iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

V tajné službě zmizely stovky mil.? Hamáček i Babiš mlčí

Vyšetřování se týká především investic rozvědky. Ta vynaložila stovky milionů korun, aniž by existoval doklad o tom, kam přesně peníze plynuly. Mimo jiné jde o investici do společnosti, která se zabývá kyberbezpečností, nebo o nákup zařízení na odposlech (takzvané Agáty). Několik kusů rozvědka darovala své partnerské službě v Egyptě výměnou za pomoc při osvobození českého misionáře Petra Jaška, který byl vězněn v Súdánu.

V polovině května byl kvůli vyšetřování postaven mimo službu ředitel ÚZSI Jiří Šašek. Podle několika zdrojů z jeho okolí je připraven službu opustit úplně, čeká však na očištění svého jména.

Česká rozvědka řeší závažný skandál. Už několik měsíců vnitřní inspekce této tajné služby zkoumá mimo jiné to, zda z kont úřadu nezmizely stovky milionů korun. Vyšetřování mělo původně skončit v červenci, stále však pokračuje. Podle informací MF DNES se případ protahuje, protože se závěry inspektorů nesouhlasil současný muž číslo jedna v rozvědce náměstek Radek Musílek.

Inspekce koncem července údajně navrhla pouze kázeňské potrestání několika lidí, protože pochybení nebyla tak závažná, aby byl někdo obviněn z trestného činu. „Například se jednalo o to, že některé peníze byly vynaloženy na jiný účel, než na který byly schváleny,“ uvedl zdroj redakce obeznámený s průběhem šetření. S tím však Musílek nesouhlasil.

Ve zpravodajské komunitě se spekuluje o tom, že výsledek vyšetřování rozhodne o další Musílkově kariéře. Muž, kterého bývalé vedení rozvědky – oficiálně Úřad pro zahraniční styky a informace (ÚZSI) – původně „uklidilo“ na méně významný post, by se mohl stát novým ředitelem kontrarozvědky BIS, nejmocnější tajné služby v zemi.

Premiér Andrej Babiš (ANO), který má údajně k Musílkovi blízko, podezírá ÚZSI, že byla zapojena do skandálu kolem nahrávek jeho schůzek s tehdejším redaktorem MF DNES Markem Přibilem. Vyšetřování inspekce však zřejmě nic takového nepotvrdilo. Babiš ani ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD), pod kterého rozvědka spadá, na dotazy redakce ohledně vyšetřování inspekce nereagovali. Situaci však už řešili. Hamáček totiž začátkem srpna dostal zprávu o průběhu kontroly v ÚZSI.

„Zpráva i probíhající vyšetřování je v režimu utajení, a proto pan ministr nemůže zprávu a nálezy v ní komentovat. Pan ministr s panem premiérem spolu o této záležitosti už hovořili, nicméně vzhledem k vysokému stupni utajení nelze tyto záležitosti komentovat,“ uvedl mluvčí ministerstva vnitra Jiří Korbel. Vrchní státní zastupitelství v Praze, které kauzu dozoruje, na dotaz MF DNES neodpovědělo.

NESPLNĚNÉ SLIBY MINISTRA VNITRA CHOVANCE

Exministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD) chtěl větší tresty za fotbalové násilí. Zároveň tehdejší předseda fotbalového svazu Miroslav Pelta přiznal, že na některých stadionech chybějí kamery. Před deseti lety zasedali soudci na stadionech a rovnou odsuzovali výtržníky. Projekt však nevydržel. Velkým snem jsou speciální kamery, které u vstupu rozeznají obličeje a upozorní na fanoušky se zákazem vstupu na stadion.

Přesto policisté připomínají, že například ochranná služba policie, tedy bodyguardi ústavních činitelů, má k dispozici elektronické zařízení, které dokáže „sundat“ dron a mohla by ho nasazovat i na sportovištích. Navíc v době nízké nezaměstnanosti se ani pořadatelům nedaří najímat „sekuriťáky“, kteří by po zaškolení vydrželi celou sezonu. Pořadatelé šampionátů a kluby nemají kromě výpisu z trestního rejstříku žádnou šanci, jak si prověřit, že se do týmu nehlásí třeba potenciální terorista.

Slabiny v zabezpečení jsou však někdy i v době pokročilé techniky úsměvné. Tomáš Koníček z ministerstva vnitra to dokládá příhodou: šel na fotbal, ale před vstupem prováděli osobní prohlídku jen samí muži. Takže ženy procházely bez kontroly do areálu. „Máme také podezření, že pyrotechniku pronášejí fanouškům párkaři ze stánků,“ dodal jeden z přítomných policistů.

Bezpečnost na stadionech ohrožují zejména nedůslední pořadatelé a drony, shodli se na ojedinělé konferenci úředníci, policisté, odborníci i zástupci sportovních klubů. Zákazy vstupu na stadion by se podle nich měly uděloval častěji, pomoci by mohla i nová technika. Zkuste si tipnout, kolik fotbalových výtržníků má v současnosti v Praze zákaz vstupu na fotbal od soudu.

Je jich čtrnáct – čtyři sparťané a deset slávistů. Délka zákazů bývá dva až pět roků. Slavia pak udělila svým dvěma raubířům i klubový zákaz. Za posledních deset let mělo distanc odhadem asi padesát lidí. Uložený zákaz porušil v historii jeden fanoušek a jediná reakce soudu byla, že mu byl trest o něco prodloužen. Zkrátka, soudci a radnice podobné zákazy ukládají málo.

Shodli se na tom ve čtvrtek na ojedinělé konferenci o bezpečnosti sportovišť policisté, ministerští úředníci, generál a bezpečnostní expert Jiří Šedivý a třeba i bezpečnostní šéfové Dukly či Slavie. Zákazy vstupu na fotbal jsou někdy i dost nedůsledné. „Máme jednoho fanouška, který má zákaz vstupu na ligu, ale nezakázali mu vstupy na poháry,“ uvedl provozní ředitel Slavie Jiří Trepeš.

Zatím poslední výtržnost se udála před měsícem na pohárovém zápasu Sparta Praha – Spartak Subotica, když sparťanští fanoušci po gólu hostí vtrhli na hřiště a vrátili se na tribunu až po pěti

Už před devíti lety za ministra vnitra Ivana Langera z ODS se mluvilo o tom, jak bude odchytávat výtržníky už u vstupu na stadion kamera, která rozezná obličeje a upozorní na „známé firmy“. Ta zatím nefunguje na stadionech nikde (má ji jen pražské letiště), ale přesto za poslední roky nastal na stadionech pokrok. Mnohem lepší jsou kamerové systémy, které na některých stadionech umožňují zpětné zhlédnutí. Objevily se tam i záchytné sítě a turnikety.minutách.

Jako dvě hlavní rizika, na která je do budoucna potřeba se zaměřit, však včera diskutující vyhodnotili drony a nekvalitní pořadatele. Zmínili třeba nedávnou provokaci v Srbsku, kdy nad trávník navedli rowdies dron s albánskou vlajkou. „Zvažovalo se i použití policejních dronů nad stadiony, ale policie od toho upustila,“ říká Jiří Šedivý. Riziko, že by dron někomu spadl na hlavu, je prostě pořád vysoké.

VĚZNI VE VALDICÍCH ZÍSKAJÍ VÝUČNÍ LISTY

To, co je ve věznici ve Valdicích, bylo už před převratem takřka ve všech věznicích. Vězni mohli získat výuční listy. To se však po převratu zrušilo, což byla škoda. Ale zrušily se i další zavedené a prospěšné novinky.

Vězni ve výkonu trestu ve valdickém vězení mají možnost se vzdělávat a získat i výuční list v oboru obráběč kovů. Nový školní rok zahájilo zdejší učiliště s 65 studenty ve třech třídách. Dalších 95 vězňů studuje v rámci vzdělávacích kurzů, kde se učí například jazyky nebo práci s počítačem.

Valdická věznice patří k nejtěžším v ČR, ve výkonu trestu je zde přes tisíc vězňů. Zhruba 15 procent z nich se v současnosti vzdělává buď v učilišti nebo v různých kurzech. Pro vězně představuje studium hlavně možnost lepšího uplatnění na trhu práce po skončení trestu. Místním vězeňským vzdělávacím střediskem ročně projde 130 až 150 vězňů.

„Výkon trestu tak může strávit plnohodnotným způsobem, nejen na kavalci,“ uvedl ředitel věznice Valdice Jiří Mach. Výuční list z vězeňského učiliště má stejnou platnost jako každý jiný a není na něm nijak poznat, že ho dotyčný získal při výkonu trestu.

Největší zájem je mezi vězni o obor obráběč kovů, kde studium probíhá stejným způsobem jako na běžných školách. „Žáci se učí podle stejných učebních plánů jako v civilním sektoru,“ řekl vedoucí školského vzdělávacího střediska Zdeněk Bartoň. Vězni, kteří studují na učilišti, jsou ubytováni v oddělené budově, která sousedí s učebnami, kde probíhá teoretická výuka. Celkem mají týdně 27 hodin výuky, z toho 13 hodin odborné praxe. Výuku zajišťuje šest učitelů teoretických a dva učitelé odborných předmětů.

Kromě možnosti stát se obráběčem kovů mají možnost vězni absolvovat odborné kurzy, kde se učí knihařskému nebo natěračskému řemeslu, a také počítačové kurzy. Po jejich úspěšném dokončení dostanou osvědčení o absolvování.

Jedinou podmínkou pro to, aby mohli vězni studovat, je ukončené základní vzdělání. „Drtivá většina našich žáků má základní vzdělání, ale není výjimkou, že jsou mezi nimi i maturanti nebo dokonce vysokoškoláci, kteří si chtějí udělat buď ty učební obory, nebo pouze částečné kvalifikace,“ dodal Bartoň. Někteří vězni začali studovat hlavně, aby zahnali nudu, později si však většina z nich uvědomí, že vzdělávání jim může podstatně zjednodušit přechod do normálního života.

Pro zpestření vězeňského života začal studovat například vězeň Martin, který byl odsouzen k 19 letům vězení. „Začalo mě to ale bavit, chtěl bych do kurzu na CNC stroje a naučit se programovat. U oboru bych chtěl zůstat,“ tvrdí. Studium baví i Martina Balhara. „Já si myslím, že to je výborné zpestření, učitelé jsou tady dobří, je tady dobrá parta. Člověk se tady odreaguje,“ uvedl. Přestože musí kvůli studiu vstávat již kolem půl páté ráno, škola ho baví a na vysvědčení dostal samé jedničky.

Valdické školské středisko patří pod Střední odborné učiliště Vězeňské službyČR se sídlem v Praze. „Učiliště má celkem deset středisek a nabízí sedm učebních oborů. V letošním školním roce má 1000 žáků,“ uvedl náměstek generálního ředitele Vězeňské služby ČR Simon Michailidis. Dodal, že možnost vzdělání je „velikou pomocí pro ty, kteří ji opravdu hledají a snaží se najít uplatnění jako poctiví občané“.

Vězni mají možnost získat praxi poté, co ukončí studium a jsou ještě ve výkonu trestu, přímo ve věznicích. Pracují zde jako údržbáři nebo například v zámečnických dílnách. Ve Valdicích mohou také ve strojírenském provozuopracovávat litinové odlitky. V českých věznicích je nyní asi 22 000 odsouzených a vazebně stíhaných. Vězeňským vzdělávacím střediskem ve Valdicích ročně projde 130 až 150 vězňů. Vězni se zde mohou vzdělávat od roku 1983. Od té doby získalo výuční list asi 600 odsouzených, dalších více než 4000 vězňů prošlo různými kurzy. Průměrný věk žáka učiliště či účastníka kurzu se pohybuje kolem 40 let.

LÉKAŘI HROZÍ VÝPOVĚDMI, VŠICHNI CHTĚJÍ NAVÝŠENÍ PLATŮ

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch nesouhlasí s plošným desetiprocentním zvyšováním platů ve zdravotnictví, debaty o stávce zdravotníků považuje za nepatřičné. Mnoho lékařů má podle něj mzdy vysoké dost. Odboráři hrozí hromadnými výpovědmi a chtějí posílat inspekce do nemocnic, kde se porušuje zákon.

„Jsou to standardní výhrůžky. Lékaři jsou dnes u nás jednou z nejlépe placených profesí. Průměrný plat mají sedmdesát tisíc. Bavit se za takové situace o stávce je v porovnání s jinými profesemi poměrně nepatřičné,“ uvedl ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO) v nedělním vysílání pořadu Otázky Václava Moravce. Připustil však, že v případě mezd zdravotních sester problém existuje.

Spolu s Vojtěchem ve studiu zasedla i předsedkyně zdravotnických odborů Dagmar Žitníková a kardiochirurg Jan Pirk. Odboráři budou s ministrem jednat o platech ještě příští týden, už teď ale předesílají, že pokud se nedohodnou, čekají české zdravotnictví velké problémy.

Předseda lékařského odborového klubu Martin Engel uvedl, že stávka sice nepadá v úvahu, protože by riziko za neošetření pacientů nesli sami lékaři, ale připravují se další opatření. „Klíčová možnost je říct, tak jako v roce 2010, že končíme s pracovním úvazkem a nebo s protizákonnými přesčasovými hodinami,“ řekl Engel.

Ministr Vojtěch na jeho slova ve vysílání reagoval překvapeně s tím, že ze společné schůzky s odboráři vyvodil jiné závěry. „Není správné navyšovat plošně všem, chceme podpořit zejména mladé lékaře,“ řekl Vojtěch. Jejich nástupní platy jsou podle něj velmi nízké. Naopak jsou podle něj v Česku lékaři, kteří berou přes sto tisíc korun měsíčně, a těm přidávat nechce.

„Pokud to má mít nějaký smysl, tak navyšme platy těm nízkopříjmovým pracovníkům,“ dodal Vojtěch. Možnost zvýšit platy plošně o deset procent tak podle něj však nepřichází v úvahu. A to i přesto, že přesně tak velké navýšení dříve přislíbil premiér Andrej Babiš, ač později svá slova mírnil tím, že prý chtěl pouze ukázat, že odborářům fandí. Do tabulkových platů zdravotnického personálu půjde podle Vojtěcha kolem pěti procent. Připomněl také, že sestry ve směnném provozu, kterých je nedostatek, dostanou přidáno od příštího roku pět tisíc korun.

Obdobně jako Engel ale na jeho slova ve studiu reagovala i Žitníková. Také její odborová organizace na návrh ministerstva zřejmě nepřistoupí a postavíse na odpor. Ani ona ale nemá v plánu ohrožovat výkon zdravotní péče. Již několik měsíců prý však mapuje porušování zákona v českých nemocnicích, jako je například překračování limitů přesčasové práce a mimořádné události. A pokud nedojde k dohodě, začne organizace do zdravotnických zařízení hromadně posílat kontroly inspektorátu práce.

Jako příklad dalších porušení zákonů uvedla Žitníková nejmenovanou fakultní nemocnici v Praze, kde je údajně na novorozeneckém oddělení jediná sestra. Ta v případě, kdy se na sále narodí dítě, musí pro dítě sama dojít a zbylé novorozence nechat na oddělení o samotě. „Jsou to nebezpečné situace, jak pro zdravotníky, tak pro pacienty. Na posledním setkání s lékaři jsem navíc dostala informace, že v některých fakultních nemocnicích mají lékaři dalších čtyři sta hodin nad limit práce přes čas,“ dodala Žitníková.

Reagovala také na Vojtěchova slova o tom, že mají zdravotníci ve srovnání s ostatními obory vysoké platy. „To nelze srovnávat. Ve zdravotnictví je obrovské množství přesčasové práce, práce v noci, ve směnách a o víkendech. Jedním z mála důvodů, prčo sestry v takové práci vůbec zůstávají jsou právě platy. Ty jsou sice vyšší než průměrná mzda, ale jsou to platy těžce vydřené,“ vysvětlila, proč odboráři tolik tlačí na zvýšení mezd.

Pravdou je, že české zdravotnictví se dlouhodobě potýká s nedostatkem personálu. Ten se navíc bude v nejbližší budoucnosti ještě zhoršovat. Třetina českých lékařů je totiž starší šedesáti let. Sám Vojtěch ostatně přiznává, že se současným počtem absolventů lékařských fakult není možné výpadek lékařů, kteří odejdou do důchodu, ani vzdáleně dorovnat.

Vojtěcha nicméně ve studiu částečně podpořil i kardiochirurg Pirk, který řekl, že s plošným zvýšením platů stejně jako on nesouhlasí. „To je socialismus,“ uvedl. Dodal, že přetíženým lékařům v nemocnicích by měli naopak odlehčit ambulantní lékaři tím, že by se více zapojili do péče po pracovní době.

„V ambulantní sféře je více lékařů než v nemocnicích, přesto nemocnice řeší veškeré akutní i ambulantně řešitelné věci v mimopracovní době. Lékař na pohotovostní službě v nemocnic má být k dispozici pro hospitalizované pacienty a akutní případy, ale neměl by ošetřovat drobné rány na ruce,“ řekl Pirk. Tím by se podle něj přesčasy lékařů snížily. Žitníková navrhla, aby se zvýšení platů částečně dorovnalo využitím asi poloviny z 38 miliard, které mají zdravotní pojišťovny na svých účtech jako rezervu. To ale Vojtěch odmítl s tím, že jde o peníze na horší časy a sahat na ně nehodlá. Další jednání odborářů s ministrem jsou naplánovaná na

JEZDIT AUTEM BEZ VLASTNICTVÍ?

„První komerčně úspěšné carsharingové organizace začaly působit v roce 1987 ve Švýcarsku, respektive v roce 1988 v Německu. Poměrně rozvinutý systém carsharingu dnes nalezneme také v Itálii, Velké Británii či v USA, kde v současné době zaznamenává sdílení vozidel obrovský boom, zejména v souvislosti s rozvojem nových technologií a s využitím aplikací v rámci používání takzvaných chytrých zařízení,“ vysvětluje Nina Kudláčková z Dopravní fakulty Jana Pernera.

Obce, kde carsharing běžně funguje, podle ní zaznamenávají snížení znečištění ovzduší, hluku i vibrací. I proto mají o tuto službu zájem především vzdělanější lidé, pro které je ochrana životního prostředí důležitým faktorem při výběru dopravního prostředku. „Díky menšímu počtu aut také odpadá potřeba budování nových parkovacích stání a prostory v obcích je možné využít jiným způsobem,“ dodává Kudláčková.

Možností půjčit si sdílené auto v českých městech stále přibývá, jen v Praze už jich jezdí dvanáct set. Takzvaný carsharing je šetrnější k životnímu prostředí a mohl by být i řešením přecpaných ulic, kde zaparkovaná auta tráví většinu času. Kdo služeb nejčastěji využívá a komu se právě tento způsob cestování nejvíc vyplatí?

Obecně se říká, že o sdílení auta by měl uvažovat ten, kdo ročně najezdí méně než deset tisíc kilometrů. Pro něj totiž může být investice do vlastního vozu – byť ojetého – oproti sdílení nevýhodná. „Téměř každý řidič, kterého se zeptáte, za kolik jezdí, odpoví, že kolem dvou korun za kilometr. Což znamená, že do odpovědi zahrnul jen náklady na palivo. Ale ty jsou jen zlomkem skutečných nákladů,“ říká Jaromír Klimek ze společnosti Ajo. Podle odborníků činí palivo jen kolem jedné pětiny nákladů.

Také Pavel Drdla, odborník Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice, tvrdí, že je třeba zohlednit i další položky. „Například opotřebení vozidla, havarijní pojištění a povinné ručení, provozní maziva, opotřebení pneumatik a tak dále. Díky tomu je právě u nižšího počtu ujetých kilometrů carsharing výhodnější než vlastnictví vozidla,“ říká Drda. Carsharing podle něj může být řešením také pro rodinu, která uvažuje o pořízení druhého nebo třetího vozidla.

Tomu, kdo používá automobil častěji nebo dokonce profesionálně, se však zmíněné dodatečné náklady podaří lépe rozpustit v užitku, který z vozu má, a vyšší platby za kilometry i čas, které si carsharingové společnosti účtují, už pro něj tak výhodné nejsou.

„Carsharing má tu výhodu, že danou službu zpravidla používáte pravidelně a auta jsou vám k dispozici prakticky okamžitě, kdy je potřebujete. Ideálně stojí někde blízko vašeho bytu nebo kanceláře. Ve srovnání s klasickou půjčovnou je carsharing mnohem variabilnějí a rychlejší, u většiny služeb můžete vyzvednout auto skutečně kdykoliv a za hodinu ho vrátit,“ dodává odborník na dopravu Martin Jedlička.

První český carsharing začal fungovat už v roce 2003, ale až v posledních letech začíná být o službu skutečný zájem. Což dokazují i čísla, kterými se jednotlivé společnosti chlubí. Údaje o počtu klientů si sice všechny střeží jako obchodní tajemství, ale takřka každý rok přikupují nová vozidla. „Z roku na rok roste naše flotila o padesát až sto procent,“ říká Michal Šimoník z Autanapůl.

Celkem tak jen v Praze, kde je carsharing zdaleka nejrozšířenější, aktuálně jezdí více než šest stovek sdílených vozidel. A to jen pokud počítáme vozidla společností, které mají vlastní flotilu. Služba Hoppygo, která po vzoru Uberu či Airbnb sdružuje majitele vozů se zájemci, nabízí k vypůjčení dalších zhruba šest set aut.

Společnosti jsou také poměrně stručné, když mají o svých klientech uvést nějaké podrobnosti. „Jde spíše o muže v poměru šedesát ku čtyřiceti většinou ve věku mezi třiceti a čtyřiceti lety,“ říká Hynek Homola z Car4Way. Šimoník doplňuje, že je carhsaring doménou převážně mladších a vzdělanějších lidí z větších měst a využívají ho obě pohlaví.

Při výběru carsharingové společnosti hraje také velkou roli to, k čemu chce řidič auto využívat. Pokud jede z práce nebo do hospody, měl by zřejmě sáhnout po firmě Car4Way, která jako jediná nabízí volný carsharing, tedy možnost vypůjčené vozidlo vráti kdekoliv v Praze, nejen v lokalitě, odkud si ho zákazník půjčil, jak to vyžadují ostatní firmy. Pro koho je důležitější ekologie provozu, toho zase možná zaujmou LPG vozy firmy Ajo.

Společnosti se také liší v nabídce modelů vozů. Některé se zaměřují na úzký okruh vozidel, oblíbená je například Škoda Fabia. U jiných si je možné vypůjčit právě takové auto, které odpovídá aktuální potřebě, třeba i VW Transporter, se kterým se dá přestěhovat vybavení bytu. Výhodou elektroaut, které některé firmy nabízejí a ze kterých si například Revolt poskládal celou flotilu, je pak skutečnost, že mohou zdarma parkovat ve všech modrých a fialových zónách po celé Praze. Auta většiny společností jsou také vybavena dálniční známkou.

Kromě přínosů, které nabízí carsharing jednotlivým řidičů, nelze opomenout benefity, které z této služby mohou plynout pro města a společnost obecně. Běžně se totiž udává, že jedno sdílené auto dokáže nahradit až osm nesdílených. Už jen proto, že klasická osobní auta tráví naprostou většinu času zaparkovaná a vyčkávají na další cestu. Ulice měst jsou tak obsypány tisícovkami vozů, které se zrovna napoužívají a pouze zabírají místo. Ve větších městech se tento problém snaží politici řešit zřizováním parkovacích zón, ale příliš to nepomáhá. Ve společnosti, kde by se o každé auto dělilo osm rodin, by ulice vypadaly skutečně odlišně.

V LESÍCH HROMADY STROMŮ, PALIVO NEZLEVNÍ

Lesy v Česku se potýkají s největší kůrovcovou kalamitou všech dob, leží v nich hromady pokácených smrků napadených tímto škůdcem. Dřevo napadené kůrovcem lze ošetřit, na trhu je ho však tolik, že se nedá prodat v tuzemsku ani v zahraničí. A navíc nejsou lidé. Příští rok to podle odborných odhadů bude ještě horší.

„Zatímco letos se očekává, že se celkově vytěží devatenáct milionů kubíků, příští rok se odhaduje, že bude padesát milionů kubíků jen dřeva kůrovcového,“ řekl ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO). Padesát milionů metrů krychlových dřeva dle hrubých odhadů odpovídá ploše 1,8 tisíce kilometrů čtverečních lesa. To je čtyřnásobně větší plocha, než je rozloha Krkonoš na české straně.

Ministerstvo zemědělství připravilo novelu lesního zákona pro případ mimořádné kalamitní situace. Momentálně je v připomínkovém řízení. Do toho uvolnilo 450 milionů korun na dotace pro vlastníky lesů postižených kůrovcem. Státnímu podniku Lesy ČR zakázalo těžbu jiných dřevin než smrku a borovice. Kůrovec napadá především právě smrk. A vytipovalo plochy, na nichž rekordní množství vytěženého dříví uskladní. Kvůli jeho velkému přebytku letos nebudou mít kupce pro více než 2,4 milionu kubíků. Ministerstvo zatím našlo místo zhruba pro milion kubíků kalamitního dříví.

Kůrovcovou kalamitu pociťují především majitelé lesů. „Správci prodávají smrkové a borové dříví za výrazně nižší ceny. Když si ale vy půjdete koupit dřevěný stůl nebo si budete chtít zatopit, cenu budete mít pořád stejnou. Zpracovatelé nakupují dříví za výrazně nižší ceny, ale prodávají je pořád stejně draho. Je to pro ně teď zlatá doba,“ upozornil Tomáš Vrška z Ústavu zakládání a pěstění lesů Mendelovy univerzity.

MF DNES oslovila několik společností prodávajících dříví, ať už na topení, nebo jako stavební materiál. Ceny pro zákazníky zatím neměnily, ačkoli výkupní cena poklesla výrazně. Ještě před třemi lety za kubík smrkového dříví třetí jakosti zákazníci zaplatili 2 500 korun, dnes dají 900. V extrémních případech klesla cena na 200 korun.

Dřevozpracovatelé se však shodli, že i oni budou muset brzy nabízet dříví na topení a na stavbu levněji. Smrk není nejoblíbenějším dřívím na topení. Rychle hoří, takže je potřeba do kamen přikládat častěji než při topení oblíbenějším bukem nebo dubem. Přesto jeho nabídka bude příští rok kvůli kůrovci natolik překračovat poptávku, že to prodejce přinutí snížit cenu. „Když je hodně nějaké suroviny, potřebujete ji udat zákazníkům. A to asi nepůjde jinak než za méně peněz. Zřejmě budeme muset hodně zlevnit,“ odhaduje Petr Pražan, předseda Společenstva dřevozpracujících podniků v Česku.

Dopad kůrovcové kalamity zřejmě nebude jen ve zlevnění smrkového dřeva. Je pravděpodobné, že jiné druhy zdraží. Podniky už teď mají problém shánět jiné než smrkové dřevo. „Může nastat, že dub nebo buk bude dražší. Toto dříví dnes málokdo těží, protože má plné ruce práce se smrkem,“ dodal Pražan. Například Lesy ČR, kterým patří asi polovina tuzemských lesů, už ani jiné dřevo než smrkové a borovicové těžit nemohou.

O kolik smrkové dříví zlevní a o kolik ostatní zdraží, si Pražan netroufá odhadnout. „Ukáže to až trh. Takto katastrofální situace tu ještě nebyla, takže těžko cenu predikovat,“ podotkl. Vůbec nejlevnější cestou, jak dnes dříví sehnat, je podle něj domluvit se s lesníkem, pro dřevo si dojet a sám je pokácet. Nicméně v porovnání s ostatními druhy paliva se dříví jeví v současnosti jako nejvhodnější. A v následujících až čtyřech letech tomu nebude jinak.

„Když to srovnám s rokem 2017, vytápění dřevem jako jediné zlevňuje,“ tvrdí analytik společnosti Cyrrus Lukáš Kovanda. Vytápění prostřednictvím tepelných čerpadel či elektrických přímotopů, plynových kotlů nebo uhlí letos vesměs meziročně zdražuje, jelikož ceny energií obecně rostou. Podle Kovandy stoupá také cena uhlí a v návaznosti na to cena elektřinya plynu. Naopak vytápění dřevem zlevňuje meziročně o desítky procent. Důvodem je zmiňovaný pokles výkupní ceny dřeva, v řádu až desítek procent. A přebytek dřeva bude nadále držet cenu vytápění dřevem nízko.

VÝMÉNA ŔIDIĆSKÝCH PRŮKAZŮ VÁZNE

Čtvrt milionu Čechů musí ještě letos na úřad. Buď už jezdí s propadlým řidičákem, nebo jim skončí platnost do konce roku. Číslo je to vysoké, takže hrozí, že se na radnicích vytvoří fronty. Celkem letos musí podle ministerstva dopravy požádat o nové řidičské oprávnění 626 tisíc lidí a přesně 251 tisíc lidí to ještě neučinilo.

Za jízdu s neplatným řidičákem hrozí na místě pokuta dva tisíce korun a ve správním řízení ještě o pětistovku vyšší. Výměny mají letos skluz. Průměrně by mělo na radnice v celé zemi každý měsíc vyrazit padesát tisíc řidičů a mělo by jich zbývat jenom něco kolem sto padesáti tisíc. Zvláště když o Vánocích bude na úřadech zavřeno. Řidičák platí deset let, takže letos se vyměňují doklady z roku 2008.

„Výměna dokladu je zdarma a je možné o ni požádat už tři měsíce před vypršením platnosti,“ upozorňuje ministr dopravy Dan Ťok (ANO). Od 1. července nemusejí žadatelé povinně do místa svého trvalého bydliště, ale stačí zajít na kteroukoli „obec s rozšířenou působností“. Zároveň už není nutné nosit si vlastní pasovou fotku. Úředníci každého sami vyfotografují.

Jenže došlo zároveň k jednomu velkému nedorozumění. A to se zrovna týká mimo jiné třeba Prahy, Brna a dalších velkých měst rozdělených do obvodů. V hlavním městě Pražanům i ostatním zbývá pořád jen jedno centrální pracoviště na Vyšehradě. V Brně funguje zase jen jediná „hala řidičských průkazů“ v Kounicově ulici. Lidé si však zprávu o „rozvolnění“ u řidičáků vyložili po svém a během prázdnin obléhali obvodní radnice – Prahu 5, Prahu 8, Prahu 10 a další. Logiku by to i dávalo, protože taková Praha 4 s více než sto tisíci obyvatel je větší než drtivá většina okresních měst, a řidičáky přesto nevydává. Na úřad však vyrazili marně a úředníci je posílali pryč.

„Stejně jako já se takto spletly stovky lidí,“ říká jeden ze čtenářů, který na problém upozornil. Praha se na to rozhodla reagovat. „Úřady městských částí však nejsou obce s rozšířenou působností a řidičáky vydávat nemohou. Magistrátní pracoviště pro výměnu řidičáků budeme ale postupně rozšiřovat. Půjde o Břevnov, Bohdalec, Jarov, Prosek a další,“ vysvětluje náměstek primátorky pro dopravu Petr Dolínek.

Novinka ve vyřizování řidičáků má ještě jeden důsledek. Některé malé městské úřady najednou navštívily stovky žadatelů odjinud a radnice nestíhaly. Týká se to hlavně menších měst blízko Prahy. Největší podíl „zákazníků“ odjinud měla radnice v Českém Brodě, kam v srpnu dorazilo 253 žadatelů a z toho 108 mělo bydliště mimo brodský obvod. Na druhém místě skončily Kralupy na Mělnicku.

„Město leží blízko Prahy a jsme rekreační chalupářskou oblastí. Lidé sem jezdí, protože byli zvyklí, že tu bylo na úřadě volno,“ říká starosta Českého Brodu Jakub Nekolný. Jenže volno už u přepážek není. „Máme sice rezervační systém, ale stejně se tvoří fronty. Bylo by prima, kdybychom měli o přepážku víc. To ale vyžaduje investice a další věc je, že sehnat lidi na tu agendu není vůbec jednoduché,“ doplnil Nekolný.

Technicky zajišťuje pro ministerstvo dopravy přepážky na výměnu řidičáků státní firma CENDIS. Zástupce ředitele firmy CENDIS Jan Paroubek už před létem nabízel, že tam, kde budou fronty, zapojí okamžitě další pracovní místo. „Pokud obec zjistí, že potřebuje navýšit počet přepážek, může se na nás obrátit. Obrátily se na nás celkem tři radnice – Brno, Plzeň a Tábor,“ uvedl.

Trvá na tom, že nástup nové služby neprovázely žádné technické komplikace. „Je mi to až blbé říci, ale nestěžuje si nikdo. Mám i telefonické reakce, že jsou všichni spokojeni. Vyměňovali jsme jen jeden reklamovaný podpisový tablet,“ dodal Paroubek. V reakci na nával v Českém Brodě Paroubek poznamenal, že na výměnách řidičáků obce docela slušně vydělávají, jelikož administrativní poplatky jim zůstanou. Třeba jen expresní výroba průkazu do pěti dnů, pokud ho někdo potřebuje, stojí 700 korun. „Je na starostech, jak peníze využijí. Ale snadno mohou investovat do dalších úředníků, kteří si na sebe určitě vydělají,“ míní Paroubek.

Pro každého osmého Čecha je pohodlnější zažádat o řidičák jinde, než kde bydlí. V srpnu si nechalo vystavit nový průkaz 85 tisíc lidí a z toho 10 tisíc zamířilo jinam než do svého domova. Statistiky naopak podrobně popisují i počty lidí, kteří si ještě letos musejí řidičák vyměnit. Nejvíc jich je ve věkové skupině mezi 41 až 50 lety (62 tisíc).

Vydávání řidičáků novým způsobem funguje zatím něco přes dva měsíce, ale není to poslední změna. Petr Dolínek, který je zároveň poslancem, už navrhuje zákon, který umožní žádat o řidičák přes internet. V první fázi by se tak proces zúžil na jednu návštěvu úřadu místo dvou. Časem by pak mohl nový doklad přijít žadateli poštou a návštěvy úřadů by odpadly úplně.

Kromě řidičáků nastala letos významná změna i u vydávání občanek. Konečně existuje možnost nechat si vyrobit občanku či pas do 24 hodin, pokud je člověk opravdu v nouzi. Zároveň se rozjíždí takzvaný „portál občana“ na internetu, kde jsou dostupné některé služby na dálku. Člověk jen musí vložit občanku do čtečky a identifikovat se.

TAXIKÁŘI BEZ LICENCÍ

„Přes aplikaci Taxify si mě objednal neregistrovaný zákazník. Když jsme přijeli do cíle, stál jsem před obvodním oddělením policie. Ukázalo se, že vezu profesionálního taxikáře, na kterého tam čekali dva kolegové. Postarali se, abych z místa neodjel, dokud nepřišel policista, kterého zavolali k autu. Zeptal se mě, jestli jsem taxikář, a opsal si údaje z mé občanky. To bylo vše,“ líčí čerstvý zážitek jeden z řidičů Taxify. „Stalo se to už několika řidičům. Čekáme, co z toho bude,“ dodal.

Muž, stejně jako řada dalších lidí, vozí po Ostravsku vlastním autem zákazníky Taxify, které láká nižší cena. Většina řidičů ale nemá taxikářskou licenci ani živnostenské oprávnění, čímž štvou profesionální taxikáře a navíc riskují vysoké pokuty i trestní stíhání. Ačkoli taxikáři už k policistům dopraviliněkolik řidičů bez licence, policie žádného neobvinila a asi ani neobviní.

„Prověřujeme jednotky případů, kdy se může jednat o porušení zákona o silniční dopravě. Předáváme je k projednání příslušnému správnímu orgánu,“ říká ostravský policejní mluvčí Richard Palát. Jde totiž o přestupky, které mají řešit odbor dopravy a živnostenský úřad. „Takové podněty dosud nedostaly. Pokud dorazí, budou je oba odbory řešit podle zákona. Živnostenský úřad může uložit pokutu až do milionu korun,“ říká mluvčí Ostravy Andrea Vojkovská.

Taxikáři v Ostravě nechtějí čekat na další celostátní protest Sdružení českých taxikářů proti alternativním poskytovatelům taxislužeb, jako jsou Uber či Taxify. S řidiči bez licence, kteří jim berou zákazníky, se rozhodli bojovat po svém. Vozí je na policii./r/