MSp ve zmíněném materiálu také znovu opakuje nutnost zavádění etických kodexů pro soudce a státní zástupce. „K zavádění etických kodexů soudců a státních zástupců lze uvést, že o tomto se diskutuje dostatečně dlouho na to, aby Ministerstvo spravedlnosti přikročilo již ke konkrétní realizaci výstupů z nich, nikoliv aby se jen v těchto diskuzích neustále pokračovalo“, konstatuje se suše v připomínkách NS. Jednání o kodexech už přitom špičky justice zahájily před dvěma lety. ceskajustice.cz

OMBUDSMANKA: NĚKTEŘÍ LIDÉ V DOMOVECH NEVĚDĚLI O VOLBÁCH

Pracovníci kanceláře loni po říjnových volbách navštívii sedm domovů pro osoby se zdravotním postižením Foto archiv
Někteří klienti domovů pro lidi se zdravotním postižením loni podle veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové ani nevěděli, že se konají volby do zastupitelstev obcí. Některým zase vůbec nebylo umožněno volit. Zjištění z návštěv domovů považuje ombudsmanka za závažná, bude o tom informovat dotčená ministerstva. Uvedla to mluvčí kanceláře veřejného ochránce práv Iva Hrazdílková.

Pracovníci kanceláře loni po říjnových volbách navštívii sedm domovů pro osoby se zdravotním postižením, účelem bylo zjistit, zda mají klienti těchto zařízení možnost realizovat své volební právo. „V rámci systematických návštěv jsem zjistila, že někteří lidé žijící v domovech nebyli vůbec informováni o tom, že se volby konají, nebo že některým klientům, kteří naopak volit mohou, nebylo volení umožněno,“ uvedla Šabatová ve čtvrtletní zprávě pro Poslaneckou sněmovnu.

Pochybení podle ní mohla být způsobena tím, že jsou rozsudky o omezení svéprávnosti nepřehledné a zaměstnanci zařízení se v nich těžko orientují. Mohlo jít i o to, že seznamy voličů obsahují chybné informace týkající se omezení realizace výkonu volebního práva.

„Zjištění považujeme za závažná. Plánujeme proto uspořádat setkání se zástupci navštívených zařízení. Ve spolupráci s neziskovými organizacemi, které se problematikou práv lidí se zdravotním postižením dlouhodobě zabývají, prodiskutujeme vhodné postupy v realizaci volebního práva,“ sdělila Šabatová. Během roku chce ombudsmanka zorganizovat i sérii školení pro pracovníky sociálních služeb na toto téma.

O zjištěních a doporučeních bude také kancelář ombudsmanky informovat dotčená ministerstva, tedy ministerstvo práce a sociálních věcí a ministerstvo vnitra. Právě ta by podle Šabatové měla usilovat o metodickou podporu a celkové zpřístupnění voleb. Nejde jen o odstraňování technických bariér, ale například i o převedení hlasovacích lístků do formy pro snadné čtení pro lidi s nejrůznějším typem postižení či možnost mít asistenta nebo podpůrce přímo za volební zástěnou. „Úmluva o právech osob se zdravotním postižením vůbec nepočítá s tím, že by bylo volební právo omezováno. Je proto třeba vytvářet adekvátní podmínky, aby lidé s postižením mohli volit,“ uvedla Šabatová, ceskajustice.cz

ČR V RAKOUSKU O REFORMĚ OPATROVNICTVÍ

Na konci ledna letošního roku podnikli zástupci civilní legislativy z Ministerstva spravedlnosti cestu za svými rakouskými kolegy. Tématem setkání, kterého se zúčastnili také čeští zástupci opatrovnických soudců a zástupce Kanceláře veřejného ochránce práv, byla rakouská reforma svéprávnosti a opatrovnictví.

Další cenné informace a zkušenosti pak český tým načerpal i během setkání se zástupci organizace VertretungsNetz, která se zabývá například zastupováním osob se zdravotním postižením a která byla aktivním členem pracovního týmu pro tvorbu nové legislativy v dané oblasti.

Rakousko po dobu dvou let pečlivě připravovalo návrh reformy svéprávnosti a opatrovnictví a do činnosti legislativních pracovních skupin byli zapojeni také přímo lidé se zdravotním postižením, kteří využívají různé formy pomoci a podpory při rozhodování v každodenních činnostech. Dne 1. července 2018 pak nabyla účinnosti nová právní úprava, která posunula dosavadní směřování blíže k trendům nastaveným Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením.

Nová rakouská pravidla kladou důraz na to, aby především sama osoba se zdravotním postižením skutečně mohla v maximální míře rozhodovat o svých záležitostech. V Rakousku došlo k určitému odklonu od využívání medicínského modelu v podobě znaleckých posudků lékařů. Naopak se klade důraz na zohledňování skutečných potřeb a schopností osob a na výběr nejvhodnější pomoci a podpory v oblasti právního zastupování. Došlo také k nastavení efektivnějších pravidel pro kontrolu různých zástupců osob se zdravotním postižením.

Výsledky dosavadního pilotního projektu s názvem „Podpora pro sebeurčení“, který se v Rakousku v rámci legislativních prací uskutečnil na 18 okresních soudech po dobu téměř dvou let, ukázaly, že je možné postupovat i jinak než přistoupením k omezení svéprávnosti a že převážná většina osob může využívat jiné formy podpory, aniž by současně došlo k ohrožení. To po nabytí účinnosti nové právní úpravy ostatně ukazují i dosavadní informace z praxe, ačkoliv je jejich vypovídající hodnota vzhledem ke krátké době účinnosti zatím omezená.

Setkání přineslo mnoho cenných podnětů pro možné inovace stávajícího systému v České republice. Zástupci Ministerstva spravedlnosti doufají, že se v budoucnu podaří získané informace a příklady dobré praxe efektivně sdílet s odbornou veřejností a také vzájemně mezi opatrovnickými soudy, ceskajustice.cz