iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Němci deportovali uprchlíka, Afghánci ho vrátili zpět

Afghánské úřady ve čtvrtek poslaly zpátky odmítnutého žadatele o azyl, jehož Německo na začátku týdne vyhostilo do vlasti. Ačkoli má muž na svém kontě dlouhý seznam zločinů, Afghánci jako důvod jeho návratu uvedli podlomené duševní zdraví. Lidé s vážnými zdravotními problémy totiž podle dohody mezi oběma zeměmi nemohou být deportováni.

Německo třiadvacetiletého Mortazu D. deportovalo na začátku týdne. Na rozdíl od ostatních vyhoštěných migrantů ho ale afghánské úřady po přistání v cílové destinaci odmítly pustit do vlasti a obratem ho poslaly zpátky do Mnichova. Mladík v současné chvíli pobývá v detenčním centru pro mladistvé, kde vyčkává na přezkoumání svého případu.

Na kauzu jako první upozornil bulvární deník Bild, podle něhož má Mortaza D. na svědomí více než dvacet závažných zločinů, mezi jinými loupež, ublížení na zdraví, obchodování s drogami či vyhrožování. Spáchat je měl od května 2013 do června 2016 a nakonec kvůli nim skončil v německém vězní. Afghánské úřady nicméně tvrdí, že mladíkovy kriminální záznamy nemají s jeho odmítnutím nic společného. Muž se o azyl v Německu ucházel od roku 2010.

„Muž byl duševně nemocný a v důsledku společného rozhodnutí obou stran byl poslán zpět do Německa,“ uvedl pro stanici Deutsche Welle Murtaza Rasuli z afghánského ministerstva pro uprchlíky a repatriaci. „Na základě dohody, kterou máme s Německem, nemohou být zranitelní lidé deportováni do Afghánistánu. Zmíněný muž tato kritéria splňoval, a proto jsme ho poslali zpět do Německa,“ dodává Rasuli.

Německé ministerstvo vnitra odmítlo duševní stav Mortazy D. jakkoli komentovat s ohledem na jeho soukromí. Potvrdilo ale, že mezi oběma zeměmi existuje dohoda týkající se závažně nemocných, kteří by cestu zpět do vlasti nezvládli nebo kterým Afghánistán nedokáže zajistit adekvátní zdravotní péči.

Afgháncům se nelíbily dokumenty, přitom je sami vydali

Afghánistán podle německých úřadů odepřel Mortazovi D. vstup do země kvůli pochybám o jeho identitě a pravosti cestovních dokladů. To však německé úředníky překvapilo, protože mu zmíněnou dokumentaci vydal právě afghánský generální konzulát v Německu.

Německo chce lidi určené k deportaci držet pod zámkem. Rozutíkávají se

Ministerstvo vnitra německého státu Hesensko, které má mladíkovu deportaci na starost, navíc poukazuje na skutečnost, že všechny odmítnuté žadatelé o azyl čeká před odjezdem lékařská prohlídka. Ta má zjistit, jestli jsou schopni cestu do vlasti podstoupit. Regionální imigrační úřady navíc musí potvrdit, že neexistují žádné okolnosti, kvůli nimž by mohlo být vyhoštění nelegální.

Ačkoli Mortazu D. čeká podle ministerstva v nejbližší době propuštění z detenčního centra, na svobodu se nedostane. Mladík se vrátí zpátky do vězení, kde si předtím odpykával trest za své zločiny. Jeho výkon soud pozastavil poté, co muž dobrovolně souhlasil s deportací do Afghánistánu. Podle Spolkového imigračního úřadu (BAMF) Německo deportovalo v roce 2017 přibližně 24 000 lidí, dalších 29 500 se jich do vlasti vrátilo ze své vlastní vůle.

NĚMECKO PRODÁVÁ ZBRANĚ SAÚDŮM A TURKŮM

Vláda kancléřky Angely Merkelové v říjnu uvalila zbrojní embargo na Saúdskou Arábii, i přesto Německo v roce 2018 překročilo rekord ve vývozu zbraní do Saúdskoarabského království z minulého roku. Rekordní byl také export do Turecka. „Německo profituje ze zločinné války v Jemenu a agresivní politiky tureckého prezidenta,“ kritizovala v pátek německou vládu opoziční poslankyně.

Jen za deset měsíců posledního roku prodal Berlín do Saúdské Arábie zbraně v hodnotě téměř 160 milionů eur, uvedl v pátek německý deník Deutsche Welle. Jde o částku o 50 milionů euro větší než v roce 2017, který byl sám v tomto ohledu pro Německo rekordním.

Sevim Dagdelenová, místopředsedkyně opoziční krajně levicové strany Levice, citovala tuto částku v rámci svojí interpelace, ve které obvinila koaliční vládu kancléřky Angely Merkelové z „podlé“ zbraňové politiky. Podle Dagdelenové se Německo prodejem zbraní Saúdům přiživuje na válce v Jemenu a utužujícím tureckém režimu.

Německá koaliční vláda složená ze stran CDU, CSU a SPD odhlasovala zastavení dodávek zbraní do jakékoliv země zapojené do jemenské války v březnu minulého roku. Mezera v zákoně však umožnila dodání již schválených zakázek, za něž výrobci zbraní vyhrožovali Berlínu žalobou o finanční odškodnění.

Německé zbrojovky navíc obcházejí i říjnové embargo uvalené na Saúdskou Arábii za vraždu novináře Chášukdžího, a to přesunutím výroby zbraní do jiných zemí. Například německý zbrojařský gigant Rheinmetall i nadále dodává Saúdskoarabskému království těžkou munici prostřednictvím dceřiných společností v Jižní Africe a Itálii.
Němci nedodržují vlastní embargo, nad zbraněmi pro Saúdy přivírá oči i CDU

V praxi se tak ukazuje slabost současné německé direktivy pro vývoz zbraní z roku 2000. Ta uvádí, že prodej by se neměl uskutečňovat v případech důvodného podezření, že zbraně jsou v místě dovozu používané k represi a porušování lidských práv. Stejný dokument umožňuje zrušit již udělený souhlas s vývozem, pokud by zbraně měly být použité k válečné agresi.

„Vláda musí udělat všechno proto, aby zabránila dalším takovým exportům do Rijádu a Ankary,“ požaduje Dagdelenová zpřísnění pravidel vývozu zbraní.

Německo dodává zbraně Turecku, Turci prchají do Německa

Za poslední rok razantně vzrostly také německé exporty zbraní a námořní vojenské výbavy do Turecka. Z 62 milionu eur v roce 2017 jejich prodej stoupl na 202 milionů eur za rok 2018, tedy více než trojnásobně. Německo je přitom jedním z nejhlasitějších kritiků režimu prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana a největším příjemcem tureckých uprchlíků.

„Turecko není bezpečnou zemí původu. Pro jinak smýšlející turecké občany se situace stále více zhoršuje,“ prohlásila Dagdelenová. Spolková vláda si podle ní počíná bez skrupulí, když Erdoganův režim podporuje hospodářskou pomocí a dodávkami zbraní, zatímco zároveň každý druhý člověk, který před Erdoganem utíká, dostane v Německu ochranu.
Turci prchají před Erdoganem, Německo hlásí dvojnásobek žádostí o azyl

Počet tureckých žadatelů o německý azyl výrazně vzrostl po pokusu o puč v roce 2016. V září a říjnu 2017 byl původem z Turecka dokonce každý druhý žadatel. Berlín zároveň Erdogana kritizuje za útoky proti kurdským rebelům, kteří na hranici se Sýrií bojují s Islámským státem.

„Pomoc spolkové vlády člověku, který je příčinou uprchlictví, musí skončit,“ apelovala na vládní koalici Dagdelenová. Stejného názoru jsou též německé protestantské i katolické církve, které v prosinci vydaly společné prohlášeníodsuzující politiku vývozu zbraní a volající po kontrolách zbrojařských praktik.

Saúdská Arábie podle OSN nese velký podíl na humanitární krizi v Jemenu, kde nyní trpí hladem 22 milionů lidí. Její námořnictvo už od roku 2015 blokuje jemenské západní pobřeží a znemožňuje přístupu humanitární pomoci do země. Koalice pod saúdskoarabským vedením má kvůli nepřesným bombovým útokům na svědomí životy mnoha civilistů, varuje OSN.

PLÁNY MACRONA A MERKELOVÉ

Sdílené nemocnice, vodovodní sítě či společná veřejná doprava. Regiony na francouzsko-německé hranici se propojí ještě těsněji než dosud. Prezident Emmanuel Macron podepíše 22. ledna s kancléřkou Angelou Merkelovou dohodu, která má dát novou vitalitu vzájemným vztahům a zbytku Evropské unie nabídnout příklad, jak se těsněji integrovat. Těsně se sladí i noty v diplomacii, Paříž například podpoří nárok Berlína na stálé křeslo v Radě bezpečnosti OSN.

Ještě víc se sladí také obě ekonomiky. Obě země si budou ještě blíž než dosud – jak dvě siamská dvojčata. Oba státníci se setkají symbolicky v Cáchách, německém městě u belgických hranic, bývalém centru společného státu, franské říše.
Většina Němců chce Merkelovou dále za kancléřku. Jiný průzkum tvrdil opak

„Dáváme najevo, že při řešení budoucích problémů je potřeba více, nikoli méně vzájemné spolupráce,“ komentoval šéf německé diplomacie Heiko Maas připravený text, který navazuje na 56 let starou Elysejskou smlouvu. Podepisoval ji slavnostně prezident Charles de Gaulle s kancléřem Konradem Adenaurem. Ten si během tehdejší návštěvy Paříže prý stěžoval, jak se jeho střídmá nátura těžce vyrovnává s nabídkou jídla a dobrého vína, které se na něj ve Francii valilo ze všech stran. Překonal to.

Jeho vytrvalost se nakonec Evropě vyplatila. Elysejská smlouva položila základ ose Paříž–Berlín, která formuje evropskou integraci. Už nyní třeba zasedají společně kabinety obou zemí, úzká spolupráce zahrnuje obranu i policejní síly.
Plánovaná Elysejská smlouva 2.0 vypadá na první pohled neméně ambiciózně. Harmonizuje také společnou obranu a diplomacii. Podle některých cynických hlasů obchází podstatné problémy.

Nijak se nevrací k Macronovým plánům na reformu eurozóny, kterou francouzský prezident označil po svém předloňském zvolení za svou prioritu. Macron chtěl prosadit bankovní unii či ustavit evropské ministerstvo financí.

Sladí noty před summity

Obě země mají v současné době stejný problém: rozdělení společnosti, ve které lidé ztrácejí víru, že se budou mít stejně dobře jako generace jejich rodičů. Francii už devět týdnů drtí sociální protesty žlutých vest, lidí neschopných na konci měsíce platit složenky.

Německo se zase obtížně vyrovnává s mohutnou imigrační vlnou, která vedla k nárůstu nevraživosti, ostrým slovním i fyzickým útokům, jakým bylo tento týden napadení politika protisystémové strany AfD Franka Magnitze.
Hněv občanů je oprávněný, uznal francouzský prezident Macron v proslovu

Text nové Elysejské smlouvy tyto výzvy shrnuje do vágních vět o „potřebě bojovat s populisty“, kterými mají autoři na mysli všechny odpůrce tradiční politiky – od amerického prezidenta Trumpa až po italského ministra vnitra Salviniho.
Evropské protestní strany, od francouzské Národní fronty po německou AfD, mají šanci posílit v květnových volbách do europarlamentu. Tomu se snaží Paříž i Berlín zabránit. Nová smlouva slibuje důkladné vzájemné konzultace před každým evropským summitem. Obě země tak ještě víc než dosud ovlivní společnou unijní politiku. A v tom také tkví riziko. Pro kritiky Unie to bezpochyby bude potvrzení jejich obav, že pod taktovkou osy Paříž–Berlín eroduje suverenita členských zemí.

PALACH SYMBOLEM KRAJNÍ PRAVICE ITÁLIE

V italské Veroně se v den padesátého výročí upálení Jana Palacha plánuje koncert neonacistických skupin. Proti tomu protestuje jak česká ambasáda, tak i studenti Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Podle filozofa Václava Bělohradského si italští fašisté Palacha jako symbol přivlastnili již před mnoha lety.

Poprvé se informace o plánovaném koncertu objevily na konci minulého roku, kdy na něj upozornil italský list La Repubblica. Skupiny, které na koncertě 19. ledna mají vystoupit, podle deníku patří k nejoblíbenějším mezi italskými neonacisty.

Na plakátu k akci je také uveden odkaz na sdružení Nomos – terra e identita (Zákon – země a identita), které se hlásí k celoevropskému identitárnímu hnutí či takzvané generaci identity. Tento ideový směr bojuje zejména proti muslimské a africké imigraci, která podle něj ohrožuje tradiční evropskou identitu.

Českou veřejnost pobouřilo také to, že záštitu nad připravovanou akcí přijaly místní provinční úřady. České velvyslanectví je podle Ministerstva zahraničních věcí již v kontaktu s vedením provincie Verona a snaží se zamezit zneužití odkazu Jana Palacha neonacisty.

Proti koncertu vznikla na internetu také petice studentů z Filozofické fakulty UK, jejímž studentem byl v době svého upálení právě Jan Palach. Podepsalo ji již více než 1 500 lidí. Palacha podle autorů petice k činu motivovala touha po demokracii a humanitě. „Hnutí identity a další krajně pravicová uskupení dezinterpretují tento Palachův odkaz již svou vlastní existencí. Je proto nemyslitelné a zcela nežádoucí, aby byl Palach takovýmito hnutími oslavován,“ uvádí se v textu petice.

Jako hlavní body požaduje petice stažení záštity okresu Verona nad koncertem a také odstranění jakékoliv souvislosti mezi akcí a Palachem.

Podle Bělohradského zneužívají fašisté Palacha již dlouho

Filozof a sociolog Václav Bělohradský žil v Itálii padesát let a podle něj má italská krajní pravice Palacha jako symbol již dlouho. Sám zažil během svých studií na univerzitě v Janově reakce Italů na Palachovo upálení. Podle něj tehdejší italská levice jeho čin nemohla přijmout, protože byl aktem odporu hlavně proti Sovětskému svazu a oni chtěli právě s komunisty vést dialog.

1968: Dvacet let po upálení rozhýbal Jan Palach revoluční rok 1989

„Ale fašistům nebo radikální pravici se to líbilo. Oni pohrdali politikou. Nechtěli dialog, chtěli bojovat. Oni chodili na komunistické demonstrace a nechávali se tam ztlouct,“ dodává Bělohradský k radikalizované atmosféře v Itálii přelomu 60. a 70. let.

Právě nedůvěra pravice k dialogu a diskusi jako nástrojům politického boje vedla k tomu, že pravicoví radikálové začali s osobou Palacha sympatizovat. Levice v 70. letech protestovala hlavně proti USA a válce ve Vietnamu, kde se podobně jak Palach upalovali vietnamští mniši. To se pravici podle Bělohradského hodilo.

„Levice se organizovala kolem protestů proti Vietnamu a najednou tu někdo použije tentýž protest proti komunismu, to se pravici strašně líbilo. Jakmile na studentských schůzích někdo začal mluvit o Vietnamu, hned se ozvala pravice, proč nemluvíme o Československu, o Palachoví,“ připomíná Bělohradský. V současné době pak Palachův čin a jeho symbolika rezonuje ve sporu stoupenců svrchovanosti a globalistů. Pravicoví radikálové si podle něj z jeho odkazu berou právě hlavně apel na národní svrchovanost.

Prahou pochodovaly stovky antifašistů, pravicoví radikálové zašli do Janova

Italský novinář Paolo Berizzi z listu La Repubblica poznamenal, že jde o pokus italské krajní pravice přivlastnit si symbol, který jim nepatří. Tato strategie není ničím novým. Fašisté si přivlastňováním symbolů, osobností a témat ‚levice‘ vytvářejí podmínky k tomu, aby byli přijímáni jako ‚dobří fašisté‘. Je to technika zejména CPI (italská neonacistická politická strana CasaPound Italia - pozn. red.), ti to dělají neustále,“ uvedl.

Podobně to vidí i česko-italský novinář Andreas Pieralli. „Jde o to, že už delší dobu se v Evropě krajní pravice snaží legitimizovat sama sebe tím, že už nesází jen na své tradiční idoly, které jsou většinou společensky nepřijatelné, ale snaží se ‚napojit‘ na známé osobnosti, které se ve společnosti těší uznání,“ napsal.

STAROSTKA SR KÁRÁ ZASTUPITELE

Malá slovenská obec Fekišovce se ze dne na den stala nejznámější vesnicí v zemi. Způsobil to videozáznam z ustavujícího jednání tamního zastupitelstva, z něhož je patrné, že se starostka obce k zastupitelům chová jako učitelka k žákům. Kárá je za chyby a nutí je, aby zpívali státní hymnu. Video vyvolalo řadu kritických ohlasů.

Ze zhruba dvouhodinového záznamu se po internetu rychle rozšířil čtvrthodinový sestřih. Hlavní postavou schůze je starostka východoslovenské obce Miloslava Fedorová, jejíž chování způsobilo největší rozruch, píše server HNonline.sk.
Hned v úvodu jednání nutí Fedorová pětici zastupitelů ke zpěvu slovenské hymny, přičemž sama zpívat odmítá. „Povstaňte a zpíváme prosím. Já si nepřeji být publikována. Můžete snímat je, ale mě ne,“ komentuje přípravu kamer, které průběh schůze natáčejí.

Když se přítomným příliš zpívat nechce, starostka se nakonec přidá a její hlasitý projev přehluší všechny ostatní. Tedy pouze do konce první sloky. „Druhou sloku prosím,“ žádá si Fedorová. Když rozpačitá atmosférapokračuje, starostka zastupitelům vynadá, že hymnu neovládají. V podobném duchu a podobně, jako když ve škole učitelka napomíná žáky, probíhá schůze dál. Například při skládání slibu jednou ze zastupitelek Fedorovou rozlítí, že dotyčná zůstala sedět.

„Máte se postavit! Sliby se pořád skládají ve stoje,“ zvyšuje hlas. Když se žena ohradí, že nebyla vyzvaná, spustí starostka křik. „Já vás nemám co vyzývat, máte mít dostatek inteligence, abyste se postavila sama,“ říká starostka.
Fedorová také vystupuje výrazně autokraticky, když nebere v potaz hlasování či dohodu ostatních, ač je k tomu sama vyzvala. Chce například sama vybrat zapisovatele místo člověka, kterého zvolili zastupitelé. „Rozhoduji já,“ smete námitky. Podobná situace se opakuje vícekrát.

V závěru si starostka pravděpodobně uvědomí své chování a přítomnost kamer, protože směrem k nim začne vyhrožovat. „Neopovažujte se to zveřejnit, nebo vás dám na policii a soud,“ hrozí prstem. Utajit průběh jednání se však nepodařilo.
„Bývalá gestapačka“, zní v diskuzích

Virálně šířený sestřih si na Facebooku pustilo přes půl milionu lidí a více než deset tisíc ho sdílelo. Chování starostky také okomentovali. „Paní starostka zapomněla, že ona se zodpovídá obecnému zastupitelstvu, ne naopak,“ napsal jeden ze slušnějších diskutujících. Řada příspěvků byla vulgárnější.

„Pět dospělých svéprávných lidí tam sedí se skloněnými hlavami a nechají tu nepříjemnou štěkající esesačku, ať si s nimi dělá, co chce,“ nechápal další diskutující. V jiných komentářích Fedorovou označili za „bývalou gestapačku“ nebo „zbraň hromadného ničení“.

Obec se třemi sty obyvatel záznam „proslavil“ po celém Slovensku. Web obce je od té doby přetížený a nedostupný, počet vyhledávání hesla „Fekišovce“ na Googlu mnohonásobně stoupl. Situaci sledovala také organizace Transparency International, která v otevřeném dopisu Fedorovou vyzývá k nápravě. „Takové pošlapávání zákona a slušnosti se jen tak nevidí. Bohužel, podobná situace je i v dalších obcích,“ napsali na Twitter. /r/