iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Státní zástupce u NSS kritizoval policii a celý systém

Ani celý jednací den nestačil kárnému senátu Nejvyššího správního soudu (NSS) na uzavření případu Radka Kytnara, státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5. Jeho nadřízená na něj totiž podala žalobu hned pro čtrnáct skutků, ve kterých měl být v uplynulých dvou letech většinou zcela nečinný a často nereagoval ani na opakované urgence.

Jeho dosavadní hodnocení ze strany kárné navrhovatelky i dalších hodnotitelů bylo přitom velmi pozitivní. Sám Kytnar kromě jediného případu všechna obvinění odmítá – argumentuje tím, že často volí odlišný procesní postup a se všemi případy pracuje do všech detailů, což je sice někdy časově náročné, ale od soudů odchází téměř vždy úspěšně.
Většina skutků uvedených v kárné žalobě se měla odehrát v loňském roce a nečinnost trvala řadu měsíců, leckdy až do jejího zjištění vedoucí státní zástupkyní pro Prahu 5 Hanou Vrbovou.

Nejčastěji se přitom jednalo o ignorování žádostí policejního orgánu o prodloužení lhůty ke skončení prověřování, několikrát také nezajistil požadovanou právní pomoc v zahraničí, nereagoval na stížnosti poškozených vůči práci policie nebo včas nerozhodl o překvalifikování trestného činu na přestupek. Za tyto neodůvodněné průtahy ohrožující důvěru v odbornost postupu státního zastupitelství by měl podle návrhu být postižen desetiprocentním snížením platu.
Dvaapadesátiletý Radek Kytnar i jeho právní zástupce podle očekávání všechny body kárného návrhu velmi důrazně odmítli – pouze u posledního připustili, že došlo k opožděnému vyřízení podání. Lhůta podle Zákona o státním zastupitelství byla prý ale překročena jen v řádu týdnů, navíc mělo jít o hraniční záležitost, kde prý nebylo zcela zřejmé, čeho se stěžovatel vlastně domáhá. Přesto Kytnar tento případ vyřídil hned poté, co na něj byl v rámci kontrolní činnosti vedoucí státní zástupkyně upozorněn. Ve všech ostatních bodech nebyly podle obhajoby jednotlivé skutky buď dostatečně doloženy, nebo se vůbec nejednalo o kárná provinění

Například dozorovou činnost státního zástupce prý není nutné provádět nějakým formalizovaným způsobem, s policisty většinou komunikoval operativně telefonicky a zadržování příslušného spisu nemůže ohrozit další průběh vyšetřování v době, kdy funguje elektronická evidence trestního řízení.

Detailněji se obě strany věnovaly i opakovanému nevyžádání právní pomoci ze zahraničí. Vrbová připomněla, že většinou šlo o případy trestné činnosti páchané pomocí sociálních sítí (podvody nebo nebezpečné vyhrožování z rasových či podobných důvodů), kde požadovaná data provozovatel často zálohuje jen po dobu několika měsíců, takže při prodlení hrozí, že příslušný důkaz už nebude možné opatřit.

Podle Kytnara ale není povinností státního zástupce automaticky a okamžitě vyhovět požadavku policie, ale má sám zvážit, zda je právní pomoc skutečně nezbytná. V jednom z těchto skutků zvolil nakonec jinou cestu – zajištění dat přímo v počítači obviněného při domovní prohlídce, policie vyšetřování zdárně uzavřela a začátkem letošního roku byla podána obžaloba.

Špatná práce policie

Právě fungování, či spíše údajnému nefungování vztahů mezi policií a dozorujícím státním zástupcem věnoval Kytnar značnou část svých vyjádření. Intenzitu i kvalitu práce policie v Praze označil za velmi špatnou a nadále se zhoršující, a to jak u řadových policistů, tak i ve vedení. Policistům prý chybí odbornost i ofenzivnost, jsou nesamostatní a nejistí – právě proto se často obracejí na státní zástupce, aby za ně rozhodli věci, kde by měli konat sami. V Praze je navíc podle něj situace ještě horší než jinde v republice, protože při aktuální nabídce pracovních příležitostí v jiných oborech je velmi obtížné získat a udržet si kvalitní lidi.

To doložil právě v souvislosti s kárnou žalobou, kde více než třetina skutků je spojena s jediným kriminálním komisařem, který zpracovává problematiku extrémismu. Je prý na něj třeba neustále tlačit a jde o boj s větrnými mlýny. Jeho přípisy a neustálé požadavky považuje kárně obviněný za zcela zmatené, situaci se pokoušel opakovaně řešit s jeho vedoucím a o intervenci požádal i svoji nadřízenou, teprve před několika týdny prý snad bylo konečně s dotyčným kriminalistou zahájeno kázeňské řízení.

Podobné kritice podrobil Kytnar i samotné státní zastupitelství – jednak v obecné rovině, zejména však přímo na Praze 5. Podle něj je toto obvodní státní zastupitelství velmi vytíženo, nápad na jednoho státního zástupce je oproti některým OSZ v republice až dvojnásobný.

Stejně jako u policie se prý preferuje „čárkový systém“ a ze strany vedoucí státní zástupkyně i nadřízených stupňů roste tlak především na co nejrychlejší vyřízení za každou cenu. „Jestli proti sobě stojí zásada rychlosti a ‚ostatní’ zásady, budu vždy prosazovat ty ‚ostatní’. Nechci volit řešení jako jiní státní zástupci, snažím se vždy postupovat tak, aby v případě, že podle mě došlo k trestnému činu, byla tato věc řádně vyhodnocena a postižena. Často je to velmi komplikované a časově náročné – u řady případů jsou součástí spisu dlouhé kamerové záznamy a odposlechy. Přesto bych si nedovolil poslat věc k soudu, aniž bych si i tyto důkazy podrobně prohlédl a vyhodnotil, protože jsem to já, kdo nese důkazní břemeno.“

Pracuje nad rámec běžné doby

Kytnar kárnému senátu doložil, že v práci zůstává často dlouho nad rámec běžné pracovní doby a snaží se všechny nedodělky postupně zpracovat i za cenu diagnostikovaného zvýšeného stresu. Přesto trvá na tom, že v práci státního zástupce jsou věci důležité a méně důležité a u těch důležitějších (jako jsou vazby či podané obžaloby) má svědomí zcela čisté.

Ve stovce žalovaných případů z poslední doby prý jen tři věci skončily zprošťujícím verdiktem a jedna byla vrácena k doplnění, na starosti má přitom obsahově i časově velmi náročné causy, některé i mediálně velmi sledované (např. causa Radka Bangy na Zlatém slavíku 2016). Při takovém pracovním zatížení tedy nepovažuje za možné dodržet vždy interní lhůty pro všechny dané úkony a nechce ani příliš často chodit za svojí nadřízenou s požadavkem na neformální prodloužení, protože i pak má danou věc stále za zády a musí jí udělat, problém zrychlení trestního řízení to neřeší.
Kárná navrhovatelka Vrbová sice s některými obecnými výhradami zejména k policejní práci souhlasila, zásadně odlišně ale hodnotí pracovní zatížení na „svém“ státním zastupitelství. Potvrdila sice, že Kytnar má na starosti i náročnou specializovanou agendu (zejm. mravnostní a násilná trestná činnost mládeže a na mládeži, činy spáchané z rasové, národnostní a jiné nenávistné pohnutky, extrémismus), značnou část nápadu ale tvoří i u něj například běžné krádeže v obchodních domech apod., které až v 90 % případů končí odložením, takže spis má pouze 2 listy.

Preferování neformální telefonické komunikace s policií je sice operativnější, v případě sporů pak ale chybí jakékoliv potvrzení, kvůli tomu už došlo v minulosti mezi ObvSZ a PČR k řadě vypjatých situací. To, že se policejní orgány často obracejí na státní zástupce s žádostí o další pokyny, je sice pravda, Kytnar si to ovšem prý navodil sám svými pokyny, ze kterých nebylo zřejmě, kdo vlastně má rozhodnout. To, že jeho způsob práce označila v kárné žalobě za „bizarní a zmatený“, nepovažuje za osobní útok, ale odpovídající popis. Na dotaz předsedy senátu Petra Mikeše, proč u dosud bezúhonného a dlouhodobě kladně hodnoceného podřízeného využila rovnou kárnou žalobu a ne třeba výtku, odpověděla, že k tomuto kroku se rozhodla, když během prověřování nedodělků postupně zjistila „celý rozsah katastrofy“. Poslední kapkou pak bylo, když i na její zcela jasný přímý pokyn, že má jednat, nadále pouze do spisu zakládal přípisy, že věc není prioritní a bude vyřízena později.

Kárný senát ještě stačil vyslechnout jednu předvolanou svědkyni (bývalou Kytnarovu nadřízenou z OSZ Kroměříž, která vypovídala jednoznačně v jeho prospěch) a poté alespoň stručně probrat detaily jednotlivých bodů kárné obžaloby. Většinu vysvětlení obou stran ponechal senát bez reakce. Jen u posledního skutku, kde sám Kytnar připustil určité průtahy, se předseda pozastavil nad faktem, že případ, kdy poškozený dostal za 55 tisíc z Velké Británie namísto požadovaného fotoaparátu pouze narozeninové přání, nebyl hodnocen jako trestný čin podvodu, ale pouze jako civilní spor. Kytnarovo lakonické „takhle jsem to nevyhodnotil, nebylo zcela zřejmé, čeho se vlastně domáhal“ už ale pak dále nekomentoval. Přesto tato část zabralo několik dalších hodin, proto bylo jednání odročeno na 6. únor, kdy patrně ještě bude pokračovat dokazování, ale s největší pravděpodobností padne i konečný verdikt. Ivan Holas, ceskajustice

BRÜCKLER NOVÝM PŘEDSEDOU ZKUŠEBNÍ KOMISE ADVOKÁTŮ

Zkušební komise České advokátní komory (ČAK) dnes podle informací České justice svým novým předsedou zvolila dosavadního místopředsedu Karla Brücklera. Stávající předseda Jan Luhan, advokát z Lysé nad Labem, se rozhodl své funkce k 30. září vzdát. Protože zkušební komise zasedá zpravidla jen jednou do roka, vzala záměr svého předsedy na tuto funkci rezignovat na vědomí a nového předsedu od 1. října zvolila už dnes.

Karel Brückler byl dosud místopředsedou zkušební komise. Specializuje na trestní právo, které také u advokátních zkoušek zkouší. Jeho mediálně známými klientskými případy byly například obhajoba současné eurokomisařky a dřívější náměstkyně na ministerstvu pro místní rozvoj Věry Jourové, bývalého policisty Karla Kadlece stíhaného za nabourání automobilů v opilosti na pražských Vinohradech anebo zlínského podnikatele Romana Vaškůje obžalovaného z daňových úniků při obchodech s leteckým petrolejem.

Brückler byl předsedou zkušební komise zvolen až ve druhém kole, když zvítězil nad dalším kandidátem, českobudějovickým advokátem a místopředsedou představenstva ČAK Františkem Smejkalem. Společně s nimi se v prvním kole o předsednictví zkušební komise ucházeli ještě kroměřížský advokát Vladimír Papež a pražský advokát.

Zkušební komise ČAK sdružuje 161 zkušebních komisařů – advokátů, soudců, státních zástupců, vysokoškolských učitelů a dalších uznávaných odborníků z právní teorie i praxe. Její členy jmenuje na dobu neurčitou ministr spravedlnosti – jednu třetinu na návrh advokátní komory, druhou na návrh předsedy Nejvyššího soudu a třetí dle svého uvážení. Předsedou i oběma místopředsedy komise však mohou být jen advokáti, jejich volební období je čtyřleté.

Advokátní zkouška je, vedle dalších požadavků stanovených zákonem o advokacii, podmínkou pro zápis uchazeče o výkon advokacie do seznamu advokátů. Zkouška sestává z pěti právních oborů: práva ústavního a správního, trestního, občanského (včetně rodinného a pracovního), obchodního a předpisů upravujících poskytování právních služeb advokáty. Ze všech těchto oborů musí advokátní koncipienti v jeden den vykonat veřejnou ústní zkoušku. Té o několik týdnů předcházejí písemné klauzury z trestního, občanského a obchodního práva. Od letošního července se však podoba zkoušek změní, písemným klauzurám bude nově předcházet připouštěcí test. Zavedení tohoto testu vedlo ke zvýšení poplatku za zkoušku z dosavadních osmi na deset tisíc korun, ceskajustice.cz

ADVOKÁTNÍ KONCIPIENT HAŠEK S 20 LETOU PRACOVNÍ ZKUŠENOSTÍ

Legislativní rada vlády bývá terčem kritiky pro svoji přílišnou akademičnost. Většinou je však její obsazování mimo zájem širší veřejnosti a o její existenci se možná někteří dozvěděli až poté, co média začala zpochybňovat nominaci bývalého poslance, šéfa poslaneckého klubu ČSSD a hejtmana Jihomoravského kraje Michala Haška. „Pokud bude úspěšná, rád přinesu do pestré společnosti význačných akademiků v oblasti práva, matadorů legislativců ze státní správy, advokátů či notářů pohled a zkušenosti člověka z legislativní praxe“, říká o své nominaci v rozhovoru Hašek pro Českou justici.

- Jak a kdy jste se dozvěděl o nominaci do Legislativní rady vlády (LRV), kdo vás oslovil?

Od podzimu jsme s Janem Hamáčkem diskutovali otázku možného využití mých odborných zkušeností v oblasti práva a legislativy, šířeji fungování veřejného sektoru, na celostátní, regionální i komunální úrovni. O tom, že pan ministr Kněžínek přijal podnět Jana Hamáčka a předloží mou nominaci k rozhodnutí vládě, jsem se dozvěděl prostřednictvím Úřadu vlády ČR, kam jsem zasílal svůj životopis.

- Zvažoval jste, a případně proč, zda nabídku akceptujete?

Víte, po odchodu z aktivní vrcholové politiky jsem opakovaně v médiích zdůrazňoval, že se po občas bouřlivých téměř 20 letech v politice chci profesně věnovat právu. Když se objevila možnost nominace do LRV, pokládal jsem ji jako obrovskou čest, a především jako velkou profesní výzvu. Pokud vláda schválí moje členství v LRV, půjde o výsostně odbornou, nikoliv politickou pozici. Rozhodl jsem se, že budu ve čtvrté dekádě života intenzivně budovat svoji profesionální a odbornou právnickou dráhu.

- Kritici vaší nominace poukazují na to, že jako advokátní koncipient nemáte dostatečnou kvalifikaci pro práci v LRV. V čem spatřujete svoji kvalifikaci?

Jsem třetím rokem advokátní koncipient s téměř dvacetiletou pracovní zkušeností ve veřejném sektoru. V ústavní pozici člena nejvyššího zákonodárného sboru, Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v letech 2002-2009 a 2010-2014, dále mé exekutivní působení v komunální (1998-2009) a regionální politice (2000-2004, 2008 – dosud). Loni mě oslovil pan ministr Toman s tím, abych externě vedl poradní orgán ministra zemědělství ČR, legislativní radu Ministerstva zemědělství, která se věnuje právě přípravě resortní legislativy. Nejsem si jist, kolik současných advokátních koncipientů v ČR má obdobně bohatou praxi právě v oboru veřejného a správního práva.

- Jak se účast v LRV slučuje s prací advokátního koncipienta a přípravou na advokátní zkoušky? Jak jste vlastně s přípravou daleko?

Svoje povinnosti advokátního koncipienta si plním v souladu s právními i stavovskými předpisy, účastním se odborného vzdělávání organizovaného Českou advokátní komorou a postupně se začínám připravovat na advokátní zkoušky. V souladu s pravidly naší AK Jansta, Kostka spol. s r.o., v níž působím, jsem samozřejmě musel k angažmá mimo koncipienství získat také souhlas vedení naší advokátní kanceláře.

- Další námitkou bylo vaše nedostatečné vzdělání, respektive titul doktora práv ze slovenské vysoké školy. Proč jste se vlastně k takovému kroku uchýlil a neusiloval o malý doktorát na některé z právnických fakult v ČR?

Mrzí mne, že některá media při informování o mojí nominaci do LRV začala podprahově vytvářet dojem, že jsem právní “rychlokvaška” se slovenským právním vzděláním. Mojí “Alma mater” je Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, kterou jsem řádně vystudoval v pětiletém denním studiu v letech 1994-1999, tedy před mým vstupem do české vrcholové politiky. Zhruba o 10 let později jsem se rozhodl pokračovat ve studiích a získat titul JUDr. Tehdy jsem stál před rozhodnutím, kde se o to pokusit. V Brně jsem působil ve funkci hejtmana, navíc jsem byl členem správní rady Masarykovy univerzity a nepřišlo mi tedy vhodné se zde o rigorózní zkoušku ucházet. V Olomouci tehdy nebylo možné rigorozo dělat, v Praze jsem byl známým poslancem a Plzeň se v té době netěšila příliš valné pověsti.

Zvolil jsem tedy pro někoho možná překvapivě slovenskou Fakultu práva Janka Jesenského na Vysoké škole Sládkovičovo, a tam jsem také v říjnu 2010 úspěšně složil rigorózní zkoušku a obhájil závěrečnou práci. Pokud bych nesplnil požadavky školy a slovenských zákonů, nebyl bych dnes držitelem akademického titulu JUDr. Vadily mi poté útoky některých českých žurnalistů na tehdejšího děkana prof. Mamojku. Dnes je, stejně jako někteří moji bývalí profesoři na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, na Slovensku soudcem Ústavního soudu a já si jej velmi vážím jako uznávané právní kapacity. Mimochodem, s českým vzděláním i se slovenským titulem mne zapsala bez problémů mezi koncipienty i Česká advokátní komora, kterou beru jako nezpochybnitelnou odbornou autoritu.

- Kde vidíte svoji roli v LRV v případě, že vaši nominaci vláda schválí?

Počkám na rozhodnutí vlády o mojí nominaci do LRV. Pokud bude úspěšná, rád přinesu do pestré společnosti význačných akademiků v oblasti práva, matadorů legislativců ze státní správy, advokátů či notářů pohled a zkušenosti člověka z legislativní praxe. Pan ministr Kněžínek v materiálu pro vládu uvádí, že mám být posilou především v oblasti ústavního a správního práva a tento úkol hodlám co nejlépe naplňovat. Uvědomuji si, že členství v LRV je navýsost odbornou záležitostí, a tak k němu budu také přistupovat.

Obsah práce pro LRV primárně stanoví vláda ČR svým legislativním plánem, nicméně ze zkušenosti práce “malé” resortní legislativní rady na Ministerstvu zemědělství vím, že stát musí reagovat také na aktuální podněty, které dříve neplánoval legislativně řešit. Například zpružnit legislativu v oblasti lesního hospodářství pro zvládnutí kůrovcové kalamity, reagovat na katastrofální krátkodobé i dlouhodobé dopady sucha v ČR, ať již novelizací stávajících vodohospodářských právních předpisů (např. připravovaná velká novela vodního zákona interně mezi legislativci označovaná jako tzv. ”suchá hlava”) nebo důkladnou odbornou diskusí o případném ústavním zakotvení ochrany vody jako nenahraditelného přírodního bohatství. Obrovskou výzvou bude nejen pro LRV zamýšlená revoluce v oblasti stavebního práva, ceskajustice.cz