iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

VS znovu zrušil osvobozující rozsudek nad Nečesaným

Pražský vrchní soud znovu zrušil rozsudek, který zprošťoval Lukáše Nečesaného viny z pokusu o vraždu kadeřnice v Hořicích. Vyplývá to z justiční databáze. Případ z roku 2013 tak bude muset pošesté řešit krajský soud. Na posun v kauze dnes upozornil místopředseda Spolku Šalamoun Václav Peričevič.

„Rozhodnutí soudu I. stupně zrušeno a věc vrácena soudu I. stupně k novému projednání,“ stojí v databázi k usnesení vrchního soudu, které je datováno dnem 28. listopadu. Proti osvobozujícímu rozsudku si podala odvolání státní zástupkyně, která pro Nečesaného žádá 13 let vězení.

Obžaloba tvrdí, že 21. února 2013 napadl tehdy dvacetiletý student gymnázia Nečesaný kadeřnici polenem, opakovaně ji udeřil do hlavy a sebral jí přes 10.000 korun z tržby a peněženky. Vážně zraněnou ženu našel její syn, život jí zachránili lékaři královéhradecké nemocnice.

Krajský soud v Hradci Králové mladíka třikrát uznal vinným, nejprve mu dvakrát uložil 16 let, později 13 let odnětí svobody. Po zásahu Nejvyššího soudu byl Nečesaný propuštěn z vězení a poté dvakrát nepravomocně zproštěn viny, a to novým soudním senátem. Předchozí osvobozující rozsudek vrchní soud rovněž zrušil s tím, že krajský soud se držel názoru Nejvyššího soudu i v otázce hodnocení důkazů, což by neměl.

Aktuálně zrušený pátý verdikt je z letošního 14. května. Předseda soudního senátu Miroslav Mjartan tehdy uvedl, že při pochybnostech o vině obžalovaného musí rozhodnout podle zásady in dubio pro reo, tedy ve prospěch obviněného. Soudu chyběl klíčový důkaz. Kadeřnice sice Nečesaného opakovaně označila za pachatele, její výpověď však zpochybnili znalci, podle nichž trpěla amnézií.

ÚS O OMLUVÁCH SOUDCE KYDALKY?

Ústavní soud (ÚS) se bude velmi pravděpodobně zabývat otázkou, která dlouhodobě komplikuje některá kárná řízení se soudci a státními zástupci. Jedná se o situace, kdy se kárně obvinění opakovaně omlouvají z jednání kárného soudu ze zdravotních důvodů, popřípadě se k tomu přidávají i omluvy jejich obhájců. Podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí kárného senátu, který jednal v jeho nepřítomnosti, totiž avizoval soudce Městského soudu v Praze (MěS) Kamil Kydalka. Ten se z jednání omluvil právě ze zdravotních důvodů.

Traduje se, že pro soudce Nejvyššího správního soudu (NSS) je předsedání kárných senátů noční můrou. Jedná se totiž o agendu zcela odlišnou od akademických debat nad rozhodnutími, která se většinou rodí v klidu kanceláří.

Před kárnými soudci se naopak probírají pro obraz justice často naprosto ponižující podrobnosti vztahů u jednotlivých soudů, které se blíží poměrům panujícím ve sborovnách vesnických škol. Řízení se pak řídí přiměřeně trestním řádem, což pak činí problémy, stojí-li před senátem praktici z trestní justice, vykazující až obsedantní sklony při aplikaci jednotlivých ustanovení tohoto předpisu.

Některé případy se pak také komplikují tím, že se kárně obvinění snaží projednání svého případu před soudem vyhýbat a využívají k tomu i omluvy ze zdravotních důvodů. Samozřejmě, jsou i kárně obvinění, kteří mají dlouhodobé zdravotní problémy. Ve výsledku to má ovšem dopad na práci senátu stejný, neboť kárné řízení je pouze jednostupňové a senáty se proto snaží účasti kárně obviněných dosáhnout pokud možno vždy.

V případu dnes již bývalé soudkyně Okresního soudu v Blansku Dany Sedlákové dokonce předseda kárného senátu Karel Šimka zvolil neortodoxní způsob řešení takové situace, kdy se spojil s ošetřujícím lékařem soudkyně a dohodl s ním podmínky, za nichž by se kárně obviněná mohla jednání senátu zúčastnit. V této věci již ÚS ústavní stížnost bývalé soudkyně posuzoval a postup kárného senátu posvětil.

Poněkud bizarní omluvu z kárného jednání poskytl NSS někdejší pražský soudce Roman Čonka, který se z údajných zdravotních důvodů nezúčastnil jednání, při kterém senát rozhodl, že přijde o talár. Poté neuspěl ani s ústavní stížností, kterou ale podal opožděně.

V návrhu na obnovu kárného řízení pak obsáhle vysvětloval, že den před jednáním na něj při vyklízení pronajatého bytu spadla postel a s bolestí zad byl převezen na pohotovosti. Později se pak měl podrobit i dalším vyšetřením.
Případ soudce Kydalky pak odhalil problém, zda má přednost kárné jednání před prací kárně obviněného při výkonu funkce soudce či státního zástupce.

Kárné řízení se soudcem Kydalkou trvalo skoro 15 měsíců, přičemž první jednání kárného senátu – a jediné za přítomnosti soudce Kydalky a jeho obhájce – proběhlo až skoro po roce od podání žaloby. Jak vyplynulo před soudem, soudce Kydalka se z jednání kárného senátu omluvil ze zdravotních důvodů dvakrát a jednou bylo odročeno pro kolizi s termínem jednání senátu MěS, kterému soudce Kydalka předsedal.

„Další žádost o odročení obdržel kárný senát včera (27.11., pozn. red.) v 15:49. Nedoložil doklad o pracovní neschopnosti, natož aby doložil konkrétní vyjádření lékaře, proč se doktor Kydalka nemůže účastnit jednání, jak kárný soud v souladu s judikaturou trestních soudů standardně vyžaduje a jak byl kárně obviněný již při předchozích dvou žádostech o odročení jednání ze zdravotních důvodů upozorněn.

Již skutečnost, že přes tvrzenou pracovní neschopnost od 12.11. 2018 minimálně do 30.11. 2018, kárně obviněný tuto informaci sdělil kárnému soudu v podvečer před jednáním nařízeným na dnešní den, když stejně nebylo fyzicky možné jednání odročit, nesvědčí o konstruktivním přístupu k celé věci,“ konstatoval předseda kárného senátu Jakub Camrda, proč nepovažuje senát omluvu za řádnou a důvodnou a bude jednat i v nepřítomnosti kárně obviněného soudce.
Obdobně postupoval kárný senát ohledně účasti Kydalkova obhájce Michala Pauleho.

V jeho případě obdržel 26. listopadu advokátovu žádost o odročení jednání v níž uváděl, že utrpěl dne 19.listopadu vážnou zlomeninu, což doložil lékařskou zprávou. Kárný senát však omluvu tentokrát neakceptoval a Paulemu odpověděl, že jednání již čtyřikrát odročoval a opakovaně sdělil, že nemožnost zajištění substituce jako důvod pro odročení již nebude akceptováno. „Je na obhájci zajistit si předem pro případ dalších eventuálních zdravotních komplikací substituci. Skutečnost, že kárně obviněný soudce trvá vždy na osobní účasti svého obhájce a odmítá jeho substituční zastoupení, není sama o sobě důvodem k odročení jednání,“ rozhodl kárný senát Jakuba Camrdy.

Zdravotní křehkost Kydalky

Ač ve věci kárný žalobce, pozici obhájce Kydalky se chopil v této věci předseda MěS Libor Vávra, který se jednání účastnil. Ten totiž apeloval na zvážení rozhodnutí o jednání bez účasti Kydalky a jeho advokáta, neboť situace je podle něj jiná než ty předešlé. „Nelze přehlédnout jistou zdravotní křehkost obhajoby v momentu kdy se blíží kárné řízení v této věci, koneckonců kolega Kydalka s tou zdravotní křehkostí už bojuje celá léta a významně se to odráží na jeho pracovních výsledcích, nikoliv na jeho mediálních aktivitách. Na druhou stranu prostě tady nelze přehlédnout minimálně dvě věci: u obhájce to, že v obou posledních případech se jednalo ne o nějakou rýmičku nebo podzimní deprese, kde můžeme spekulovat o tom, jak dalece se zesílily subjektivní potíže toho člověka s ohledem na to, že by snad měl chuť zmařit to jednání“, uvedl Vávra.

Ten, sám trestní soudce, navíc nadnesl právě otázku kolize kárného řízení s řízením trestním. „Co já považuji za problematičtější, za situace, kdy se pohybujeme v jednoinstančním řízení, to prostě musíme brát do úvahy, tak je ten fakt, že dvakrát za sebou v posledních dvou případech bylo jednání kárného senátu nařízeno na den, kdy v té době již prokazatelně doktor Kydalka měl nařízeno trestní řízení. To znamená, on neměl svobodnou vůli se sem dostavit, nebo nedostavit. To, že je právem se účastnit kárného řízení, to nezpochybňuji.

Ale z hlediska systému výkonu spravedlnosti je kárné řízení nějaký pracovněprávní, přestupkový spor, který rozhodně nemůže mít přednost před nařízenou věcí v trestní věci. (…) A tady prostě podvakrát, když přitom lze roky dopředu prejudikovat, kdy ten soudce bude soudit a kdy ne, protože ty týdny sudé-liché jsou objektivně dané, tak se podvakrát za sebou, a dnes je druhý den, stalo, že to kárné řízení bylo nařízeno na den, kdy doktor Kydalka měl nařízeno. (…) Promiňte, já když odročuju, tak se každého advokáta a státního zástupce zeptám, kdy má čas a kdy ne, takhle mě to před třiceti lety naučili a dělám to pořád a tady se podvakrát stalo, ač je ten plán práce jasný na Městském soudu v Praze, že doktor Kydalka neměl svobodný výběr, zda-li se dostaví ke kárnému řízení nebo ne“, uzavřel svůj apel předseda MěS Vávra.

V reakci na Vávru Camrda vysvětlil okolnosti, kdy je složité sladit termíny všech účastníků a zejména členů senátu, kteří mají své profese a jsou z různých koutů země. „Tady ze strany pana doktora Pauleho i kárně obviněného byla minimální součinnost, evidentně se o něco takového vůbec nepokusili, takže za této situace, nezbývá kárnému soudu než jednat“, uzavřel celou věc předseda kárného senátu Camrda. Petr Dimun, ceskajustice.cz

KNIHA O ELEKTRÁRNÁCH, EXSOUDCE KUČERA: NEŠLO O TRESTNÝ ČIN

Spolek „Spravedlnost z.s“ vznikl na základě iniciativy lidí, kteří se domnívají, že bratři Alexandr a Zdeněk Zemkové byli v kauze solárních elektráren nespravedlivě odsouzeni k šesti letům a devíti měsícům vězení a peněžitým trestů. Nyní vydává knihu „Spravedlnost pláče“. „Celou věc, a nejen pro bratry Zemky, odstartovala změna pravidel v průběhu hry. Že se pravidla v průběhu hry nemění, by nemělo platit jen ve sportu, ale i v podnikání,“ uvedl v knize bývalý místopředseda Nejvyššího soudu Pavel Kučera.

V publikaci se k celé kauze na 180 stranách vyjadřuje několik osobností. Kromě Kučery své pochybnosti nad rozsudky obecných soudů uvedli například výtvarník Milan Knížák, spoluzakladatel spolku Petr Vašát nebo bývalá ředitelka Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Alena Vitásková. Ta byla sama v kauze obžalovaná, ale vrchním soudem byla zproštěna. Proti tomu však podal Nejvyšší státní zástupce dovolání.

Zástupci spolku vytvořili petici, ve které upozorňují na rozpory v rozsudcích s reálným stavem elektráren. „Na základě dostupných informací máme vážné podezření, že rozsudky v kauze Saša-Sun a Zdeněk-Sun jsou nespravedlivé, a žádáme všechny soudce Nejvyššího soudu, kteří budou rozhodovat v rámci opravných prostředků, aby rozhodovali spravedlivě a bez jakýchkoliv vlivů,“ uvádějí autoři petice s tím, že jsou si vědomi toho, že petice nesmí obsahovat výzvy zasahující do nezávislosti soudů. „Z toho ovšem logicky vyplývá, že pokud žádá spravedlivý rozsudek, určitě se nejedná o výzvu zasahující do nezávislosti, neboť všechny soudy by měly rozhodovat spravedlivě, což nemá s nezávislostí nic společného,“ dodávají zástupci spolku.

Kniha upozorňuje i na reportáž: Nebezpečné slunce

Podle soudu u elektráren Saša-sun a Zdeněk-sun se dopustili přípravy podvodu, když podepsali předávací protokoly k elektrárnám, na základě kterých elektrárny jako dílo přešly z dodavatele na objednatele a to v době, kdy na nich byly nedodělky. Zároveň získali právo na výhodnou výkupní cenu za solární elektřinu dodanou do veřejné sítě, která platila pro elektrárny s licencí do konce roku 2010. Zemkové vinu popírají, což uvedli v dovolání, o kterém Česká justice informovala.“

Podle bývalé šéfky ERÚ Vitáskové, která je nyní ředitelkou Institutu Aleny Vitáskové, je celá podpora a problematika kolem fotovoltaických elektráren tunelem na veřejné finance ze strany státu. „Chybně nastavená výkupní cena byla v závěru roku 2010 snížena pro rok 2011, a to o cca 50 %. Nebudu hodnotit, co to muselo udělat s investory, bankami, které poskytly úvěry na tyto investice, mnozí z nich se tuto „sladkou novinku“ dozvěděli až z cenového výměru, který ERÚ vydává v listopadu předcházejícího roku, tj. tento prudký pokles pro rok 2011 se mnozí skutečně dozvěděli až v listopadu 2010,“ cituje spolek Vitáskovou. Kroky státu v té době podle ní způsobily takový chaos, že si jej nezúčastněný člověk nedovede představit a postavil do katastrofální situace celou řadu nevinných lidí, revizní techniky, úředníky, investory, stavební firmy, financující banky, podnikatele a rodiny všech. Předsedkyní ERÚ se Vitásková stala v červenci 2011.

Bývalý místopředseda NS Kučera v knize vzpomíná, jak neslavně skončila jeho soudcovská kariéra v 70. letech. V roce 2010 rezignoval na svou funkci následkem kauzy tzv. „justiční mafie“. „Nejvyšší soud si za mého působení udržel respekt vrcholu soudní soustavy,

což v porevolučním období nebylo lehké, a byl bych zbytečně skromný, kdybych na tom svou zásluhu alespoň nezmínil. Po dvaceti letech úspěšné práce přišel šok. Dvě věty a se zásluhami byl konec. Nechci polemizovat o tom, jestli jsem tyto věty vůbec vyslovil a jak zněly, faktem je, že znamenaly můj odchod do důchodu bez poct. Všechno dobré bylo
zapomenuto a s cejchem nevěrohodnosti jsem byl zbaven i možnosti se k čemukoliv důvěryhodně vyjadřovat,“ píše současný advokát. Podle něj jde ale v kauze bratří Zemků o tak populistické zneužití práva, že by i nevěrohodnému mohlo být uvěřeno a proto se rozhodl po letech promluvit k činnosti tuzemských soudů.

„Osobně mám za to, že při pohledu na celý tento případ bratřím Zemkům nejvíc škodí soudem preferovaná důkazní polemika o tom, jestli právem či neprávem licence na provoz jejich fotovoltaických elektráren nakonec udělena byla, třebaže se nikdo z nich na tomto výsledku žádným způsobem nepodílel. Oba své aktivity ukončili 20., respektive 21. prosince 2010, a proto nemohou nést trestní ani žádnou jinou odpovědnost za to, k čemu bez jejich zavinění po tomto datu došlo.

Že o licenci požádali, že přitom postupovali podle dispozic ERÚ a že veškerou snahu o její udělení a všechny své aktivity v tomto směru ukončili dnem, kdy se od kompetentní instituce dozvěděli, že licence udělena nebude, je postup odpovídající správnímu řízení a nelze jej posuzovat jako trestný čin v jakémkoliv stádiu,“ dodává Kučera.

Podle výtvarníka Milana Knížáka může kauza bratří Zemků ukazovat na to, že dnešní doba vede „hon na úspěšné“. „Považuji pronásledování pana Dr. Zdeňka Zemka za účelové a neoprávněné. Dobře si pamatuji, jak stát podporoval vznik slunečních elektráren

a po letech, když se změnil politický názor, začal hon na „fotovoltaické čarodějnice“,“ uvádí Knížák v publikaci. Připomíná, že Zemek starší je významným zaměstnavatelem nejen v uherskohradišťském regionu a podporovatel kulturního dění.

Spoluzakladatel spolku Petr Vašát pak vzpomíná na podnikatele Zemka a jeho dlouholetou podnikatelskou snahu, se kterou vybudoval své „impérium“. První, komu jsem oznámil tento záměr, byl pan Miloš Zeman, prezident ČR. Toto sdělení bylo součástí mého dopisu na prezidenta ze dne 20. 8. 2018.

V dopise na nejvyššího ústavního činitele kritizuji zejména českou justici za nestandardní postup v této kauze, že jedná zaujatě a nespravedlivě. Přitom se opírám o řadu nezávislých analýz předních odborníků z oblasti justice, stavebnictví, fyziky a elektro. Z odpovědi prezidenta na můj dopis je pro mě nejdůležitější, že se seznámil s obsahem dopisu a že dává šanci opravným prostředkům,“ uvádí Vašát s tím, že je optimista a věří, že Nejvyšší soud rozhodne spravedlivě.

Ukázka z publikace „Spravedlnost pláče“

Prostřednictvím autentických výroků soudce Krajského soudu v Brně Aleše Novotného při soudním řízení autoři knihy dovozují, že bylo o výsledku soudního jednání již předem rozhodnuto.

Pejorativní vyjádření předsedy senátu Mgr. Aleše Novotného v průběhu hlavních líčení na adresu obžalovaných a svědků. Výslech obžalovaného Alexandra Zemka u hlavního líčení dne 3. 6. 2014
Dotaz předsedy senátu:

„A v tom spisu, případně od někoho ze spoluobžalovaných, z těch lidí, kteří měli toto na starosti, kterých jste se na to zeptal, proč Vy stojíte tady před soudem, proč Vás mají zavírat, když není problém, jestli jste se obrátil na ty své, nazvěme to spolupracovníky, aby Vám to vysvětlili?“

Odpověď A. Zemka: „Já to beru tak, že máme advokátní kancelář, která nás zastupuje, a ti prostě ten spis mají k dispozici.“

FAKTA: Nebyl důvod po čemkoliv pátrat, když dne 31. 12. 2010 byla licence po provedeném ohledání elektráren na místě řádně udělena.

Komentář předsedy senátu: „Podívejte se, advokáti Vás mohou zastupovat. Advokáti za Vás do vězení nepůjdou. To je obecná fráze, která se u soudu povídá. To znamená, ponechme stranou advokáty, kteří ji vedou jakýmkoliv způsobem, a teď nemluvím dobře nebo špatně. Prostě každý má jiný způsob vedení obžaloby.“

FAKTA: Z vyjádření předsedy senátu Mgr. Novotného vyplývá, že má již na začátku procesu „jasno“, kdo je vinen, kdo půjde do vězení, a v tomto duchu vede celé dokazování.

Komentář předsedy senátu: „Ponechme stranou to, já jsem to řekl špatně, ještě jste mohl nabídnout třeba poštovního holuba, v tomhletom, co se týče toho přepravního kanálu. Mně jde o to, kdo byl u vás tou osobou, která toto měla na starosti, kdo byl tím, kdo měl tu revizní zprávu, když přijde někomu předat, příp. předat ji přímo na ten Energetický regulační úřad.“

FAKTA: Alexandr Zemek revizní zprávu nezajišťoval a ani nikam nedoručoval. Revizní zprávy zajišťovala odborná společnost ACTHERM servis, a.s. provádějící na klíč výstavbu elektročásti FVE, a to včetně dodávky revizních zpráv.
Ukázka z knihy „Spravedlnost pláče“

Publikace také v závěrečné obrazové části ukazuje, jak vypadaly elektrárny na sklonku roku 2010, kdy je revizní technik označil za nedostavěné. Jeden z hlavních argumentů bratří Zemků, kteří v kauze podali dovolání je, že na elektrárnách již chyběly pouze drobné nedostatky, které se daly opravit v řádech dnů.

Spolek také připomíná, že případ se výrazně liší od jiných fotovoltaických kauz, kdy výstavba nebyla ani zahájena a na místě bylo možné nalézt pouze prázdné pole bez konstrukcí s panely. V případě bratří Zemků obě elektrárny stály, měly stavebním úřadem povolený zkušební provoz, proběhlo první paralelní připojení výroben k distribuční soustavě a obě elektrárny vyráběly již v prosinci 2010 elektřinu, ceskajustice.cz

NSZ ZRUŠILO OBVINĚNÍ AUTOKLIUBU ČR

tátní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (NSZ) na základě stížnosti zrušil usnesení o zahájení trestního stíhání Autoklubu ČR a jeho bývalého prezidenta Romana Ječmínka. Nebyly splněny zákonné podmínky pro zahájení trestního stíhání, řekl mluvčí NSZ Petr Malý. Policie autoklub i jeho bývalého prezidenta vinila z dotačního podvodu v souvislosti s dotacemi ministerstva školství na podporu sportu. O zrušení obvinění dnes Autoklub ČR informoval v tiskové zprávě.

Policie začala spolek stíhat v polovině září, stíhala i bývalého šéfa organizace Ječmínka. Ječmínkovi v případě odsouzení hrozilo až desetileté vězení. „Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství na základě stížností jedné právnické a jedné fyzické osoby zrušil usnesení o zahájení trestního stíhání ve vztahu k oběma těmto osobám,“ uvedl Malý. Dodal, že vzhledem k tomu, že jde o přípravné trestní řízení, které je neveřejné, další podrobnosti nelze sdělit. „Pouze můžu obecně doplnit, že nebyly splněny zákonné podmínky pro zahájení trestního stíhání,“ uvedl mluvčí.
Podle už neplatného policejního obvinění se autoklub dotačního podvodu dopustil prostřednictvím bývalého prezidenta Ječmínka při žádosti o dotace z ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Podle kriminalistů záměrně zkresloval údaje o počtu členů.

Autoklub v tiskové zprávě uvedl, že podle vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství vyšetřovatelé postavili obvinění pouze na skutečnosti, že oficiální údaje o počtu členů před dobrovolným snížením deklarovaného počtu členů v roce 2015 jsou nepravdivé, a navíc nevymezili rozdíly mezi pojmy klubová členská základna a členská základna platících členů. Ani ministerstvo pak podle autoklubu nebylo schopno vysvětlit, co přesně pojem členská základna představoval. Stejně tak státní zástupce podle autoklubu shledal zásadní pochybení ve výpočtu způsobené škody, která podle obvinění činila téměř 16 milionů korun.

„Vítám, že Nejvyšší státní zastupitelství stíhání v celém rozsahu zrušilo. Od počátku jsme tvrdili, že dotace pro motoristický sport byly poskytovány v souladu s platnými pravidly a obvinění jsme považovali za neoprávněné,“ uvedl prezident Autoklubu ČR Jan Šťovíček. „Pokles počtu členů AČR, ke kterému v roce 2014 skutečně došlo, je odrazem detailní aktualizace členské základny, odstraněním duplicit a již neplatných členů z doby ještě před rokem 1989. Jednoznačně šlo o krok správným směrem, který bylo nutné a správné provést. Stejně tak praxe potvrzuje, že mezi výší dotace a velikostí členské základny není přímá úměra,“ doplnil prezident.

VSZ BRADÁČOVÁ: ETIKA V TRESTNÍM ŘÍZENÍ

Vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová se v posledním čísle časopise Státní zastupitelství zamýšlí nad etikou v trestním řízení. Článek přinášíme v plném znění, Česká justice.

Profesní etika právníků bývá někdy označována jako profesní odpovědnost a není tomu tak bez důvodu. Soubor etických požadavků specificky vázaných na druh profese, jež je třeba respektovat, a která se stále častěji objevují v normativní podobě coby součást psaných kodexů, se snaží být vodítkem při řešení životních situací spojených s výkonem právnických profesí.

Vodítkem, které má pomoci nalézt v konkrétních případech odpověď na naše otázky ohledně správného, odpovědného chování. Samotným předpokladem hodnotné úvahy, z níž vzejde rozhodnutí, je odborná způsobilost, pod niž řadím i znalost etických pravidel, které nám umožňují se rozhodovat svobodně, tedy nezávisle, tak i sama zkušenost s různými typy mnohdy emočně vypjatých situací a reakcí okolí.

Se standardy etického chování se setká státní zástupce již na samotném počátku profesní dráhy, kdy jednou z podmínek vzniku pracovního poměru státního zástupce k České republice je bezvýhradné složení slibu do rukou ministra spravedlnosti. Slib obsahuje mimo jiné závazek, že státní zástupce bude při výkonu funkce i v soukromém životě chránit důstojnost svého povolání. Důstojnost je pak vnímána jako atribut vysoké společenské prestiže, k němuž se váže respekt a úcta okolí. Lze na ni pohlížet jako na průmět speciálního komplexu morálních hodnot do postojů a chování, ať již jde o internalizované hodnoty, nebo o reprezentaci hodnot instituce.[1]

Státní zástupce výkonem své funkce zajišťuje působnost státního zastupitelství a jím provedené úkony jsou považovány za úkony instituce v celém rozsahu zákonem svěřené působnosti, tedy i v rámci výkonu hlavní působnosti, kterou je zastupování státu a ochrana veřejného zájmu v trestním řízení. Toto institucionální zastoupení se potom promítá do hodnocení státního zastupitelství jako celku.

Úspěch, důvěra v každého jednotlivého státního zástupce je součástí důvěry v instituci. Stejně tak je exces jednotlivce, jakožto poruchový jev, přičítán státnímu zastupitelství coby celku. Státní zástupci hrají klíčovou roli v systému trestního soudnictví a přispívají k zajištění právního státu. Aby mohli dostát svým povinnostem, musí stát respektovat nezávislost a autonomii jejich úřadu, efektivně vykonávat správu a zajistit kvalitní právní prostředí.

Státní zástupci sami pak musejí odpovědně plnit veškeré své úkoly, respektovat zásady, na nichž je veřejná žaloba vystavěna, a ve svém soukromém životě se vystříhat všeho, co by mohlo vyvolat důvodné pochybnosti o řádném plnění povinností. Trestní řízení je v jeho dnešní podobě možno zjednodušeně charakterizovat jako vysoce formalizovaný proces, jehož účelem je objasnění trestného činu a spravedlivé potrestání pachatele.

Průběh trestního řízení je svázán často rigidními pravidly a chování a jednání státního zástupce v jeho průběhu ovládáno nejen trestním řádem vymezenými postupy, ale také profesními etickými standardy. Státní zástupce by si měl v průběhu řízení počínat profesionálně tak, aby mohl být jeho postup označen za odborný, zákonný, nezávislý a důvěryhodný, jeho vystupování má být důstojné. Pokud máme blíže rozvést jednotlivé standardy, mohou nám být inspirací jak mezinárodní dokumenty[2], tak etické kodexy[3].

Při srovnání povinností uložených zákonem s pravidly, která jsou obecně uznávaná coby normy etické, dojdeme k závěru, že tyto se mnohdy překrývají, a to ať se jedná o zákon č. 283/1994 Sb., o státním zastupitelství (dále jen zákon) či zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, (dále jen trestní řád). Pokud státní zástupce svým zaviněným chováním nebo jednáním snižuje důstojnost výkonu funkce, ohrožuje důvěru v činnost či odbornost postupů státního zastupitelství, dopouští se při kumulaci s dalším znakem (požadovaná intenzita ohrožení či poruchy) kárného provinění. Nejedno řízení vedené o kárném provinění ukazuje, že při uznání viny ze spáchání kárného deliktu identifikuje kárný soud porušení zákonem uložené povinnosti, která je ve svém důsledku porušením rovněž pravidla etického.

Obecné základní povinnosti státního zástupce vymezuje ustanovení § 24 zákona, podle kterého je státní zástupce při výkonu své funkce povinen odpovědně plnit své úkoly a respektovat přitom zásady, které zákon pro činnost státního zastupitelství stanoví. Dále zákon demonstrativně vymezuje povinnosti státního zástupce, z nichž se vybrané pokusím, s akcentem na trestní řízení, porovnat s obecně respektovanými etickými standardy.

Jak jsem již zmínila, je jedním ze stěžejních předpokladů správného jednání státního zástupce jeho odbornost [4] .
Státní zástupce musí rozhodovat na základě znalosti právních předpisů a rozhodovací praxe soudů s přihlédnutím k poznatkům právní vědy. Pokud jeho vědomosti nedosahují požadované úrovně, má povinnost si v rámci vzdělávacího procesu, ať již formou samostudia či vzdělávání institucionálního, potřebné znalosti doplnit.
Následují výrokové části vybraných rozhodnutí kárných senátů:

Schopnost činit kvalitní rozhodnutí patří k základním předpokladům způsobilosti k výkonu funkce státního zástupce.[5]
Výkon funkce státního zástupce vyžaduje nejen značné penzum odborné znalosti a teoretických vědomostí, jakož i praktických vědomostí v této sféře, ale mimo jiné také značný morální kredit, neboť funkce státního zástupce je obecně spojena s velkou prestiží ve společnosti.[6]

Státní zástupce se dopustí kárného provinění, pokud přehlédne změnu právní úpravy a vydá policejnímu orgánu příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků, ač takový příkaz může v přípravném řízení vydat pouze soudce, a takovým jednáním zapříčiní nezákonnost policejním orgánem provedené prohlídky jiných prostor a pozemků.[7] Státní zástupce se dopustí kárného provinění, pokud nepodá odvolání proti rozsudku, a to v neprospěch obžalovaného do výroku o trestu, kterým byl obžalovanému uložen trest zcela zjevně nepřiměřeně nízký.[8]

Státní zástupce se dopustí kárného provinění, pokud byl v řadě věcí nečinný, a to i z důvodu své nerozhodnosti.[9]
Státní zástupce je povinen dbát ochrany základních lidských práv a svobod a tato povinnost se promítá nejen do mnoha jeho postupů vymezených trestním řádem, ale je zmíněna i v rámci etických doporučení. Státní zástupce je povinen dodržovat pravidla spravedlivého procesu ve smyslu čl. 6 Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách promítnutá v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva. Svou činností by měl přispívat k efektivnímu fungování trestního soudnictví a nezahajovat trestní stíhání či v tomto pokračovat, pokud prováděná šetření ukazují na nedůvodný postup.[10]

Zásadním pro posílení jistoty státního zástupce v rozhodovacím procesu se v tomto kontextu jeví rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 12 Ksz 7/2014. Nejvyšší správní soud označil vedení trestního stíhání a podání obžaloby, coby výraz vnitřního přesvědčení veřejného žalobce o existenci potřebného stupně pravděpodobnosti spáchání trestného činu obviněným, za něž by státní zástupce v zásadě neměl být postihován, i když se podezření z trestné činnosti nakonec nepotvrdí. Ostatně toto: „proces nalézání práva může být komplikovaný a nejednoznačný.
Právě proto, že trestní právo není kauzální disciplínou přinášející vždy jediný možný výsledek, je důležitý systém posouzení věci v jednotlivých fázích trestního řízení, v nichž lze eliminovat případná pochybení učiněná v předchozím stadiu. K nápravě nedostatků činnosti státního zástupce v trestních věcech by tak především mělo sloužit řízení před soudem, nikoliv podání kárného návrhu po právní moci zprošťujícího rozsudku.

V opačném případě by totiž funkce veřejného žalobce byla, dle soudu, mimořádně rizikovou záležitostí, jež by státní zástupce odrazovala od vedení trestního řízení ve skutkově složitých či právně sporných případech, u nichž existuje reálná možnost zproštění obžaloby.

Zbavení státního zástupce odvahy stíhat a žalovat právě takové skutky by nepochybně představovalo velmi nežádoucí důsledek hrozby jejich postihu v kárném řízení za vynesení zprošťujícího rozsudku, který nelze připustit. Vedení trestního stíhání a podání obžaloby, které byl obžalovaný soudem pravomocně zproštěn, může založit kárnou odpovědnost státního zástupce zcela výjimečně. Je tomu tak v případech, kdy státní zástupce flagrantně poruší své povinnosti postupovat odborně, svědomitě, odpovědně, nestranně a spravedlivě při výkonu dozoru nad zachováním zákonnosti přípravného řízení, případně i v následném řízení před soudem.

Při vynesení zprošťujícího rozsudku může k takovému excesu dojít například tehdy, když je někdo bezdůvodně stíhán pro skutek, který podle zcela jednoznačného znění aplikované právní normy nemůže být trestným činem, nebo když je stíhán pro skutek, který podle ustálené judikatury vrcholných soudů není trestný, a odlišný právní názor nebyl policejním orgánem ani státním zástupcem ničím zdůvodněn.

Zproštění obžaloby může založit kárnou odpovědnost i tehdy, kdyby se státní zástupce v trestní věci vůbec nezabýval základními skutkovými a právními otázkami, bez nichž nemohl uvažovat o právní kvalifikaci skutku jako trestného činu, nebo kdyby si ve vztahu k nim neopatřil žádné důkazy a nenavrhl soudu jejich provedení.“ Takovéto hypotetické případy jsou dle Nejvyššího správního soudu ukázkou vedeného zcela neodůvodněného trestního stíhání, což představuje natolik závažné a hrubé pochybení, při němž by muselo být přistoupeno k postihu v řízení kárném.
V průběhu trestního řízení přichází státní zástupce do kontaktu nejen s osobami práva znalými, ale rovněž s právními laiky, a to často v situacích emočně značně vypjatých. Obecně lze shrnout pravidla požadovaného chování pod pojem důstojnost vystupování, jak činí Kodex profesní etiky státního zástupce a dikce zákona.

Státní zástupce je povinen zachovávat náležitou úctu k ostatním státním zástupcům, jiným osobám vykonávajícím právnické povolání, k ostatním zaměstnancům státního zastupitelství a dalším osobám, s nimiž při výkonu své funkce jedná.[11] Měl by pamatovat na to, že slušné vystupování a věcná a klidná argumentace posiluje autoritu jeho i celého státního zastupitelství[12].

Slovní spojení náležitá úcta je pak dále užito v pravidlech profesní etiky a pravidlech soutěže advokátů České republiky[13] či v zákoně o soudech a soudcích[14].

Náležitou úctu vnímám coby projev respektu, ohleduplnosti, zdvořilosti, opak slova je pohrdání, drzost či ponižování, jichž by se neměl nikdo z účastníků řízení dopouštět. Je povinností soudu při porušení tohoto pravidla stranami na takový stav důsledně a spravedlivě reagovat a nadřízených či kontrolních orgánů jednotlivých právnických profesí plnění těchto etických standardů prosazovat.

Jejich významná role je podtržena i nastavením speciálního postupu v situacích, kdy se obhájce a v řízení před soudem státní zástupce dopustí jednání, jímž přes předchozí napomenutí ruší řízení nebo se k soudu chová urážlivě nebo bez dostatečné omluvy neuposlechne příkazu nebo nevyhoví výzvě, které mu byly dány podle zákona. V takovémto případě není ukládána soudem pořádková pokuta, ale podnět směřující na porušení povinnosti státním zástupcem či obhájcem je předán příslušnému orgánu ke kárnému postihu, který je povinen o výsledku vyrozumět orgán, který podnět podal[15].
Příslušný orgán státního zastupitelství či České advokátní komory je povinen podnět přezkoumat a rozhodnout, zda došlo k porušení povinnosti v intenzitě, která zakládá kárné provinění, či nikoli.

Právě zde se nejčastěji uplatňuje výklad a aplikace etických pravidel. Z minulosti je možno připomenout kárná rozhodnutí dopadající na situace nedůstojného vystupování státních zástupců. Státní zástupce se dopustí kárného provinění, pokud se neuctivě chová k vedoucímu státnímu zástupci[16]. Jednáním na pracovišti spočívajícím v neuctivých verbálních i fyzických projevech vůči kolegyni státní zástupkyni, která je vnímala jako nevítané a nevhodné, je porušena povinnost státního zástupce podle § 24 odst. 2 zákona o státním zastupitelství vystříhat se všeho, co by mohlo ohrozit vážnost funkce státního zástupce, a podle § 24 odst. 4 citovaného zákona zachovat náležitou úctu k ostatním státním zástupcům[17].

Státní zástupce v žádném případě nesmí být hrubý k žádnému stěžovateli, a to v zásadě bez ohledu na to, jak se chová sám stěžovatel. I v případě hlučného či jinak nevhodného chování stěžovatele je státní zástupce povinen jednat zdvořile, a je-li nutno trvat na určitém stanovisku či opatření, je povinen učinit je sice rozhodně, avšak klidně, slušně a korektně s plným respektováním osoby podatele[18]. Státní zástupce se dopustí kárného provinění, pokud se opakovaně dostavuje na pracoviště ve stavu opilosti nebo ve stavu abstinenčních příznaků a v tomto stavu působí jako státní zástupce i u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, přičemž stav opilosti nebo abstinenční příznak jsou na něm zjevně patrné[19].

Přestože je tento příspěvek primárně zaměřen na profesní etiku státních zástupců, považuji za užitečné na tomto místě zmínit rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 7. 10. 2009, sp. zn. 6 Ads 41/2008, který reaguje na případy nesprávného přenášení odpovědnosti za obsah výroku advokáta, porušující zásady etiky advokáta, na osobu klienta. Nejvyšší správní soud označil za scestnou argumentaci advokáta, že jeho profesní závazek vázanosti pokynem klienta ospravedlňuje užití výrazových prostředků, které klient požaduje, respektive které (byť expresivně) vyjadřují klientovy názory na soudní rozhodnutí. Podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, je sice advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny, nicméně pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem. Přitom podle § 17 téhož zákona je advokát při výkonu advokacie povinen postupovat tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu; za tím účelem je zejména povinen dodržovat pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže. Postavení stěžovatele jako advokáta jej tedy zavazuje naopak k mnohem vyššímu standardu chování a neumožňuje akceptovat u advokáta způsoby, které by snad byly omluvitelné jistými okolnostmi u účastníka řízení.

Důstojnému vystupování se rovněž věnuje Mravní kodex Unie státních zástupců. Státní zástupce dbá, aby jeho vystupování bylo rozhodné, ale klidné, důstojné a slušné[20].

Etická komise Unie státních zástupců se již v roce 2011 zabývala možným porušením Mravního kodexu státních zástupců právě ohledně důstojnosti vystupování státního zástupce a analyzovala, dle jejího názoru, nedůstojný obsah mediálního vystoupení konkrétního státního zástupce, právě v etické rovině. Mediální vystoupení bylo kvalifikováno jako nejisté, rozpačité a místy dokonce i plačtivé. Etická komise jednání označila jako nedůstojné, kdy omluvou státnímu zástupci nemohla být ani skutečnost mediální neobratnosti způsobené nedostatkem zkušeností s komunikací se zástupci veřejných sdělovacích prostředků.

Právě komunikace se zástupci médií je další z oblastí, kde se uplatňují profesní etické standardy. Veřejní žalobci jsou nabádáni, aby pravidelně informovali veřejnost prostřednictvím médií o své činnosti a jejich výsledcích. Pokud je veřejný žalobce vystaven nespravedlivému útoku ze strany médií, má právo spornou informaci korigovat, taktéž může využít jiného právního prostředku dle národního práva. Nicméně ve zmíněných případech, jakož i v případech rozšíření nepravdivých informací o osobách či skutkových okolnostech případu, na němž veřejný žalobce pracuje, je žádoucí, aby zpětná vazba byla přednostně učiněna prostřednictvím vedení veřejné žaloby. Zmíněná institucionální reakce minimalizuje nutnost využívat práva na odpověď, jež je zaručeno každé osobě, stejně tak minimalizuje i riziko nadměrné personalizace konfliktů[21].

Kvalitní, tedy přesvědčivá a srozumitelná sdělení posilují nezbytnou důvěru veřejnosti v činnost veřejné žaloby. Mediální vyjádření musíme činit při uvědomění si, že žijeme v době, kdy je veřejný prostor zahlcen informacemi, které zpochybňují fungování čehokoli a důvěru v kohokoli. Tento pocit pak mohou posílit naše neobratná vyjádření, neschopnost věrohodně zdůvodnit své kroky a bezpochyby nepředvídatelná, excesivní rozhodnutí. Kárné senáty se ve své praxi zabývaly i hodnocením této problematiky.

Státní zástupce se dopustí kárného provinění, pokud v souvislosti s věcí, nad kterou vykonává dohled, označí bez reálného důvodu ve sdělovacích prostředcích projevy obhájců v této věci jako spadající do sféry organizovaného zločinu[22].

Státní zástupce poskytne médiím (tisku) informace o svých osobních vztazích z minulosti, které sám deklaruje jako – pro veřejnost hodnotící důvěryhodnost státního zástupce – nepochybně znepokojující až šokující, přičemž své setrvání ve funkci odůvodní za těchto okolností ryze materiálními motivacemi[23].

Odkazem na vybraná rozhodnutí kárných senátů a citací částí, pro tuto problematiku významných, dalších soudních rozhodnutí, jsem se pokusila doložit, že hranice mezi „pouhým etickým prohřeškem“ a naplněním znaků kárného provinění může být velmi tenká a že některé typy jednání mohou být nesouladné, jak s etickými standardy, tak mohou současně naplňovat podstatu kárného provinění, spočívající v porušení zákonné povinnosti. Vedle toho se potom můžeme setkat s nežádoucím chováním, které bude v rozporu pouze s pravidly etickými. S pravidly, která jsou nadstavbou a která by měla být vlastní státnímu zástupci v rámci profesní odpovědnosti.

Přesto, že mezinárodní doporučení[24] směřují k vytvoření komplexních a podrobných kodexů profesionální etiky, které by měly být zveřejněny, považuji za významnější napnout úsilí k dosažení obecné akceptace etických standardů, spočívající ve vnitřním ztotožnění se s nepsaným pravidlem coby každodenní samozřejmostí. Pokud zvolíme cestu psaného závazného kodexu, potom na něj pohlížejme nikoli jako na seznam povinností vynutitelných pohrůžkou sankce, ale jako na zdroj inspirace a vodítko pro správné řešení složitých situací profesního i osobního života, s nimiž nemáme dosavadní zkušenost a současně na ně není možno nalézt řešení v dosavadní rozhodovací praxi.

Závěrem si dovolím použít citaci z Římské charty: Veřejní žalobci jednají na základě veřejné odpovědnosti. Ctění obecných právních principů a etických hodnot všemi veřejnými žalobci je zásadní pro řádný výkon spravedlnosti a pro dodržování nejvyšších odborných standardů. Veřejní žalobci musí být schopni identifikovat etické problémy, které s sebou nese jejich profese, a používat správných principů k jejich řešení, ceskajustice.cz

OBHÁJCE ZMAŘIL JEDNÁNÍ O KORUPCI V AUTOŠKOLÁCH

Obhájce zmařil dnešní jednání soudu kvůli korupci v kladenských autoškolách, nedostavil se bez omluvy na hlavní líčení. Podle soudce Petra Sedlaříka jde o nevídanou věc, kterou dosud nezažil. Pro advokáta to může mít i profesní dopad, pokud se jeho konáním bude zabývat Česká advokátní komora. Příští hlavní líčení vyhlásil soud na konec prosince.

Kladenský okresní soud se zabývá kauzou, ve které jsou zkušební komisaři a zástupci autoškol podezřelí z korupce. Podle obžaloby umožňovali například získat řidičský průkaz bez absolvování většiny povinných jízd nebo bez splnění testů. V případě prokázání viny hrozí obžalovaným za uplácení komisařů až šest let vězení, komisařům hrozí jako úředním osobám až deset let vězení.

Dnes měly u soudu zaznít závěrečné řeči, vyloučeno nebylo ani vynesení rozsudku. Zbývalo také vyslechnout jednoho svědka, kterého se nepodařilo dopátrat a ani policie podle soudce neví, kde je. Státní zástupce dnes uvedl, že na jeho osobní výpovědi u soudu už netrvá. Ze čtyř obžalovaných se dnes osobně účastnili dva.

Tři kladenští zkušební komisaři byli zhruba před dvěma lety obviněni z korupce a zneužití pravomoci. Jeden z nich už byl odsouzen dříve, dostal podmíněný trest a zákaz činnosti. Další dva stojí před soudem nyní, spolu s nimi ještě dva zástupci autoškol.

Podle obžaloby umožňovali získat řidičský průkaz bez absolvování většiny povinných jízd nebo bez splnění testů, které za uchazeče o řidičský průkaz například vyplnil někdo jiný. Celkově šlo podle státního zastupitelství o desítky případů. Zda budou úřady odebírat nelegálně získaná řidičská oprávnění, zatím není jasné. Záleží na tom, jak bude znít pravomocný verdikt soudu.

POLICISTŮM SE NEPODAŘIL KONTAKT SE SYNEM BABIŠE

Policistům vyšetřujícím údajné zavlečení syna premiéra Andreje Babiše (ANO) na Krym se stále nepodařilo s Andrejem Babišem mladším navázat přímý kontakt. Na dotaz to dnes uvedl mluvčí pražských žalobců Aleš Cimbala. Náměstek policejního prezidenta Martin Vondrášek dnes na tiskové konferenci řekl, že vyšetřovatelům se podařilo realizovat všechny úkony, které si na dané období předsevzali.

„Lze se vyjádřit pouze (…) k pokusu policejního orgánu o navázání přímého kontaktu s oznamovatelem, respektive údajným poškozeným. V této části mohu doplnit, že podle dnešních informací, kterými disponuji, dosud k tomuto přímému kontaktu nedošlo,“ uvedl Cimbala.

Andrej Babiš mladší ve skrytě natočené reportáži serveru Seznam Zprávy obvinil spolupracovníky svého otce, že ho drželi kvůli kauze Čapí hnízdo na ukrajinském Krymu anektovaném Ruskem. Premiér podle Babiše mladšího chtěl, aby opustil Česko kvůli vyšetřování padesátimilionové dotace na vybudování rekreačního a konferenčního areálu Čapí hnízdo. Premiér to popírá, syn podle něj trpí schizofrenií, musí se léčit a být pod dohledem. Babiš ml. později zaslal serveru e-mail, ve kterém žádal o kontakt s vyšetřovateli svého údajného únosu.

O tom, že se policie snaží s Babišem mladším navázat kontakt, mluvil 16. listopadu na briefingu ředitel pražských policistů Jan Ptáček. „Od včerejška (čtvrtka) se pokoušíme o navázání přímého kontaktu s pisatelem. Podle aktuálních informací je tento kontakt do současné doby zatím bez odezvy,“ řekl tehdy ředitel.

Kriminalisté údajný únos v minulosti prověřovali, případ ale ukončili s tím, že se trestný čin nestal. Po zveřejnění reportáže Seznamu Zprávy začala policie údajný únos Babiše mladšího znovu vyšetřovat pro podezření z trestného činu zavlečení. K průběhu prověřování se dnes Cimbala vyjádřit nechtěl. „V rámci prověřování údajného zavlečení vámi dotazované osoby již byla provedena policejním orgánem řada úkonů, o jejichž obsahu však s ohledem na stav věci nelze poskytovat bližších informací,“ uvedl.

SOUDCE ŠIMÍČEK O ÚSTAVĚ: HLEDAT HRANICE...

Ve výkladu české ústavy jsou i po čtvrtstoletí její platnosti rozpory a nejasnosti. Dříve se většinou dařilo najít převládající shodu na konkrétních variantách interpretace, v posledních letech to přestává platit. Objevují se různé „kreativní výklady“ nebo snahy ústavu předělat, zaznělo v Brně na konferenci 25 let Ústavy ČR.

Je třeba hledat, kde je hranice mezi kreativitou a svévolí, co je ještě nevinná hra a co už ohrožení ústavnosti, řekl v úvodu konference ústavní soudce Vojtěch Šimíček. Uvedl, že průměrná životnost ústav na světě je 19 let, ta česká tedy svým způsobem přesluhuje. Přesto existuje dost věcí, které dosud nejsou vyjasněné a nepanuje na nich všeobecná shoda.

Může to být i tím, že česká ústava je poměrně stručná. Pamětník Daniel Kroupa, bývalý politik ODA, dnes připomněl, že to bylo přáním prezidenta Václava Havla. To, že ústava některé situace nepopisuje příliš detailně, podle odborníků dlouho nijak nevadilo. Nicméně přišla doba a političtí aktéři, kvůli kterým neurčitost ústavy může být problematická, uvedl ústavní právník Jan Kysela.

Podle dalšího ústavního právníka Marka Antoše stojí česká ústavnost na dobrých základech. „Když se podíváme do blízkého i vzdálenějšího okolí, zjistíme, že nám naše ústava pomáhá. Náš vývoj je v něčem stabilnější a méně kontroverzní než v okolních státech,“ řekl Antoš a dodal, že je to zásluhou ústavy, ale i některých jiných šťastných okolností. Ústava podle něj nedokáže zachránit vše, není dokonalá.

I podle Antoše je legitimní přemýšlet o možných změnách, které by zvýšily efektivitu ústavního systému, a to zvláště za situace, kdy ani 25 let nevedlo ke konsenzu na některých základních otázkách.

Naopak Kysela se dnes k případným změnám stavěl spíše rezervovaně. Přemýšlet se prý dá o lecčems, vždy ale záleží na tom, jaké jsou cíle politiků. V nynější politické konstelaci by podle Kysely možná bylo lepší nedělat s ústavou nic. „A raději přemýšlet, jak ji udržet a chránit,“ doplnil Kysela.

Jako příklady nejasných, zpochybňovaných či nedostatečně upravených problémů v české ústavě dnes zazněla například otázka délky vlády v demisi nebo některé okolnosti jmenování premiéra, stejně jako v obecné rovině vztahy mezi Sněmovnou, premiérem, vládou, prezidentem a dalšími politickými aktéry. Odborníci zmínili také otázky kontrasignace nebo úpravu ústavní žaloby.

Podle Antoše je „největším otloukánkem“ v českém ústavním systému vláda – z jedné strany na ni tlačí silná Sněmovna, z druhé přímo volený prezident, do její činnosti může vstupovat také třeba Ústavní soud.

ZA ZÁMĚNU LÉKŮ PODMÍNKA

Muž, který pracoval jako operátor lékové linky, podle obžaloby vložil v lednu 2016 originální blistr s lékem proti úzkosti Neurol do dvou krabiček od přípravku k léčbě vysokého tlaku Atram. Kvůli záměně staženo přes 100 milionů balení léků. Foto: Česká lékárnická komora

Nejvyšší soud potvrdil bývalému zaměstnanci farmaceutické firmy Zentiva Lukáši Bohanusovi podmíněný trest za úmyslnou záměnu léků. Jeho dovolání odmítl. Pražské soudy vyměřily Bohanusovi dvouletý trest s podmínečným odkladem na čtyři roky, podle verdiktu má také zaplatit Zentivě škodu 7,5 milionu korun. Vinu popíral.

Nejvyšší soud rozhodoval bez veřejného jednání, odůvodnění zatím nezpřístupnil. O výsledku dovolacího řízení řekla Libuše Jungová, místopředsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 10, který případ řešil jako první instance.

Muž, který pracoval jako operátor lékové linky, podle obžaloby vložil v lednu 2016 originální blistr s lékem proti úzkosti Neurol do dvou krabiček od přípravku k léčbě vysokého tlaku Atram. Krabičky pak vložil do většího balení s prvním léčivem pro polský trh.

Případ byl odhalen v září 2016. Na záměnu se přišlo při kontrole zásilky v Polsku, zpočátku však nebyl zřejmý rozsah a charakter záměny, což si vyžádalo rozsáhlá opatření. Zentiva musela kvůli podezření, že některá balení obsahují jiné tablety, stáhnout některé léky od pacientů a ze zdravotnických zařízení.

Bohanusova obhajoba v minulosti tvrdila, že léky mohl vyměnit někdo jiný, například pracovník skladu. Podle soudů to ale nebylo možné.

Případem se zabýval i Státní ústav pro kontrolu léčiv, který vyloučil, že by záměna mohla vzniknout kvůli technické chybě, naopak ji označil za selhání jednotlivce. Podle ústavu bylo kvůli záměně staženo přes 100 milionů balení léků, a šlo tak o největší podobný případ v Česku.

V SR PROKURÁTOŘI NÁRAMKY NENAVRHUJÍ

Ministr spravedlnosti Jan Kněžínek (za ANO) předpokládá, že využití elektronických náramků bude v Česku růst, stejně jako počet ukládaných trestů domácího vězení. Uvedl to po dnešním jednání se svým slovenským protějškem Gáborem Gálem. Na Slovensku se prozatím využití elektronického monitoringu nepodařilo v širší míře prosadit, podle Gála za to však nemůže nastavení systému, ale neochota státních zástupců a soudců náramky využívat.

V ČR je nyní přes 80 odsouzených nebo obviněných s elektronickými náramky, které v ostrém provozu fungují od letošního září. „Ne všechno je výkon trestu, něco je nahrazení vazby. Je to číslo, které odpovídá našim představám, systém funguje dobře,“ popsal Kněžínek.

„V rámci svých setkání se soudci jsem od nich dostal informace, že čekali právě na zavedení náramků, a je tady podle mě předpoklad pro to, aby se počet využitých náramků a trestů domácího vězení zvyšoval,“ doplnil. Ukládání alternativních trestů podporuje i proto, že Česko má oproti jiným státům velmi vysoký počet vězňů.

„Na Slovensku není systém nastavený špatně, selhává lidský faktor – prokurátoři tyto alternativní tresty nenavrhují a soudci velmi zřídka ukládají domácí vězení,“ řekl Gál. Doplnil, že Slovensko chystá změnu trestního zákona i trestního řádu tak, aby bylo možné náramky šíře využívat, a to i u vazebních stíhání.

Vedle elektronického monitoringu dnes ministři jednali také o problematice obchodních rejstříků nebo o probaci. „Dohodli jsme se s panem ministrem na tom, že budeme společně postupovat například při vzdělávání probačních a mediačních úředníků a při pomoci obětem trestných činů. Chceme na to využít i prostředky Evropské unie, vyzvala nás k tomu paní eurokomisařka Věra Jourová,“ sdělil Gál.

Ministři se shodli také na společném postupu ohledně on-line zápisů obchodních společností. Evropská komise je podle Gála prosazuje příliš rychle vzhledem k tomu, že některé členské státy na změnu ještě nejsou připravené.

PARLAMENT EU O SOUDNICTVÍ MAĎARSKA

Aktivací článku 7 Lisabonské smlouvy proti Maďarsku vyložila Evropská unie na stůl svou nejsilnější kartu. Zároveň svůj čin zdůvodnila mnohastránkovým dokumentem, který analyzoval náš sesterský Ekonomický deník. Co konkrétně Unie vytýká Maďarsku?

Celá zpráva Evropského parlamentu má okolo 70 stran, ale hlavní výtky se týkají 12 různých otázek, kterými jsou: fungování ústavního a volebního systému, nezávislosti soudnictví a dalších institucí, práv soudců, korupce a střetů zájmů, ochrany soukromí a údajů, svobody projevu, akademické svobody, svobody náboženského vyznání, svobody sdružování, práva na rovné zacházení, práv osob patřících k menšinám, včetně Romů a Židů, a ochrany proti nenávistným výrokům namířeným proti těmto menšinám, základních práv migrantů, žadatelů o azyl a uprchlíků a hospodářských a sociálních práv.

Zpráva se dále odkazuje na hodnoty, na kterých je Evropská unie založená a jejichž plnění vyplývá ze smluv o EU, které všechny členské státy podepsali.

„Evropská unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů.

Pokud všichni sdílíme tyto hodnoty, dlužíme sami sobě ochranu těchto hodnot kdykoli jsou ohroženy. EU je na ochranu našich společných hodnot vybavena možností využít postupu podle článku 7 SEU. Do oblasti působnosti tohoto článku spadá unijní právo, ale vztahuje se i na oblasti, v nichž členské státy jednají samostatně.“

Výčet problematických zákonů, činů nebo závažných porušení evropských hodnot je rozsáhlý. Za zmínku stojí i to, že podobný názor jako Evropský parlament sdílí i další aktéři, ať už na domácí nebo mezinárodní úrovni včetně dalších institucí a orgánů Unie, Rady Evropy, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), Organizace spojených národů (OSN), jakož i řada dalších organizací občanské společnosti. Hlavní slovo v právní rovině mí však pouze Soudní dvůr Evropské unie, který může vykládat ustanovení Smluv.

Fungování ústavního a volebního systému

Hlavní kritika byla zaměřena na nedostatečnou transparentnost, nedostatečné zapojení občanské společnosti do procesu, absenci skutečné konzultace, ohrožení oddělení pravomocí a oslabení vnitrostátního systému brzd a protivah.
Konkrétně Výbor OSN pro lidská práva vyjádřil znepokojení související s tím, že stávající postup podávání ústavních stížností poskytuje omezenější přístup k Ústavnímu soudu, nezahrnuje lhůtu pro provedení přezkumu ústavnosti a nemá odkladný účinek na napadené právní předpisy. Zmínil také skutečnost, že ustanovení nového zákona o Ústavním soudu oslabují neodvolatelnost soudců a zvyšují vliv vlády na složení a fungování Ústavního soudu, neboť mění proces jmenování soudců, počet soudců soudu a jejich věk odchodu do důchodu.

Dále zpráva vnímá jako problém vysoké výdaje vlády na propagaci vlastní činnosti během volebního klání. Nejen to zhoršilo šance opozičním kandidátům.

Nezávislost soudnictví a dalších institucí a práva soudců

„Nezávislost a nestrannost maďarského soudnictví a záruky právního státu jsou i nadále oslabené.“

Trnem v oku Evropské unii je vytvoření Národního soudního úřadu, kterému nově náleží rozsáhlé pravomoci a zároveň se novému úřadu vyčítá přímé napojení na maďarskou vládu.

Dále ve své zprávě z října 2015 Institut pro lidská práva Mezinárodní asociace advokátů uvádí, že se většina odvolaných soudců do své původní funkce nevrátila, částečně proto, že jejich předchozí funkce již byly obsazené. Uvedl také, že nelze zaručit nezávislost a nestrannost maďarského soudnictví a že záruky právního státu jsou i nadále oslabené.

Korupce a střety zájmů

Podle Evropské unie neprobíhá financování kampaní dostatečně transparentně. Díky tomu se nemohou voliči činit informovaná rozhodnutí, což je v rozporu se závazky OBSE a mezinárodními standardy.

Dalším problémem jsou majetková přiznání politiků. Unie navrhuje, že by se majetková přiznání měla zveřejňovat na internetu, aby byla umožněna skutečná veřejná kontrola. Navíc by měla být zavedena standardní elektronická databáze, která transparentním způsobem umožní přístup k veškerým majetkovým přiznáním i k jejich změnám.

„Podle sedmé zprávy Komise o hospodářské, sociální a územní soudržnosti se od roku 1996 v Maďarsku snížila efektivnost správy věcí veřejných a Maďarsko je jedním z členských států s nejméně efektivní státní správou v Unii,“ uvádí zpráva.

Ochrana soukromí a údajů

Výbor OSN pro lidská práva vyjádřil obavy, že právní rámec Maďarska v oblasti tajného sledování pro účely národní bezpečnosti umožňuje hromadné odposlechy komunikace a obsahuje nedostatečné záruky, které by zajišťovaly ochranu proti svévolným zásahům do práva na soukromí. To se týká všech maďarských občanů.
Svoboda projevu

Ve svých počátečních zjištěních a závěrech dospěla omezená volební pozorovatelská mise Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva při OBSE sledující maďarské parlamentní volby v roce 2018 k závěru, že byl omezen přístup k informacím, jakož i svoboda tisku a sdružování, a to i v souvislosti s nedávnými právními změnami, a že mediální pokrytí kampaně bylo rozsáhlé, ovšem velmi polarizované a nezahrnovalo kritickou analýzu. Veřejnoprávní vysílání splnilo svou povinnost poskytnout bezplatný vysílací čas jednotlivým kandidátům, ale jeho zpravodajství a redakční příspěvky jasně favorizovaly vládnoucí koalici, což je v rozporu s mezinárodními standardy.

Akademická svoboda

Zavedení přísnějších předpisů omezující akademickou svobodu bez velmi závažných důvodů z hlediska zásad a záruk právního státu a dodržování základních se jeví Evropské unii jako „velice problematické.“

Zpráva dále uvádí, že „dne 7. prosince 2017 Komise rozhodla, že Maďarsko zažaluje u Soudního dvora Evropské unie na základě toho, že změna zákona č. CCIV z roku 2011 o vnitrostátním terciárním vzdělání nepřiměřeně omezuje vykonávání činnosti unijních a neunijních vysokých škol a je třeba, aby byl znovu uveden v soulad s právními předpisy EU.“

Komise tak shledala, že nový zákon je v rozporu s právem akademické svobody, právem na vzdělání a svobodou podnikání, jak jsou zakotvena v Listině základních práv Evropské unie a která vyplývají z právních závazků Unie v rámci mezinárodního obchodního práva.

Svoboda náboženského vyznání

Zde je trnem oku EU především zákon z roku 2011, který stanovil řadu požadavků, které jsou nepřiměřené a jsou založeny na nahodilých kritériích, pokud jde o uznávání církve. Podle Unie vedl zákon k procesu rušení registrace stovek dříve právně uznaných církví. Do jisté míry tak má za následek diskriminační zacházení s náboženským přesvědčením a obcemi v závislosti na tom, zda jsou uznány, či nikoliv.

Svoboda sdružování

Krom zprávy zvláštního zpravodaje OSN pro situaci obhájců lidských práv v Maďarsku, která označuje stávající právní rámec upravující uplatňování základních svobod, jako jsou právo na svobodu přesvědčení a projevu a právo na pokojné shromažďování a sdružování, zdrojem závažných problémů a že právní předpisy vztahující se k národní bezpečnosti a migraci mohou rovněž mít omezující dopad na prostředí občanské společnosti.

Dále se Komise rozhodla zahájit soudní řízení proti Maďarsku kvůli nesplnění povinností vyplývajících z ustanovení Smlouvy upravujících volný pohyb kapitálu, jelikož ustanovením zákona o nevládních organizacích se podle názoru Komise nepřímo diskriminovalo a nepřiměřeně omezovaly dary ze zahraničí určené organizacím občanské společnosti.

Právo na rovné zacházení

Pracovní skupina ve své zprávě uvedla, že konzervativní forma rodiny, jejíž ochrana je zaručena jako zásadní pro přežití národa, by neměla být v nerovnováze s politickými, ekonomickými a sociálními právy žen a posilováním jejich postavení.
V nových školních učebnicích se stále objevují genderové stereotypy, podle kterých jsou ženy primárně matkami a manželkami, přičemž v některých případech jsou matky označovány ze méně inteligentní ve srovnání s otci.

Výbor OSN pro lidská práva Konstatoval také, že maďarský trestní zákoník nezaručuje plnou ochranu ženským obětem domácího násilí. Vyjádřil znepokojení nad nedostatečným zastoupením žen v rozhodovacích pozicích ve veřejném sektoru, zejména v rámci vládních ministerstev a maďarského parlamentu.

K tomu všemu byl Výbor OSN pro lidská práva rovněž znepokojen projevy násilí a rozšířením negativních stereotypů a předsudků vůči lesbickým, gay, bisexuálním a transgender osobám, zejména v oblasti zaměstnanosti a vzdělávání.
Práva osob patřících k menšinám, včetně Romů a Židů, a ochrana proti nenávistným výrokům namířeným proti těmto menšinám

Komisař Rady Evropy pro lidská práva uvedl, že jej znepokojila zhoršující se situace, pokud jde o rasismus a nesnášenlivost v Maďarsku, přičemž nejotevřenější formou nesnášenlivosti byla nesnášenlivost vůči Romům, což dokládá typicky kruté násilí zacílené na Romy a polovojenské pochody a hlídky ve vesnicích obydlených Romy.
Nadále i přetrvává antisemitismus a projevuje se nenávistnými výroky a případy násilí vůči Židům nebo jejich majetku. Kromě toho zmínil Komisař, že se opět začala rozmáhat xenofobie namířená proti migrantům, včetně žadatelů o azyl a uprchlíků, a nesnášenlivost ovlivňující další sociální skupiny, jako jsou osoby LGBTI, chudí lidé a bezdomovci.
Základní práva migrantů, žadatelů o azyl a uprchlíků

Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání navštívil Maďarsko a ve své zprávě uvedl, že nezanedbatelný počet cizích státních příslušníků (včetně nezletilých osob bez doprovodu) bylo vystaveno špatnému fyzickému zacházení ze strany policistů a ozbrojené stráže v imigračních a azylových zajišťovacích zařízeních.

„Zvláštní zástupci Rady Evropy konstatovali, že násilné odsuny migrantů a uprchlíků z Maďarska do Srbska vyvolávají pochybnosti s ohledem na články 2 (právo na život) a 3 (zákaz mučení) Evropské úmluvy o lidských právech (EÚLP),“ uvádí zpráva.

Množí se odsouzení na základě obvinění z „teroristické činnosti“, což vyvolává otázky ohledně uplatňování zákonů proti terorismu v Maďarsku a práva na spravedlivý proces.

Hospodářská a sociální práva

„V závěrech z roku 2017 Evropský výbor pro sociální práva uvedl, že Maďarsko porušuje Evropskou sociální chartu, neboť osoby samostatně výdělečně činné a pracovníci v cizí domácnosti, jakož i jiné kategorie pracovníků nejsou chráněni právními předpisy v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, opatření ke snížení mateřské úmrtnosti jsou nedostatečná, minimální výše starobního důchodu je nedostačující, minimální výše podpory pro uchazeče o zaměstnání je nedostačující, maximální doba vyplácení podpory pro uchazeče o zaměstnání je příliš krátká a minimální výše příspěvků na rehabilitaci a dávek v invaliditě je v některých případech nepřiměřená,“ shrnuje poslední oblast zpráva Evropského parlamentu.

Dvanáct do tuctu

Dvanáct oblastí, které vadí Evropské unii. Dvanáct konkrétních výčitek a nespočet podnětů k zlepšení celkového stavu Maďarska. Nyní je řada na Maďarsku, jak se k celé věci postaví. Článek 7 a s ním spojené výtky zůstávají aktivními i v případě změny tamní vlády. Celé řízení se díky tomu může táhnout mnoho let. Filip Hanka, Ekonomický deník, ceskajustice.cz