iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Špatní soudci, soudí i psychicky nemocní, vina ministra?

Nejvyšší správní soud ve středu při veřejném jednání odvolal z funkce soudce Jana Tichého z Okresního soudu v Jindřichově Hradci. Kárný senát rozhodl, že Tichý, který má psychické problémy, není nadále způsobilý vykonávat svou funkci. Sám odstoupit nechtěl. K tomuto kroku NSS přistupuje spíše výjimečně. Bylo tomu tak i dříve, kdy o trestech nerozhodoval speciální senát NSS. Kteří soudci v minulosti také přišli o talár?

Karel Kubíček: 5. března 2008 – Nejvyšší správní soud (NSS) odvolal z funkce soudce Obvodního soudu pro Prahu 5 Karla Kubíčka. Způsobil průtahy ve více než stovce případů. Kubíček podal proti rozhodnutí soudu stížnost, Ústavní soud ji ale v roce 2012 odmítl.

Antonín Werner: 14. května 2008 – Nejvyšší soud odvolal z funkce prostějovského soudce Antonína Wernera. Podle nadřízených zavinil průtahy asi ve 40 trestních případech. V září 2008 podal Werner ústavní stížnost. V červenci 2009 ji Ústavní soud odmítl, o dva roky později návrh bývalého soudce na obnovu kárného řízení odmítl i NSS.

Pavel Kučera: 7. září 2010 – Pražský vrchní soud zbavil místopředsedu Nejvyššího soudu (NS) Pavla Kučeru funkce soudce. Uznal ho vinným z ovlivňování vyšetřování údajné korupční kauzy bývalého vicepremiéra a někdejšího předsedy KDU-ČSL Jiřího Čunka. Kučera se odvolal a koncem roku 2010 odešel do důchodu. Kárné řízení bylo proto zastaveno a verdikt zrušen.

Jaromír Sklenář: Leden 2012 – Kárný senát NSS odvolal z funkce Jaromíra Sklenáře, který působil u Městského soudu v Praze. Důvodem byly průtahy, v některých případech byl nečinný až několik let. NSS o verdiktu neinformoval, v únoru se rozhodnutí objevilo v soudní databázi.

Kamila Šrubařová: 10. dubna 2013 – Kárný senát NSS rozhodl, že soudkyně Kamila Šrubařová z Okresního soudu v Ostravě musí opustit justici. Podle senátu nebyla způsobilá vykonávat funkci. Důvodem byla opakovaná kárná řízení a následná ztráta důvěryhodnosti. V listopadu 2013 Ústavní soud odmítl stížnost Šrubařové proti verdiktu.

Roman Čonka: 20. února 2015 – Kárný senát NSS zbavil funkce soudce Romana Čonku z Obvodního soudu Prahy 6. Podle verdiktu manipuloval se spisy a účelově protahoval trestní řízení. Čonka čelil též podezření, že zneužil svoji pravomoc. Policie ale později šetření uzavřela s tím, že bývalý soudce trestný čin nespáchal.

Jarmila Hošková: 9. dubna 2015 – Kárný senát NSS kvůli mnoha průtahům odvolal z funkce soudkyni Jarmilu Hoškovou, která působila na civilním úseku Obvodního soudu pro Prahu 5. Průtahů se dopustila přibližně ve třech stech kauzách. Stížnost Hoškové odmítl v lednu 2016 Ústavní soud.

Ondřej Havlín: 11. února 2016 – Krajský soud v Praze definitivně rozhodl, že soudce Ondřej Havlín si za korupci a ovlivňování případů odpyká ve vězení pět let a tři měsíce. Zmírnil mu tak původní trest 6,5 roku odnětí svobody. Havlín pravomocným rozhodnutím soudu přišel o talár.

Jan Bobek: 25. května 2016 – Kárný senát NSS zbavil soudcovské funkce Jana Bobka z Okresního soudu ve Zlíně. Důvodem tohoto kroku byly průtahy při vyhotovování a odeslání 32 vyhlášených rozsudků.

Vlastimil Matula: 29. června 2017 – Soud znovu uznal bývalého soudce Vlastimila Matulu vinným z nadržování zlodějům, kteří ukradli 74 milionů korun. Uložil mu roční podmíněný trest s dvouletou zkušební dobou. Muže se před časem zastali ústavní soudci, kteří kauzu z roku 2010 vrátili k novému projednání. Loni v listopadu Matula zemřel.

Dana Sedláková: 11. dubna 2018 – NSS odvolal z funkce blanenskou soudkyni Danu Sedlákovou. Uznal ji vinnou ze změn rozsudků v šesti civilních záležitostech, kdy zcela změnila nebo otočila vyhlášení rozsudku oproti následnému písemnému vyhotovení. Předseda senátu Karel Šimka řekl, že se Sedláková dopustila závažných a nepřijatelných chyb opakovaně a chyběla u ní jakákoliv sebereflexe. Sedláková později neuspěla s ústavní stížností, ceskajustice.cz

Příběh soudce „podivína“ odhalil nekolegialitu v justici

Jednání kárného senátu se soudcem Tichým

Je to osud, který si nikdo nevybírá a psychická nemoc může postihnout i soudce, který zůstává inteligentním a schopným právníkem. Avšak na soudce jsou kladeny vysoké nároky a ne každý vynikající právník může být soudcem, pokud jeho problémy mají vliv na výkon justice. To je v kostce shrnutí výsledku kárného řízení se soudcem Okresního soudu v Jindřichově Hradci Janem Tichým.

Dnes již bývalý soudce Tichý přišel na jindřichohradecký soud před pěti lety z Okresního soudu v Děčíně, a to tehdy jako vítaná výpomoc. Podle informací České justice z vedení okresního i krajského soudu nebyly tehdy žádné informace o jeho psychických problémech, respektive nebyly jihočeským soudcům od severočeských kolegů poskytnuty.

Jak se totiž postupně neformálně dozvídali, o jistých specifických problémech soudce se zde vědělo a proto jeho odchodu na severu nijak nebránili. I proto snad před kárným senátem včera zazněla lehká narážka na severočeské justiční poměry. „Přišel z Děčína, přinesl si způsob práce ze severočeské justice, taková praxe u nás není možná“, prohlásil předseda Okresního soudu v Jindřichově Hradci Lubomír Michálek, podle kterého by s takovým stylem práce mohl u severočeských soudů se svými specifiky Tichý ještě nějakou dobu fungovat.

S podobným návrhem řešení, tedy že by přešel na jiný soud, přišel krátce před včerejším jednáním Tichý i za předsedou Michálkem a krajského soudu Tripesem, který byl na jednání přítomen mezi veřejností. Jeho návrh v podobě stažení žaloby s tím, že by si do určeného data vyjednal přechod na jiný soud, ovšem oba předsedové odmítli.

Zdravotní problémy psychické povahy přitom měl, jak vyplynulo při včerejším jednání kárného senátu, Tichý již od dětství. Léčbu sám vyhledal v roce 1992, v době studií na právnické fakultě. Přesto byl schopen uspět v přípravě na soudce a prošel i psychotesty. Tichý sám lékařskou péči opakovaně vyhledal, což doložil i zprávou ošetřujícího lékaře, který v ní také upozornil, že nebýt aktivního a otevřeného přístupu samotného Tichého, nemusel o jeho problémech nikdo vědět, a to pokud by se péče děla zprostředkovaně přes jeho obvodního lékaře.

I proto na závěr středečního rozhodnutí kárného senátu jeho předseda Karel Šimka ocenil Tichého za jeho aktivní a otevřený přístup, zdůraznil, že jeho handicap nijak nesnižuje jeho vysokou inteligenci a právnické schopnosti a pro futuro varoval před tím, aby kární žalobci zneužívali cestu žalob na soudce pro nezpůsobilost.
Jakkoliv byl takový aktivní přístup Tichého ke své nemoci polehčující okolností a kárným senátem oceněn, vyšly najevo skutečnosti, které pravděpodobně měly zásadní vliv na jeho rozhodnutí zbavit jej funkce soudce.

Předně bylo zřejmé, že problémy jsou dlouhodobé, v úhrnu ročně zabírají Tichému „výpadky z reálného života“ desítky dnů, kdy není schopen se soustředit na výkon soudcovského povolání. Vyplynulo také, že Tichý je sice schopen rozpoznat, kdy se blíží toto období a řešit to zákonnou cestou formou dovolené či nemocenské. Avšak většinou, nikoliv vždy, neboť minimálně v jednom případě ve stavu mysli „mimo realitu“ soudil.

Předseda soudu Michálek také popsal, že sice Tichý své indispozice řeší zákonnou cestou, ale takovou formou, která zásadním způsobem dopadá jak na fungování soudu, tak především účastníky řízení. „Za rok 2018 byl třikrát v pracovní neschopnosti, vybíral si to po půldnech, údajně celou noc nespal a dnů, kdy celý den trávil v práci, tak moc nebylo. Dali jsme mu asistenta, který z velké části jeho práci suploval, měl jednací síň kdokoliv k dispozici, mohl kdykoliv o cokoliv požádat. Za jeden den v měsíci byl pak ovšem schopen vyřídit až 14 věcí, kdy bylo doručováno na fikci, účastníci se nedostavovali, bylo rozhodováno v jejich nepřítomnosti“, popisoval předseda Michálek.

Tichý se podle něj účastníkům přímo vyhýbal, což pak vedlo k zbytečným komplikacím. Aktivní přístup a pomoc ze strany soudu v podobě opakovaného zastavení nápadu a přidělení asistenta nepomohly, Tichý neakceptoval ani nabídky přechodu na jinou funkci v rámci justice, například asistenta soudce.

Soudce: Obvinění mě uráží

Soudce Tichý v reakci poukázal na to, že podle něj jsou za jeho prohřešky udělovány kárnými senáty důtky či nižší srážky z platu. Průtahy připustil, ale ne tak fatální. Odmítl kritiku kvality své práce, nebylo mu to nikdy vytýkáno. Nápad byl zastaven jednou a přineslo to podle jeho názoru výsledky.

Není si vědom, že by měl negativní vliv na práci soudu. Stížnosti končí u předsedy soudu, který mu je nedává k vyřízení a tak na ně nemohl při včerejším jednání ani reagovat. Nařčení z vyhýbání se účastníkům řízení označil jako lež, což dokládal kárnému senátu přehledem jednání. „Je to obvinění lživé a s odpuštěním mne dost uráží“, konstatoval Tichý. Pro zproštění ze zdravotních důvodů mluví podle něj z návrhu jediná věta znalecké komise. V ostatních odpovědích znalci nevymezili, kdy je či není schopen funkci vykonávat, a proto považuje kárnou žalobu pro nezpůsobilost za „obchvat“, jak se jej zbavit pro prohřešky malého rozsahu.

V konfrontaci se znalci, kteří pro kárný senát vypracovali posudek, se soudce Tichý snažil rozporovat především větu z jeho závěru: „Nekloníme se k tomu, aby nadále mohl funkci soudce s jeho obrovskou odpovědností vykonávat.“ A také odpovědi znalců, že „ne vždy“ je funkci soudce schopen vykonávat. Podle jeho názoru k takovému závěru nejsou jednak oprávněni a pak hodnocení „ne vždy“ nevylučuje, že schopen je.

Podle vedoucího týmu, docenta Ilji Žukova z Psychiatrické kliniky 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, se v případě Tichého jedná o „extrémní podivínství“. Stavy si nenavozuje sám, je schopen je předpovědět, ale není schopen je ukončit sám. Průběh je pro něj komfortní, není jen schopen se soustředit. Situaci popisuje „raušem“, kdy zvládá běžný den, ale sám má náhled, že není schopen pracovat. „Má stavy, kdy je schopen a kdy není schopen pracovat. On nemá pod kontrolou, kdy to nastoupí, není tam záruka racionální kontroly, proto pro funkci není vhodný“, konstatoval docent Žukov. Nasazením určité medikace lze podle něj stavy těžce fantazijních prožitků zmenšit, nevylučuje změnu zásadní a stabilizaci stavu. „Prognózu vidím poměrně optimisticky, je to inteligentní člověk, změnou medikace by mohlo dojít k pozitivní změně“, uzavřel Žukov.

„Dělá“ alternativu

Při konfrontaci se znalci, ale i při své vlastní výpovědi před kárným senátem vyplynulo, že Tichý stavy vytržení z reality sice považuje za problém, který mu komplikuje profesní život, ale nezdálo se, že by je považoval za výrazně negativní součást svého života. Při jedné z odpovědí na dotaz ohledně popisu onoho stavu vytržení, kdy uvažuje o alternativní historii, s ledovým klidem prohlásil, že knihy tématem alternativní historie se zabývající moc nečte, protože „on to dělá“.
Návrh na revizní znalecký posudek ze strany obhajoby byl kárným senátem zamítnut. „Nejsme senát, který by přísahal na slova znalcova, proto jsme si znalce zde vyslechli a věci máme za prokázané“, zdůvodnil odmítnutí předseda Šimka.
Kárný senát pak po poradě dospěl k závěru o nezpůsobilosti Jana Tichého pro výkon funkce soudce.

Podle kárného senátu bylo prokázáno, že Tichý trpí dlouhodobě problémy, které mají vliv na jeho výkon funkce soudce. Soudce je funkce s vysokou mírou odpovědnosti a požívá také vysokou míru ochrany, avšak i proto jsou na něj kladeny vysoké nároky a nemůže tak být chráněn stejně, jako obvyklý zaměstnanec. „Ústavní systém, který jej do této funkce vyslal, si nemůže dovolit, aby byl soudcem dlouhodobě někdo, kdo není schopen tu funkci dlouhodobě vykonávat“, konstatoval předseda senátu Šimka. Soudce může být nemocný, avšak tato nemoc musí být charakteru přechodného, popřípadě i dlouhodobého, ale pak musí být „marginální“, bez zásadního vlivu na chod justice. Petr Dimun, ceskajustice.cz

ŠABATOVÁ ŽÁDÁ VLÁDU ZAJISTIT DÁLKOVÉ NAHLÍŽENÍ DO SPISU

Návrh veřejné ochránkyně práv, aby správní řád výslovně umožňoval dálkové nahlížení do spisů formou zaslání kopií účastníkům řízení, projedná v pátek 11. ledna 2019 na svém jednání vláda. Kromě toho navrhuje ombudsmanka povinnost doplnit do úředních rozhodnutí větu, že účastník má právo podat soudní žalobu.

Veřejná ochránkyně práv se dálkovým nahlížením do spisů zabývá dlouhodobě. Naposledy vyzvala vládu, aby zajistila dálkové nahlížení do spisů formou pořizování a posílání kopií na začátku prosince. „V době internetu, datových schránek, elektronizace veřejné správy a snah snižovat byrokracii zde máme situaci, kdy se člověk musí osobně dostavit na úřad, aby si vyzvedl prostou kopii dokumentu ze spisu. Nic přitom nebrání, aby úředník dokument nekopíroval, ale naskenoval a poslal. Zákon to umožňuje a některé úřady tak postupují, jiné to však odmítají. Žádala jsem ministerstvo, aby praxi úřadů sjednotilo ve prospěch lidí, ale ministerstvo odmítlo. Obracím se proto na vládu, aby tento postup výslovně upravila zákonem,“ uvedla Šabatová.

Podle svých slov se ombudsmanka se setkává s případy, kdy lidé z nejrůznějších důvodů nemohou osobně navštívit úřad, u něhož se řízení v jejich věci vede, a nemohou tak uplatnit své právo seznámit se s podklady, na jejichž základě bude úřad rozhodovat. V současné době musí spoléhat pouze na vstřícnost toho kterého úřadu, protože podle zjištění ombudsmanky některé úřady kopie dokumentů účastníkům na žádost zasílají, jiné to však odmítají.

„Ombudsmanka žádala ministra vnitra, aby praxi úřadů sjednotil ve prospěch zasílání kopií a usnadnil tím řadě lidí život. Ministr to odmítl, proto se ombudsmanka obrátila na vládu,“ uvedla veřejná ochránkyně práv před jednáním vlády.
Nařídit úřadům závazně dálkový způsob jednání ovšem odmítli oba ministři vnitra Lubomír Metnar (ANO11) i Jan Hamáček (ČSSD). Česká justice o záležitosti informovala už v prosinci.

Druhý projednávaný návrh se týká informování o možnosti podat žalobu proti správnímu rozhodnutí žalobu. „Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla projednána nezávislým a nestranným soudem v případě, kdy nesouhlasí s úředním rozhodnutím. Přestože je většina úředních rozhodnutí zákonná, existují i sporné případy. Úřady by na možnost soudního přezkumu měly účastníky řízení upozorňovat.

Podle ombudsmanky nejde o žádnou nadměrnou zátěž pro úřady, protože by stačilo do stávajících poučení, která jsou součástí rozhodnutí, doplnit jednu standardizovanou větu o možnosti podání soudní žaloby. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení takto lidi poučují už řadu let a není důvod, aby stejně nepostupovaly i jiné správní orgány,“ uvedla k pátečnímu jednání ve vládě veřejná ochránkyně práv, ceskajustice.cz

EKONOMICKÝ DENÍK: VÍTKOVICE ŽALUJÍ KOMERČNÍ BANK

Napjaté vztahy mezi firmami z holdingu Vítkovice s Komerční bankou, která úvěrovala podnikání této skupiny a nyní je stále věřitelem i dceřiných firem vyústilo v podání žaloby Vítkovic, a. s. na tento bankovní ústav. Firma se u soudu domáhá uznání neexistence pohledávky banky. Tvrdí, že své závazky již splatila a banka jen blokuje další restrukturalizační kroky. To se ostatně projevilo u Vítkovic Heavy Machinery, kde Komerční banka jako jediná ze všech 192 věřitelů zablokovala schválení reorganizačního plánu. Pro plán přitom byly i všechny ostatní banky.

Spory vyústily v podání žaloby ze strany Vítkovic, a. s. na Komerční banku, která byla podána na konci loňského roku. Zástupci strojírenské firmy jsou přesvědčeni, že z prodeje svého majetku již uhradili jistinu hlavního úvěru, který sjednali v roce 2014 přes svou firmu Vítkovice Power Engineering, která se později dostala do konkurzu. S tím však Komerční banka nesouhlasí a trvá na tom, že prostředky pocházející z prodeje majetku Vítkovic oprávněně započítala na jiné pohledávky než jistinu rozhodujícího úvěru (úvěr KTK), zejména na pohledávky z krátkodobého úvěru.

„Z toho důvodu má podle dosavadních vyjádření žalovaná za to, že pohledávka na zaplacení jistiny KTK úvěru dosud existuje, a to dle posledních informací dostupných žalobkyni v částce ve výši zhruba 196,5 milionů Kč,“ píše se v žalobě na Komerční banku, kterou má Ekonomický deník k dispozici.

„Přes veškerou snahu žalobkyně, řadu osobních jednání mezi ní a žalovanou a vzájemnou korespondenci stran nebyla dosažena shoda o tom, zda byl postup žalované při započítávání peněz z prodeje majetku žalobkyně na různé pohledávky správný (a pohledávka na zaplacení jistiny KTK úvěru tak v nenulové výši stále existuje), nebo nikoli (a pohledávka na zaplacení jistiny KTK úvěru tak již byla zcela splacena),“ píše dále v žalobě právní zástupce Vítkovic Rostislav Doleček s tím, že firmě nezbývá nic jiného, než se obrátit s žalobou na určení neexistence pohledávky na soud.
Podle Dolečka je nastolená právní otázka aktuální a naléhavá, neboť Komerční banka tvrdí, že má právo požadovat po Vítkovicích plnění, a to mimo jiné právě úhradu jistiny úvěru (kterou Vítkovice považují za uhrazenou), přičemž se má jednat o již splatnou pohledávku.

„Nemáme jinou reálnou možnost, jak nastolenou otázku vyřešit, ,“ píše se dále v odůvodnění žaloby s tím, že požadované určení má preventivní význam, neboť může vyřešit otázku významnou i pro budoucí vztahy mezi účastníky a předejít tak možnému sporu o plnění.

Zamítnutá reorganizace Heavy Machinery

Vzájemné – ne příliš přátelské vazby – podle všeho nyní komplikují situaci i nástupnickým firmám například Vítkovice Heavy Machinery (VHM), které jsou nyní v insolvenci, ale hlásí dobré hospodářské výsledky (například jsme psali o tom, že Vítkovice Heavy Machinery mají čtyřnásobný objem zakázek, nebo že dodají španělskému zákazníkovi díly do větrných elektráren za 100 milionů korun, narazily se svým reorganizačním plánem právě u Komerční banky, která jako jediná ze všech věřitelů odmítla tento plán s poukazem na to, že by ze svých pohledávek nezískala nic.

Zástupci Komerční banky vytýkali VHM, že bance údajně nabízí nulové uspokojení. Banka ústy svých právních zástupců také tvrdila, že VHM a znalci manipulovali s hodnotami majetku podniku ve znaleckém posudku. Bance se nelíbí ani plán splátek jejích pohledávek a prý nevěří, že jí VHM vůbec něco splatí.
Firma s námitkami bankéřů nesouhlasí

Zástupci VHM všechny námitky Komerční banky hned na místě u soudu odmítli. „Ohrazujeme se proti tomu, že by reorganizační plán nebyl spravedlivý pro všechny věřitele a že by Komerční banka měla dostat ze svých pohledávek nulu,“ reagoval generální ředitel VHM Daniel Kurucz. „Tato tvrzení samozřejmě odmítám. Podle reorganizačního plánu by první peníze mohla Komerční banka dostávat už příští rok,“ řekl.

Manipulaci se znaleckým posudkem odmítli jak sami znalci, tak také krajský státní zástupce. Posudek schválila schůze věřitelů. Obdobně se do spisu vyjádřil i insolvenční správce Lukáš Zrůst. Ten si navíc myslí, že VHM celý proces reorganizace zvládne. Investor, kterým je pro VHM společnost SPV VTK Jaroslava Strnada pak soudu jasně napsal, že hodlá reorganizaci financovat a firmě už poskytl přes 800 milionů korun. Stejně tak je připraven hradit další náklady.

Podle Michaely Žvakové, generální ředitelky a předsedkyně představenstva společnosti Vítkovice, původní mateřské firmy VHM, mohou být za kroky Komerční banky skryty i jiné zájmy, především vztahy banky s celým koncernem Vítkovice. O schválení reorganizačního plánu nyní musí – kvůli postoji Komerční banky – rozhodnout soud, kdy však rozhodnenení jisté. Přitom co nejrychlejší vyřešení situace by bylo ve prospěch VHM. „Současná situace nám ztěžuje pozici na trhu a bere možnost uzavírat smlouvy ve vyhraných tendrech, i když naše nabídka byla nejlepší. Potřebujeme tedy co nejdříve proces ukončit,“ vysvětlil Kurucz.

Krok Komerční banky v každém případě vyvolal týdny trvající polemiky. Do nich zasáhlo i Krajské státní zastupitelství v Ostravě, které sice ve svém veřejně dostupném vyjádření v zásadních věcech dává za pravdu VHM, na druhou stranu ale pohrozilo možností poslat firmu do konkurzu. A to pokud VHM nějak nevyřeší pochybnosti, které do procesu vnesla Komerční banka. Složité rozhodnutí je na soudci. Reorganizaci firmy se snaží uhájit i odbory ze svazu KOVO.
Reorganizace je pro věřitele lepší než konkurz

Reorganizační plán počítá se zachováním chodu výroby a snížením nákladů na ni. Na výrobu jsou zajištěny peníze formou půjčky ve výši 76,5 milionu korun od zmíněné společnosti SPV VTK Jaroslava Strnada. Další peníze přicházejí prostřednictvím vlastnicky propojené tollingové firmy Vítkovice Machinery Trade. Na výrobu VHM je tak k dispozici 1, 3 miliardy korun.

Vedle toho je nejpodstatnější, že někteří věřitelé odpustí Heavy část dluhu a zbytek vymění za nové akcie firmy, když ty původní zaniknou. Nové akcie pak získá především strategický investor v podobě SPV VTK. Smyslem celého dění je vyšší procento uspokojení věřitelů. Nezajištění věřitelé by v konkurzu dostali podle znalců zhruba 3,6 procenta ze své pohledávky. Reorganizace jim má vrátit sedmiprocentní uspokojení. Věřitelům by se peníze měly vyplácet každoročně už po prvním roce. „Ve druhé polovině příštího roku bychom měli být první měsíc v zisku a na zhruba dvojnásobné hodnotě tržeb,“ avizoval generální ředitel VHM. Firma má už nyní na příští rok zajištěny zakázky za 800 milionů korun. Jiří Reichl, Ekonomický deník, ceskajustice.cz