iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Zeman: Hlasování o nedůvěře vládě bylo marnění času

Prezident Zeman při své cestě navštívil i izraelský parlament Kneset. Ten provozuje informační systém, díky němuž se voliči dozvědí o účasti či neúčasti svých zástupců na jednáních. Fotografie poslanců je na obrazovce. Pokud je nepřítomen, je šedivá, pokud je v budově, je barevná. Když má poslanec vyšší neúčast než 30 procent, snižuje se mu plat.

Hlasování o nedůvěře vládě Andreje Babiše označil prezident Miloš Zeman za marnění času. Poslanci měli podle něj raději schvalovat zákony. Zeman to řekl při návštěvě Jeruzaléma. Zároveň ocenil nápad izraelského parlamentu, který trestá snižováním platu poslance s vysokou neúčastí na jednáních.

Opozice vyvolala hlasování o nedůvěře vládě kvůli novým informacím v kauze Čapí hnízdo, ve které premiér čelí trestnímu stíhání. Ve skrytě natočené reportáži Babišův syn Andrej obvinil spolupracovníky svého otce, že ho měli držet na Krymu. Babiš to odmítl, syn podle něj trpí schizofrenií. Pro vyslovení nedůvěry nesehnala opozice dost hlasů.

„Zarazilo mě, že v poslední době je zákonů poněkud málo. Když nyní vidíte, že parlament strávil sedm hodin čistého času diskusí, která měla předem jasný výsledek, tedy neprojednal ani jeden zákon, tak když budu velmi zdvořilý, tak toto zasedání Poslanecké sněmovny označím jako marnění času,“ řekl.

Zeman řekl, že jako předseda Poslanecké sněmovny navrhoval evidenci nepřítomnosti. „S tím, že by se jim plat snižoval o třetinu, podruhé o dvě třetiny a pak by pracovali zadarmo,“ podotkl. Většina poslaneckých klubů byla podle něj proti, protože zřejmě převážily materiální zájmy. „Já sám se domnívám, že to je rozumný nápad, a pokud má v praxi efekt, to znamená vede k vyšší účasti, tak kdyby nový předseda Sněmovny Radek Vondráček ho chtěl aplikovat, bude mít moji plnou podporu,“ řekl k izraelskému systému.

Český zákon umožňuje postih jen za neomluvené absence poslanců a senátorů na jednáních příslušné parlamentní komory nebo jejích orgánů. Pokud by se zákonodárce bez omluvy nezúčastnil během jednoho měsíce dvou dnů jednání, ztratil by nárok na polovinu platu a náhrad. Při neomluvené účasti na čtyřech dnech jednání by přišel o celý plat i náhrady. Sankce se ale nevyužívají vzhledem k tomu, že poslanci a senátoři dbají na to, aby svou nepřítomnost vždy včas omluvili, například kvůli služebním cestám, pracovním, zdravotním nebo rodinným důvodům.

KNĚZ SR KUFFA: GENDERISTI SKONČÍ JAKO NACISTÉ

Ve svých kázáních se věnuje LGBT komunitě a otázce genderu. Před slovenskými komunálními volbami mluvil také k politice, liberály přirovnal k těm, kteří „drží v ruce bomby“. A stejně tak jako český kněz Piťha, tak i slovenský farář Marián Kuffa ve svém kázání zmiňuje i Istanbulskou úmluvu. Tu přirovnává k Trojskému koni či džusu s ampulí jedu.
„Istanbulská úmluva je Trojský kůň. Kdo jej přinesl na Slovensko? Paní ministryně v roce 2011. Bránou proti koni je Ústava Slovenské republiky.

Zatím jsme v souladu s Ústavu. Ideologie gender jsou ti lidé, kteří hlasovali protiústavně. Hradby Tróje jsou zákony Slovenské republiky. A trojský kůň je už blízko, vždyť jsme jej pozvali - podpis znamená trojský kůň na Slovenku,“ uvedl na svém kázání v listopadu loňského roku.

„Jeden den se probudíme a gender bude závazný pro všechny a za tyto řeči, které povídám, mě zavřou. Půjdu první do vězení, ale nebojím se,“ pokračoval dál.

Marián Kuffa: Je slovenský římskokatoický kněz. Působí jako představený Institutu Krista Velekněze. V roce 2015 mu řád milosrdných bratří udělil Cenu Celestýna Opitze za vzor v péči o nemocné a potřebné.

Podle Tomáše Halíka má být kázání výkladem evangelia a povzbuzením víry, lásky a naděje. Slovenský kněz nicméně často ve svých kázáních zmiňuje bomby či hrozbu zničení rodiny.

Ve svých jiných kázání naopak uvedl, že Istanbulská úmluva je jak džus, ve kterém se skrývá ampulka s jedem. Pokud by podle něj Slovensko Úmluvu ratifikovalo, přijalo by i jed, který by zemi „zabil“. „Matka či otec, který přijme Istanbulskou úmluvu, zabije své dítě,“ kázal.

Gender jako granát

Slovenský kněz ovšem nehovoří jen o Úmluvě Rady Evropy. Ve své promluvě ze září letošního roku mluvil také o politice. „Proč nebudu volit liberály? Protože berou bomby do ruky. Nejsou to naši nepřátelé, ale chovají se jako nezodpovědné děti,“ uvedl ve svém projevu před slovenskými komunálními volbami. „Volte takovou stranu, která je otevřeně proti genderu, proti potratům, proti registrovanému partnerství. Volte tu, která je za rodinu,“ dodal.“
„O politice kněz hovořit může, pokud to ale dělá ve své roli jakožto kněze při bohoslužbě,“ uvedl sociolog Jan Jandourek. „Měl by o ní mluvit z hlediska hodnot, nikoli jako agitátor pro nějakou stranu,“ doplnil.

Istanbulská úmluva

Úmluva Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí neboli Istanbulská úmluva, je mezinárodní smlouva Rady Evropy, která posuzuje především všechny druhy násilí vůči ženám jako formu historicky a kulturně podmíněné diskriminace. Jinými slovy to znamená, že násilí vůči ženám bude jasně bráno jako porušení lidských práv a forma diskriminace. Zavázané státy se budou muset zodpovídat, pokud na takové násilí nebudou adekvátně reagovat.

Nově definuje některé trestné činy, například vynucený sňatek, stalking či vynucený potrat. Zaměřuje se hlavně na prevenci, ochranu obětí a stíhání pachatelů násilí páchaném na druhém pohlaví. Týká se to hlavně žen, které chrání před obřízkou či před sterilizací.

Dalším z častých témat jeho kázání je gender. Ten přirovnává ke granátu. „Granát namíření proti lidem, proti rodině, proti Slovensku, proti Evropě a světu a proti Bohu.“ Tato ideologie je podle něj ukrytá právě v trojském koni. A podle něj nemá tato ideologie možnost vyhrát. „Jak fašisti, tak komunisti - ani genderisti nevyhrají,“ kázal.

„Gender je jeden ze základních sociologických pojmů, jehož používání má ve společenských vědách dlouholetou tradici a nejedná se tudíž o nic nového. Úmluva se zasazuje o odstraňování genderových stereotypů,“ píše na svých stránkách Česká ženská lobby. Podle Kuffy ovšem současné stereotypy mezi muži a ženami fungují dobře a není třeba je měnit. Zároveň podle něj nemůže nastat skutečnost, že by žena byla postavena výše než bílý muž. To by podle něj bylo proti bohu.

Ve svém kázání z dubna letošního roku se mimo jiné pustil do vysvětlování, o co usilují feministky a co vlastně znamená LGBT.„Která ze žen by nechtěla být popelka?“ nadhodil. „Všichni by chtěli být popelky, vždyť to je krásné. Istanbulská úmluva to ale otočí,“ doplnil a pokračoval v popisování situace na příkladu popelky.

„Když bral princ popelku z koně, to bylo krásné! L neznamená popelku a prince, ale popelku a popelku. Kdyby jedna seskočila z koně, tak by jí ta druhá nechytila. Dvě ženy, dvě popelky, to máte po pohádce. A co po pohádce, po rodině, po životě,“ uvedl.
„B, bisexuál. Do oběda se mi chce s popelkou, po obědě s princem. A abych nevypadal jako blázen, udělám blázny z ostatních, který by mě kritizovali a změním zákon. Podplatím zákonodárce, podplatím novináře a potom podplatím právníky, aby to otočili. A vy všichni budete blázni, když mi budete bránit být jednou s mužem, jednou se ženou. A T je, když se popelka nechá přeoperovat na prince, nebo princ na popelku.“

Podle něj komunita LGBT a feministky bojují proti „ideálnímu středu“ ve kterém stojí pouze muž a pouze žena. „Nám starým neudělá nic, ale zmagoří nám děti. Ideologie genderu je proti bohu, zdravému rozumu i proti přírodě,“ pokračoval dál. Podle něj vůbec nezáleží na tom, jak se člověk cítí, ale na tom, co je - a to buď muž, nebo žena.

Plete si pojmy

Podle odborníků nicméně Kuffa používá terminologii, která ve skutečnosti neexistuje. „Termín genderová ideologie používá on a konzervativní církevní kruhy. V oboru genderová studia pracujeme s genderovými, případně feministickými teoriemi, které zkoumají, vysvětlují a nabízejí k pochopení sociální podmíněnost toho, jak rozumíme pojmu pohlaví. Jde o velmi pestré a proměnlivé praxe, ne růžový svět buď a nebo,“ uvedla Eva Šmídová z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.

„Zdá se, že pan Kuffa vůbec nezná rozdíl mezi pohlavím a socologickým pojmem genderu. Stále to ztotožňuje a ještě na absurdních přirovnáních s chovem králíků a slepic. Pojem gender totiž nepopírá biologickou rozdílnost pohlaví, ale mluví o tom, jak je u mužů a žen konstruována jejich role ve společnosti, což je něco zcela jiného,“ uvedl Jandourek.

„Manipulace, ať úmyslná, nebo neúmyslná, je také ve spojování Istanbulské úmluvy s genderovou ideologií. Pokud v ní je něco „genderového“, tak vnímání toho, že některému typu násilí jsou ženy vystaveny právě proto, že jsou ženy,“ doplnil. Zda se takovými slovy mohl Kuffa dopustit šíření falešného poplachu mezi lidmi, nicméně odborník neuvedl. Zdůraznil nicméně, že pro některé věřící jsou kázání v kostele velmi závazné.

„Mnoho věřících považuje kněze za takovou autoritu, že berou vážně i jeho výroky ohledně problematiky, které dotyčný nerozumí a nemá o ní žádné znalosti. Někteří duchovní navíc překračují i rámec toho, co církev o některých věcech oficiálně říká,“ doplnil sociolog.

Redakce iDNES.cz oslovila v této souvislosti katolickou církev na Slovensku a zeptala se, zda souhlasí se slovy z kázání Mariána Kuffy a jaký vůči němu zaujímá postoj. Mluvčí Martin Kramara redakci pouze odkázal na vyjádření arcibiskupa Stanislava Zvolenského k Istanbulské úmluvě. V něm slovenský arcibiskup vyjadřuje své stanovisko proti Úmluvě a proti agendě genderu. Podle jeho závěru z roku 2016 může dokument vyústit do porušování práv rodičů ve výchově dětí i do porušování náboženské svobody.

Ratifikace Istanbulské úmluvy vzbudila na začátku letošního roku velké vášně i na Slovensku. Křesťanské církve na Slovensku podle medií už dříve vybídly kabinet, aby odvolal svůj podpis pod úmluvou, ke kterému se země připojila v roce 2011 za vlády premiérky Ivety Radičové. Země v únoru od ratifikace ustoupila, tehdejší premiér Robert Fico Úmluvu podepsat odmítl. Česká republika má teprve rozhodnout, zda se k Úmluvě připojí, nebo nikoliv.

Na konci září se k Úmluvě v Česku vyjadřoval Petr Piťha, který ve svém kázání mluvil o tom, že pokud naše země přistoupí k Úmluvě, nastane zde nadvláda homosexuálů a lidé budou posíláni do pracovních táborů.

DŮSLEDKY VLÁDY MERKELOVÉ, MNOHO POBODANÝCH

Příliš mnoho Němců bylo pobodáno, příliš dívek znásilněno, říká Robejšek

Jak si stojí německá společnost, jaké jsou následky uprchlické krize a co v současnosti Němce nejvíce pálí, je téma úterního Rozstřelu. Hostem je politolog Petr Robejšek.

V roce 2015 vrcholila migrační vlna z Blízkého východu, kterou rozpoutala válka v Sýrii. Angela Merkelová sdělila migrantům, že jsou v Evropě vítáni. Ještě v srpnu 2015 byla podle průzkumů oblíbená u 67 procent Němců. Potom přišla její slavná věta „Zvládneme to!“ („Wir schaffen das!“), kterou nejmocnější žena Evropy reagovala právě na nebývalý příliv uprchlíků do Německa. A její podpora začala klesat.

„V Německu panuje atmosféra nejistoty a strachu. Ve chvíli, kdy kancléřka Merkelová řekla, že chce odejít, lidem začalo docházet jaké neblahé dědictví jim zanechává. Její slavná věta „Zvládneme to!“, není pravdivá a už to pochopila i ona. To je samozřejmě pro lidi, především v Německu, kteří hodně věří svým vůdcům zničující,“ řekl v úvodu o atmosféře v německé společnosti Petr Robejšek.

„Němci jsou národem, který nejvíce věří svým vůdcům, pořádku a právu, a všechny tyto tři věci byly v posledních letech zpochybněny,“ doplnil politolog.

Podle průzkumu veřejného mínění si Němci přejí v čele státu autoritativního vůdce. Politolog v pořadu řekl, že Němci stále do značné míry toto vedení mají. „Merkelová se nechová demokraticky, taková ta její klasická věta „To je bez alternativy.“, to je věta, která nepatří do demokracie,“ zhodnotil Robejšek.

V Německu chybí bezpečí

„V Německu nyní chybí důležitá věc pro obyčejné lidi. Pokud v Německu vyjdu z domu, tak mám elementární jistotu, že se s velkou pravděpodobností v pořádku vrátím. A tato jistota v Německu končí. Příliš mnoho lidí bylo pobodáno, příliš mnoho dívek bylo znásilněno,“ řekl o nejistotě v Němců politolog.

„Německem obchází strach, který je reálný a který je oprávněný. Jsou to často zvířecí způsoby, jak se zachází s lidmi. Osmnáct mužů znásilní jednu dívku,“ okomentoval Robejšek. „Na východě je více odvahy projevit ten strach, na západě je tato odvaha omezena kvetoucím konzumismem,“ doplnil.

„Angela Merkelová je velmi vlivný člověk. Pokud jde ale o migrační vlnu, její pochybení je naprosto jednoznačné. A má velkou část viny na tom, jak je na tom Německo dnes,“ vyjádřil se politolog k migrační krizi.

Podle listu The Guardian uprchlická krize, k níž Merkelová zaujala liberální a pragmatický postoj, měla důsledky, které kancléřku vážně poškodily.

V Německu jsou statisíce migrantů a Německo předesílá, že je bude vracet zpět. „Jsou jich tam sta tisíce a velká většina tam zůstane a chce tam zůstat. Pro Německo je to velká hrozba, oni se nechtějí přizpůsobit,“ řekl v pořadu Robejšek.
„Podnikatelé mají velký zájem na levné pracovní síle. Migranti pracují pro ty, kteří rádi vydělávají peníze. Tedy migranti vytlačují Němce, ať už z práce, z bytů,“ řekl politolog.

Merkelová je v čele CDU osmnáct let, nyní se blíží její konec

Kancléřka některé chyby spojené s migrační krizí uznala a na konci října letošního roku oznámila, že nebude v dalších letech kandidovat do politiky. Merkelová je křesťansko-demokratickou političkou a první ženou v úřadu kancléřky, ve funkci je od roku 2005. Již léta patří mezi nejoblíbenější a nejdůvěryhodnější německé politiky a její vládu mají Němci spojenou s érou hospodářské stability a prosperity.

„Myslím si, že Evropa bude mít jinou podobu. Ideální scénář by byl, kdyby byla Evropská unie jiné podoby. To znamená té, která všem vyhovuje a která nikomu nevadí. Brexit dal jasně najevo. My Angličané nevidíme jak spolek zmodernizovat do takové úrovně, která by ním vyhovovala, chceme pryč,“ řekl Robejšek k budoucímu postavení Evropy.
„Já se vždy budu do politiky vměšovat vždy. Pokud přijde nějaká nabídka, budu o ni uvažovat,“ řekl na závěr Petr Robejšek.

Petr Robejšek je český politolog žijící v Německu. Mediálně je známý jako kritik Evropské unie. Angažuje se i v politice, v roce 2016 založil politickou stranu Realistů.

ŽENA PROTOČILA VE SMĚNÁRNÁCH 12 MILIARD, PAK ZAVRAŽDĚNA

Směnárnami na severu Čech v uplynulých čtyřech letech proudilo takové množství peněz, jako by někdo v regionu založil novou banku. Za tu dobu v nich záhadná žena, která se pak pravděpodobně stala obětí násilného trestného činu, vyměnila neuvěřitelných dvanáct miliard korun. Hotově, koruny na eura.

V případu je zatím více neznámých než známých. Podle informací MF DNES policisté zadokumentovali jen objem peněz a počty směn z korun na eura. Ty žena prováděla prakticky po celých severních Čechách. Podle zdroje redakce někdy směnu provedla i více než třicetkrát za den.

Co se dál s hotovostí v eurech dělo, zatím nikdo neví. Neví se ani to, kde se braly stamiliony v korunách, které žena nosila. Hotovost je totiž pro úřady do velké míry neviditelná. Jakmile peníze opustí bankovní účet, museli by detektivové člověka, který je vybral, sledovat, což se v tomto případě nestalo.

Navíc není jasné, jak se nakonec úřady o směnárenské horečce na severu dozvěděly. Směnárny mají pro výměnu hotovosti jasná pravidla: například pokud chce zákazník vyměnit najednou více než tisíc eur (asi šestadvacet tisíc korun v dnešním kurzu – pozn. red.), musí předložit průkaz totožnosti.

Velké směny hotovosti musí směnárny úřadům hlásit jako podezřelý obchod. Žena měla vyměnit v průměru přes osm milionů korun za den, aby takové množství stihla. To znamená, že směnárny buď obchod nehlásily, nebo měla žena původ peněz doložený (například smlouvou).

Že by si jí nikdo nevšiml, není pravděpodobné. Takové množství hotovosti (pro představu sto milionů korun v pětitisícových bankovkách váží přibližně dvaadvacet kilo) musela nosit v taškách.

Podvod směnáren?

Pokud by peníze pocházely z drog nebo prostituce, nechaly by za sebou stopy – například obchod s drogami, varny nebo větší množství látky v oběhu. Nic takového se zřejmě neobjevilo. „Určitě se nejedná o jednorázovou záležitost, ale o nějaký stabilní a dlouhodobý byznys, který vyžadoval eura pro svůj další provoz,“ řekl MF DNES bývalý detektiv protikorupční policie, který si nepřál být jmenován.

Nikdo zatím neví, zda jde o legální obchody, nebo zločin, a zda peníze vznikají v Česku, nebo v zahraničí. Případ je tedy naprosto ojedinělý. V minulosti sice byly podobné kauzy zaznamenány, ale v daleko menším měřítku.

Například před několika lety řešila policie případ velkých směn hotovosti na Karlovarsku. Tehdy šlo o peníze, které pocházely z místních vietnamských tržnic. Platby za zboží totiž trhovci inkasovali v korunách, ale na nákup nového oblečení v zahraničí potřebovali eura. Šlo však „jen“ o jednu miliardu korun.

Další případ podobné směny se stal v Brně, tehdy šlo však o legální byznys. Tamní síť několika směnáren svezla dohromady svou hotovost, kterou vyměňovala s výhodným kurzem na jednom místě v Praze. Také tehdy to byl pro úřady varovný signál: nevěděly totiž, kde se tak velká suma peněz v hotovosti vzala.

Úplně vyloučena dosud zřejmě není ani varianta, že jde o podvod směnáren. Tedy o fiktivní směnu valut. Vzhledem k objemům peněz a intenzitě kontroly ze strany státních orgánů to však není příliš pravděpodobné.

Největší v historii

Zatím největší případ praní špinavých peněz měli detektivové tehdejší protikorupční policie na dosah před deseti lety. A shodou okolností i tehdy šlo o směnárny.

V říjnu 2008 provedli spolu se zásahovou jednotkou razii pod krycím jménem „Achiv“ v sídle směnárny Aktiv Change na pražské Národní třídě. Byla to obří akce. Dvacet hodin dům prohledávali nejen kriminalisté, ale i experti na otevírání trezorů a pyrotechnici se speciální technikou. Hledali důkazy o bezhotovostních výměnách valut.

Peníze údajně pocházely z daňových úniků a měly skončit na bankovních kontech v Číně a ve Vietnamu.„Úmyslem bylo znemožnit odhalení původu peněz získaných trestnou činností několika desítek subjektů. Z České republiky bylo do zahraničí uhrazeno v několika tisících platbách více ne ž 5,3 miliardy korun,“ uvedla protikorupční policie po razii.
Souběžně policisté obvinili dva majitele směnárny – Egypťana s českým pasem Omara Moghetha a Brita Jasona Dupuye.

Nikdy neobjasněné peníze

Jenže historicky největší kauza nakonec skončila fiaskem. Policistům se nepodařilo dokázat, že peníze pocházejí z trestné činnosti, a to ani po roce a půl zkoumání transakcí směnárny. Že udělali detektivové chybu, pak veřejně oznámil tehdejší ministr vnitra Martin Pecina. „Ve věci Aktiv Change policie, myslím, přiznala chybu,“ řekl tehdy.

Dupuye osvobodil Ústavní soud v roce 2011, druhého jednatele Moghetha o rok později. Přestože se případ k soudu nedostal a policie přiznala chyby v průběhu vyšetřování, původ peněz, které z Česka odcházely na konta v Asii, nikdo nedokázal objasnit.

KAPLANI VĚZŇŮ SLAVÍ 20 LET

Mříže, tlak a tresty kriminálníka nezmění. Musí sám dojít k poznání, že chce, uvedl bývalý vězeň na setkání vězeňských kaplanů., kteří právě této proměně napomáhají. Duchovní pracující za mřížemi nyní slaví 20 let své obnovené činnosti, během které se násobně zvýšil jejich počet.

Z počátku 90. let se na vězeňské kaplany koukalo s nedůvěrou, jako na exoty. Nyní jsou však nedílnou součástí vězeňského systému. „Za dvacet let se z původních deseti kaplanů rozšířil jejich počet na 50. Dříve byli jen v osmi věznicích, dnes jsou ve všech 35 věznicích,“ řekl hlavní kaplan vězeňské služby Pavel Kočnar na úterním semináři reflektujícím dvacet let vězeňské duchovní služby a péče v Česku.

Kaplani se snaží ulehčit vězňům pobyt za mřížemi, který je pro mnoho z nich těžkým úsekem na cestě života. Náročné může být pro některé už jen umístění do vazby. „Jsou v nejistotě, jak čekají na soud. Mnozí jsou navíc poprvé odděleni od společnosti a mohou být ve vazbě dlouhou dobu. Tehdy jsou ve velkém stresu a my se je snažíme udržet v pohodě. Naše podpora je prevencí sebevražd,“ popsal kaplan z teplické vazební věznice Michael Martinek.

S vězni ve vazbě i ve výkonu trestu se kaplani baví o náboženských tématech, jak se zachovali vůči ostatním lidem, či o smyslu života. K vězňům přistupují bez pohrdání, což jim pomáhá získat je na svou stranu. Cílem není, aby s nimi vězni „zabili“ čas, než půjdou na svobodu, ale aby si uvědomili, co udělali špatně a pokud možno po opuštění věznice přestali porušovat zákony.

„Setkání s kaplanem je dobrovolné. Zájem o něj hrubým odhadem projeví mezi deseti až dvaceti procenty vězňů. Zpravidla to znamená, že s ním mluví jednou z nějakých ne čistých důvodů a tím to končí. Pokud bychom počítali jen ty, kteří mají dlouhodobý zájem, tak tam se odhaduje, že jde o pět až deset procent vězňů,“ uvedl pro iDNES.cz Martinek.
Rozdíl v zájmu o kontakt s kaplanem se liší mezi lidmi ve vazbě a těmi, kteří již byli odsouzeni. Jelikož ve vazbě je omezeno, s kým může člověk mluvit, tak je o společnost kaplana věší zájem. Podle Martinka to však neznamená, že by vězni tolik stáli o duchovní rozpravy. Spíše jim jde o to si s někým povídat. Tím se vazba liší od věznic, kde je zájem o kontakt s kaplanem menší, ale zase většina těch, kteří ho projeví, mají zájem řešit duchovní a náboženská témata.

Vězni si navzájem házejí klacky pod nohy

Vězeňští kaplani i bývalí vězni se shodují v tom, že proměna kriminálníka v řádného člověka může trvat měsíce i léta. Navíc změnu mohou komplikovat i další vězni. „Od spoluvězňů jsem slyšel, že dělám chybu, jestli si myslím, že se něco změní,“ řekl jeden z bývalých z vězňů o reakcích na to, když se začal více zabývat vírou. „Nepoznal jsem jediného člověka, kterého by změnil tlak, represe, násilí. Je to o postoji srdce. Může se změnit jen sám člověk,“ dodal s tím, že k tomu napomáhají právě vězeňští kaplani.

„Ve výkonu trestu jsem byl sedm let. Za tu dobu jsem měl čas přemýšlet. Změna pro mě byla otázkou roků a vlastně probíhá pořád,“ popsal další z bývalých vězňů, jenž nyní vedle práce a studia pomáhá s informováním lidí, kteří mají někoho ve vězení. Oba vězni se s vězeňskými kaplany shodují na tom, že obtížné je opuštění věznice a život v běžném světě.

Návrat za mříže kvůli kamarádům

„Důležité je člověku nedat šanci se zkazit venku. Nemusí být problém v tom, že by neměl peníze nebo kam jít. Problém je, že si ve vězení najde kamarády, a ty venku nemá. Chybí někdo, s kým by řešil své problémy,“ popsal druhý z bývalých vězňů situaci, do níž se vězni dostávají, když se dostanou na svobodu. I to může být důvod, proč se nakonec člověk vrátí ke kriminalitě. V současnosti dosahuje míra recidivy kriminální činnosti v tuzemsku 70 procent.

Péče o lidi, kteří opustí věznice, je však problematická. „Pokoušeli jsme se o takovou péči, ale v rozpravách jsme došli k názoru, že přes nezbytnost této služby, je naše místo ve věznicích. Když to tam opustíme, kdo nás nahradí?“ uvedl kaplan olomoucké vazební věznice Otto Broch.

Podle náměstka generálního ředitele Vězeňské služby Simona Michailidise by se tímto problémem měla zabývat probační péče a řešením by mohly být probační domy, které by mohly podle dřívějších zpráv vzniknout za několik let. Ty by měli pomoci k snazšímu přechodu mezi vězením a svobodou.

Michailidis zároveň doplnil, že už nyní vězeňský služba spolupracuje s různými organizacemi a církvemi. Jako příklad uvedl projekt Dismas, kavárna bez předsudků. Podnik zaměstnává bývalé vězně a pomáhá jim začlenit se zpět do společnosti.

Duchovní ve věznicích nejsou novinkou. Zástupci církve navštěvovali vězně už za první republiky. S nástupem komunistů k moci však byla duchovní služba ve věznicích zakázána. /r/