iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Lidovci podlézali komunistům, teď kádrují prof. Gerlocha

Bělobrádek a spol. nezapřou jednání lidovců. Za komunistů se jim klaněli a dostávali od nich výhodně byty a zaměstnání. Dnes chtějí kádrovat nejlepšího právnického experta profesora Gerlocha, který by měl být v Ústavním soudu. Lidovci jsou proti tomu. Sami žádného podobného odborníka nemají. Odsuzuje to i prezident Miloš Zeman, jak ve čtvrtek večer řekl v TV Barrandov.

Komunistická Státní bezpečnost (StB) si na tehdejšího pracovníka Právnické fakulty Univerzity Karlovy Aleše Gerlocha vedla svazek jako na takzvanou prověřovanou osobu a připravovala si z něj vytvořit tajného spolupracovníka. Gerloch se v roce 1983 chystal na roční stáž do švýcarského Bernu a estébáci hledali nový zdroj informací k „vnějšímu nepříteli“ socialistického zřízení. K navázání užší spolupráce s tehdejším tajemníkem katedry Právnické fakulty Univerzity Karlovy ale nakonec nedošlo.

Svazek člena Komunistické strany Československa z aktivní komunistické rodiny StB po několika letech ukončila. Profesor Aleš Gerloch je dnes jedním z nejžhavějších kandidátů na ústavního soudce. I proto se Česká justice do detailů zajímala o jeho minulost před rokem 1989.

Komunistická kontrarozvědka si na tehdejšího tajemníka katedry teorie státu a práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy Aleše Gerlocha 3. února 1983 otevřela svazek takzvané prověřované osoby (PO) s krycím jménem „Pamír“. Dokument StB neprokazuje, že by Gerloch byl takzvaným tajným spolupracovníkem, agentem, jako například premiér Andrej Babiš. Gerloch podle dostupných historických pramenů tajné policii také nepodepsal žádný závazek. Všechny informace v jeho svazku vychází z pera důstojníků StB.

Nashromážděné poznatky ale přesto mohou pohledem StB ilustrovat dobu a situace, ve kterých se aktuální žhavý kandidát na soudce Ústavního soudu Gerloch po Janu Musilovi nacházel před takzvanou přestavbou. Když Česká justice profesorovi Aleši Gerlochovi položila několik otázek ke kontaktům s tajnou komunistickou bezpečností, profesor nabízený prostor odmítl. Zareagoval naopak otázkou, jestli redaktor není „časově vychýlený“.

„Státní bezpečností prověřovaná osoba mohla zpravidla provádět potenciální závadovou činnost. Ať už skutečnou nebo domnělou. Takový svazek bylo možné založit, aby se k danému člověku soustředilo víc informací. Pokud StB chtěla získat takového člověka ke spolupráci, pravděpodobnější by bylo založení svazku kandidáta tajné spolupráce. Ale existovalo i období, kdy se prověřovaná osoba a kandidát tajné spolupráce brali jako jedna kategorie. Ta hranice byla velmi tenká a těžko ji bez nějakých podrobných znalostí případu rozlišovat. Pokud by StB měla zájem na jeho spolupráci provedla by s dotyčným pohovor a snažila by se zjistit, jestli je to člověk pro spolupráci vhodný,“ vysvětluje obecně pracovní mechanismy komunistické tajné policie badatel Radek Schovánek.
Z archivních materiálů vyplývá, že Státní bezpečnost si v roce 1983 slibovala, že rozpracováním Aleše Gerlocha může získat zajímavé poznatky k lidem, žijícím

v kapitalistické cizině. Tehdy tajemník katedry teorie státu a práva měl totiž přes ministerstvo školství namířeno na roční stáž do Švýcarska. „Cílem založení PO spisu je zjistit charakter jeho styků do kapitalistických států, zejména na StB zajímavé osoby žijící v zahraničí. Spis PO bude veden pod krycím jménem Pamír,“ napsal na začátku Gerlochova svazku nadstrážmistr StB Václav Tyle.
První strana svazku s krycím jménem Pamír. Prověřovanou osobou byl JUDr. Aleš Gerloch. Spis zavedla X. správa Sboru národní bezpečnosti pro boj proti vnitřnímu nepříteli – jeden z útvarů komunistické Státní bezpečnosti.

Příprava na kandidáta tajné spolupráce

Desátého března 1983 sepsal Václav Tyle záznam o prvním kontaktu s Alešem Gerlochem. Jeho cílem bylo „ověřit jeho možnosti a možnost operativního využití do problematiky stážistů a stipendistů. Tylemu měl Gerloch sdělit, že by se v červnu mělo rozhodnout o tom, jestli nastoupí na roční stáž na univerzitu v Bernu, konkursu se zúčastnil před tím v lednu.
Kvůli zachování konspirace se měl Tyle s Gerlochem setkat v rámci jeho konzultačních hodin. „Souhlasil s tím, že styk s orgány ministerstva vnitra a obsah našeho rozhovoru uchová v tajnosti,“ napsal Tyle. Další schůzka se měla odehrát na konci března. „Při rozhovoru se choval klidně, jevil se jako seriózní,“ zapsal dále Tyle. Opatření ze schůzky pak znělo: „Nadále udržovat s Gerlochem konspirativní styk a připravovat jej jako kandidáta tajné spolupráce. V případě, že se jeho výjezd do kapitalistického státu neuskuteční, bude využíván do objektu Právnické fakulty Univerzity Karlovy a předán do řízení soudruhu Teclovi,“ uzavřel záznam ze setkání nadstrážmistr StB Tyle.

„Je nutné si uvědomit, že pokud to není jím podepsaná výpověď, tak je to jakýsi pocit nebo názor toho operativce. Často, pokud se ten člověk choval slušně, zdrženlivě, bázlivě, tak si to estébáci vysvětlili jako ochotu spolupracovat nebo slabost. To bylo například v případě Václava Havla a estébáci to vyhodnotili zpočátku jako jakousi ochotu k případné spolupráci. Berme to tedy jako pocit, který z toho rozhovoru ten estébák získal,“ pokračuje v popisu práce příslušníků Státní bezpečnosti badatel Radek Schovánek. V případě Aleše Gerlocha ale důstojníci nepopisovali jen pocity z pohovoru s ním, ve spisu citovali i jeho vyjádření.

Záznam nadstrážmistra StB Václava Tyleho ze zpravodajského pohovoru s Alešem Gerlochem ze 4. května 1983.
Co se lze v materiálech X. Správy – boje proti vnějšímu nepříteli, 3. odboru Státní bezpečnosti – mládeže, školství, zahraničních studentů a sportu, o Aleši Gerlochovi dozvědět? Popisován je jako syn politického pracovníka. Otec Vladimír, Gerloch, člen Komunistické strany Československa, pracoval jako zástupce šéfredaktora Rudého práva. V gesci Vysoké stranické školy – Institutu společenských věd při ÚV KSČ napsal například knihu Mzda a její význam za socialismu. Matka Taťana Gerlochová, také členka KSČ, pracovala jako sekretářka na Ústředním výboru KSČ.

Sestra Taťana Tylová, členka KSČ, pak pracovala jako redaktorka deníku Krajského výboru KSČ Svoboda. O Aleši Gerlochovi StB napsala, že vyjma studií na právech měl za sebou dvouletý kurs základů politických znalostí, uměl hovořit rusky a německy. Členem komunistické strany Československa se stal v době tuhé normalizace, v roce 1973, stojí ve výpisu z kádrových materiálů z 11. dubna 1983.

Po necelých dvou měsících po prvním setkání provedli nadstrážmistr Václav Tyle a nadporučík Miroslav Dufek s Alešem Gerlochem takzvaný zpravodajský pohovor. Estébáci hlouběji sondovali možnost využití Gerlochova pobytu ve Švýcarsku. „Uvedl, že koncem roku 1983 má vycestovat na dlouhodobý studijní pobyt do Curychu ve Švýcarsku,“ stojí v archivních materiálech. Gerlochův výjezd za železnou oponu už v té době schválilo ministerstvo školství. Byl v plánu služebních cest na roky 1983 a 1984, ale stáž nebyla definitivně potvrzena ze Švýcarska.

Gerloch měl dle dobových materiálů s příslušníky StB probírat mimo jiné přípravu Právnické fakulty na Světový kongres míru a života proti jaderné válce. Při této příležitosti měl zmínit dva kolegy, kteří se na přípravě kongresu za Právnickou fakultu podílejí. Ale měl říct také toto: „V závěru pohovoru Gerloch upozornil na to, že nejsme první pracovníci bezpečnosti, se kterými byl ve styku. Již po dobu studia byl několikrát kontaktován. V průběhu pohovoru se jmenovaný choval klidně, proti dalšímu styku s pracovníky ministerstva vnitra nemá námitek a přislíbil, že obsah našeho rozhovoru uchová v tajnosti. Další schůzka byla domluvena na 25. 5. mimo objekt Právnické fakulty Univerzity Karlovy,“ stojí v zápisu ze zpravodajského pohovoru z pátého května 1983. Jako opatření ze setkání si příslušníci StB stanovili: „Udržovat se jmenovaným pravidelný konspirativní styk a připravovat jej jako kandidáta tajné spolupráce“.
A znovu zopakovali, že pokud by Gerloch do Švýcarska nevyjel, měl by být předán do gesce kolegovi Janu Teclovi.

Sezení s negativním politickým podtextem

Necelý rok na to, v dubnu 1984 sepsal nadstrážmistr StB Václav Tyle s Alešem Gerlochem další záznam. Šlo o pracovní materiál, takzvané vytěžení, o popis styků s čínskými státními příslušníky po návratu z půlroční stáže ve Švýcarsku. Gerloch měl pramenu Státní bezpečnosti popsat, že ve Švýcarsku na vysokoškolské koleji bydlel s dvanácti mladými čínskými vědci. Ti mu měli několikrát sdělit, že jsou si vědomi toho, že už Čína nemůže provádět politiku izolace od socialistických států.

Dále mu měli uvádět úspěchy v navázání spolupráce, nejvíce si chválili navázání kontaktů s Německou demokratickou republikou. Někteří ze spolubydlících mu měli také sdělit, že před kulturní revolucí v Číně měli působit i v Československé socialistické republice a že doufají, že se jim ČSSR podaří znovu navštívit. „Jednalo se o třetí kontakt a lze předpokládat, že zprávy, které předal jsou nezkreslené a pravdivé,“ napsal nadstrážmistr Tyle. Doplnil, že si vyžádá přehled styků Gerlocha v zahraničí. „Nadále bude udržován konspirativní styk se jmenovaným jako s kandidátem tajné spolupráce, bude posouzena možnost jeho zpravodajského využití do prostředí Právnické fakulty,“ zaznamenal Tyle.

Na podzim 1984 si Aleše Gerlocha převzal do své gesce major Jan Tecl a 4. října s ním provedl zpravodajský pohovor. Tecl zapsal, že s Gerlochem mluvil o poměrech na fakultě i jeho zahraničních stycích. „K chování studentů na kolejích uvedl, že v poslední době se množí výtržnosti na kolejích, kterými se musí zabývat kolejní rada a pověření pedagogičtí pracovníci. Bližší informace může podat JUDr. Rybář a JUDr. Kříž. Zaslechl od nich, že mimo výtržností pod vlivem alkoholu mají sezení studentů i negativní politický podtext,“ zaznamenal do svazku major Tecl.

Gerloch měl podle něj dále informovat o tom, že co se týká vystupování studentů na seminářích, s otevřeným protisocialistickým postojem se nesetkal. Dále měl Teclovi sdělit, že se v posledních dvou letech rozšiřuje spolupráce se zahraničními univerzitami v Hamburku, Münsteru, Pasově, probíhá jednání s univerzitou ve Vídni a počítá se i s pařížskou Sorbonnou. K navázání styků se Sorbonnou prý měly být rozdílné názory. „Sorbonna se prý projevila vůči nám korektně, odmítla udělit čestný doktorát Václavu Havlovi a usiluje o navázání oficiálních styků s vědecko – pedagogickými pracovníky a distancuje se od disidentů,“ napsal major Tecl. Při obsazování zájezdů na zmiňované univerzity mělo podle zápisu majora StB z pohovoru s Gerlochem docházet ke „třenicím o účast“. Snažily se je obsazovat určité skupiny prostřednictvím svých známých a kvůli konečnému určení účastníků musely prý zasahovat představitelé Svazu socialistické mládeže a komunistické strany.

Major Tecl zaznamenal i další informaci. Že na Gerlochově katedře pracují dva pedagogičtí pracovníci se zrušeným členstvím v KSČ Čapek a Veverka. „Čapek vyvíjí značnou angažovanost, na schůzích vystupuje jako obhájce zřízení, má dobré i pracovní výsledky. Veverka je dosud zatrpklý, politicky se vůbec neprojevuje – je dosti sporné, zda je přínosem pro PF UK Praha,“ překlopil Tecl do interní komunikace StB další z informací, kterou měl získat od Aleše Gerlocha.

Ten mu měl dále sdělit, že je až na třetinu omezen počet získaných titulů docenta. „Habilitováni na docenty by měli být dlouholetí vědečtí pracovníci. Mezi nimi je však řada osob se zrušeným členstvím. Mladí členové strany mají větší morální právo, ale odborně jsou na tom hůře. Proto byl proveden určitý kompromis a to, že má být jmenován 1 se zrušeným členstvím a 1 člen KSČ. Gerloch je ochoten být s námi ve styku a informovat o situaci na PF UK Praha. Bude s ním udržován styk jako s D Pramenem (důvěrným pramenem – pozn. red.). Nejlépe je k zastižení v pondělí a ve čtvrtek na PF UK Praha,“ uzavřel zpravodajský pohovor major Tecl.

„To o tom Václavu Havlovi to nikomu neškodilo, to mohl říct jako kec, aby se ti estébáci uklidnili. U těch dalších věcí, pokud tam například někoho jmenuje, bylo by důležité vědět, jestli ta informace byla pravdivá. Jestli to nebylo jen takové to plácnutí, že to slyšel a neodváděl pozornost estébáků od něčeho, co chtěli vědět. To se stávalo poměrně často, že lidi vypovídali o něčem jiném, případně si tu informaci vymysleli, aby se nemuseli bavit o tom, co chtěli estébáci vědět,“ rozebírá taktiku zpovídaných při kontaktu s StB badatel Radek Schovánek.

Záznam majora StB Jan Tecla ze zpravodajského pohovoru s Alešem Gerlochem ze 4. října 1984.

Jako kádrové dotazníky

Od podzimu 1984 už není v Gerlochově svazku po delší dobu žádný zápis. Až na konci února 1986 se v něm objevuje návrh na uložení spisu „prověřované osoby Pamír“. „K jeho pobytu ve Švýcarsku nebyly zjištěny poznatky StB charakteru. Gerloch je kladně politicky orientován, je ochoten být ve styku s orgány MV a informovat o situaci na PF UK Praha. Svými možnostmi však nemá ani charakter D Pramene. Je možno jej využívat jako oficiální styk,“ uzavřel Gerlochův svazek jeho řídící důstojník Jan Tecl. Svazek Pamír StB definitivně ukončila 10. března 1986.

Badatel Radek Schovánek k ukončení svazku říká, že StB získala zpočátku informaci, že by Aleš Gerloch mohl být nejspíš podezřelý ze styku s rizikovými lidmi ze zahraničí nebo by pro ni mohl být kvůli popisovaným kontaktům naopak zajímavý. „Víc z toho vyvozovat nejde. Ten poznatek se nepotvrdil a StB v tom dále nepokračovala a spis uložila do archivu,“ konstatoval badatel. Podle něj může ukončení spisu také souviset s tím, že jak Gerlochovi rodiče, tak Gerloch byli aktivními členy komunistické strany. „Tak by to mohlo být, dokonce si myslím, že to je poměrně pravděpodobné.

Je potřeba si uvědomit, že i StB žila v nějakém prostředí, kdy byla služkou komunistické strany. A pokud byl tatínek nomenklaturní kádr, možná mohlo k ukončení svazku stačit zvednout telefon. Nebo mohl mít nějakého dostatečně silného známého v KSČ nebo v StB a ten pak mohl dát pokyn k ukončení rozpracování. Pokud tam skutečně nebyly poznatky, že se ten člověk něčeho dopustil, nebo že je pro StB nějak dobře využitelný, tak se takový spis na základě takových zjištění ukládal,“ uzavírá badatel Schovánek.

Profesor Aleš Gerloch na otázky České justice ohledně snahy komunistické Státní bezpečnosti o spolupráci s ním zareagoval nevstřícně. „Pane redaktore, nejste časově vychýlený? Vaše otázky a vámi zvolená dikce nápadně připomínají kádrové dotazníky z nejtvrdších dob minulého režimu,“ odepsal na otázky a výzvu České justice k osobnímu setkání. V následném telefonátu pak svoje stanovisko zopakoval. „Já myslím, že na to je dost času, protože zatím mi nebylo nic navrženo, takže nevím, proč bych odpovídal na nějaké otázky. Navíc se domnívám, že je to věcí těch, kdo to navrhují a projednávají. Vyčkejme,“ začal krátký hovor po telefonu profesor Gerloch. Na otázku, zda skutečně nechce reagovat, Gerloch odvětil: „Ano. Přesně tak. No tak ať se to objeví, já vycházím z toho, že jsem nebyl žádným spolupracovníkem ničeho, nevím, proč by se to nemohlo objevit. Já jsem prošel už funkcemi, kde se prováděly lustrace a nevím, proč bych to měl s vámi aktuálně rozebírat,“ uzavřel favorit prezidenta Miloše Zemana na ústavního soudce. Jan Hrbáček, ceskajustice.cz

SENÁTOŘI PROTI GERLOCHOVI, ZEMAN HO NAVRHUJE DO ÚS

Menší opoziční strany vystupují proti tomu, aby se novým ústavním soudcem stal Aleš Gerloch, kterého navrhl prezident Miloš Zeman. Vzhledem k tomu, že politické složení Senátu je jiné, než v Poslanecké sněmovně, může to pro schvalování Gerlocha v horní komoře parlamentu představovat komplikaci.

„Všichni jsme svědky toho, že se Kancelář prezidenta republiky snaží ovlivňovat soudce. Vytváří se tak atmosféra, která klade zvýšené nároky na jejich morální integritu. A právě proto bychom měli být u jmenování ústavních soudců velmi obezřetní. Po minulých zkušenostech si nejsem jistý, jestli by pan profesor Gerloch pod tlakem obstál,“ řekl místopředseda TOP 09, senátor Tomáš Czernin.

Aleš Gerloch v minulosti poskytoval Zemanovi právní analýzy v kontroverzních kauzách a na jejich základě prezident argumentoval, že jeho předvolební výjezdy do krajů nejsou kampaň, že nemusí jmenovat ministrem zahraničí Miroslava Pocheho nebo že je nezákonné vydat do USA ruského hackera Jevgenije Nikulina. Czernin proto vyzval ostatní senátory, aby nepodpořili Gerlocha, a prezident tak musel předložit jinou nominaci.

Se jmenováním Gerlocha nesouhlasí také lidovci, jejichž klub patří v Senátu k nejpočetnějším. „KDU-ČSL se jednoznačně vyslovila proti těmto úvahám a tento signál vyslala i k našim senátorům, kteří budou o obsazení postu ústavního soudce rozhodovat. Shodli jsme se na tom, že členové našeho klubu by neměli v horní komoře pana Gerlocha podpořit,“ uvedl místopředseda lidovců Marian Jurečka.

I podle KDU-ČSL existují pochybnosti o nestrannosti Gerlocha kvůli jeho vazbám na prezidenta Zemana. „Justice, a zvlášť Ústavní soud, musí zůstat nezávislá. Jakákoliv pochybnost, že by to bylo jinak, je na škodu,“ uvedl Jurečka. Gerloch má podle prezidenta Miloše Zemana nahradit ústavního soudce Jana Musila, který ke konci ledna na vlastní žádost na Ústavním soudu skončil. Soudce Ústavního soudu jmenuje prezident se souhlasem Senátu.

POSLANCI SNÍŽÍ POKUTY PRO SOUDNÍ ZNALCE

Soudním znalcům možná budou hrozit o zhruba polovinu nižší pokuty, než vláda původně navrhovala. Ve vládní předloze také bude zrušen zamýšlený pravidelný zpětný přezkum znaleckých posudků. Vyplývá to z úprav nového zákona o znalcích, které dnes podpořil sněmovní ústavně právní výbor.

Maximální sankce za nejméně závažné přestupky znalců se má snížit ze 100.000 korun na 50.000 korun, za nejtěžší přestupky z půl milionu korun na polovinu. Poslanci se k tomu přiklonili na návrh opoziční ODS přes nesouhlas ministra spravedlnosti Jana Kněžínka (za ANO). Pro byla i jeho předchůdkyně Helena Válková (za ANO), která ovšem upozornila na to, že tím vznikne disproporce mezi znalci a tlumočníky, neboť u nich zůstane výše pokut ve výši navržené ministerstvem.

Ministr Kněžínek jejich výši obhajoval argumentem, že se nevymykají praxi a dá se předpokládat, že ve většině případů budou ukládány u dolní hranice sazby. Navíc podle něj platí judikatura z níž vyplývá, že sankce nesmí být likvidační a věří v případný korektiv soudů. Předkladatel návrhu a předseda výboru Marek Benda naopak považuje stanovenou výši pokut za nesmyslně vysokou. Ohledně případné soudní ochrany je opatrný, neboť vždy přichází až ex post a praxe zajišťovacích příkazů je dostatečným varováním.

Bendovi se podařilo prosadit ještě jeden ze svých návrhů, který narovnával disproporci mezi znaleckými ústavy a kancelářemi. Návrh totiž v některých případech omezoval tvorbu posudků pouze na znalecké ústavy.
Na návrh Válkové výbor doporučil, aby výše smluvních odměn znalců nebyla uváděna v evidenci znaleckých posudků a aby byla zrušena povinnost ministerstva tyto odměny přezkoumávat.

Znalcům by zákon nově uložil povinné pojištění za škodu, kterou by případně mohl jejich posudek způsobit. Válková navrhla povinné pojištění omezit na znalecké kanceláře. Znalci by mohli mít vyšší odměny, předpokládá se hodinová sazba 500 až 700 korun místo současných 100 až 350 korun.

Vláda požadovala povinně hodnotit nejméně tři náhodně vybrané posudky znalce každých pět let. Podle výborové verze si pro kontrolu bude moci ministerstvo spravedlnosti vyžádat náhodně vybrané posudky znalce. Znalecké kanceláře budou muset mít nejméně dva znalce pro každou zapsanou specializaci, znalecké ústavy znalce jednoho. Původní znění návrhu to od ústavů na rozdíl od znaleckých kanceláří nevyžaduje.

Předloha předpokládá, že jmenování nových znalců už nebude záležet na vůli předsedů krajských soudů. Každému zájemci o tuto práci vznikne právní nárok na jmenování, pokud složí vstupní zkoušku. Za obecnou část zkoušky zájemce zaplatí 3000 korun, za zvláštní část dalších 5000 korun. V zákoně budou jednoznačně stanovené podmínky ohledně vzdělání uchazeče o znaleckou činnost a jeho praxe. Zatímco návrh kabinetu vyžadoval nejméně desetiletou praxi v oboru, výbor délku praxe snížil na polovinu.

Poslanci možná zmírní některé povinnosti soudních tlumočníků

ÚPV dnes také projednával návrh zákona o soudních tlumočnících a znalcích. Při jednání došlo k výměně názorů mezi ministrem Kněžínkem a poslanci Pirátů Jakubem Michálkem a Mikulášem Ferjenčíkem. Soudní tlumočníci a překladatelé by totiž podle návrhu museli uchovávat kopie přeložených dokumentů deset let.

Oba poslanci Pirátů vyčetli návrhu archaičnost a přenášení zbytečné administrativní zátěže na tlumočníky a překladatele. Ministerstvo podle nich nemá ani kapacitu, aby tuto povinnost jakkoliv kontrolovalo. Pokud by měla být tato povinnost zavedena, pak by měl stát zajistit takový systém, který by tlumočníky a překladatele nezatěžoval. „Jestli na to má ministerstvo kapacitu, aby úředníci prolézali archivy tlumočníků a kontrolovali, zda to přeložili správně, tak jim gratuluji“, poznamenal ironicky předseda poslanců Pirátů Michálek. Ani uchovávání elektronické verze dokumentu, na kterou upozorňoval Kněžínek, není podle Pirátů vyhovující, a to s ohledem na omezenou platnost elektronického podpisu.
Výbor nakonec podpořil alespoň výrazné snížení lhůty pro povinnou archivaci, s čímž souhlasil i ministr Kněžínek. V postoji k návrhu Pirátů, aby lhůta byla zrušena úplně, byli členové výboru rovnoměrně rozděleni.

Nevyřešena zůstala otázka možnosti odmítnout tlumočení či překlad z důvodu nedostatečné odbornosti. Ministr Kněžínek totiž na jednání výboru vyjádřil obavu, aby to nebylo zneužíváno a tlumočníci a překladatelé neodmítali méně výhodné zakázky od státních orgánů.

Nový zákon má stanovit jasné a přísnější podmínky pro vznik tlumočnického a překladatelského oprávnění a umožní vyšší odměny za odvedenou práci. Účinný by měl být od roku 2021.Tlumočníci by měli mít podle úprav výboru po čtyřech hodinách práce nárok na hodinovou přestávku, pro nepřetržitou službu si budou muset úřady najmout tlumočníky dva. Podobně jako v případě soudních znalců výbor doporučil snížit postih za nejméně závažné prohřešky. Celá agenda tlumočníků a předkladatelů bude pod ministerstvem spravedlnosti, nikoli na krajských soudech.

Návrh nového zákona rozlišuje tlumočnickou a překladatelskou činnost, tedy ústní a písemný převod jazyka. Předloha také zavede právní nárok na zápis do seznamu tlumočníků a překladatelů, pokud uchazeč splní předem stanovené podmínky. Návrh stanoví požadavky na dosažené jazykové vzdělání a praxi, ceskajustice.cz

EXEKUTOŘI K OBOHACENÍ PREZIDENTA EKČR NA NÁKLADECH EXEKUCE

V nedávné době proběhlo médii množství článků, podle nichž prezident Exekutorské komory ČR JUDr. Vladimír Plášil, LL.M., prohrál soudní spor o vydání údajného bezdůvodného obohacení spočívajícího v nákladech exekuce, která byla zastavena. Aktivita byla vyvolána postupem advokáta Mgr. Petra Němce, který v soudním řízení zastupoval žalobkyni – povinnou v předmětném exekučním řízení. Články naneštěstí zcela nepřesně, neobjektivně a zavádějícím způsobem informují o jádru celého soudního sporu a důsledcích vydaného rozsudku.

Na úvod Exekutorská komora ČR zdůrazňuje, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 v této věci byl prozatím vyhlášen pouze ústně, písemné vyhotovení ještě účastníkům řízení nebylo rozesláno. Rozsudek není pravomocný a je stále možné jej zvrátit podáním odvolání.

Většina článků (např. Hospodářské noviny: Prezident Exekutorské komory prohrál u soudu. Podle rozsudku se obohatil neoprávněně a musí vrátit peníze ze zastavené exekuce, publikováno dne 28. 1. 2019) zcela mylně informují, že exekuce, v niž mělo dojít k údajnému bezdůvodnému obohacení prezidenta Komory, byla zastavena kvůli její protiprávnosti. Ta měla spočívat v neplatném exekučním titulu – rozhodčí doložce. Zjevné nesprávnosti je však nutno uvést na pravou míru.

Exekuce byla nařízena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4, který jejím provedením pověřil právě JUDr. Vladimíra Plášila, LL.M. Na tomto místě je nutné zdůraznit, že soudní exekutor sám exekuci nikdy nemohl a nemůže vést z vlastní vůle. Exekuci vždy nařizuje exekuční soud, který má dle konstantní judikatury zkoumat, zda je exekuční titul (zde rozhodčí nález) pravomocný a vykonatelný ve všech aspektech (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1094/2014). Otázku vykonatelnosti exekučního titulu tedy není oprávněn zkoumat soudní exekutor, ale právě soud, který exekuci nařizuje. Jak nadto vyplývá z další setrvalé judikatury, soudní exekutor je povinen činit ve věci úkony od doby, kdy je mu doručeno pověření k provedení exekuce, do doby, než jeho pověření zanikne (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 20 Cdo 2859/2012). Exekutor si tedy nemůže sám vyhodnotit, zda je exekuční titul platný či nikoli, není ani oprávněn exekuci sám zastavit nebo ji neprovádět, neboť by se dopustil průtahů v řízení. Při tom všem je vázán pokyny exekučního soudu. Vycházeje z těchto zákonných předpokladů, byla-li exekuce řádně soudem nařízena a jejím provedením byl pověřen JUDr. Vladimír Plášil, LL.M., nemohl ve věci činit jinak, než exekuci provádět.

Uvádí-li následně média, že předmětná exekuce byla zastavena z důvodu její protiprávnosti, pak se jedná o zcela nepravdivou informaci. K zastavení exekuce došlo na základě návrhu oprávněného, soudní exekutor v takovém případě exekuci zastaví v souladu s § 55 odst. 4 exekučního řádu bez dalšího. Nezkoumá se přitom oprávněnost exekuce ani jiné právní otázky. Ani v případě, který nyní posuzoval Obvodní soud pro Prahu 7, nebylo žádným rozhodnutím soudu nebo soudního exekutora deklarováno, že by exekuce snad měla být nezákonná. Nebyla ani nikdy posuzována platnost rozhodčí doložky či rozhodčího nálezu, coby exekučního titulu. Exekuce byla od nařízení až do zastavení vedena v souladu se zákonem. Zastavení exekuce v tomto případě nemá zpětné účinky a nikterak nečiní exekuci nezákonnou. Uvádět proto veřejnost v omyl nepravdivými informacemi, že předmětná exekuce byla vedena protiprávně, je značně nezodpovědné, neboť otázka její oprávněnosti nikdy nebyla nikým zkoumána.

Zmiňovaná exekuce byla nadto zahájena již v roce 2009, tedy v době, kdy používání rozhodčích doložek v těchto typech sporů bylo zcela v souladu s právními předpisy, tehdejší judikaturou i odbornou literaturou. V době zahájení exekuce tedy nikdo, ani soudní exekutor, nemohl předpokládat, že několik let poté dojde k tak razantní a překvapivé změně judikatury, která tehdejší běžnou praxi zcela zvrátí.

Médii zmiňovaná exekuce tedy byla vedena řádně, byla nařízena soudem a soud pověřil jejím provedením exekutora. Exekutorská komora ČR zdůrazňuje, že respektuje veškerá rozhodnutí soudů, včetně zmiňovaného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 v této věci. Opět však podotýká, že rozhodnutí doposud nenabylo právní moci a není doposud ani známo jeho odůvodnění.

Obecně Exekutorská komora ČR zastává názor, že soudní exekutor má za svou práci dostat zaplaceno tak jako kterýkoli jiný subjekt, který svou práci řádně odvedl. V řešené věci přitom nedošlo k žádnému pochybení soudního exekutora, které by snad mohlo mít za následek ztrátu jeho nároku na úhradu nákladů exekuce, v nichž žalobkyně spatřuje bezdůvodné obohacení exekutora. Náklady za osmiletou práci soudního exekutora (exekuce od roku 2009 až do roku 2017) a jeho úřadu tak mohou být v důsledku rozhodnutí soudu zcela znehodnoceny navzdory tomu, že se sám exekutor pochybení nedopustil. Povinná se přitom exekuci nebránila a návrh na zastavení exekuce podala až téměř po osmi letech od zahájení exekuce. O částce nákladů exekuce, jejíhož zaplacení se žalovaná prostřednictvím žaloby domáhala, bylo rozhodnuto již v roce 2010 příkazem k úhradě nákladů exekuce, který je pravomocný a proti němuž se povinná taktéž nebránila.

Diskutovaná exekuce nebyla zastavena na základě neplatné rozhodčí doložky, tedy rozhodčího nálezu. Nicméně bez ohledu na tuto aktuální kauzu lze dodat, že nařídí-li exekuci v takové situaci soud, tedy stát v rámci výkonu moci soudní, pak pochybení podle názoru Exekutorské komory ČR může spočívat maximálně právě na bedrech státu. To platí obzvláště za situace, kdy to byl opět soud, tedy stát, kdo rozhodl o změně podmínek, a používání rozhodčích doložek v určitých situacích de facto zakázal. Odpovědnost za takový postup státu by dle názoru Exekutorské komory ČR neměla být přenášena na soudního exekutora, coby orgán, jehož stát pověřil výkonem svých rozhodnutí bez možnosti exekutora provedení exekuce odmítnout.

S ohledem na výše uvedené má Exekutorská komora ČR za to, že nelze činit unáhlené a zobecňující závěry na základě jednoho nepravomocného rozhodnutí soudu, jehož odůvodnění doposud není známo ani účastníkům soudního řízení. Je proto zarážející, s jakou jistotou považují některá média a jimi citovaný Mgr. Petr Němec, advokát protistrany v daném řízení, rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 7 za precedentní. Podle názoru Exekutorské komory je naopak nyní nutno vyčkat na písemné odůvodnění rozhodnutí, které navíc doposud nenabylo právní moci a které ještě může být změněno v případném odvolacím řízení. Mgr. Jan Mlynarčík, ceskajustice.cz

PELTA USPĚL SE STÍŽNOSTÍ PROTI ROZŠÍŘENÍ OBVINĚNÍ O PODPLÁCENÍ

Nejvyšší státní zastupitelství zrušilo v kauze sportovních dotací rozšíření stíhání Fotbalové asociace ČR (FAČR) a jejího bývalého předsedy Miroslava Pelty, které se týkalo údajného podplácení. Vyhovělo tak stížnostem obviněných. Dnes o tom informoval mluvčí zastupitelství Petr Malý. Důvody zrušení byly podle něj formální, protože napadené usnesení bylo nadbytečné.

Mluvčí nicméně doplnil, že z věcného hlediska shledalo Nejvyšší státní zastupitelství podezření z korupční činnosti odůvodněným. „Bude mít dopady na právní kvalifikaci obviněných na základě původně zahájeného trestního stíhání,“ uvedl Malý.

O rozšíření stíhání „proti jedné fyzické a jedné právnické osobě“ informovalo pražské vrchní státní zastupitelství loni v listopadu. Podle České televize se rozšíření týkalo tvrzení, že Peltapodplatil bývalou náměstkyni ministryně školství Simonu Kratochvílovou. Peltův advokát Oldřich Chudoba označil rozšíření stíhání za účelové.

Pelta i FAČR nadále čelí obvinění v kauze údajné manipulace při rozdělování peněz z dotačního programu ministerstva školství na činnost sportovních organizací. Dozorující státní zástupce Ondřej Trčka nechce stav vyšetřování komentovat. „V daném případě, oproti dříve zveřejněným informacím, není dán důvod k zveřejňování dalších informací o probíhajícím přípravném řízení trestním,“ napsal v pondělí.

Vedle Pelty a FAČR stíhá policie Kratochvílovou, někdejšího vysokého úředníka ministerstva školství Zdeňka Břízu, Českou unii sportu, předsedu České unie sportu Miroslava Janstu a generálního sekretáře unie Jana Boháče. Obviněným klade za vinu zneužití pravomoci, sjednání výhody při zadání veřejné zakázky či porušení povinnosti při správě cizího majetku. Všichni stíhaní vinu odmítají.

NÁVRH NA OBŽALOBU ČTYŘ LIDÍ V KAUZE VIDKUN

Policisté podali žalobcům návrh na obžalobu čtyř lidí v olomoucké korupční kauze Vidkun. Po více než třech letech vyšetřování navrhují obžalovat bývalého sociálnědemokratického hejtmana Jiřího Rozbořila, někdejšího šéfa krajské hospodářské kriminálky Radka Petrůje, bývalého olomouckého policejního náměstka Karla Kadlece a také vlivného olomouckého podnikatele Ivana Kyselého. Žalobci o návrhu rozhodnou v nadcházejících měsících, řekl dnes žalobce z olomouckého vrchního státního zastupitelství Petr Šereda.

Policisté vyšetřování v případu ukončili v polovině listopadu, od té doby se obvinění seznamovali se spisem. „Návrh je podaný na čtyři osoby, počet se tak nezměnil. Dozorový státní zástupce se nyní seznámí se spisem, který je velmi rozsáhlý, a bude posuzovat, zda je návrh na podání obžaloby důvodný. Pokud se s tím ztotožní, připraví obžalobu. Celý proces s ohledem na obsáhlost spisu může trvat několik měsíců,“ uvedl žalobce Šereda.

Petrůj a Kadlec jsou obviněni ze zneužití pravomoci úřední osoby. Tehdejší náměstek Kadlec, který podle policie vynášel informace ze spisů, navíc z přijetí úplatku. Kadlec byl kvůli Vidkunu propuštěn, výpověď neúspěšně napadal u soudů. Petrůj byl postaven mimo službu. Bývalý hejtman Rozbořil je v případu obviněn z podplácení. Čtvrtým obviněným je vlivný olomoucký podnikatel Ivan Kyselý, který se zodpovídá z účastenství na zneužití pravomoci úřední osoby. Kromě Kyselého, který dále podniká v realitách, obvinění změnili své profese.

Podle jejich obhájců obvinění trvají na své nevině, podle nich nejsou důkazy přesvědčivé. „Podle klienta řízení zahájeno být nemělo, důkazy jsou hodně nepřesvědčivé a ani po třech letech se to nikam neposunulo. Naopak vnímá, že ta obvinění se vůči němu zeslabila,“ řekl dnes ČTK obhájce Petrůje Tomáš Vymazal.

Také bývalý hejtman Rozbořil vinu po celou dobu popírá, podle jeho obhájce Petra Konečného se nové důkazy během vyšetřování neobjevily. „Podali jsme do závěrečného vyhodnocení návrh na zastavení jeho stíhání. Čekáme nyní, zda se to někam opravdu posune. Ve vyšetřování se podle nás neobjevily nové důkazy, které by verzi proti němu potvrdily. V podstatě je to o tom, jak si vyložíte žvanění v hospodě,“ řekl dnes Konečný.

Případ odkrývá údajně korupční vztahy mezi policií, podnikateli a správou. Podle usnesení o zahájení trestního stíhání tehdejší policejní náměstek Kadlec vlivnému podnikateli Kyselému údajně pravidelně, dlouhodobě a záměrně poskytoval informace z devíti trestních řízení. Šlo například o kauzy olomouckého akvaparku, HC Olomouc, závodiště Lazce, ale i o kauzu Tesco SW, které měly zůstat utajeny.

Kauza Vidkun se otevřela 13. října 2015 policejní razií na několika místech v Olomouci, kdy policie dělala domovní prohlídky a zadržela či předvedla několik lidí včetně bývalého ministra vnitra Ivana Langra. V jeho bytě v Olomouci strávili více než 13 hodin, ale nakonec ho propustili, v případu obviněn není. Rozbořil byl stíhán na svobodě, Kyselý, Kadlec a Petrůj strávili tři měsíce ve vazbě.