iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Ve Švédsku posílí nacionalisté, kdo bude vítězem?

Podle průzkumu veřejného mínění institutu Ipsos dělá Švédům před volbami největší starosti oblast zdravotní péče (44 procent), imigrace je na třetím místě (25 procent), jen těsně před ochranou životního prostředí (23 procent). Ekologické téma oživily především rozsáhlé lesní požáry, které v letošním horkém létě zemi postihly. V souvislosti s tím vzrostla podpora strany Zelených, kteří by podle průzkumů veřejného mínění mohli získat kolem 5,6 procenta hlasů. Do parlamentu by se měla dostat ještě Levicová strana, Strana středu, Liberálové a Křesťanskodemokratická strana.

První odhady výsledků parlamentních voleb ve Švédsku ukazují na těsný souboj mezi středolevým blokem a středopravou aliancí, které mají zhruba po 40 procentech hlasů. Posílila nacionalistická protimigrační strana Švédští demokraté, které odhady připisují zhruba 16 až 19 procent ve srovnání s necelými 13 procenty v předchozích volbách.

Podle odhadů švédské veřejnoprávní televize získala středopravá aliance 39,6 procenta hlasů a dosud vládnoucí středolevý blok 39,4 procenta hlasů. Soukromá televize TV4 však levému středu připisuje 41 procent hlasů a pravému středu 40,1 procenta hlasů. Podle zahraničních agentur bude utváření nové vládní většiny složité. Před volbami všechny formace ujišťovaly, že se Švédskými demokraty nebudou spolupracovat.

Do středolevého bloku patří kromě sociálních demokratů premiéra Stefana Löfvena také strana Zelených a Levicová strana. Středopravá aliance zahrnuje Umírněnou koaliční stranu, Stranu středu, Liberály a Křesťanskodemokratickou stranu. Stranou s největším počtem hlasů by podle průzkumů, prováděných u volebních místností, měli být navzdory výrazným ztrátám vládní sociální demokraté. Protiimigračním Švédským demokratům odhady přisuzují druhé nebo třetí místo. Výsledky hlasování budou přicházet během noci na pondělí.

V předvolební kampani oproti dřívějšku hrálo důležitou roli téma migrace. Vzestup Švédských demokratů, mezi jejichž zakládajícími členy kdysi byli lidé otevřeně podporující ideologii nacistického Německa, mnoho lidí považuje za alarmující. Strana ale pod mladým vůdcem Jimmiem Akessonem v posledních letech zmírnila rétoriku a poukazuje zejména na problémy s integrací migrantů.

Strana se snaží v lidech vzbudit nostalgický pocit ztráty Švédska 50. let minulého století, které bylo bezpečnou, prosperující zemí s takřka výhradně bělošským obyvatelstvem, a tato strategie funguje, uvedl list The New York Times. Švédští demokraté slibují, že budou chránit koncept sociálního státu, který vytvořili sociální demokraté, ale který podle mnoha Švédů dnes ohrožuje imigrace, islám a zločinnost.

Löfvenova vláda po roce 2015 výrazně zpřísnila azylové podmínky, čímž proud běženců mířících do země zpomalila. Švédsko ale nyní čelí problému integrace migrantů, kteří žijí na chudých předměstích pověstných válkami mezi gangy, zapalováním aut maskovanými mladými výtržníky a další zločinností.

V NĚMECKU ZATKLI AFGHÁNCE, PODEZŘELÝ ZE SMRTI NĚMCE

Německá policie zatkla v noci na neděli ve městě Köthen v Sasku-Anhaltsku dva Afghánce podezřelé v souvislosti se smrtí mladého Němce. Nedávná vražda pětatřicetiletého Němce v Chemnitzu, z níž je podezřelá trojice přistěhovalců ze Sýrie a Iráku, vyvolala vlnu protiimigračních demonstrací i protestů proti nacionalismu a pravicovým radikálům. Podle informací zemřel v Köthenu na východě Německa 22letý Němec. Ten se patrně připletl do hádky ve skupině afghánských mužů, pozadí úmrtí ale zatím není jasné.

Agentura DPA napsala, že incident se odehrál na hřišti, kam přišli tři muži z Afghánistánu společně s jednou těhotnou ženou a dohadovali se, kdo je otcem jejího dítěte. Ke skupině později přistoupili dva Němci, zatím ale není jasné, co se mezi muži přihodilo a proč vznikla potyčka. Mrtvý Němec podle serveru listu Die Welt utrpěl krvácení do mozku, pitva je nařízená na dnešek. Policie zatkla dva Afghánce, které podezírá v souvislosti se smrtí člověka. Třetí ze skupiny Afghánců zatím podezřelý není.

Na hřišti, kde muž přišel o život, dnes lidé z města i místní politici zapalovali svíčky a pokládali květiny. Zástupci církve vyzvali lidi k rozvaze. „Mohu jen doufat a apelovat na to, aby se násilí neoplácelo násilím,“ řekl místního faráře Lothara Scholze. Ve městě Chemnitz nedaleko českých hranic se od konce srpna demonstruje v reakci na smrt Němce, z níž je podezřelá trojice přistěhovalců. Po tomto násilném činu Chemnitzem prošla řada demonstrací, kterých se účastnili i pravicoví radikálové. Někteří z nich napadali přistěhovalce, média i policisty.

U HRANIC ČR VOJÁCI USA S RAKETOMETY

Americká armáda přesune do Německa do roku 2020 dalších patnáct set vojáků. Tisíc z nich dorazí spolu s raketomety na základnu Grafenwöhr poblíž českých hranic, informoval týdeník Die Zeit. Podle televize n-tv je to jasný signál Rusku. Na vojenskou základnu u bavorského Grafenwöhru dorazí dva prapory s raketomety, uvedl Die Zeit. Základna leží necelých padesát kilometrů od českých hranic. Ve vzdálenějším Ansbachu má být rozmístěn prapor pro leteckou obranu. Každý prapor čítá přibližně pět set vojáků.

Příchod Američanů může vyvolat nové napětí mezi Západem a Ruskem, poznamenala agentura Reuters. Navýšení počtu vojáků oznámil velvyslanec Spojených států amerických v Německu Richard Grenell. Nové jednotky podle něj přispějí k posílení NATO a evropské bezpečnosti. Německá ministryně obrany Ursula von der Leyenová avizovaný krok přivítala. „Rozhodnutí Spojených států posílit svou vojenskou přítomnost v Německu je vítaným znamením vitality transatlantických vztahů,“ uvedla. USA se tím podle ní hlásí ke „společné bezpečnosti“.

V Německu se již nyní nachází téměř třicet pět tisíc příslušníků amerických ozbrojených sil. Žádná jiná země tolik vojáků USA nehostí. Agentura DPA připomněla, že výroky amerického prezidenta Donalda Trumpa z poslední doby vyvolaly pochyby o budoucí roli Spojených států v NATO i v evropské bezpečnosti. Právě Německo kritizuje šéf Bílého domu kvůli podle něj nedostatečným výdajům na obranu nejostřeji. Americké ministerstvo obrany ovšem před časem odmítlo spekulace, že se Washington chystá z Německa své vojáky stáhnout.

V EGYPTĚ ODSOUDILI 75 PŘÍZNIVCŮ PRVNÍHO PREZIDENTA

Egyptský soud potvrdil rozsudek smrti nad 75 stoupenci islamistického exprezidenta Muhammada Mursího, jenž byl první demokraticky zvolenou hlavou státu. Mezi odsouzenými jsou prominentní islamisté, další pak soud poslal za mříže na doživotí. Odsouzení se mohou ještě odvolat, oznámila agentura Reuters. Rozsudky padly v procesu se stovkami lidí, kteří se v roce 2013 účastnili násilného protestu na podporu Mursího. Tohoto někdejšího člena Muslimského bratrstva svrhl před pěti lety během vojenského převratu současný prezident Abdal Fattáh Sísí.

Ze 75 osob odsouzených k hrdelnímu trestu bylo při vyhlášení verdiktu přítomno v soudní síni 44 z nich, 31 bylo odsouzeno v nepřítomnosti, upřesnila agentura AFP. Vznesená obvinění se týkala zejména podněcování k násilí, ničení veřejného majetku a také vražd. K pěti letům vězení byl odsouzen fotoreportér Mahmúd abú Zajd, zatčený v roce 2013 za krytí demonstrace potlačené krvavým policejním zásahem. Abú Zajd by měl vyjít na svobodu, protože si trest odpykal už pětiletou vazbou.

Sísí byl za Mursího ministrem obrany. Po vítězství v prezidentských volbách v roce 2014 tvrdě zakročil proti disentu. Zaměřil se především na islamistické stoupence Mursího a sekulární aktivisty, kteří požadovali demokratické reformy. Muslimské bratrstvo bylo několik měsíců po svržení Mursího označeno za teroristickou organizaci. Kromě věznění svých oponentů Sísího režim potlačil i řadu svobod, kterých se Egypťané domáhali během takzvaného arabského jara v roce 2011. Toto lidové vzedmutí ukončilo třicetiletou vládu autoritářského prezidenta Husního Mubaraka.

TRUMPŮV PRÁVNÍK ODSOUZEN

Soud uložil v pátek bývalému členovi volebního štábu amerického prezidenta Donalda Trumpa právníku Georgeovi Papadopoulosovi trest čtrnácti dní vězení za lhaní při vyšetřování ruského vměšování do voleb. Dostal také pokutu ve výši 9 500 dolarů (211 tisíc korun).

Jednatřicetiletý Papadopoulos je první z bývalých Trumpových poradců, který přistoupil na spolupráci s týmem zvláštního vyšetřovatele Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI) Roberta Muellera, jenž se zabývá kauzou údajného ruského vlivu na volby. Loni v říjnu se přiznal, že lhal agentům FBI o svém kontaktu s maltským profesorem Josephem Mifsudem, který mu sdělil, že Rusové mají kompromitující materiál o Trumpově soupeřce Hillary Clintonové.

S agenty FBI poradce pro zahraniční politiku hovořil v lednu 2017 a řekl jim tehdy, že se o kompromitujícím materiálu dověděl ještě před tím, než se zapojil do kampaně. Vyšetřovatelé ale zjistili, že tak učinil už jako spolupracovník budoucího prezidenta. Vzhledem k dohodě o své vině žádal Papadopoulos podmínečný trest, ale žalobci s tím nesouhlasili a požadovali půlroční vězení. Podle nich poradce lhal ještě po uzavření dohody o spolupráci. Lží navíc zabránil FBI vyslechnout Mifsuda před jeho odjezdem z USA v únoru 2017.

Federální soud ve Washingtonu Papadopoulosovi nakonec uložil kromě čtrnáctidenního trestu odnětí svobody také roční dohled po propuštění a dvě stě hodin obecně prospěšných prací. Zaplatit bude muset rovněž pokutu ve výši 9 500 dolarů (211 tisíc korun). Papadopoulosův právník Thomas Breen při dnešním jednání řekl, že vyšetřování ruského vlivu na americké volby nejvíce poškodil Trump, když spustil kampaň o „lživém zpravodajství“ a když vyšetřování FBI označil za hon na čarodějnice.

Papadopoulos řekl, že když agentům krátce po Trumpově loňské inauguraci lhal, byl „mladý, ambiciózní a chtěl zemi sloužit na nejvyšší úrovni“. „Doufám, že dostanu druhou šanci, abych se napravil,“ řekl ještě před vynesením trestu u soudu. „Učinil jsem hrozivý omyl, jsem ale dobrý člověk,“ dodal. Papadopoulos je považován za ústřední postavu vyšetřování vlivu Ruska na americké prezidentské volby v roce 2016 – byl prvním, kdo přistoupil na spolupráci a je prvním, kdo si vyslechl rozsudek.

Na spolupráci s vyšetřovateli před časem přistoupil například i bývalý Trumpův osobní právník Michael Cohen. Někdejšího šéfa Trumpova volebního štábu Paula Manaforta v srpnu porota uznala vinným v deseti z osmnáct bodů obžaloby z defraudací a daňových podvodů. Jeho případ nicméně nesouvisí s prezidentskou kampaní a Manafort svou vinu popírá.

ALBÁNCI KOSOVA ZABLOKOVALI CESTU PREZIDENTOVI SRBSKA

Na dvě stě kosovských válečných veteránů zablokovalo nákladními auty silnici do srbské osady Banje v Kosovu, aby tam zabránili dojet srbskému prezidentovi Aleksandaru Vučičovi. Kosovská vláda poté z „bezpečnostních důvodů“ odvolala původní souhlas s jeho návštěvou. Vučić se přesto ráno vydal na cestu a řekl, že se pokusí dorazit do osady objížďkou. „Vučić se musí omluvit za spáchané zločiny a masakry po celém Kosovu,“ hlásal jeden z transparentů na zablokované cestě do Banje. „Vučić neprojde,“ ujišťoval další.

Vučić v sobotu zahájil dvoudenní návštěvu severní oblasti Kosova, kde žije silná srbská menšina. V neděli hodlá na shromáždění v Kosovské Mitrovici pronést důležitý projev. Není zřejmé, zda přitom zveřejní svůj dlouho avizovaný plán řešení kosovského problému, jak původně zamýšlel. Víkendová cesta srbské hlavy státu do Kosova a její program se v pátek nečekaně ocitly v ohrožení po krachu jeho schůzky s kosovským prezidentem Hashimem Thaçim v Bruselu. Vučić se s Thaçim odmítl přímo setkat s poukazem na podle Bělehradu neseriózní přístup a vyhrožování ze strany Prištiny.

Kosovo vyhlásilo nezávislost na Srbsku před deseti lety. Bělehrad ji ale nikdy neuznal a snaží si zachovat vliv zejména na severu země, kde žije srbská menšina. Kosovo jako nezávislý stát nicméně uznalo sto zemí včetně Česka. Normalizace vztahů mezi Kosovem a Srbskem je důležitým předpokladem pro členství obou států v Evropské unii.

NEJVĚTŠÍ NÁMOŘNICTVO ČÍNA

Čínské námořní zbrojení postupně mění poměr sil v Tichém oceánu v neprospěch Washingtonu a jeho spojenců. Peking tak má stále lepší předpoklady prosadit své nároky v Jihočínském moři i vůči Tchaj-wanu. Geopolitické a vojenské kalkuly jsou také jedním z důvodů čínského pronikání na africké pobřeží a do přístavů v Evropě, míní západní odborníci.

„Ač zaostává v projekci palebné síly v celosvětovém měřítku, (Čína) může nyní zpochybnit americkou vojenskou nadvládu v místech, na kterých jí nejvíc záleží: ve vodách kolem Tchaj-wanu a ve sporném Jihočínském moři,“ napsal v analýze list The New York Times. Podle něj se rostoucí část Tichého oceánu znovu stává oblastí soupeření. Od 2. světové války přitom USA neměly v Pacifiku vyzyvatele.

„Čína je nyní schopna ovládat Jihočínské moře ve všech scénářích vyjma války se Spojenými státy,“ uvedl admirál Philip S. Davidson, který vede Indicko-tichomořské velitelství USA. „Neexistuje záruka, že Spojené státy vyhrají budoucí konflikt s Čínou,“ dodal. „Američané to vidí jako konkurenci, (ale) Čína prostě chrání svá práva a zájmy v Pacifiku,“ oponuje analytik Li Ťie z Čínského námořního výzkumného ústavu v Pekingu.

Loni se čínské námořnictvo stalo největším na světě. Zahrnovalo 317 válečných lodí a ponorek v aktivní službě, oproti 283 na straně USA. Americká flotila zůstává na vyšší úrovni z hlediska kvality, zároveň je ale rozptýlenější. Kromě USA soupeří Čína i s Indií a Japonskem, s nímž se pře o ostrůvky Senkaku ve Východočínském moři.

Symbolem čínského zbrojení jsou letadlové lodě. Svou první Peking koupil od Ukrajiny, druhou si již sám postavil (svou chloubu ale zatím nepojmenoval). Nyní v přístavu u Šanghaje vyrábí třetí. Obavy vyvolávají i protilodní balistické rakety doplněné o zdokonalovanou síť radarů a satelitů (pomocí raket dokáže Čína ze svého pobřeží vytvořit „no-go“ zónu do vzdálenosti až 4000 km). Čína si nárokuje Američany podporovaný Tchaj-wan a většinu Jihočínského moře. Přes něj vedou důležité dopravní trasy a na jeho dně se pravděpodobně nachází zásoby ropy. O části moře se hlásí i Vietnam, Filipíny a další státy.

Loni Peking v Džibutsku otevřel svou první zámořskou armádní základnu. Malá, ale strategicky položená východoafrická země u Rudého moře hostí i vojáky USA, Francie a Japonska.„Brzy budou například schopni poslat flotilu lodí do Afriky… k ochraně čínských aktiv,“ řekl o Číňanech Vasilij Kašin z Ruské akademie věd v Moskvě.

Na konci loňského roku Čína převzala strategický přístav v Hambantotě na Srí Lance. Čínské státní firmy mají pod kontrolou i přístavy v Belgii, Řecku, Itálii a Španělsku. Peking nákupy prezentuje jako obchodní záležitosti spojené s budováním takzvané Nové hedvábné stezky. Mnoho zejména západních odborníků ale upozorňuje, že tato strategie sleduje i geopolitické a potenciálně též vojenské cíle.

„Nová hedvábná stezka (…) je projevem nové, vysoce sebevědomé zahraniční a bezpečnostní politiky, která je zaměřena na získání globální hegemonie,“ napsal rakouský expert Werner Fasslabend.

USA CHTĚLY SVRHNOUT MADURU?

Členové administrativy amerického prezidenta Donalda Trumpa se podle deníku The New York Times během posledního roku opakovaně v tajnosti setkávali s důstojníky venezuelské armády, aby projednávali plány na svržení venezuelského prezidenta Nicoláse Madura. Z plánů nakonec sešlo. Podle The New York Times (NYT) se Spojené státy nakonec rozhodly, že disidentským důstojníkům nepomohou.

Autoritářský prezident Maduro přitom již dlouho obviňuje Washington ze snahy o jeho odstranění z úřadu. Svou zemi přivedl k ekonomickému kolapsu s nedostatkem potravin a léčiv a většina lídrů zemí Latinské Ameriky jej vnímá jako nedemokratického vůdce, zjištění o tajných jednáních rebelů z řad armády by mu ale mohla poskytnout prostředek, jak jednotu okolních vlád oslabit, pokračuje NYT.

Bílý dům na otázky ohledně údajných schůzek přímo neodpověděl. V prohlášení uvedl, že je důležité navázat „dialog se všemi Venezuelany, kteří projevují touhu po demokracii“, aby bylo možné „přinést pozitivní změnu zemi, která tolik trpí za vlády prezidenta Madura“.

Venezuela byla v posledních letech dějištěm mnohdy krvavých protivládních protestů. Ekonomická krize vyvolala exodus obyvatel do okolních zemí. OSN na konci srpna uvedla, že z vlasti za poslední čtyři roky uprchlo asi 1,6 milionu Venezuelanů. Sousední státy kvůli venezuelské vlně migrantů posilují bezpečnostní a humanitární přítomnost v pohraničních oblastech.

Američtí zástupci se po „několika“ schůzkách s venezuelskými důstojníky rozhodli, že spiklencům nepomohou a plány na převrat zůstaly na mrtvém bodě, napsal NYT. Ochota setkat se opakovaně s důstojníky zamýšlejícími svrhnout prezidenta by ale podle listu mohla mít neblahé politické důsledky. „Dopadne to jako bomba,“ řekla o zjištěních reportérů Mari Carmen Aponteová, která byla po několik měsíců diplomatkou odpovědnou za oblast Latinské Ameriky za vlády Baracka Obamy.

REES-MOGG CHCE TVRDÝ BREXIT

Mluví a chová se jako anglický aristokrat z 19. století. A podle svých kritiků má i takové názory. Jacob Rees-Mogg je vůdčím hlasem britských konzervativců, kteří si přejí co nejvíce zpřetrhat pouta s Evropskou unií. Může se tento dlouho vysmívaný elitář stát příštím premiérem? Theresa Mayová čelí tlaku ze všech stran. Nejen že musí do listopadu vyjednat dohodu s Evropskou unií o podmínkách brexitu, navíc musí o své vizi budoucího uspořádání vztahů přesvědčovat vlastní, hluboce rozdělenou stranu.

Vláda Theresy Mayové má nyní v 650členném parlamentu díky podpoře severoirských unionistů většinu třinácti hlasů. Podle agentury Bloomberg už dvacet konzervativních poslanců dalo najevo, že pro tzv. plán z Chequers, který stanovuje pravidla brexitu, ruku nezvedne.

Podle Reuters panuje k premiérčině návrhu hluboká nechuť i mezi řadovými straníky. Roste tak pravděpodobnost, že Spojené království na konci března odejde z EU bez dohody. To by nejspíš znamenalo konec premiérky Mayové a možná i předčasné volby. Mnohé napoví konference Konzervativní strany, která se koná počátkem října v Birminghamu.

V čele toho nejradikálnějšího proudu stojí vytáhlý chlapík v brýlích, který dává otevřeně najevo, že takzvaný tvrdý brexit by mu byl milejší než premiérčin kompromisní plán.„Je to největší projev vazalství od chvíle, kdy Jan Bezzemek v roce 1200 vzdal poctu (francouzskému králi) Filipovi II. v Le Goulet,“ reagoval Jacob Rees-Mogg v polovině července na premiérčin plán. „Toto není něco, pro co bych hlasoval, a ani to, pro co hlasovali britští občané,“ vzkázal milovník historie Mayové.

Rees-Mogg je řadovým poslancem, mezi konzervativci však má velký vliv. Od ledna stojí v čele skupiny European Research Group, která vznikla v 90. letech jako platforma toryovských euroskeptiků a dnes se k ní hlásí až šedesát poslanců včetně bývalého ministra pro brexit Davida Davise. Svoji sílu demonstrovala například v polovině července, kdy vládu donutila pozměnit zákon o clech.

Devětačtyřicetiletý rodák z Londýna byl dlouho jen kuriozitou britské politické scény. Excentrikem, který svojí antikvární angličtinou, strojeným chováním a rétorickými piruetami vyvolával pobavení. Drží například rekord v nejdelším slově proneseném v parlamentu (floccinaucinihilipilification) nebo navrhl, aby hrabství Sumerset, pod které spadá jeho volební obvod, mělo vlastní čas.

Na posměšky je zvyklý. Setkává se s nimi celý život, píše portál New Statesman. Odpor k projektu sjednocené Evropy podědil po svém otci, který v 70. letech stál v čele deníku The Times. Už ve dvanácti letech se začal zajímat o akcie - z těch dob se zachovala fotografie vážného chlapce u psacího stroje při četbě Financial Times. A také historka o malém Jacobovi, který na výroční schůzi akcionářů General Electric sepsul vedení.

Vychodil ty nejprestižnější školy. Po Etonu nastoupil na Oxford, kde vystudoval historii a spolužáky nabádal, aby vždy chodili v žaketu a taláru. „Byl to příšerný snob,“ vylíčil ho jeden z tehdejších studentů. Po studiích pracoval jako finanční analytik v Hongkongu a Londýně, aby nakonec před deseti lety s bývalými kolegy založil vlastní investiční fond.

Nedařilo se mu špatně, některé zdroje odhadují jeho současné jmění na sto milionů liber (asi 2,8 miliardy korun). Kromě toho se výhodně oženil, jmění jeho ženy Heleny se odhaduje na 45 milionů liber. Mají spolu šest dětí, které pojmenovali podle papežů či svatých - Jacob Rees-Mogg je totiž hluboce věřící katolík. Nejmladšího potomka pokřtili Sixtus Dominic Boniface Christopher a jeho otec se přiznal, že on sám dětem plínky v životě neměnil. „Chůva to dělá perfektně,“ dodal.

Oddaný stoupenec Margaret Thatcherové se do parlamentu poprvé pokusil dostat už v roce 1997, tehdy ale ve svém obvodu skončil až třetí. „Hlasy jsem začal ztrácet ve chvíli, kdy jsem otevřel ústa,“ přiznal po kampani, na které ho doprovázela jeho stará chůva. Do Westminsteru pronikl až na třetí pokus, a to i přes odpor tehdejšího šéfa konzervativců Davida Camerona, který se pokoušel stranu modernizovat.

Právě posun do politického středu považuje Jacob Rees-Mogg za zhoubu Konzervativní strany. „Mám za to, že konzervativní principy mají široký dosah a měli bychom si za nimi hrdě stát. Po vítězství konzervativců bychom měli prosazovat konzervativní program, nikoliv jen o trochu méně škodlivý program labouristů,“ cituje ho The New York Times.

Rees-Mogg v parlamentu hlasoval proti zvyšování sociálních dávek a podpořil daňové úlevy pro bankéře a korporace. Z podstaty svého náboženského přesvědčení je tvrdě proti manželství homosexuálů či interrupcím, a to i v případě, že dítě bylo počato při znásilnění nebo jako následek incestu. Popírá globální oteplování, přičemž svůj postoj shrnul následujícími slovy: „I kdyby měli zelení pravdu, tak Británie toho sama o sobě moc nezmění. Budu radši, když moji voliči budou v teple a bohatí, než aby jim byla zima a byli chudí. Rozvojové země totiž pochopitelně dají přednost svým občanům před ledními medvědy.“

Jindy zase zaujal prohlášením, že tradiční hon na lišky je „nejhumánnějším způsobem redukce liščí populace“. Občas ale přeci jen šlápne vedle. Vedení strany pohněval paktováním s euroskeptickou stranou UKIP či účastí na večeři organizace Traditional Britain Group, která prosazuje „dobrovolnou repatriaci“ imigrantů tmavé barvy pleti. Za to se později omluvil.

Podle některých médií je kuriózní tváří současné vlny populismu, která brojí proti liberálním hodnotám, politické korektnosti a zavedeným politickým elitám. „Establishment došel k závěru, že jeho úkolem je dohlížet na postupný úpadek. A to je asi nejhorší možný způsob vlády,“ řekl portálu Politico. „Snaží se zachránit rozkládající se a moly prožrané věci před dalším rozpadem. Ale někdy je třeba prostě vyměnit koberec“.

Jeho hvězda začala stoupat ve chvíli, kdy Cameron vyhlásil referendum o setrvání v EU. Jacob Rees-Mogg horlivě agitoval za odchod a když Britové jeho přání vyslyšeli, stal se z něj zastánce co nejrazantnější rozluky. Chce, aby Británie opustila společný trh i celní unii, a bedlivě hlídá, jestli vláda náhodou neučinila při jednání s Bruselem nějaký ústupek.

Dnes je z něj jedna z nejznámějších tváří Konzervativní strany. Naučil se zacházet se sociálními sítěmi, na Twitteru ho sleduje 170 000 lidí. Po blamáži Mayové s předčasnými volbami (více zde: Pyrrhovo vítězství: Mayová vyhrála, většinu nemá) se stal miláčkem mladých konzervativců toužících po autentickém a vyhraněném lídrovi. Podobném, jakým se pro labouristy stal Jeremy Corbyn.

Může se tedy muž, kterého řada lidí vnímá jako karikaturu tradičního torye, stát příštím vůdcem konzervativců a premiérem? On sám tvrdí, že v Downing Street usednout nechce. „Po této práci bych skutečně toužil, ale politické kontroverze se vzdát nedokážu. Takže do tohoto zápasu nepůjdu,“ řekl webu Politico. Ideálním předsedou strany by podle něj byl Boris Johnson.

Ozývají se ovšem hlasy, že v případě pádu Mayové by ve vnitrostranickém systému výběru lídra měl šanci. „Pro své kolegy je to možná trochu radikální sázka, ale pokud by se dostal mezi dva finalisty, tak by vyhrál,“ cituje New Statesman nejmenovaného konzervativce.

Pro řadu spolustraníků je však Jacob Rees-Mogg bigotní reakcionář, který v dnešním světě nemá šanci dovést stranu k volebnímu vítězství. Podle některých hlasů si je toho vědom a proto sní o funkci předsedy Dolní sněmovny a roli šedé eminence v Konzervativní straně. „Politika je showbyznys pro odpudivé lidi. Všichni bychom chtěli Oscara, ale ne každý se může stát nejlepším hercem. On to ví. Ale možná by se chtěl stát nejlepším režisérem,“ řekl portálu Politico další vysoce postavený představitel strany. /r/