iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Soudce Kydalka: Klausovu amnestii mohl někdo objednat

Pražský soudce Kamil Kydalka se některými svými výroky o okolnostech amnestijního rozhodnutí bývalého prezidenta Václava Klause dopustil kárného provinění. Senát Nejvyššího správního soudu mu za to dnes udělil důtku.
Kydalka poskytl rozhovor o amnestii redakci Seznam Zpráv. Pochybení spatřuje kárný senát v té části rozhovoru, kde Kydalka obecně hovořil o možnosti, že si aboliční část amnestijního rozhodnutí, tedy zastavení vleklých trestních stíhání, někdo objednal a zaplatil a že něco podobného je podle něj v Česku možné.

Kárným proviněním už ale podle senátu není to, že Kydalka údajně mezi čtyřma očima mimo kamery řekl reportérce Sabině Slonkové konkrétní jméno možného objednatele a zmínil také částku 300 milionů korun.

Slonková pak nějaké jméno v reportáži vyslovila, avšak bylo vypípané. Z celého průběhu vleklého kárného řízení plyne to, že mohlo jít o jméno podnikatele Pavla Tykače, které zaznělo také přímo ve výroku rozhodnutí kárného senátu.
Podnět ke kárné žalobě, kterou podal předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra, vzešel právě z Tykačova okruhu. Podle Vávry se Kydalka dopustil jasného "etického přešlapu". "V podstatě šlo o drby," řekl ve středu Vávra. Netrval ale na uložení sankce.

Senát ve středu jednal v nepřítomnosti Kydalky, nedostavil se ani jeho advokát. Kárný senát nevyhověl žádostem o odročení ani sérii námitek podjatosti, které směřovaly zejména vůči předsedovi Jakubu Camrdovi.

ÚS: Soudce musí být zdrženlivý. Vstupovat do politické debaty a ovlivňovat lidi je chyba

Kárné řízení trvalo přes 15 měsíců, čtyřikrát se odročovalo na žádosti Kydalky či jeho obhájce. Z středečního termínu už kárný senát proto ustoupit nechtěl.

Kydalka dříve stanul před kárným senátem kvůli tomu, jak vstoupil do debat kolem komunálních voleb v obci u Prahy. Senát ho v roce 2015 uznal vinným, žádný postih mu neuložil.

Jako dostatečný trest hodnotil samotné projednání kárné žaloby. Kydalka vnímal rozhodnutí kárného senátu jako omezení své svobody projevu a neúspěšně se obrátil na Ústavní soud a Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.

BOJ O ŠÉFA POLICIE: ŠVEJDAR Z PARDUBIC A KNÍŽE Z ÚSTÍ

Novým velitelem celorepublikové policie se podle všeho stane buďto ředitel pardubické policejní správy Jan Švejdar nebo jeho kolega z Ústí nad Labem Jaromír Kníže. Vyplývá to ze zjištění Ekonomického deníku od několika dobře informovaných zdrojů v bezpečnostní komunitě. Ministerstvo vnitra ani policie zatím nechce k volbě zásadního manažera bezpečnosti státu poskytnout jakékoliv konkrétnější informace.

Minulý pátek se sešla výběrová komise ministerstva vnitra, aby posoudila přihlášky do výběrového řízení na post Policejního prezidenta. Podle informací Ekonomického deníku nereflektovali možnou výzvu na to stát se prezidiálním vedoucím policie ředitelé a náměstci celorepublikových útvarů ozbrojených složek, kteří si mohli o uvolněný post po Tomáši Tuhém, který z policie poskočil na post velvyslance na Slovensku, sami požádat a získat ho bez boje.

Následovalo tedy druhé kolo, do kterého mohli naskočit krajští ředitelé policie. I v turbulentní době, kdy policie čelí mimořádným politickým tlakům, se nakonec jeden pár odvážlivců našel. „Do výběrového řízení se přihlásili dva uchazeči. Oba dva dle komise splňují podmínky výběrového řízení, a komise tak oba kandidáty pozve k osobnímu pohovoru,“ oznámil před šesti dny tiskový odbor ministerstva vnitra.

Podle informací Ekonomického deníku od řady insiderů z resortu vnitra se do „hry o trůn“ přihlásili dva léty prověření policejní důstojníci, kteří v uniformě začínali ještě za komunistického režimu. Jan Švejdar, nyní šéf policie Pardubického kraje, a Jaromír Kníže, ředitel policie kraje Ústeckého kraje.

O Švejdarovi se jako o nástupci Tomáše Tuhého spekuluje přes půl roku. Poté co v bezpečnostních kruzích vešla ve známost informace o konci tříhvězdičkového generála Tomáše Tuhého a jeho nástupu do diplomacie. „Nikdo jiný, než Kníže a Švejdar se nepřihlásil,“ potvrdilo Ekonomickému deníku několik na sobě nezávislých zdrojů.

„Na základě pohovoru výběrová komise posoudí, zda uchazeči ve výběrovém řízení uspěli či nikoli. Komise poté vyhotoví protokol s výsledkem výběrového řízení. Na volné služební místo pak může být ustanovený pouze úspěšný žadatel. Pokud uspějí oba kandidáti, doporučí výběrová komise ministrovi nejvhodnějšího žadatele,“ napsala Klára Pěknicová, pověřená řízením odboru tisku a PR ministerstva vnitra.

Výběrové řízení na uvolněné místo Policejního prezidenta vyhlásil ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) poté, co se do nabídkového řízení nepřihlásil žádný kandidát. Lhůta pro podání přihlášek skončila 22. listopadu 2018. Kvůli souladu se zásadami ochrany osobních údajů nechce ministerstvo vnitra v průběhu výběrového řízení komentovat jména uchazečů a ani zveřejňovat žádné další údaje.

PĚTIČLENNOU VÝBĚROVOU KOMISI JMENOVAL MINISTR VNITRA JAN HAMÁČEK V NÁSLEDUJÍCÍM SLOŽENÍ:

JIŘÍ NOVÁČEK, NÁMĚSTEK MINISTRA VNITRA PRO ŘÍZENÍ SEKCE VNITŘNÍ BEZPEČNOSTI A POLICEJNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ, PŘEDSEDA KOMISE

GENMJR. DRAHOSLAV RYBA, GENERÁLNÍ ŘEDITEL HASIČSKÉ ZÁCHRANNÉ SLUŽBY

GENPOR. JIŘÍ KOLÁŘ, BÝVALÝ POLICEJNÍ PREZIDENT

MILAN ŠTĚPÁNEK, PŘEDSEDA NEZÁVISLÉHO ODBOROVÉHO SVAZU POLICIE

JIŘÍ KAUCKÝ, STÁTNÍ TAJEMNÍK MINISTERSTVA VNITRA

Do výběrového řízení na zmiňovaný velecitlivý policejní post se podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů mohl přihlásit ten, kdo má služební hodnost o jeden stupeň nižší, než je služební hodnost požadovaná pro volné služební místo. A zároveň vykonává službu v bezpečnostním sboru, jehož „služební funkcionář výběrové řízení vyhlásil, nebo vykonává službu v jiném bezpečnostním sboru“. „Příslušník musel mít pro stanovené služební místo odpovídající vzdělání, požadovanou dobu trvání služebního poměru a podle závěru služebního hodnocení musel dosahovat alespoň velmi dobrých výsledků ve výkonu služby,“ oznámilo jen ministerstvo.

Trafika na Slovensku

Dnes už bývalý Policejní prezident Tomáš Tuhý, který zatím jako jediný dosáhl nejvyšší generálské funkce v řadách ochránců zákona, skončil ve funkci na konci října jak Ekonomický deník s předstihem informoval. Ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) vyhlásil výběrové řízení na jeho nástupce 12. listopadu.

V bezpečnostních kruzích se už delší dobu spekuluje, že Tuhý „zavčasu zatáhl za ruční brzdu“ v politicky velmi turbulentní době – ze svých funkcí byli před ním odvoláni v první půlce roku ředitel Generální inspekce bezpečnostních sborů Michal Murín a šéf civilní rozvědky, Úřadu pro zahraniční styky a informace Jiří Šašek.

Tomáš Tuhý se ale na odchodu z funkce snažil ve svých mediálních výstupech vyloučit, že by někdo z politiků vyvíjel nátlak, aby křeslo nejmocenějšího policisty ve státě opustil. Po Tuhém podobnou interpretaci odmítl i sociálnědemokratický ministr vnitra Jan Hamáček. Mandát v úřadu policejního prezidenta měl přitom Tuhému vypršet až v dubnu příštího roku.

Tomáš Tuhý neopustil policejní sbor v dobré kondici. Dodnes jím zmítá válka policajtů od konce roku 2015, kdy se vedení Policejního prezídia postavili představitelé někdejšího Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). V létě 2016 specializované složky – ÚOOZ a protikorupční policie – pak prošly reorganizací, proti níž se razantně postavili detektivové ÚOOZ a její dozvuky rezonují policií dodnes.

Stejně jako dvě kauzy údajných úniků informací a ovlivňování Vidkun a Beretta, které namísto Generální inspekce bezpečnostních sborů vyšetřovali detektivové ÚOOZ za vydatné podpory obou vrchních státních zastupitelství v Olomouci a v Praze, a sílí podezření, že byly oba případy uměle vykonstruovány nebo přinejmenším uměle vyživovány tvorbou některých indicií a důkazů. Dosud se oba případy nedostaly před soud, ale původní proklamace o důkazně naprosto jasně podložených kauzách dostávají po výsleších svědků dnes už rozhodně nemají tak tvrdý fundament.

Traumatizující je i aktuální rozpoložení mezi policií a Generální inspekcí bezpečnostních sborů, která v poslední době prošla řadou turbulentních změn, včetně nástupů a plánovaných nástupů někdejších detektivů ÚOOZ a její vedení sevřeně obstoupila jedna ze znesvářených front v boji o uchopení policii, řízená státním zastupitelstvím.

Za Tuhého prezidentování také vázlo vyšetřování některých závažných kauz. Například fiktivní reklamy za více jak 200 miliónů korun na farmě Čapí hnízdo, patřící do svěřenského fondu premiéra Andreje Babiše. Tuhý také nedokázal zabránit dramatickým tlakům na vyšetřovatele dotačního podvodu při výstavbě farmy Čapí hnízdo Pavla Nevtípila, kvůli kterým na konci roku opouští řady ochránců zákona mimo jiné náměstek pražské Policejní správy Ivan Smékal a kvůli čemuž uzavřel svou pražskou kariéru také šéf správy Miloš Trojánek a na post ředitele pak byl jmenován v praxi nezkušený, leč loajální policejní úředník Jan Ptáček. Mimochodem chráněnec šéfa středočeské policie a někdejšího Tuhého kolegy na pozici náměstka na Policejním prezídiu Václava Kučery.

Matadoři v cíli

Oba žhaví favorité na Policejního prezidenta začali profesní etapu před rokem 1989, kdy se dožívající socialistický režim země dožadoval pořádku na veřejných místech. Podle všeho tak oba šéfové krajských policejních správ museli sloužit v takzvaném Pohotovostním pluku, který demonstrace potlačoval.

Plukovník Jan Švejdar si poprvé oblékl policejní uniformu v roce 1987. Jeho kariéra začala na trutnovském okresním ředitelství. Od roku 1993, kdy přešel na správu Východočeského kraje v Hradci Králové, zastával funkci velitele Služby kriminální policie a vyšetřování právě na prezídiu.

V roce 2006 se Švejdar stal ředitelem republikového úřadu vyšetřování Policejního prezidia a do vedení východočeské policie se vrátil v srpnu 2007 jako náměstek krajského ředitele, opět pro kriminální policii. Od roku 2012 vedl královéhradeckou policii.

Na začátku roku 2014 si Švejdar „odskočil na stálo“ řídit krajskou policii do sousedních Pardubic. Na jeho místo do Hradce Králové totiž nastoupil bývalý policejní prezident Martin Červíček, který skončil kvůli dvouvládí na Policejním prezídiu, zapříčiněném dramatickou personální politikou ministerstva vnitra, kvůli které byl na přelomu let 2013 a 2014 do funkce vrácen Červíčkův předchůdce Petr Lessy (mimochodem donedávna policejní styčný důstojník na Slovensku -pozn. red.).
Také plukovník Jaromír Kníže má stejně jako Švejnar zkušenosti z komunistického Sboru národní bezpečnosti.
Do služebního poměru ke sboru nastoupil v roce 1984 jako starší inspektor pořádkové služby na obvodní oddělení do Kdyně. V roce 1990 byl jmenován vyšetřovatelem Okresního úřadu vyšetřování v Domažlicích a začal při zaměstnání dálkově studovat Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kterou absolvoval a získal titul magistr.

Posléze působil jako okresní ředitel policie v Tachově, kde vešel ve známost mimo jiné poté, co velel násilnému rozpuštění technoparty CzechTek v Mlýnci roku 2005. Kníže se také často objevoval v médiích v souvislosti se zákroky proti pochodům radikálů v Plzni. Policii Ústeckého kraje začal vést od konce roku 2015 po popisované aféře Vidkun a následných zásadních změnách ve vedení policejního sboru. Jan Hrbáček, Petr Dimun, ceskajustice.cz

VS V OLOMOUCI SNÍŽIL TREST SOUDCI BERKOVI

Olomoucký vrchní soud dnes zmírnil ústeckému soudci Jiřímu Berkovi trest za zmanipulované konkurzy z 8,5 roku vězení na sedm let a potvrdil mu trest propadnutí majetku. Pravomocným rozsudkem Berkovi zanikla funkce soudce. Odvolací soud snížil tresty pod hranici trestní sazby i dalším šesti ze zbývajících osmi obžalovaných, odpykají si čtyři až šest let. Senát vzal v potaz víc než patnáctiletou délku stíhání a procesu. Zbývajícím dvěma mužům soud potvrdil podmíněné tresty.

Rozsudek padl tři roky po vyhlášení rozhodnutí u táborské pobočky českobudějovického krajského soudu a víc než 15 let po zahájení stíhání. Podle předsedy senátu Jiřího Zouhara je třeba reagovat na délku trestního stíhání i dobu, kdy byl trestný čin spáchán. Například u Berky činila doba řízení 15 let a sedm měsíců, celkem 17 let a měsíc uplynul od spáchání prvního trestného činu. Podobně dlouhá doba je i u ostatních obžalovaných.

Délka řízení je podle soudu nepřiměřená, obžalovaní to přitom podle předsedy senátu nezavinili. Na druhou stranu vzal soud v úvahu, že kromě insolvenčního správce Daniela Thonata všichni vinu popřeli. Podle soudu však existuje dost důkazů o jejich vině a až na drobné chyby se odvolací soud ztotožnil s rozsudkem krajského soudu. „Berka se jednání dopustil jako soudce. Zpronevěřil se tomu, co dělal, tomu, co vyplývá z etického kodexu soudce. Byl to ten, který stál na samém začátku,“ dodal předseda senátu Zouhar.

Berka se jednání u vrchního soudu neúčastnil, jeho obhájce Rudolf Axmann předpokládá, že podá

dovolání. „Rozhodnutí odvolacího soudu je poměrně překvapivé, minimálně z hlediska výše trestu,“ řekl novinářům Axmann. Státní zástupce Peter Pješčak byl naopak spokojen. „Soud konečně ve věci pravomocně rozhodl, přibližně 12 až 13 let od podání obžaloby. Považuji za pozitivní, že se fakticky ztotožnil se všemi skutečnostmi, které vyplývaly z podaných obžalob, tedy uznal vinu v tom rozsahu, jak byli obžalovaní trestně stíháni, což je dobrá zpráva nejen pro mě, ale i pro celou společnost,“ uvedl žalobce.

Thonatovi trest soud snížil ze sedmi na pět let, i kvůli jeho doznání. U ostatních přihlédl k jejich rolím či výši škody. Znalec Martin Jurenka si odpyká šest let, o půl roku méně, než mu uložil krajský soud. Jemu jedinému vrchní soud právní kvalifikaci upravil. Z původních sedmi na pět let a deset měsíců snížil vrchní soud trest insolvenčnímu správci Petru Tuhému. Ještě víc soud snížil trest Luboru Kindlovi, místo 6,5 roku zůstane za mřížemi čtyři roky. Pět místo původních sedmi let ve vězení stráví Miroslava Melicharová a Karel Melichar.

Znalec Pavel Hlavatý a Vladimír Šiša odešli od vrchního soudu se shodným dvouletým trestem s podmíněným odkladem, v případě Hlavatého je zkušební doba nařízena na tři roky, u Šiši na pět let. Odvolací soud všem obžalovaným potvrdil zákaz činnosti, který jim uložil táborský soud, většině však snížil jeho dobu. Berkovi, Thonatovi, Tuhému a Miroslavě a Karlovi Melicharovým potvrdil i propadnutí majetku.

Berka byl od dubna 2003 až doposud dočasně zproštěn výkonu soudcovské funkce, a to z rozhodnutí ministra spravedlnosti. „Funkce soudce mu podle zákona o soudech a soudcích zanikla dnem právní moci rozhodnutí, kterým byl odsouzen,“ sdělil na dotaz mluvčí ministerstva Vladimír Řepka. Po celou dobu, kdy nesoudil, pobíral stíhaný Berka polovinu svého platu. Výši částky ministerstvo neupřesnilo, pouze uvedlo, že Berka ji po pravomocném odsouzení vracet nemusí

Podle obžaloby způsobila skupina na základě zfalšovaných konkurzů škodu 264 milionů korun. Policie začala skupinu odhalovat na jaře 2003 v souvislosti s podezřelým konkurzem na Union banku. Berka ho podle obžaloby vyhlásil na základě padělaných dokumentů. K Union bance později přibylo obvinění za zmanipulování dalších konkurzů, celkem šlo o deset firem.

Obžalovaní půjdou do vězení za zneužití pravomoci veřejného činitele, účast na zločinném spolčení, poškození věřitele, porušování povinnosti při správě cizího majetku nebo kvůli nepravdivému znaleckému posudku. Původně se obžaloba týkala 12 lidí, po amnestii jich zůstalo devět. Vrchní soud dostal kauzu na stůl podruhé, v květnu 2012 v neveřejném zasedání původní rozsudek z dubna 2010 zrušil a případ vrátil táborskému soudu s pokynem, aby lépe odůvodnil rozsudek. Táborský soud poté vynesl rozsudek 25. listopadu 2015, olomouckému vrchnímu soudu byl podle mluvčího soudu Stanislava Cika předložen až 25. ledna tohoto roku.

EK ŠETŘÍ ROZHODNUTÍ VE VĚCI MÝTA

Evropská komise vytkla ČR, že přezkumný orgán – Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) – opomenul prohlásit za neúčinnou předchozí smlouvu o výběru mýta, nebo uložit více odrazující sankci za porušení zákona či zkrátit dobu trvání smlouvy. Řízení je stále v běhu a není vyloučeno, že se Česká republika dopustí obdobného pochybení při rozhodování o provozování mýta od roku 2020.

Evropská komise stále neuzavřela řízení o porušení evropského práva ve věci smlouvy na mýtný systém mezi českým státem a společností Kapsch. České justici to sdělila Mirna Talko, mluvčí generálního ředitelství pro vnitřní trh a průmysl. „Vzhledem k tomu, že řízení je stále otevřeno, nemůžeme poskytnout další informace,“ uvedla mluvčí s tím, že Komise v současné době hodnotí informace poskytnuté českými úřady. Komise České republice vyčítá nedostatečné sankce, které neodrazují od protiprávního jednání.

„Pokud jde o účinnost sankcí v případech, kdy dojde k porušení směrnice EU o zadávání veřejných zakázek nebo o přezkumném řízení, ukládá článek 2d ve spojení s článkem 2e směrnice o přezkumném řízení členským státům zajistit, aby smlouvy byly buď prohlášeny za neúčinné, nebo aby byly použity účinné, přiměřené a odrazující alternativní sankce.“ Za takové však Evropská komise nepovažuje symbolickou milionovou pokutu, udělenou Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), která odpovídala přibližně 1/19 příjmu ze systému pro výběr mýtného.

Do stejného problému by se tak mohlo ministerstvo dopravy a ÚOHS dostat znovu v souvislosti s uzavřením smlouvy se společnostmi SkyToll a CzechToll na provozování mýta po roce 2020. A to tehdy, pokud by ÚOHS konstatoval porušení zákona a zároveň nezrušil smlouvu se SkyTollem a CzechTollem, přičemž by udělil pouze symbolickou pokutu. Rozhodnutí ÚOHS se přitom očekává každým dnem. Paradoxní přitom je, že původní stížnost Evropské komisi podala společnost SkyToll, která je nyní členem konsorcia s nímž byla uzavřena smlouva na provozování mýta po roce 2020 a jejíž platnost zpochybňuje dosavadní provozovatel mýta Kapsch.

Celá právně komplikovaná situace však nemusí skončit pouze vleklými spory v rovině porušení evropských směrnic a českých zákonů v oblasti zadávání veřejných zakázek a jejich přezkumu. Českou justicí oslovení právníci upozorňují na možnou kolizi s trestním právem nejméně ve dvou ohledech. Pokud by se potvrdilo, že ministerstvo dopravy úmyslně uzavřelo smlouvu v rozporu s předběžným opatřením ÚOHS, který uzavření smlouvy zakázal, mohly by se naplnit znaky skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 337 odst. 1 písm. a) TrZ.

Napadena může být rovněž povinnost počínat si s péčí řádného hospodáře, neboť ministerstvo uzavřelo smlouvu s nabídkou o 250 milionů vyšší, než nabízela před podpisem smlouvy konkurence. Tím by mohla potenciálně státu vzniknout škoda. První trestní oznámení již přitom v případu padlo. Podala ho společnost Kapsch na člena komise antimonopolního úřadu, který byl nominován ministerstvem dopravy. Podle Kapsche nebyl advokát Hrazdíra nezávislým členem komise, ale nominantem jednoho z účastníků řízení.

Spěch ukazuje na úmysl

V den uzavření smlouvy však i nadále trvala platnost a účinnost předběžného opatření ÚOHS ze dne 23.11.2017, kterým byl ministerstvu uložen zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení. Na platnost a účinnost tohoto předběžného opatření zadavatele podle vyjádření Kapsche společnost upozorňovala svým dopisem ze dne 14.8.2018 označeným „Sdělení relevantních skutečností spojených s vedeným správním řízením,“ stejně tak jako ve vyjádření společnosti Kapsch ze dne 18. 9. 2018 adresovaném ÚOHS, se kterým se zadavatel podle firmy mohl seznámit při nahlížení do správního spisu. Ministerstvo dopravy ale bylo na trvání předběžného opatření výslovně upozorněno také ÚOHS, a to v souběžně podané tiskové zprávě úřadu. To, že ÚOHS žádné předběžné opatření nezrušil, potvrdil i v následných tiskových prohlášeních. Ministerstvo dopravy i přes všechna upozornění smlouvu uzavřelo s tvrzením, že uzavření smlouvy žádné překážky nebrání.

Z veřejně dostupných informací vyplývá, že mezi ministerstvem dopravy a ÚOHS probíhala 20. 9. 2018 nestandardně rychlá vzájemná komunikace. Zadavatel obdržel rozhodnutí v 11:25 a už v poledne doručil ÚOHS své vzdání se práva na podání rozkladu. ÚOHS datovou zprávu otevřel v 12:36 a – na správní orgán – obratem (v 13:50) odeslal sdělení k nabytí právní moci zpět zadavateli. Ten v časovém rozpětí ani ne dvou hodin uzavřel smlouvu. Tento kvapný postup je velice překvapivým, jelikož reakce jakéhokoliv správního orgánu, která se nepočítá v řádech dnů a týdnů, ale v řádech minut, je v České republice velice nestandardní. Je nutné si uvědomit, že vzájemná komunikace musela zahrnovat i čas na zpracování přijatých a odeslaných zpráv, schvalování dalšího postupu a vypracování dokumentů. Časový úsek, ve kterém se všechny relevantní skutečnosti odehrály se jeví jako nepoměrně krátký.

Ministerstvo dopravy lepší cenu pro stát nechtělo

Zadávací dokumentace veřejné zakázky předpokládala, že po podání předběžných nabídek povede zadavatel s každým z účastníků jednání s cílem zlepšit předběžné nabídky ve prospěch státu. A to jak co do technického řešení systému elektronického mýta, navrženého účastníkem, tak i co do jednotkových cen a dalších aspektů. Ministerstvem zvolený druh zadávacího řízení totiž umožňuje, aby účastníci v rámci jednání své nabídkové ceny ještě zlevnili. Ministerstvo ale k následnému projednání předběžných nabídek nepřistoupilo.

Přitom v rozhodnutí o námitkách společnosti Kapsch ze dne 5.3.2018 samo uvedlo: „V této souvislosti je pak nutno uvést, že pro zadání Veřejné zakázky bylo zvoleno jednací řízení s uveřejněním mj. právě proto, aby dodavatelé měli možnost projednat organizační, technické a právní podmínky v případě, že se pro vytvoření SEM rozhodnou využít ESVZ nebo jeho součásti.“ Česká justice má citovaný dokument k dispozici. Kapsch spolu s maďarským konsorciem National Toll Payment Services ještě před vyhlášením vítěze veřejně vyzvali ministerstvo k jednání o nabídkách s tím, že Kapsch v dopise adresovaném zadavateli výslovně deklaroval, že je připraven nabídnout konečnou cenu nižší, než je předběžná nabídka konsorcia CzechToll/SkyToll.

Následně pak Kapsch svou nabídku na snížení ceny konkretizoval ministrovi v dopise z 9.8.2018, kde sdělil: „jsme připraveni systém elektronického mýtného s parametry nastavenými tak, jak tomu bylo v zadávací dokumentaci na výše specifikovanou veřejnou zakázku, dodat a provozovat v období od 1. ledna 2020 do 31. prosince 2029 za částku 10,50 miliardy korun bez DPH.“ V dopise Kapsch také opětovně připomněl nabídku ze dne 25.6.2018 na odkup části podniku Kapsch Telematic Services, spol. s r. o., který by umožnil České republice provozovat mýtný systém ve svojí režii, jak je trendem v okolních zemích.

Na závěr pak Kapsch připomněl alternativu uspořádání soutěže na provozovatele existujícího systému založeného na mikrovlnné technologii, u které Kapsch doložil, že by se celkové náklady za příštích 10 let snížily minimálně na 8,9 miliardy korun bez DPH. České justici se podařilo získat rovněž dopis Kapsche ze dne 22.8. 2018, kterým nabídku ministerstvu připomíná a navrhuje zákonnou cestu, jak se v rámci vedeného zadávacího řízení domoci toho, aby proběhlo jednání o nabídkách. To zopakoval v dopise 13.9.2018.

Z dokumentů, které má Česká justice k dispozici je zcela zřejmé, že Kapsch byl připraven jednat o změnách své předběžné nabídky ve prospěch státu. Ministerstvu sdělil i částku, za kterou by byl schopen v zadávací dokumentaci specifikovanou veřejnou zakázku dodat a provozovat v období od 1.1.2020 do 31.12.2029. Kapschem učiněna nabídka zněla na částku 10,5 miliardy korun bez DPH. Tato nabídka byla o více než 250 milionů korun nižší než nabídka účastníka, se kterým zadavatel nakonec uzavřel smlouvu.

Podle oslovených odborníků na veřejné zakázky tak ministerstvo dopravy neučinilo žádné kroky k tomu, aby v zájmu státu docílilo realizace veřejné zakázky za skutečně nejnižší cenu. Mohlo tak v rozporu se zásadou péče řádného hospodáře uzavřít smlouvu s účastníkem tendru, jehož nabídka nakonec převýšila nabídku Kapsche celkem o více než 250 milionů korun. Tím mohlo podle expertů dojít k porušení zákonem uložené povinnosti řádně spravovat majetek České republiky a také ke vzniku škody na majetku České republiky, která několikanásobně převyšuje škodu velkého rozsahu. Soňa Chýská, ceskajustice.cz

JAKÁ REORGANIZACE MINISTERSTVA SPRAVEDLNOSTI?

Reorganizace Ministerstva spravedlnosti ČR (MSp) dospěla do finální podoby. Jak Česká justice již informovala, zaniknou sekce justiční a legislativní, sekce trestní politiky, sekce mezinárodní a ústavněprávní a sekce ekonomická. Zaniknou také tři odbory a šest oddělení.

Od prvního ledna příštího roku by MSp mělo mít tři odborné náměstky – pro sekce legislativní, dohledu a justice a pro sekci provozní a právní – a jednoho náměstka pro politiku. Končí také ředitelé odborů justičního dohledu, exekučního dohledu a mezinárodní spolupráce a Evropské unie, vedoucí oddělení trestního přezkumu, soudního dohledu, právnických profesí, kontrol exekutorských úřadů, stížností na činnost soudních exekutorů a oddělení mezinárodních organizací. Nově by se měly zřídit odbory dohledu a kárné agendy a elektronizace justice, oddělení civilního práva procesního a insolvenční legislativy, justičního dohledu, oddělení exekutorů, notářů a advokátů a oddělení elektronizace justice.

„V rámci zefektivnění řízení resortu a správy jednotlivých klíčových agend byla zvážena vhodnost současné organizační struktury ministerstva. Analýzou stávající struktury rozdělení resortu do 4 (5 včetně sekce státního tajemníka) sekcí bylo dospěno k závěru, že tato nedůsledně sleduje klíčové oblasti činnosti resortu, disproporčně klade důraz na činnosti, které zákon ministerstvu neukládá, naopak nedostatečně akcentuje výkon činností, které je povinno ministerstvo ze zákona vykonávat a u nichž tak dochází k jejich poddimenzován,“ argumentuje se v materiálu MSp k reorganizaci, který má Česká justice k dispozici.

„Jakožto klíčové oblasti činností MSp byly identifikovány I. legislativa, II. dohled a licencování a III. provozně správní agenda. Identifikovaným klíčovým oblastem činnosti musí odpovídat zejména struktura a systém řízení resortu, a to již na vrcholné úrovni sekcí. Cílem navrhované změny je tak optimalizace řízení a chodu resortu prostřednictvím reorganizace sekcí ministerstva – zrušení současných 4 „odborných“ sekcí (vyjma sekce státního tajemníka, kterou nelze zrušit) a vznik 3 nových „odborných“ sekcí,“ uvádí se dále v materiálu.

Podle informací České justice se počítá s tím, že do výběrových řízení na náměstky se přihlásí dosavadní náměstek legislativní a justiční sekce Michal Franěk a vrchní ředitelka Klára Cetlová, velmi pravděpodobně také náměstek mezinárodní sekce Jäger, který ovšem není na žádnou z vedoucích funkcí favoritem, ceskajustice.cz

MINISTR KNĚŽÍNEK: BOJ O PLATY NEKONČÍ

Ministr spravedlnosti Jan Kněžínek pokračuje v návštěvách soudů. Po nedávné návštěvě Brna zamířil tentokrát na sever Moravy, konkrétně do Ostravy a Přerova. Na Krajském soudě v Ostravě ho v úterý 27. listopadu dopoledne přivítala předsedkyně Iva Hrdinová, odpoledne se pak setkal s předsedou přerovského okresního soudu Jiřím Barboříkem.

„Tato neformální setkávání jako dnes na Krajském soudě v Ostravě a Okresním soudě v Přerově mají za cíl především zjištění zpětné vazby a sdílení zkušeností. Okresní soudy jsou pak v první linii a mě zajímá i jejich pohled na věc. Se soudy a soudci se chceme bavit naprosto otevřeně,” uvedl ministr spravedlnosti Jan Kněžínek.

Na soudech se diskutovalo o výběru soudců, o platech nesoudcovského personálu, u nichž dojde od ledna 2019 k navýšení, o insolvencích nebo o zákoně o znalcích a tlumočnících. Konkrétně u výběru soudců bude brzy vyhodnoceno fungování dosavadního systému. Zájemci o profesi soudce musí vědět, co je čeká, proto Ministerstvo spravedlnosti v dohledné době zveřejní jeden ze starších testů na Justiční akademii a podrobnější statistiky, aby přilákalo další kandidáty na justiční čekatele

Zástupci z řad justice a ministerstva otevřeli také otázku odměňování nesoudcovského personálu, které se brzy dočká změny. Od 1. ledna totiž dojde k navýšení platů zaměstnanců soudů pracujících na pozicích zapisovatelek, vyšších soudních úředníků, asistentů soudců a soudních tajemníků.

„Boj o platy ale letoškem nekončí,“ vzkázal nesoudcovskému personálu Jan Kněžínek, „česká justice je dlouhodobě finančně podhodnocená. Mám na mysli všechny ty, kteří zajišťují správu, tedy ty, bez kterých by soudy a soudci nemohli řádně fungovat. Rád bych se také věnoval přísedícím a znalcům.“ Ministr spravedlnosti zástupce soudů také informoval o tom, že Ministerstvo spravedlnosti připravilo zákon o znalcích a tlumočnících, který je v současné době ve Sněmovně. I díky němu dojde k navýšení odměn znalců, tedy další profese, bez kterých se justice neobejde, ceskajustice.cz

KOMPLIKACE ŘÍZENÍ O ÚSTAVNÍ STÍŽNOSTI ÚZEMÍ BEZ DÁVEK

Ústavní stížnost a návrh na zrušení části zákona, který umožňuje obcím vyhlašovat území se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů a nevyplácet na nich podpory na bydlení, nebude v brzké době rozhodnuta. Do řízení se hlásí mnoho subjektů, které se chtějí stát jeho vedlejšími účastníky nebo dokonce účastníky a soudce se musí se všemi vypořádat. Podle stěžovatelů staví stát chudé lidi před dilema, zda se rozhodnout pro svobodu pobytu bez dávek nebo pro možnost domoci se dávek, ale ztratit svobodu.

O osud stížnosti projevili někteří angažovaní právníci. Ústavní stížnost podala loni v prosinci skupina senátorů včetně těch, kterým v letošních říjnových volbách skončil mandát. Skupinu senátorů zastupuje Pavel Uhl.

Ústavní stížnosti bývají obvykle projednávány v termínu jednoho roku: „Ohledně věci vedené pod spisovou značkou Pl. ÚS 40/17 bych rád uvedl, že v řízeních týkajících se přezkumu ústavnosti právních předpisů bývá průměrná doba řízení okolo jednoho roku,“ sdělil vedoucí odboru vnějších vztahů Ústavního soudu Vlastimil Göttinger na dotaz České justice.

Projednání brzdí množství podání

Tato stížnost však do konce roku zřejmě vyřízena nebude. Důvodem je velké množství vedlejších účastníků a dokonce subjektů, které by v dané věci vedlejšími účastníky chtěly být, s čímž se soudce musí nejprve vypořádat: „Pokud je ve věci více účastníků (a vedlejších účastníků nebo dokonce subjektů, které tvrdí, že by účastníky či vedlejšími účastníky být měly či mohly), pak je situace složitější v tom, že je nutné reagovat na jednotlivá doplnění, tvrzení a vyjádření a rozesílat je všem ostatním k replikám, což řízení přirozeně neurychluje, ba právě naopak. Stejně tak je tomu i ve vámi vzpomínaném případě,“ uvedl pro Českou justici Vlastimil Göttinger

Podle jeho dalších slov rozhodně nelze tvrdit, že by Ústavní soud respektive soudce zpravodaj Jiří Zemánek nebyl dostatečně činný, ale velké množství úkonů spojených s řízením neumožňuje postup zásadně urychlit. „Je mi proto líto, ale nedokážu odhadnout, kdy věc může být rozhodnuta,“ vysvětlil pro Českou justici situaci způsobenou nevyhnutelnou a zjevně opakovanou komunikací se zájemci o statut vedlejšího účastníka v procesu.

Aktivní legitimace senátorů trvá jen pro podán

Co se týká obav, některých osob, že řízení o stížnosti zbrzdily senátorské volby, jsou tyto obavy liché: „Aktivní legitimace skupiny senátorů k podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho části /§ 64 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu/ je procesně zvláštním typem aktivní legitimace účastníka řízení, který – s výjimkou návrhového oprávnění – nedisponuje právní subjektivitou,“ uvedl v odpovědi na tuto otázku Vlastimil Göttinger.

„Za skupinu jedná její určený člen (většinou právního vzdělání) anebo se podle § 29 zákona o Ústavním soudu může nechat skupina zastoupit advokátem – jako v tomto případě. Podmínky stanovené pro aktivní legitimaci skupiny senátorů (tj. k podání návrhu) však platí jen k okamžiku podání takového návrhu a netrvají po celou dobu řízení. Je to proto, že skupina senátorů už s podaným návrhem nemůže dále disponovat (např. vzít jej zpět). I když následně někteří ze skupiny pozbudou funkci, zemřou, změní názor apod., nemá to vliv na běžící řízení. Ve velmi obecné rovině je to podobné, jako když někdo u členů parlamentu přijde o mandát – také to nevede ke zpochybnění právního předpisu, pro nějž dříve hlasoval,“ vysvětlil pro Českou justici Vlastimil Göttinger.

Podle informace České justice je vedlejším účastníkem řízení například veřejná ochránkyně práv. Z obsahu stížnosti, kterou má Česká justice k dispozici, vyplývá, že stát se vedlejším účastníkem by mohl chtít mimo jiné Svaz měst a obcí. Ve věci se dále angažuje například advokátka Klára Samková

Podle advokátky Kláry Samkové se každý s nájemní smlouvou na dobu určitou stane do roka „nově příchozím“ na obcí definované území a zákon dopadne na všechny původní obyvatele pobírající příspěvek na bydlení. Foto: archiv KS
Soud má rozhodnout, zda může stát a obec omezit lidi na dávkác

I bez uvedených komplikací s vedlejšími účastníky však bude mít Ústavní soud nelehkou práci. Ve stížnosti jde o rozhodování o sociální politice státu a o vážnou odpověď na otázku, jak lze nebo nelze nakládat s nemajetnými a chudými lidmi a zda může stát finanční podporu jejich bydlení podmiňovat určením, kde mohou nebo nemohou bydlet tak, že jim ve skutečnosti bydlet na některých místech znemožní, aby nevytvářeli ghetta.

Podle napadeného opatření totiž nově příchozí lidé do míst, které obec prohlásí územím se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů, nemají nárok na podporu bydlení: „Nárok na doplatek na bydlení nevznikne, pokud se byt, jiný než obytný prostor podle odstavce 6 věty první nebo ubytovací zařízení nachází v oblasti se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů vyhlášené opatřením obecné povahy podle § 33d. Ustanovení věty první se nepoužije na případy, kdy vlastnické právo nebo právo na užívání bytu, jiného než obytného prostoru podle odstavce 6 věty první nebo ubytovacího zařízení vzniklo před vydáním opatřeni obecné povahy podle § 33d,“ zní jedno ze dvou napadených ustanovení zákona 111/2006 o pomoci v hmotné nouzi.

Neúnosný stav v obcích, kam stěhují všechny žadatele o dávky

Změnu zákona prosadil přímo ve sněmovně ve druhém čtení poslanec Vladislav Vilímec (ODS) a jeho ústní odůvodnění zní takto: „Víte, já jsem v září byl pozván panem starostou jedné malé obce Semněvice na Horšovskotýnsku, je to v Plzeňském kraji, v Domažlickém okrese, na jednání, kde mi předal petici, kterou teď projednává petiční výbor, a to k neúnosnému stavu, který delší dobu v této obci panuje.

Historie nějak proběhla, obytné domy, které původně patřily státnímu zemědělskému podniku, byly odkoupeny majiteli nemajícími vůbec vztah k té obci a byly pronajaty lidem, kteří fakticky výlučně žádají o dávky hmotné nouze z titulu doplatku na bydlení. V daném případě nejde ani o tzv. substandardní bydlení, to nájemní bydlení, ale jsou to vlastně přímo byty určené k trvalému bydlení. Došlo tím k nadměrné koncentraci sociálně nežádoucích jevů do určité lokality a obec včetně pana starosty vůbec neví,jak situaci řešit. A je těžké mu nějak poradit v rámci stávající legislativy.“

Dnes už bývalý poslanec Vladislav Vilímec podal pozměňovací návrh proto, že vládní návrh obce z rozhodování o vyplácení doplatků na bydlení vyřadil. V mnoha lokalitách ale roste kvůli ghettům napětí a místní obyvatelé zoufale podepisují petice proti neúnosnému stavu ve svém sousedství.

Podle stěžovatelů, kteří nové ustanovení zákona napadli u Ústavního soudu, je však řešení problému, které zvolili poslanci, porušením práva pohybu a pobytu: „Je samozřejmé, že každý nemůže mít finanční prostředky na to, aby žil, kdekoliv se mu zlíbí.

Svoboda volby pobytu je reálně omezena finančními možnostmi každého z nás. Každý může bydlet tam, kde si to může dovolit zaplatit. Není ovšem možné, aby v právu obstála možnost, že v určité lokalitě je možné žít pouze s určitým příjmovým nebo majetkovým statusem, popřípadě původem nebo příslušností k určité sociální skupině,“ uvádí se v ústavní stížnosti s tím, že to platí i pro doplatek na bydlení.

Dilema: Svoboda nebo sociální dávky?

„Nelze ani pominout skutečnost, že snaha dosáhnout toho, aby chudí lidé v některých oblastech nebydleli, je z hlediska vývoje evropské civilizace historickým příznakem jevů, které jsou protikladné s hodnotami, na kterých je vystavěn současný demokratický a právní řád,“ uvádí se ve stížnosti, podle které zákon dále porušuje právo podnikat a je v rozporu s principem racionality normy a nepodmíněnosti výkonu práv.

Poslední otázka nepodmíněnosti výkonu práv při tom obsahuje zásadní dilema: „Jedním z prvků ochrany práv a výkladovým principem jejich katalogů je tzv. princip nepodmíněnosti. Jeho podstatou je skutečnost, že stát nesmí garanci těchto práv podmiňovat podmínkami, které nejsou důvodné z hlediska logiky ochrany předmětného práva, popřípadě omezovat ochranu těchto práv způsobem, který ústavní pořádek výslovně nepřipouští.

V souzené věci zákonodárce dává možnost obci ve spolupráci s obecním úřadem vytvořit situaci, ve které dotčená osoba bude stát před dilematem, zda si zvolit svobodně místo pobytu a ztratit tak nárok na pomoc v hmotné nouzi a tedy i na zajištění minimální lidské důstojnosti, nebo, zda si zvolit možnost domoci se pomoci v hmotné nouzi a zachovat si tak lidskou důstojnost, ale ztratit svobodu místa pobytu,“ uvádí ve stížnosti Pavel Uhl. Irena Válová, ceskajustice.cz

VNITRO CHCE PRO POLICISTY NOVÁ VOZIDLO

Ministerstvo vnitra chce pro specializované útvary policie nakoupit nová vozidla v hodnotě 51 milionů korun. O veřejné zakázce bude úřad příští týden informovat vládu. Policisté by podle dokumentu, který má k dispozici, mohli dostat až 95 nových dopravních prostředků. Policistům budou sloužit ke sledování.

„Celorepublikové útvary policie v současnosti používají dopravní prostředky, které jsou z části již za stanovenou životností,“ uvedlo ministerstvo. Většina vozidel, které chce úřad vyměnit, je starší, než tři roky. Podle dokumentu by tak mohlo být při policejních akcích poznat, že jsou to vozidla policistů.

Dodavatelé dopravních prostředků budou muset splňovat podmínky pro přístup k utajovaným informacím ve stupni vyhrazené. /r/