iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Číňané slaví štěstí a bohatství, rok ve znamení prasete

Čína a čínské komunity po celém světě v úterý vítají příchod nového lunárního roku. Ten se ponese ve znamení vepře, který v čínské kultuře symbolizuje štěstí a bohatství. Lidé slaví modlitbami v chrámech, rodinnými hostinami, tanečními a historickými představeními nebo ohňostroji. V pevninské Číně během uplynulého týdne sta miliony lidí pracujících či studujících ve velkých městech odcestovaly auty, vlaky, autobusy a letadly do svých domovských oblastí, aby Nový rok oslavili se svými příbuznými a přáteli.

Úřady předpokládají, že během čtyřiceti denního období kolem Nového roku lidé v Číně uskuteční 2,99 miliardy cest, což je o 0,6 procenta více než loni. V Pekingu a dalších čínských velkoměstech zely dnes podle agentury AFP ulice nezvyklou prázdnotou a mnoho obchodů a restaurací zůstane až do příštího týdne zavřených. Zaplněny jsou naopak trhy s květinami a suvenýry. V Hongkongu si dnes místní obyvatelé na stáncích vybírali orchideje a rozkvetlé větvičky broskvoní, aby si jimi vyzdobili domovy. Jiní se tlačili u pultů s polštáři a taškami s obrázky prasete či s plyšovými hračkami na stejné téma.

Nejen v Číně, ale také ve Vietnamu, v Koreji nebo v Singapuru patří k Nový lunární rok nejvýznamnějším svátkům. Lunární Nový rok je státním svátkem také v muslimských zemích jako je Indonésie nebo Malajsie, nebo na křesťanských Filipínách, kde Číňané tvoří početné menšiny. Indonésie, Singapur, Thajsko a Japonsko jsou také letos nejvyhledávanějšími cíli Číňanů, kteří se v době novoroční dovolené rozhodli vydat do zahraničí. Do ciziny letos na svátky jara zamíří sedm milionů čínských turistů, odhaduje čínská cestovní kancelář Ctrip.

Zatímco spojenci Pekingu jako pákistánský prezident Árif Alví a kambodžský premiér Hun Sen zaslali do Číny novoroční pozdravy, tchajwanská prezidentka Cchaj Jing-wen svátku využila ke zdůraznění demokratických hodnot a lingvistického pluralismu na ostrově. „Na Tchaj-wanu ctíme kulturní tradice,“ řekla ve videonahrávce, v níž pronesla novoroční pozdrav v pěti různých jazycích a dialektech: standardní čínštině, tchajwanštině, jazyce hakka, teochew a kantonštině.

Rok prasete má přinést klid, peníze a úspěch

Rok prasete Číňané vidí jako příhodný k navazování nových kontaktů a finančním investicím. Lidé by ale neměli zbytečně riskovat ale spíše dokončit, co započali dříve. Vhodné je v tomto roce podle atrologů založit rodinu a věnovat se vyrovnanému životnímu stylu. Lidé narození v roce prasete (1923, 1935, 1947, 1959, 1971, 1983, 1995 a 2007) jsou podle čínského přesvědčení oblíbení, čestní, pracovití a srdeční.

Oblíbenou zábavou je novoroční odpalování rachejtlí a ohňostrojů, ačkoli úřady ve velkých čínských městech či v thajské metropoli Bangkoku vyzvaly občany, aby se této kratochvíle kvůli znečištěnému ovzduší zřekli. V Čuangské autonomní oblasti Kuang-si na jihozápadě Číny dnes ráno otřásla obchodem se zábavní pyrotechnikou exploze, která si vyžádala pět mrtvých, napsala agentura AP.

Rok hliněného Vepře bude víceméně pohodový a úspěšný

Svátkům dominuje červená barva, která je symbolizuje život, štěstí a má přinést požehnaný rok. Červenou barvu mají i obálky s penězi, jimiž se lidé na Nový rok v Číně obdarovávají. Na jídelníčku na rodinných hostinách zase nesmí chybět tradiční pokrm ťiao-c’, tedy taštičky plněné masovou nádivkou se zeleninou.

S novým poznatkem k roku vepře přišli čínští archeologové. Ti zjistili, že Čína byla jednou z prvních oblastí na světě, kde byla před zhruba 9000 lety prasata domestikována. Stalo se tak přibližně ve stejné době, kdy s domestikací prasat začali na území dnešního Turecka, napsala agentura Nová Čína. Podle archeologů o tom svědčí výzkum prasečích kostí nalezených v provincii Che-nan.

EKONOMIKA ČÍNY ZADRHÁVÁ?

Souběh obchodního sporu se Spojenými státy a ochlazování ekonomického růstu motá čínským předákům hlavy. Ti začínají být nervózní a nejistí, co bude dál i s loajalitou obyvatelstva. Sám vůdce Si Ťin-pching mobilizuje, kudy chodí. Před špatným vývojem varoval metaforou černých labutí a šedých nosorožců.

Si nedávno svolal stovky nejvyšších kádrů vládnoucí komunistické strany a osobně je vyzýval, aby si udrželi „energického a vytrvalého bojového ducha“. Na mušku si vzal zejména „černé labutě a šedé nosorožce“. „Buďme ostražití!“ nabádal prezident režimní špičky s poukazem na „nepředvídatelný mezinárodní vývoj a komplikované a citlivé vnější prostředí“ (jasný odkaz na obchodní válku s USA).

Čína se samozřejmě nehroutí, i když loňské zpomalení růstu tamní ekonomiky na 6,6 procenta (oficiální čínský údaj, ekonomové spekulují, že je záměrně dost nadsazený) mnozí chápou jako varovný signál. Prezidentova slova o labutích a nosorožcích nicméně svědčí o tom, že Čína momentálně není tak sebevědomá, jak by se sama ráda světu jevila. Někdo by řekl, že začíná mírně panikařit.

Černá labuť a šedý nosorožec jsou metafory, které se užívají zejména ve finančnictví. První termín znamená vysoce nepravděpodobné, a tedy neočekávané události (černé labutě v přírodě neexistují), které však mohou mít výrazně negativní dopad na společnost. Takových se nejen investoři velmi obávají. Druhý pak představuje opak předchozího. To, že nosorožec je velký a šedý, ví i malé dítě. Pokud ho však přesto přehlédneme, pak nás převálcuje. Šedý nosorožec je tedy očividnou hrozbou, jíž však nevěnujeme pozornost – dokud se nám jeho roh nezapíchne do zad.

Slabší růst nahlodává legitimitu režimu

To, že vůdce Si varuje Čínu před nebezpečnými trendy, je na jedné straně prozíravé, na straně druhé to svědčí o dosti velké vnitřní nejistotě.Je stále čemu tleskat? Čínský ekonomický vlak rok od roku zpomaluje

Problémy ekonomiky země, která je druhým největším hospodářstvím planety, největším světovým vývozcem a zároveň největším světovým trhem spotřebního zboží, si ve světě může přát jen málokdo. Jen málokdo by totiž případnou větší čínskou krizí zůstal nezasažen. Už vůbec nechce nic takového připustit autoritářské čínské vedení. Jeho legitimita je totiž na udržení silné, bohatnoucí a rostoucí Číny přinejmenším zčásti založena.

Loajalitu obyvatelstva si režim dlouhé roky kupuje štědrým odměňováním (růstem životní úrovně) a utužováním reputace efektivního vládnutí. To představuje základ oné vysoce vzývané společenské stability. Taženo je to všechno právě výrazným ekonomickým růstem. Pokud by ten nebyl, nebylo by ani z čeho rozdávat a pak by se Číňané možná začali zamýšlet, zda v jejich čele stojí ti praví.

Tak daleko však ještě nejsme a nejspíš ani dlouho nebudeme. Čína zřejmě – jak tvrdí většina expertů – svůj výkyv ustojí, přestože nyní čelí hlubokým a komplikovaným změnám a oslabení domácí poptávky, byť na někdejší impozantní růst, který přesahoval deset procent, už může jednou provždy zapomenout.

Citlivá výročí rozjitří emoce

S nástupem Si Ťin-pchinga se režim se zpomalováním ekonomického růstu znovu zaměřil na výrazné zesílení kontroly nad společností. Projevuje se to nebývalou aktivizací propagandy, centralizací mocenských struktur a větší brutalitou vůči reálně existujícím či jen domnělým opozičním silám.

Čínští komunisté bojují o dětské duše, ideologická výchova přitvrzuje

Také důraz na ideologické poučky se vrací v daleko nejsilnější míře od dob velkého kormidelníka Mao Ce-tunga, byť „nově“ jsou reprezentované nacionalistickým „snem o Číně“ vůdce Si Ťin-pchinga. Analytici tento trend vesměs vysvětlují nedostatkem sebevědomí a víry v to, že ve svobodnější společnosti by Číňané nadvládu komunistické strany přijímali stejně bezvýhradně jako dosud.

K narůstající nervozitě vedení přispívá i fakt, že letošní rok je pro Čínu mimořádně citlivý a plný třaskavých výročí. Už v březnu uplyne 60 let od povstání v tibetské Lhase, což nepochybně znovu upře pozornost na čínské represe proti národnostem (Tibeťané, Ujguři a další).

Počátkem června následuje 30. výročí masakru studentů na Tchien-an-men, což je událost, jež se dosud v zemi všemožně popírá a zamlžuje. V říjnu pak přijde 70 let od založení komunistické Číny, což je výročí, které bude chtít vedení oslavit bombastickým způsobem.

Mezitím se úporně mobilizuje. Lidový deník, hlásná trouba komunistické strany, vyzývá ve svých úvodnících Číňany, aby se připravili na velice bojovný rok. Vypadá to, že rok Prasete (podle čínského lunárního kalendáře se ujímá vlády v úterý), bude z pohledu Pekingu docela turbulentní a nevyzpytatelný.

TRUMPOVA ZEĎ V TEXASU, 40 KM

Na hranici amerického státu Texas s Mexikem se připravuje výstavba nových úseků hraniční zdi a plotu, kterou umožňuje financování schválené Kongresem loni v březnu. V údolí pohraniční řeky Rio Grande vyrostou nové zábrany na státem vlastněných pozemcích, částečně vyhrazených pro přírodní rezervaci.

S výstavbou nové hraniční infrastruktury chce americký Úřad celní a hraniční ochrany (CBP) začít už tento měsíc v úseku dlouhém 53 kilometrů. Využije k tomu dotaci ve výši 600 milionů dolarů (13,5 miliardy korun), kterou Kongres schválil loni v březnu. Peníze nejsou součástí 5,7 miliardy dolarů, které prezident Donald Trump zatím marně žádá od Kongresu na posílení hraniční ostrahy.

Údaje CBP hovoří o tom, že bude postaveno 40 kilometrů betonové zdi, jejíž výška bude odpovídat záplavovému maximu. Zeď bude opatřena hlídkovými věžemi vysokými 5,5 metru. Podle ochránců životního prostředí bude konstrukce stát v místě migračních tras zvěře včetně ohrožených druhů.

Část bude podle agentury AP stát na pozemcích národní rezervace v údolí řeky Rio Grande. Ministerstvo vnitřní bezpečnosti si loni v říjnu vyjednalo výjimku ze zákona, který region chrání. Krok zažalovali ekologové, na soud se teprve čeká.

ZMĚNY POLITIKA

Joram van Klaveren byl nizozemským poslancem za Stranu pro svobodu kontroverzního politika Geerta Wilderse. Po jeho boku se ostře vymezoval proti Islámu, nakonec však stranu v roce 2014 opustil. K Islámu se dostal během práce na protiislámské knize, ze které se nakonec stal jeho příběh o tom, jak se stal muslimem. Wilders krok svého někdejšího stranického kolegy kritizoval - je to podle něj, jako by „vegetarián šel pracovat na jatka“, informovala agentura AFP.

Někdejší pravá ruka předsedy protiimigrační a protiislámské Strany pro svobodu (PVV) Joram van Klaveren byl poslancem nizozemského parlamentu v letech 2010 až 2017. Už v roce 2014 ovšem opustil PVV v reakci na kontroverzní vystoupení Wilderse, který slíbil voličům, že se zasadí o snížení počtu přistěhovalců z Maroka.

Van Klaveren nadále zasedal ve sboru jako nezávislý poslanec, později založil vlastní protiislámskou stranu Pro Nizozemsko (VNL). Během své politické kariéry van Klaveren proslul jako ostrý kritik islámu. Před časem dokonce začal psát proti islámskou knihu.

Právě během psaní ovšem podle svých slov přišel na to, že má víře muslimů blíž, než si myslel. Kniha, která brzy vyjde, se nakonec změnila v příběh jeho konverze k islámu. Dílo nese název Odpadlík: od křesťanství k islámu v době sekulárního teroru. Informaci, že loni v říjnu konvertoval k islámu, zveřejnil čtyřicetiletý van Klaveren v rozhlasovém vysílání v pondělí večer. Překvapené reakce poté zaplnily stránky řady nizozemských novin.

Klaverenův krok překvapil jeho příznivce i odpůrce

Například podle listu Algemeen Dagblad udivil van Klaverenův krok „jeho přátele i nepřátele“. V rozhovoru s listem NRC bývalý poslanec uvedl, že vyrůstal v přísném křesťanském prostředí a své duchovní ukotvení hledal „velmi dlouho“.
„To je ale příběh! Je to jako by vegetarián šel pracovat na jatka,“ reagoval na změnu víry svého bývalého kolegy předseda protiislámské PVV Wilders.

Nakresli si proroka Mohameda. Odpůrce islámu Wilders provokuje muslimy

„Pokud to není marketingový tah za účelem propagace jeho knihy, pak je to opravdu mimořádný krok od někoho, kdo toho může o islámu hodně říci,“ reagoval bývalý van Klaverenův kolega ze strany VNL Jan Roos.

S pochopením se krok bývalého politika setkal u zástupců nizozemských muslimů. „Je skvělé, když si někdo, kdo byl tak kritický k islámu, uvědomí, že islám není tak zlý či perverzní,“ uvedl Said Bouharrou, člen rady spravující marocké mešity v Nizozemsku. Ze zhruba 17 milionů Nizozemců se jich k islámu hlásí asi pět procent. Podle odborníků by se počet muslimů v západoevropské zemi mohl ale do roku 2050 zdvojnásobit.

MAYOVÁ V IRSKU, SLIBY LIDEM

Britská premiérka Theresa Mayová v úterý v Belfastu ujistila, že chce zabránit vzniku tvrdé hranice mezi Irskou republikou a Severním Irskem, zároveň si ale nepřeje ani vztyčení hranice mezi Severním Irskem a ostatními částmi Spojeného království.Takto obhajovala takzvanou irskou pojistku, která má vytvoření tvrdé hranice na Irském ostrově po britském odchodu z Evropské unie zabránit.

Premiérka řekla, že je zcela oddána Velkopáteční dohodě z roku 1998, která zastavila třicet let trvající násilnosti v Severním Irsku. Poznamenala, že ačkoli násilí zcela nezmizelo, je nyní na úrovni, která byla v dobách konfliktu považována za nepředstavitelnou. Sama Mayová se v projevu přihlásila k jednotnému Spojenému království a zdůraznila, že součástí jejího unionistického přesvědčení je i respekt k právu obyvatel Severního Irska cítit se Iry, pokud si to sami přejí.

Řekla také, že ochrana Velkopáteční dohody je fakt, na kterém se EU a Británie shodly, proto souhlasila s pojistkou, která zabrání vzniku hranic mezi Irskem a Severním Irskem a také hranic uvnitř Spojeného království. Protože v lednu britský parlament návrh brexitové dohody odmítl, usiluje Mayová o změny.

Řada britských poslanců se obává, že současný mechanismus irské pojistky v sobě skrývá riziko, že Británie zůstane po brexitu přepoutána k unijním strukturám. Naopak Brusel označuje pojistku za oboustranně přijatelný kompromis, o kterém nehodlá znovu vyjednávat.

NADĚJE, ŠTĚSTÍ, LÁSKA NEJVLIVNĚJŠÍHO NEOMARXISTY

Patrně nejvlivnější neomarxista Erik Olin Wright zemřel na leukémii. Své umírání zaznamenával na blogu, kde zanechal i úvahy o naději, štěstí a lásce. Kritik třídní společnosti prosazoval, aby lidé přímo rozhodovali o výdajích rozpočtů, což zkouší i některá česká města.

Exšéf Americké sociologické asociace učil ve Wisconsinu, odkud jej nepřetáhla ani univerzita v Berkeley. Zemřel v 71 letech 23. ledna v přítomnosti rodiny v Milwaukee. Na konci ledna o něm vyšly nekrology v americkém deníku The New York Times a francouzském listu Le Monde. Ten jeho blog označil za „poslední lekci“.

Autor 15 knih a stovek článků se rozloučil se světem opět psaním. Blog zaplňoval takřka denně kvůli lidem, kteří se po celém světě zajímali o vývoj jeho zdraví. Neskrýval ale, že to dělal i kvůli sobě – psaní vždy miloval a nyní pro něj získalo i terapeutickou funkci. Navíc jej už netlačily termíny. „Budu psát, když budu moct,“ oznámil 23. dubna 2018 krátce poté, co se dozvěděl diagnózu.

Informoval o svých problémech, které zahrnovaly infekce, zvětšení jater, nechutenství, zácpu, zhoršení sluchu, chronickou únavu. V příspěvku z 3. prosince ohlásil, že si oholil vlasy ještě před tím, než jej o ně mohla připravit chemoterapie. Zvěčnil také, jak diktoval dopis vnoučatům. Zavzpomínal, že málem zemřel už v listopadu 2015, kdy jel na kole a srazilo jej auto.

Lidem otevřel svůj dům i nemocniční pokoj

„Vzdal jsem se snah koordinovat návštěvy, protože se to pro mě stalo příliš komplikované, a prostě řekl lidem, ať chodí kdykoliv,“ napsal 17. ledna z nemocnice. Výslovně ocenil návštěvu 25 bývalých i současných studentů, včetně muže z Tchaj-wanu, kterého učil v 80. letech a jenž přivedl své dvě dcery. „Na konci odpoledne jsem seděl v invalidním křesle v blízkosti dveří do svého nemocničního pokoje a studenti jeden po druhém ke mně poklekávali, aby se rozloučili. Bylo to pro mě opravdu krásné a hluboce smysluplné,“ uvedl.

Myslitel tisíciletí i otec komunistické diktatury. Marx slaví 200 let

Ještě 13. ledna napsal rozsáhlejší úvahu o laskavosti a štědrosti. Uvítal, že mu lidé připisují tyto vlastnosti. Nechápal ale, proč někdy naznačují, že jejich projevování muselo být spojené se sebeobětí. Wright sdělil, že díky druhým a vstřícnosti k nim měl sám radostnější život. Dokumentoval to na svém „velkém domě s volnými pokoji,“ ve kterých často nechával bydlet různé lidi. To prý nebyla oběť, ale příspěvek k vytváření komunity i větší smysluplnosti vlastního života.
„Jedním z úkolů transformace a sociální emancipace je vytvoření světa, v němž bude pro lidi jednodušší být laskaví a štědrý,“ dodal.

Bez lásky není nic

„Mé dcery mi daly nádherný dárek a zorganizovaly své životy tak, aby se mnou mohly zůstat, dokud nezemřu. To skutečně přináší ohromnou radost. Jsem smířen se situací a přijmu věci, jak přijdou,“ napsal 7. ledna s tím, že lékaři předvídají, že se jednou neprobudí. V prosinci 2018 upozornil, že nechce, aby se jeho knihovna rozprodala. Uvítal, že mnoho z jeho knih putuje ke studentům.

V rodišti Karla Marxe vztyčili jeho sochu, do odhalení ji budou hlídat

V této době také zveřejnil úvahu o autentickém a umělém štěstí. Kriticky v ní zmínil „průmysl štěstí“ a „komercionalizaci snadných způsobů, jak být šťastný, od rekreačních drog po hyper-konzumerismus“.
„Mám pevnější víru v lásku, kterou zažívám ve světě než ve svou kritiku kapitalismu. Jestli je láska falešná, není nic, nic,“ poznamenal 12. prosince.

„Nesouhlasím s Gramsciho aforismem o optimismu vůle a pesimismu rozumu. Bez určitého optimismu rozumu by nebylo možné udržet optimismus vůle. Navíc je příliš snadné být pesimistou – v tom není intelektuální výzva. Optimismus vyžaduje práci!,“ napsal 9. prosince v reakci na meziválečného italského marxistu Antonia Gramsciho, dlouhodobě vězněného fašisty.

Třídy nezmizely. Ani konflikt mezi nimi

Na smrt Wrigha reagovali na Twitteru například islandská premiérka Katrín Jakobsdóttirová a bývalý vůdce britské opoziční Labouristické strany Ed Miliband.

Po zvolení odbornou obcí stál Wright v letech 2011 až 2012 v čele Americké sociologické asociace. Před skonem stačil dokončit knihu, která vyjde letos pod názvem Jak být antikapitalistou pro 21. století.

Marx, kachničky a hrníčky. Suvenýry kritika kapitalismu jsou skvělý byznys

Wright se proslavil rozpracováním marxistického konceptu třídy a obhajobou třídní analýzy. O manažerech například tvrdil, že se podílí na kontrole a vykořisťování pracujících, ale sami jsou kontrolováni a vykořisťováni vlastníky kapitálu.
Nastínil i alternativy ke kapitalismu, jehož překonání viděl i v myšlence všeobecného základního příjmu. Ten by měly od státu automaticky dostávat všichni dospělí občané bez ohledu na svou ekonomickou situaci.

Wright podporoval i „participativní rozpočty“, v rámci kterých lidé sami rozhodují, na co vynaloží část veřejných peněz. S těmito rozpočty mají v omezené míře zkušenosti i česká města, například Brno, Žďár nad Sázavou, Děčín či okresy Prahy a Ostravy. Určitou realizaci levicové utopie spatřoval v internetové encyklopedii Wikipedii, která je dostupná všem zdarma a vytvářejí ji neplacení editoři. Wikipedii přirovnal k pracovním družstvům a komunitnímu pozemkovému vlastnictví.

Nenechal se přeplatit

Od roku 1976 učil Wright až do konce života na původně ne až tak prestižní univerzitě ve Wisconsinu. Byl magnetem pro studenty a jeho přednášky vyhledávali i lidé, kteří se k marxismu nehlásili, připomněl The New York Times.

Marx jako komiksová postava. Čína uvádí nový seriál o velkém mysliteli

V roce 1987 se jej pokusila přetáhnout slavná univerzita v Berkeley, kde Wright získal doktorát. Wisconsin si chtěl Wrighta udržet a připravoval mu „neodolatelnou“ nabídku. Wright ale svého zaměstnavatele překvapil tím, že nemínil vyjednávat o platu. Jeho jediným přáním bylo zřízení sociologického centra, které bude útočištěm hostujících profesorů. Tak vzniklo později vlivné Havens Center for Social Justice (Havensovo centrum pro sociální spravedlnost).