iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Soudce Rizman: Rušení vojenských soudů byla chyba

Přední odborník na trestní právo a dlouholetý předseda trestního kolegia Nejvyššího soudu Stanislav Rizman odloží s koncem roku svůj soudcovský talár. Přestože by mohl ještě rok funkci vykonávat, potřebuje si odpočinout. Řekl to v rozhovoru pro čtvrtletník Nejvyššího soudu AEQUITAS, který přináší i Česká justice.

- Narodil jste se ale v Bratislavě, vystudoval tam vysokou školu. Kdy došlo k tomu zásadnímu zlomu, že jste se rozhodl žít na Moravě, působit u soudů v Brně, Praze a ne na Slovensku?

Ty zásadní zlomy byly dva. Začínal jsem u vojenských soudů, kde jsem mimochodem strávil 20 let. Hned na počátku, jako právní čekatel, jsem byl vyzván k tomu, abych uvedl několik alternativních míst, kam bych chtěl k vojenskému soudu nastoupit. Možná z jistého furiantství jsem uvedl tři místa, která začínala na písmeno “B“. (úsměv) Bratislava, Banská Bystrica a Brno. Vybrali mi Brno – a tak jsem se roku 1973 stal soudcem Vojenského obvodového soudu v Brně. Zpětně jsem si to vyčítal, proč já tam to Brno vůbec psal.

Druhým zlomovým okamžikem bylo rozdělení federace v roce 1993. To už jsem působil u federálního Nejvyššího soudu ČSFR v Praze. Chvíli jsem uvažoval o tom, že bych se vrátil do Bratislavy za rodinou a působil například u Nejvyššího soudu Slovenské republiky. Stěhování Nejvyššího soudu České republiky do Brna ale pro mě znamenalo, že jsem se své rodině, žijící v Bratislavě, přiblížil takřka na dohled – ta vzdálenost se rázem zmenšila o dvě stě kilometrů. A tak jsme se po rodinné poradě rozhodli zůstat v České republice.

JUDr. Rizman: To se rušily vojenské soudy, což byla mimochodem velká chyba. Bylo to rozhodnutí politické. Vojenské soudy měly své místo, zejména ve směru k ozbrojeným sborům – tedy i policii. Vojenské soudy soudily jen trestní věci, takže v tom, že jsem pokračoval jako trestní soudce, není nic překvapivého. Překvapením, i pro mě, bylo, že mi tehdejší předseda Nejvyššího soudu Otakar Motejl navrhl, abych trestní kolegium vedl.

Poté, co bylo zřejmé, že vojenské soudy končí, jsem za Otakarem Motejlem zašel a řekl mu, že odcházím z armády do civilu a zeptal se jej, zda bych mohl nastoupit k trestnímu kolegiu. Otakar Motejl měl dvě podmínky...

- Jaké to byly podmínky?

Že budu předsedou trestního kolegia, a že z Prahy do Brna přivedu ještě další kvalitní soudce. To bylo v době, kdy Nejvyšší soud ještě nerozhodoval o dovoláních v trestních věcech, podstatou jeho nápadu byly stížnosti pro porušení zákona, které měl rozhodovat pětičlenný senát. No a v Brně ani pět trestních soudců tehdy nebylo. Respektive tím pátým byl místopředseda soudu Pavel Kučera, kterého jsme museli na taková zasedání vždy přivolat.

- Koho ze soudců jste tedy z Prahy přivedl?

Tím prvním byl František Púry. Můj současný nástupce v čele kolegia.

- Doktor František Púry ale stanul v čele kolegia až v roce 2015. Počítám-li dobře, Vy jste trestní kolegium před ním vedl 22 let. Mimochodem, i na tuto funkci, stejně jako nyní na funkci soudce, jste tehdy sám rezignoval.

Ano, i tehdy to bylo z podobných důvodů. Potřeboval jsem už trochu klid. Shodou okolností, právě teď, když si pomalu vyklízím kancelář, jsem znovu objevil svůj abdikační dopis, který jsem napsal profesoru Pavlu Šámalovi. Už v době, kdy Nejvyšší soud vedla paní předsedkyně Iva Brožová, jsem jí oznámil, že chci končit. Přemluvila mě, abych ještě vydržel. A já to díky ní ještě zhruba rok vydržel. Je to ovšem práce opravdu velmi namáhavá, zodpovědná a je jí moc.

- Co považujete za svůj největší úspěch v čele kolegia?

To, že jsem toto kolegium prakticky celé vybudoval. Že z původních několika soudců je tady stabilní kolegium, kde působí 22 soudců a ti vydávají kvalitní a respektovaná rozhodnutí. Mimochodem proto, že prošli opravdu pečlivým výběrem.

- Asi Vám budou po Vašem odchodu kolegové chybět.

To určitě. Ale nemám to z domova zas až tak daleko, takže za nimi budu určitě jezdit. Rád je vždycky uvidím a budu je vyrušovat od práce. I na to se těším.

JUDr. Stanislav Rizman: Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě. Od roku 1973 byl soudcem Vojenského obvodového soudu v Brně. V roce 1980 se stal soudcem Vojenského obvodového soudu v Bratislavě
Od roku 1985 byl soudcem a později předsedou senátu vojenského kolegia Nejvyššího soudu ČSSR (ČSFR). V letech 1991 – 1992 působil ve funkci předsedy vojenského kolegia Nejvyššího soudu ČSFR. Od roku 1993 byl předsedou senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu, v letech 1993 – 2015 předsedou trestního kolegia Nejvyššího soudu, ceskajustice.cz