iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Konference NS: Kněžínek ocenil Šámala, šance zvenčí

Ke stému výročí vzniku nejen samostatného Československa, ale především jeho Nejvyššího soudu (vznikl v listopadu 1918), uspořádaly jeho nástupnické organizace, tedy Nejvyšší soud České republiky a Nejvyšší soud Slovenské republiky společnou mezinárodní konferenci „Nejvyšší soudy v měnící se době“. Pořadatelé připravili celkem čtyři odborné panely zaměřené jak na historický vývoj Nejvyšších soudů v uplynulých sto letech, tak na aktuální problémy a leckteré nedořešené otázky.

Mezi aktivními účastníky konference je řada významných představitelů, včetně předsedy Mezinárodního trestního soudu v Haagu Chile Eboe-Osujiho, předsedy Nejvyššího soudu a Ústavního soudu Lucemburského velkovévodství Jeana-Clauda Wiwiniuse, generálního advokáta Soudního dvora Evropské unie Michala Bobka či soudce Odvolacího soudu 2. obvodu USA Johna M. Walkera, Jr.

Brněnskou část konference po oficiálním zahájení otevřel svým projevem předseda Ústavního soudu ČR Pavel Rychetský.

Připomněl, že oddělení jednotlivých složek státní moci nesmí být chápáno jako nepřekročitelná betonová zeď, ale naopak tyto složky musí působit společně, byť v systému vzájemné kontroly, brzd a protivah, aby se žádná z nich nestala tou dominantní. To se podle něj týká i nezávislostí soudní moci, která nemůže znamenat izolovanost justice, ale naopak její funkční propojení s mocí zákonodárnou i výkonnou.

Současně je ovšem třeba hlídat, kdy už vnější působení tuto nezávislost ohrožují, což v řadě svých nálezů posuzoval právě Ústavní soud. Rychetský uzavřel, že nezávislost je tím nejcennějším, co moderní justice může nabídnout, je však „nutné si ji vysedět, vyvzdorovat a protrpět … Specifickou formou soudcovské práce je osamělost. A právě z této osamělosti – z odřeknutých obědů, z nepřijatých dárků a z osamělých nocí u počítače se rodí skutečná nezávislost soudce. A až z nezávislých soudců se pak může zrodit nezávislé soudnictví.“

Právě otázce nezávislosti byla věnována i značná část prezentace celé konference. Kromě předsedů pořádajících soudů (Pavel Šámal, předseda Nejvyššího soudu České republiky a Daniela Švecová, předsedkyně Nejvyššího soudu Slovenské republiky) se jí účastnili rovněž nově zvolený předseda sítě předsedů NS EU a současně předseda Nejvyššího soudu a Ústavního soudu Lucemburského velkovévodství Jean-Claude Wiwinius a také ministr spravedlnosti ČR Jan Kněžínek (za hnutí ANO).

Zejména mezi ním a předsedou Šámalem to přitom místy poněkud jiskřilo kvůli dlouhodobě odlišným názorům na aktuálnost ustavení Nejvyšší soudcovské rady, která by právě větší nezávislost justice měla garantovat. Oba se sice shodli na tom, že nejprve je třeba jasně definovat požadavky na kvalifikaci, hodnocení a kariérní růst soudců, které musí být obsaženy přímo v zákoně, nikoliv jen podzákonnými normami (jak se o to v závěru minulého volebního období pokoušel ministr spravedlnosti Robert Pelikán).

Šámal vzal na vědomí Kněžínkův názor, že „zřízení Nejvyšší soudcovské rady není předmětem tohoto volebního období“, současně ale varoval, aby se tato otázka opět neodsunovala. „Já si nedokážu přestavit a řeknu to na rovinu, že tyto otázky (hodnocení soudců, kariérní růst atd.) budeme řešit bez orgánu, který zastřešuje soudnictví jako celek. Máme zde už nálezy Ústavního soudu, které jednoznačně říkají, že toto nemůže dělat ministerstvo spravedlnosti, že to je jednoznačný vnik moci výkoné do justice, jak o tom právě hovořil Pavel Rychetský.

Chápu, že pro výkonnou moc je to nepříjemné, protože se musí vzdát určitého mocenského postavení vůči justici, ale my se té otázce skutečně nevyhneme a pro justici to rozhodně není odložená záležitost.“ To, že Nejvyšší soudcovská rada nezvyšuje uzavřenou a izolovanost soudní moci, dokazuje podle předsedkyně Nejvyššího soudu Slovenské republiky Daniely Švecové právě slovenský model.

Tamní radu tvoří celkem 18 členů – z toho je jen polovina vybraná přímo z řad justice, po třech nominantech má pak prezident, vláda a parlament. Podobný model je například v Itálii, kde pak Nejvyšší soudcovská rada podle Pavla Šámala nachází s politiky společnou řeč a daří se jí i přímo v parlamentu prosazovat významná rozhodnutí pro justici. Naopak podle Jeana-Paula Wiwiniuse v Lucembursku Nejvyšší soudcovskou radu prosazuje ministerstvo spravedlnosti, zatímco odmítavě se k jejímu ustavení staví justice, protože zatím nedošlo ke shodě, jakým způsobem vybírat „nejustiční členy“. Téma „izolovanosti“ justice bylo probráno i z dalších úhlů pohledu.

Jan Kněžínek ocenil úsilí předsedy NS ČR Pavla Šámala dát na Nejvyšším soudu prostor rovněž soudcům, kteří nepřicházejí přímo z řad justice, ale „zvenčí“. To by mělo být do budoucna pravidlem také na soudech nižších stupňů a promítnout se přímo do Zákona o soudech a soudcích, i když předcházet by tomu podle ministra měla ještě rozsáhlá debata.
Připomněl, že obecně není zastáncem příliš častých a rychlých změn právních předpisů, protože to oslabuje právní vědomí a tím i princip právního státu. Leckdy stačí na společenský vývoj reagovat pouze sjednocováním judikatury Nejvyšším soudem. Zákonům přijatým parlamentem teprve tento proces dává skutečný obsah, tato cesta je ovšem poměrně dlouhá, a pokud bude docházet k neustálým novelizacím, judikatura skutečný právní stav nikdy nedožene.

Všichni účastníci briefingu se shodli rovněž na nutnosti prezentovat zásadní rozhodnutí justice tak, aby by byly široké veřejnosti nejen snadno dostupné, ale především pochopitelné. První požadavek je přitom dnes již poměrně snadno realizovatelný – většina vrcholných soudů, včetně NS ČR i NS SR uveřejňuje svá rozhodnutí na internetu, přestože se jedná o tisíce případů ročně (pro srovnání – lucemburský NS vydává ročně asi 250 rozhodnutí a ÚS vynesl 130 nálezů za posledních 20 let).

Jan Kněžínek prozradil, že v budoucnu by se měla na internetu objevovat rozhodnutí soudů všech stupňů jako další prvek kontroly soudní moci. Problémem přinejmenším v České republice je ovšem velmi nízké právní povědomí veřejnosti, protože základní a střední školství mu nevěnuje téměř žádnou pozornost.

Navíc tomu nepřeje ani dnešní doba zaměřená především na velmi krátká sdělení, kterými nelze složité právní otázky dobře prezentovat. Alespoň částečným řešením je praxe NS ČR, který svolává tiskové konference i k některým konkrétním kontroverzním rozhodnutím. Předseda Pavel Šámal si ovšem posteskl, že ani to leckdy nestačí, pokud veřejnost nechápe, že i Nejvyšší soud je vázán příslušnými zákony, které může pouze vykládat, nikoliv však měnit. Přesto kvituje s povděkem, pokud se o rozhodnutích NS diskutuje, byť třeba ve vypjatém duchu. Ivan Holas, ceskajustice.cz

VNITRO SJEDNOTÍ OBSAZOVÁNÍ ÚŘDŮ CIZINCI

Pod vlajkou boje proti korupci vypracovalo ministerstvo vnitra analýzu rozdílnosti statutu úředníků státu a obcí, měst a krajů. Ve vztahu ke korupci je jejich postavení takřka podobné. Vnitro přesto doporučuje sjednotit úpravu podmínky občanství Evropské unie, stanovení hodnoty daru, uznání části úřednické zkoušky a „zvážení možností posílení vlivu státu, pokud jde o kvalitu výkonu státní správy orgány územních samosprávných celků“.

Vyplývá to z dokumentu ministerstva vnitra „Analýza jednotlivých aspektů činnosti, práv a povinností státních zaměstnanců a úředníků územních samosprávných celků ve vztahu k protikorupčnímu působení“.Ministerstvo vnitra v něm srovnává právní postavení úředníků státu ve služebním poměru podle zákona o státních zaměstnancích s právním postavením úředníků územně samosprávných celků – zaměstnanců v pracovním poměru u obcí, měst a krajů.
Sjednotit občanství úředníků na občanství EU

Analýza dochází k závěru, že postavení obou kategorií úředníků jsou velmi podobná včetně vztahu k „protikorupčnímu působení“, že základní instituty jsou obsaženy v obou zákonech a odlišnosti jsou dány „rozdílností povahy služebního poměru státních zaměstnanců na straně jedné a pracovního poměru úředníků územních samosprávných celků na straně druhé“.

Přestože ministerstvo neshledává potřebu naléhavých změn prostřednictvím legislativy, doporučuje několik dílčích opatření. Předně je to sjednocení podmínky občanství pro výkon státní služby a zaměstnaneckého poměru na obci, městu nebo na kraji.

Zatímco u státních úředníků existuje pro přijetí do služebního poměru podmínka „státní občanství České republiky, občanství jiného členského státu Evropské unie nebo občanství státu, který je smluvním státem Dohody o Evropském hospodářském prostoru“, úředníkem zaměstnaným u samosprávného celku může být ten, kdo má „státní občanství České republiky nebo trvalý pobyt v České republice“.

Ve sjednocení obsazování úřadů cizinci vnitro doporučuje zvážit novelu zákona tak, aby byla úprava pro úředníky samospráv, co se týče cizinců, jednotná: „Sladění stanovení předpokladu státního občanství, resp. občanství jiného členského státu Evropské unie nebo občanství státu, který je smluvním státem Dohody o Evropském hospodářském prostoru v zákoně o státní službě s obdobným předpokladem v zákoně o úřednících.

Stanovení předpokladu buď státního občanství České republiky, nebo trvalého pobytu v České republice v zákoně o úřednících se jeví v porovnání s právní úpravou předpokladů v zákoně o státní službě nepřiměřeně přísné a omezující (ve vztahu k občanům jiného členského státu Evropské unie nebo občanům státu, který je smluvním státem Dohody o Evropském hospodářském prostoru),“ uvádí analýza své první doporučení v boji proti korupci.

Obce mají mít podle jiného zákona systém oznamování korupce

Za předmětným doporučením následuje návrh sjednotit oba zákony o státních úřednících a o úřednících samospráv tak, aby i úředníkům obcí a krajů byl stanoven limit přijatého daru nebo výhody na 300 korun. Vnitro dále navrhuje sjednocení odbornou část úřednické zkoušky upravit tak, aby byla uznatelná pro obě kategorie úředníků.

Nejednoznačně se vnitro staví k zakotvení whistlerblowingu do právní úpravy týkající se úředníků územně samosprávných celků: „Případný návrh právní úpravy by však měl následovat až poté, co bude předmětná problematika vyřešena na úrovni Evropské unie, kde je v současné době diskutován návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o ochraně osob oznamujících porušení práva Unie.

Na výsledném znění směrnice bude také záviset, zda bude odůvodněné připravit speciální právní úpravu pro postavení úředníků územních samosprávných celků, nebo zda bude odpovídající úprava provedena obecně pro zaměstnance v režimu zákoníku práce,“ uvádí se v analýze.

V současnosti se v připomínkovém řízení nachází návrh zákona o whistlerblowingu, který na obce a jejich úředníky nové povinnosti obecně uvaluje: „Vnitřní oznamovací systém povinně zavede zaměstnavatel zaměstnávající více než 50 zaměstnanců, zaměstnavatel s celkovým ročním obratem nebo bilanční sumou roční rozvahy přesahující 10 milionů eur, právnická osoba, která je povinnou osobou podle zákona upravujícího některá opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu a veřejný zadavatel podle zákona o zadávání veřejných zakázek (vyjma obcí s méně jak 10 000 obyvateli, pokud nevykonávají rozšířenou působnost),“ uvádí se doslova ve zprávě RIA k novému návrhu zákona o whistlerblowingu.

Stát uvalil na obce povinnosti, teď tam chce vliv

Nikoli nepodstatné je závěrečné doporučení ministerstva vnitra. Vyplývá z něho, že stát, který na obce přenáší část svých povinností a uvaluje na obce povinnost některých výkonů státní správy, v druhém kroku chce mít na tento výkon a úředníky vliv: „Zvážení možností posílení vlivu státu, pokud jde o kvalitu výkonu státní správy orgány územních samosprávných celků, a to s ohledem na zájem na jednotném a kvalitativně srovnatelném výkonu státní správy na celém území státu,“ uzavírá svá doporučení v rámci boje proti korupci v analýze ministerstvo vnitra. Irena Válová, ceskajustice

VĚC ELISCHER: POLICIE, JAK SOUDCI PRACUJÍ SE SPISEM

Kdo nahlíží do soudního spisu, zda se o něj náležitě soudci, kteří jsou v senátu, jež v případu rozhoduje, zajímají a zda v místnosti soudu proběhla porada soudců. To vše zajímá policejní orgán v případu soudce Vrchního soudu v Praze (VS) Ivana Elischera. Vyplývá to z vyhodnocení sledování kanceláře na VS i z textu usnesení, kterým státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze (VSZ) zamítla stížnost obviněných proti zahájení trestního stíhání.

Policie sledovala kancelář soudce Elischera na VS od dubna 2017 do zatčení všech obviněných v březnu letošního roku, a to na základě povolení soudce Obvodního soudu pro Prahu 4 (OS).

V srpnu mělo dojít k pětidenní proluce, kdy státní zástupce sice podal soudu včas žádost o prodloužení sledování, avšak soudce o ní rozhodl až pět dnů po uplynutí původní lhůty. V tomto období tak měla být sledovací technika v kanceláři podle tvrzení policie, dozorového i dohledového státního zástupce neaktivní, přičemž se údajně vyčkávalo s jejím aktivováním až soudce znovu rozhodne.

Ve sledovaném období policii (útvar Národní centrála pro boj s organizovaným zločinem, NCOZ) zajímalo především to, jak probíhá rozhodování soudců VS, coby odvolacího soudu, o jednom z případů, v němž figurují občané vietnamské národnosti.

Spoluobviněný soudce Elischera N.Q. Hung měl údajně nabízet za úplatu ovlivnění tohoto případu právě skrze soudce Elischera. Ten ve věci předsedal soudnímu senátu VS, v němž spolu s ním zasedali soudci Tome Frankič a Bohumil Kalát. Veřejné zasedání se k věci konalo ve dnech 30. – 31. října 2017.

Policie tak při sledování kanceláře například zaznamenala, kdy byl soudci Elischerovi přivezen z Krajského soudu v Ústí nad Labem příslušný spis, kam byl v kanceláři umístěn i kdy a kdo se o něj zajímal. Vedle toho policii zajímalo ale i to, jaký vztah má soudce k zapisovatelkám či s kým a o čem si v kanceláři telefonuje, včetně například telefonátů s jinými policejními orgány.

Nadto poměrně detailně policie popsala, že soudce má v kanceláři v různých obálkách peníze a jak s nimi manipuloval, aniž by ovšem byl osvětlen jejich původ. „Přibližně od půlky října JUDr. Elischer začíná studovat části zájmového spisu, nahlíží do něj, zjišťuje ohledně případu informace. V průběhu vyhodnocovaného období za ním občas chodí jeho kolegové, zpravidla jej žádají o právní rady ve svých případech, nastiňují mu situace případů.

Dále s nimi řeší organizační záležitosti o průběhu soudních jednání, domlouvají se na termínech. Co se týče zájmového spisu, je však komunikace s kolegy minimální, dne 14.8. 2017 se baví s jedním kolegou o stížnostech o vazbách, v této věci teprve až dne 27.10. 2017 probírá případ detailněji se ženou – bruneta, zřejmě soudkyně, která se zdrží přibližně necelou hodinu, tato žena přitom není členkou senátu v této věci. V tomto období však v kanceláři neproběhla žádná hromadná porada členů senátu.

Ve dnech, kdy probíhalo rozhodující soudní jednání ve věci 11 To 97/2011 nepřišel za JUDr. Elischerem do kanceláře žádný soudce, se kterým by případ konzultoval, např. o navrhovaných trestech“, stojí v dokumentu NCOZ s názvem „Vyhodnocení sledování osob a věcí ve dnech 24.7. – 31.10. 2017“. Zajímavostí je, že onou „ženou-brunetou“, s níž měl soudce Elischer jako jedinou případ „detailněji probírat“ a o níž se policie domnívá, že je „asi soudkyní“, má být naopak ve věci intervenující státní zástupkyně. Ta šla, lidově řečeno, „na výzvědy“, aby u soudce zjistila, kam se případ bude ve veřejném zasedání za tři dny poté ubírat.

Ve dnech, kdy probíhalo veřejné zasedání, pak – podle policejního vyhodnocení sledování kanceláře soudce – opět nedochází k žádnému většímu zájmu soudců ze senátu o případ i spis. První den navštíví soudce spoluobviněný Hung (jejich konverzace je předmětem samostatného vyhodnocení policie), zapisovatelka a policie konstatuje, že soudce Elischer „píše sám na počítači rozsudek v této věci“. Ani druhý den, kdy byl vyhlášen rozsudek, neproběhne podle vyhodnocení policie žádná porada senátu.

„Několikrát za den se v kanceláři objeví zapisovatelka Ulčová, ta si ve 12:53 sedá k počítači JUDr. Elischera k rozepsanému dokumentu. JUDr. Elischer jí diktuje výsledek rozhodnutí (viz příloha tohoto vyhodnocení – den 31.10. 2017). Ve 12:59 hodin vchází muž, který se ptá, zda už skončili, přináší JUDr. Elischerovi něco na podpis. Jedná se zřejmě o soudce, neboť se baví o tom, jak se domlouvali v pátek, zřejmě o nějaké formulaci výroku – kdy JUDr. Elischer říká, že všem zruší větu „o způsobu výkonu odnětí svobody“.

Dále hovoří o tom, že je to něco navíc, což je málokdy chybou a bude to pro další praxi. Poté muž odchází a Ulčová pokračuje v sepisování rozsudku, pak protokolu o hlasování a dále usnesení o zamítnutí důkazních návrhů“, zachycuje policejní dokument situaci v den vyhlášení rozhodnutí. Policie si také ve vyhodnocení všímá, že soudce Elischera navštíví v kanceláři advokát jednoho z obviněných, kterému soudce sděluje „v rámci korektních vztahů“, že jeho klient „půjde dneska domů“, ale aby si to nechal pro sebe, že to vyhlásí.

„Je zřejmé, že během období od 24.7. 2017, kdy byl spis do kanceláře JUDr. Elischera doručen, až do 31. 10. 2017, kdy došlo k vyhlášení rozsudku v trestní věci 11 To 97/2011, se nikdo ze soudců nepřišel se spisem blíže seznámit, nikdo si jej z kanceláře nebral k dalšímu prostudování a spis si načítal pouze JUDr. Elischer. Také nedošlo v kanceláři k žádné poradě senátu,“ uzavírá policie své vyhodnocení.

Předseda VS v Praze Jaroslav Bureš nedávno zprostil, v souvislosti s vyšetřováním případu soudce Elischera, několik soudců VS mlčenlivosti, avšak s výhradou týkající se právě okolností rozhodování senátů. Podle informací České justice byl v případu soudce Elischera, byť v jiné části, zproštěn mlčenlivosti předsedou soudu i soudce KS v Ústí nad Labem Ondřej Peřich.

Soudci Elischerovi hrozí až 12 let vězení za přijímání úplatků, zneužití pravomoci úřední osoby a nadržování obžalovaným, které soudil v drogových kauzách. Zprostředkovatelem korupce měl být Hung Quoc Nguyen, který je stále ve vazbě. Petr Dimun, ceskajustice.cz

LÉKÁRNÍCI SE BOJÍ ZÁTĚŽE

V únoru příštího roku by měla v EU začít platit tzv. protipadělková směrnice. Každá krabička s lékem tak bude mít unikátní kód, díky němuž bude možné v lékárně ověřit její původ. Navzdory brzkému termínu, kdy by ke změně mělo dojít, však ještě v Česku nemáme hotovou implementaci směrnice – právě dnes by ji měl schválit sněmovní zdravotnický výbor.

Ukazuje se přitom, že situace nemusí být navzdory dlouhému období přípravy tak jednoduchá. Jedna věc jsou chyby, které budou v lékárně po načtení kódu odhaleny, a otázka, jak s těmito léky posléze naložit. Další problém pak trápí očkující lékaře – nově by totiž měly být nehrazené vakcíny vydávány jen přes lékárny, zatímco doposud většina doktorů využívala distributory. Lékaři se proto obávají, že důsledkem překopání systému bude další pokles proočkovanosti.
Zdravotnický výbor se začal novelou zákona o léčivech, která implementuje mimo jiné proti padělkovou směrnici, zabývat minulý čtvrtek.

„Důvodem předložení návrhu je povinnost ČR implementovat několik předpisů EU zasahujících do regulace léčiv. První okruh změn se týká provádění klinických hodnocení léčivých přípravků, kde se jedná o implementaci dvou nařízení a jedné směrnice EU upravující pravidla pro provádění inspekčních postupů, správné klinické praxe, zásady a pokyny pro správnou výrobní praxi pro hodnocené humánní léčivé přípravky. Zajištění systému kvality prováděním inspekcí se v rámci ČR pověřuje SÚKL.

V souladu s unijními normami se pro výrobce rozšiřují a doplňují pravidla pro správnou výrobní praxi zejména ve vztahu kontroly jakosti a výkonu této kontroly. Dále se rozšiřuje povinnost použití pravidel správné výrobní praxe i na dovoz humánních přípravků i ze třetích zemí. Druhá skupina změn, pravděpodobně zajímavější a více diskutovaná, se týká implementace takzvané protipadělkové směrnice, která stanovuje pravidla pro ochranné prvky uvedené na obalech léčivých přípravků,“ přiblížil poslancům ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.

Ověřování hlavního ochranného prvku v podobě jedinečného identifikátoru souvisí se zřízením úložišť – jednoho na národní a druhého na unijní úrovni. V těchto úložištích se budou uchovávat jednotlivé identifikátory, které budou při výdeji léku ověřovány. V ČR je úložiště připraveno v rámci Národní organizace pro ověřování pravosti léčiv (NOL). Náklady na zřízení úložišť nesou držitelé rozhodnutí o registraci, tedy farmaceutické firmy.

Lékárníci si ovšem stěžují, že velká zátěž ve skutečnosti dolehne i na ně. „Bude to ohromná zátěž a není to jen o přečtení kódu. Opakovaně jsme vznášeli požadavek ohledně náhrady a budeme v tom pokračovat,“ říká prezident České lékárnické komory Lubomír Chudoba.

Ministerstvo ale těmto steskům není nakloněno. „Jakémukoliv překvapení ze strany lékárníků nerozumím, protože Česká lékárnická komora má svého zástupce ve vedení organizace NOL, která za to nese odpovědnost, a směrnice se projednává asi pět let. I otázka kompenzace je trošku na pováženou. Že jsou různé evropské předpisy pro různé skupiny, nejen pro lékárníky, ale i mimo zdravotnictví, je fakt.

EU přikazuje různé věci třeba v potravinářství, a já jsem si nikde nevšiml, že by stát kompenzoval nějaké skupině to, že je tu nový evropský předpis. Lékárníci samozřejmě dostanou úhrady z veřejného zdravotního pojištění, které se jim v příštím roce navýší, ale zatím nevidím důvod, abychom specificky náklady kompenzovali – byl by to možná i precedens a mohlo by to otevřít Pandořinu skříňku,“ reaguje Adam Vojtěch.

Poslanec Milan Brázdil (Ano) zase poukazuje na to, že umístění kódu na různých místech léku může práci lékárníků zpomalit. „Už jsem nějaké lékárny v životě provozoval a vím, že je daleko pracnější to, že když lék přišel, nalepovala laborantka na každou krabičku cedulku lékárny z tiskárny s čárovým kódem. To vše odpadne. Progresivním lékárníkům to naopak práci výrazně usnadní,“ myslí si zpravodaj tisku Miloslav Janulík (Ano).

Komora ale poukazuje ještě na jeden problém. „Zásadní je, že jsem se před měsícem ptal německých kolegů, kteří stále mají pět procent chyb. Chyby jsou způsobené tím, že to výrobci do systému nezadávají správně, z čehož pramení naše zásadní obavy. Nám, a to především v nemocničních lékárnách, to může nabourat systém,“ zdůrazňuje Lubomír Chudoba a tím, že by proto komora stála o schválení tří pozměňovacích návrhů, ceskajustice.cz

OBRANA PROHRÁLA SOUD O 40 MILIONŮ

Ministerstvo obrany prohrálo spor o údajně vadné protitankové granáty. Od zbrojařské firmy, která mu je dodala, chtělo vrátit téměř 40 milionů korun. Okresní soud v Uherském Hradišti to odmítl a zdůraznil, že už samotná devět let stará smlouva byla špatně a nestandardně uzavřena.

Ministerstvo se proti rozsudku odvolalo, do pravomocného skončení sporu se k případu nebude vyjadřovat. Ve středu o tom informoval Deník N, který má rozsudek k dispozici. Ministr obrany Lubomír Metnar (ANO) zadal právní vyhodnocení postupu resortu v tomto případě. „Počkám si na podklady, uvidíme, kdo za to byl přímo zodpovědný,“ řekl Deníku N.
Ministerstvo obrany ve smlouvě z října 2009, která se týkala 3000 granátů, podle soudu nechránilo dostatečně svá práva. Navíc s úpravou granátů, která byla také součástí dohody, v té době ani střednědobý plán přezbrojování armády nepočítal. „Přesto došlo k uzavření smlouvy. Technické podmínky přelaborace byly zpracovány špatně,“ konstatoval soud. Firmě Pyro-technology, která je dceřinou společností zbrojovky Zeveta, by měl úřad navíc zaplatit 2,3 milionu na nákladech řízení.

Údajné vady zjistili vojáci na misi v Afghánistánu v listopadu 2010. Resort sice zbrojovce tehdy zaslal hlášení o vadách, ale oficiálně granáty reklamoval až o další rok později. Stížnost se podle serveru navíc týkala jen jedné ze tří dodaných sérií, tedy tisícovky granátů. Zbylé dvě dávky ministerstvo podle soudu nikdy nereklamovalo. Pro finální odstoupení od smlouvy se pak resort rozhodl až v únoru 2014. Podle zbrojovky ale zbraně vadné nebyly, armáda je špatně skladovala.
Podle soudu ministerstvo včas nereklamovalo všechny údajně vadné granáty a po dodání zbrojovkou je ani nezkontrolovalo, a nejednalo tedy takzvaně bez zbytečného odkladu. „Nyní vedený spor je přímým důsledkem tohoto nechránění vlastních práv,“ konstatovala předsedkyně senátu Zuzana Matulová.

Zároveň soud v říjnu 2016 ministerstvo vyzval, aby dokázalo, jak s granáty nakládalo, kdy je kontrolovalo a kde je uložilo. Úřad ale podle soudu zůstal „procesně pasivní“ až do letošního března, ani poté ale senát nepřesvědčil. „Jelikož soud dospěl k závěru, že (resort) vady díla neoznámil včas, není ani oprávněn odstoupit od smlouvy,“ stojí v závěru verdiktu. /r/