iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Prezident Hácha vypětí profese si kompenzoval uměním

Emil Hácha byl člověk hodně umělecky zaměřený. Vypětí soudcovského života si kompenzoval tím, že sbíral obrazy, plastiky, navštěvoval galerie, skládal básně a společně se svým bratrem Teodorem překládal romány. Proslulý je překlad románu Tři muži ve člunu, o psu nemluvě z pera anglického humoristy Jeroma Klapky Jeroma. „Hovoří se o tom, že Hácha měl báječný smysl pro humor, suchý humor, jemuž se v právnických kruzích říkalo háchovský,“ dodává Jan Boris Uhlíř.

Tento týden uplynulo osmdesát let, co byl třetím československým prezidentem zvolen Emil Hácha. Hlavou československého státu však byl jen tři a půl měsíce. Po obsazení zbytku rozpadlého Československa nacisty se stal státním prezidentem nově vzniklého Protektorátu Čechy a Morava a tím zůstal až do konce války. Jakkoli byl Emil Hácha později hodnocen rozporuplně, jedno se mu upřít nedá.

Byl to vzdělaný a noblesní muž, právník a soudce se zálibou v umění. Právě tuto stránku Háchovy osobnosti i události vedoucí k jeho zvolení přiblížil v rozhovoru pro Českou justici Jan Boris Uhlíř, historik a soudní znalec se specializací na období Třetí říše, Protektorátu Čechy a Morava a druhé světové války.

„Od podepsání Mnichovské dohody po vstup německých vojsk na území Čech a Moravy uplynulo jen sto šedesát šest dnů, což je historicky vzato okamžik. A tohle období znamenalo totální přelom ve všem, co se tu do té doby dělo. Emil Hácha v tomto období hraje jednu ze zásadních a klíčových rolí. Poté, co na začátku října 1938 abdikoval druhý československý prezident Edvard Beneš, se země ocitla bez prezidenta.

Od Benešovy abdikace do Háchova zvolení uběhly téměř dva měsíce vyplněné politickým chaosem, kdy se hledali viníci Mnichova, celonárodní tragedie. A v tomto období na Háchu, který se už těšil na svůj důchod, naběhla celá řada politiků s tím, že právě on je tou vhodnou osobností, která nebyla zatížena příliš velkým stykem s představiteli politického systému první republiky, protože tehdy byl jen soudcem, a že je přijatelný i pro německou stranu, a proto je jeho národní povinností kandidaturu na hlavu státu přijmout,“ uvedl v pojednání o Háchovi a jeho zvolení Jan Boris Uhlíř.

Velkou ranou však pro Háchu bylo úmrtí jeho ženy, kterou hluboce miloval a s níž strávil desítky let v harmonickém manželství. Ovdověl na jaře 1938. Poslední, o čem by tedy tehdy uvažoval, by byl prezidentský post. „Vedoucí politikové v čele s Rudolfem Beranem začali Háchu tlačit směrem, kam by se on sám nikdy nevydal.

On nechtěl být politikem. Velmi se tomu vzpěčoval. Hácha byl snad jediným československým prezidentem, který v žádném případě neuvažoval o tom, že by se chtěl stát hlavou státu. Osud, i když v Háchově případě asi pán bůh, jelikož on byl hluboce věřící, tomu ale chtěl, že okolnosti, za nichž se prezidentský úřad uvolnil, byly pro národ natolik vážné, že se Hácha z té zodpovědnosti nemohl vysmeknout. Ten tlak na něj byl dlouhodobý, cílený a hluboký,“ přibližuje Jan Boris Uhlíř situaci před Háchovým zvolením.

Rozhovor redaktora Tomáše Nahodila s historikem Janem Borisem Uhlířem.

Kandidaturu na úřad prezidenta Emil Hácha napoprvé odmítl. Jenže ti, kdo se snažili funkci hlavy státu obsadit někým nestranným a pro všechny přijatelným, za Háchou přišli i podruhé, potřetí…, až Hácha nakonec podlehl jejich argumentům, že k uklidnění rozjitřené politické atmosféry povede právě jeho zvolení, jelikož on je personou přijatelnou jak pro Čechy, tak pro Slováky, Podkarpatské Rusíny a po odtržení Sudet i pro zbytky německé menšiny.

„Jak si Hácha tu svou volbu skutečně nepřál, přestože na ni kývl, je patrné i z toho, že na její výsledek čekal v budově Nejvyššího správního soudu, kde dnes sídlí ministerstvo obrany. Tam ve své kanceláři normálně pracoval. Společně s ním tam byli i jeho spolupracovníci Kliment a Havelka. Jak se Háchova volba v sídle tehdejšího Národního shromáždění, dnešním Rudolfinu, protahovala, tak Hácha postupně doufal, že nakonec zvolen nebude.

Protože neslyšel žádné výstřely oznamující jeho zvolení, měl to komentovat slovy, »tak snad mě ti Slováci nakonec zachránili, půjdeme to zapít Na Slamník«, což byla jeho oblíbená restaurace v Dejvicích. A najednou došlo ke kanonádě a bylo jasné, že se prezidentem stal. Na Slamník už to se svými spolupracovníky zapít nešel, a dokonce se domnívám, že to zapít nešel už nikdy. Zvolen byl větším počtem hlasů, než TGM i Edvard Beneš před ním, čili ten jeho mandát byl mimořádně silný,“ popisuje Jan Boris Uhlíř okamžik Háchova zvolení a dodává, že Hácha svým zvolením stanul v čele státu, který byl v té době co do poměru své délky k šířce druhým nejužším na světě, hned po Chile, a jako takový byl v podstatě vojensky nebranitelný.

Nikoho, ani Háchu, v té době nenapadlo, že to, co z Československa za tři a půl měsíce zbude, obsadí nacisté. Nikdo neočekával, že Hácha bude čelit nějakému významnějšímu tlaku. „Jakkoli bylo období druhé republiky v řadě ohledů temné, protože už tehdy docházelo k protižidovským excesům, nedokázal si nikdo představit, že to, co přijde, bude podstatně horší,“ upozorňuje Uhlíř.

Emil Hácha: 12. července 1872, Trhové Sviny, 27. června 1945, Praha, 1894 absolvování pražské právnické fakulty, 1895 promován doktorem práv na pražské právnické fakultě, do roku 1916 různé úřednické funkce u zemského výboru Království českého, 1916 – 1918 dvorní rada Správního soudního dvora ve Vídni, 1918 – 1938 soudce československého Nejvyššího správního soudu, 1920 obhajoba habilitační práce na pražské právnické fakultě (doc.), 1924 – 1929 vyučující na pražské právnické fakultě, 1925 – 1938 druhý prezident Nejvyššího správního soudu, 30.11.1938 – 14.03.1939 třetí československý prezident, 15.03.1939 – 09.05.1945 státní prezident Protektorátu Čechy a Morava, ceskajustice.cz

PRÁVNÍCI EK: BABIŠ MÁ ZÁJEM NA ÚSPĚCHU AGROFERTU

Premiér Andrej Babiš (ANO) má zájem na ekonomickém úspěchu Agrofertu a firem z této skupiny, napsala právní služba Evropské komise v interním materiálu posuzujícím Babišův možný střet zájmů v souvislosti s platbami z evropských strukturálních fondů. Analýza, o které dnes informovaly britský list The Guardian a francouzský Le Monde, uvádí, že Babiš má jako předseda vlády možnost v Česku řídit a ovlivňovat rozhodovací procesy spojené s využíváním fondů přicházejících z evropského rozpočtu.

Skutečnost, že je Babiš vzhledem ke svěřenským fondům, kam převedl akcie Agrofertu, stále konečným uživatelem výhod, odpovídá podle názoru právní služby komise „hospodářskému zájmu“, jak jej definuje 61. článek nařízení o pravidlech pro unijní rozpočet.

V něm stojí, že ke střetu zájmů dochází, pokud je „ohrožen nestranný a objektivní výkon funkcí“ kvůli rodinným důvodům, citovým vazbám, kvůli politické či národní sblíženosti a právě také kvůli možným hospodářským zájmům.
Právníci přitom poukázali i na to, že v Babišově případě by mohl být relevantní rovněž konflikt zájmů z rodinných důvodů, protože jeho žena Monika je zapojena v činnosti skupiny Agrofert.

Evropské fondy, z nichž byly vyplaceny peníze za porušení pravidel, bude potřeba podrobit „finanční korekci“, uvedli právníci komise. Vrátit by tak Česko podle nich mělo přinejmenším část z 82 milionů eur (2,1 miliardy Kč), které byly 200 až 300 společnostem ze skupiny Agrofert vyplaceny v tomto roce.

Materiál se rozsahem týká jen možného střetu zájmů v souvislosti se strukturálními a investičními fondy, nezabývá se stejnou otázkou v souvislosti například s přímými platbami zemědělským firmám Agrofertu v rámci unijní společné zemědělské politiky. Dokument také zmiňuje, že by nebylo od věci posoudit možné střety zájmů v době, kdy byl Babiš ministrem financí podle tehdy platných starších pravidel pro využívání unijních peněz.

Právníci EK uvádějí, že Babiš má jako předseda vlády příležitost řídit a ovlivňovat rozhodovací procesy spojené s využíváním unijních peněz. I když se jako šéf kabinetu podílí hlavně na rozhodování na nejvyšší úrovni, a tedy především na nastavování priorit, může ze své funkce „uplatňovat vliv na nižší úrovně vlády“.

Dokument také připomíná, že v ČR vláda navrhuje státní rozpočet a je odpovědná za jeho naplňování. Nastavuje tedy priority veřejných výdajů a rozdělení prostředků na něj. Částky, které jsou později proplaceny z fondů EU, jsou částí českého rozpočtu.

Právníci EK připomněli, že Babiš předsedá Radě pro Evropské strukturální a investiční fondy, tedy hlavnímu vládnímu orgánu, který koordinuje podporu ze všech strukturálních a investičních fondů ve stávajícím finančním rámci do roku 2020.

„Je v první řadě na českých úřadech, aby přijaly odpovídající opatření. Komise by ze své strany měla přemýšlet o způsobech, jak by mohla na takový konflikt zájmů reagovat, pokud dotčená osoba zůstává v postavení, kterým porušuje pravidla článku 61,“ napsala právní služba.

Jednou možností podle právníků EK je, že Babiš a jeho rodina přetnou všechny vztahy s firmami, druhou, že firmy přestanou získávat peníze z fondů. Třetí teoretickou možností je, že se premiér zdrží jakékoliv účasti na rozhodováních, v nichž by mohl být ve střetu zájmů. To by však podle zprávy bylo dostatečné třeba v případě, že by byl Babiš ministrem v nějaké zcela nesouvisející oblasti, u premiérské funkce má však právní služba pochyby o tom, že by takový krok střet zájmů účinně vyřešil.

kdyby bylo zajištěno, že Babiš nebude řídit jednání vlády související s jeho střetem zájmů, má podle právníků jako předseda vlády možnost „uplatňovat vliv mimo formální rozhodovací procesy“.

VYŠETŘÍ POLICIE A ŽALOBCI ZPRONEVĚRU MILIONŮ PRO VÁLEČNÉ VETERÁNY?

Podnikatel Jaroslav Chmelař chtěl pomoci válečným veteránům, kteří se vracejí z misí. Poslal desetitisíce korun Centru pomoci vojákům v tísni. Když se později pídil po tom, komu jeho peníze pomohly, zjistil, že nikomu. Ztratily se. Financování spolku, který měl pomáhat vojákům, už vyšetřuje policie.

„Uzavřel jsem smlouvu a poslal z účtu sedmdesát tisíc korun. Vojáků si vážím a chtěl jsem jim takto pomoci,“ říká dnes Jaroslav Chmelař a ukazuje smlouvu i výpis z účtu, že peníze skutečně v srpnu 2016 odeslal.

„Vůbec netušíme, o kolik finančních prostředků by se takto mělo jednat. O financích jsme nevěděli, vůbec jsme neměli tušení, že někdo posílá desítky tisíc korun a že někdo profituje na myšlence pomoci válečným veteránům. Měli jsme provozní i transparentní účet, tyto peníze však byly poslány na úplně jiný účet,“ říká zakladatel Centra pomoci vojákům v tísni Petr Poledník, který jako válečný veterán spolek zaštiťoval.

Podle něj jediné peníze, které organizace získala, byly na první ročník boxerského turnaje o armádního šampiona v boxu Army Boxing Cup.

O tom, že by lidé posílali peníze účelově přímo na pomoc vojákům, prý dosud nic netušili. „Čtyřicet tisíc dal sponzor a patnáct tisíc pražská městská část. To bylo všechno,“ řekl Poledník.

Peníze z radnice

Podle smlouvy, kterou má MF DNES k dispozici, přispěla radnice Prahy 7 patnácti tisíci proto, že „hlavním přínosem této charitativní akce je shromáždění finančních prostředků na podporu stávajících i bývalých příslušníků ozbrojených sil, kteří se ocitnou v tísni,“ napsala městská část do zdůvodnění.

Předseda správní rady Ladislav Kirschner, jehož jméno na sedmdesátitisícové smlouvě o sponzoringu je, tvrdí, že o žádnou zpronevěru se nemůže jednat. Věří prý, že celou kauzu dokáže policii vysvětlit.

Kirschner: pomáhali jsme různě

Kde peníze skončily a čí účet byl na smlouvě uveden, nevysvětlil. „Já jsem nadaci financoval ze svých peněz, mě to stálo nějakých šest set tisíc korun. Chápu vojáky, že mají obavy, ale fungovalo to z mých peněz a jediný, kdo by měl mít škodu, bych měl být já,“ tvrdí Kirschner.

„Pomáhali jsme různě, tamhle jsme dali deset tisíc, tamhle koupili stůl a podobně,“ dodává kdysi bývalý policista, který však byl před lety odsouzen za vydírání obchodníka s diamanty Luboše Říhy.

Vojenský veterán Poledník se cítí podveden. Už před rokem prý chtěl s druhým kolegou odejít.

„Mám pocit, že nás vojenské veterány někdo zneužil, abychom zaštítili navenek bohulibou věc. Nám skutečně šlo o pomoc vojákům vracejícím se z misí, teď se to otočí proti nim a lidé, kteří by přispěli, si to rozmyslí,“ řekl Poledník.

Počítání finančních darů

Pražská policie zatím případ nechce komentovat, a to ani výši případné škody. Podle informací MF DNES ale prověřuje, kolik peněz bylo na pomoc vojákům od lidí odesláno. „Oznámení jsme cestou státních zastupitelství obdrželi, nicméně ve věci zatím nebylo rozhodnuto,“ řekl stroze mluvčí pražské policie Jan Daněk.

Centrum pomoci vojákům v tísni se na svých internetových stránkách chlubilo, že jde o nevládní neziskovou organizaci, která navazuje na charitativní projekt Andělská křídla 2014. Ten v roce 2014 zorganizoval benefiční koncert na podporu veřejné sbírky pro rodiny padlých vojáků v Afghánistánu.

Dnes už internetové stránky centra ani nefungují. „Provoz stránek byl pozastaven,“ vysvětluje centrum. /r/