iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Rozloučení s JUDr. Burešovou, záměry ministra Kněžínka

Za totality byla Burešová statečnou obhájkyní disidentů a lidí nepohodlných režimu, například spisovatele Milana Kundery nebo matky studenta Jana Palacha. „Neohroženě prosazovala, aby se nemožné stalo možným,“ řekl k tomu Rychetský, který se s Burešovou řadu let přátelil. „Jestli něco bytostně nesnášela, tak to bylo bezpráví a zbabělost. Sama byla neuvěřitelně statečná, ale tím svým distingovaným způsobem, že to nepůsobilo ani tak hrdinsky, jako samozřejmě a noblesně,“ pokračoval. „Pokud věříte na anděly, tak ona byla jedním z nich. A je jím napořád. Tam někde nahoře se usmívá a drží v ruce váhy,“ dodal.

Noblesa, statečnost a spravedlnost – tak by se dal podle předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského shrnout život advokátky a první polistopadové ministryně spravedlnosti Dagmar Burešové. Rychetský to uvedl při projevu v zaplněné obřadní síni strašnického krematoria, kde se dnes její známí a rodina se zesnulou právničkou rozloučili. Další smuteční řečník, advokát Tomáš Sokol, na Burešovou vzpomínal jako na dámu, která byla svým kolegům morálním vzorem.

Burešová zemřela koncem června po dlouhé nemoci ve věku 88 let. Na její pohřeb jí přišli vzdát čest advokáti, soudci, někteří z jejích kolegů z politiky, ale také Junáci, protože právnička byla velkou příznivkyní skautingu a po jeho obnovení se stala starostkou Českého Junáka.

Rychetský Burešovou poznal počátkem 60. let při volejbalovém právnickém turnaji. Podle něj tehdy oslňovala svou nevšední krásou a veselým úsměvem, který ji neopouštěl bez ohledu na výsledek zápasů. Na typický úsměv advokátky vzpomínal i místopředseda České advokátní komory Sokol. „S díky odmítla fíkus, který jsem pro ni ukradl na hotelové chodbě,“ popsal okamžik jejich seznámení na školení koncipientů, kde prý Burešová nečekaně přijala pozvání svých studentů na večírek.

Podle Sokola se Burešová chovala mimořádně statečně v dobách, kdy se jiní chovali mimořádně nestatečně jen proto, aby se vyhnuli konfliktu s režimem. „Měla pověst elitní advokátky a současně dámy, snad dokonce dámy s velkým D. Když jsem si později přečetl, že stejně ji evidovali i estébáci, kteří ji fízlovali, nijak mě to nepřekvapilo. Když je dáma opravdu dáma, poznají to i pacholci,“ poznamenal.

Neohrožené chování právničky prý bylo důležitým signálem nejen pro její klienty, ale i pro ostatní advokáty. „Když to vydržela Burešová nebo (Otakar) Motejl, tak to přece musím vydržet i já,“ popsal Sokol tehdejší pocity sebe i kolegů.

Po převratu se Burešová stala předsedkyní České národní rady. Coby ministryně spravedlnosti se podílela na reorganizaci soudnictví a reformě vězeňství. Iniciovala také zákon o mimosoudních rehabilitacích nebo například navrácení osobních dopisů popravené Milady Horákové do rukou pozůstalých. „Mírou nezměrnou se zasloužila o položení pevných základů demokracie a právního státu. Její role v prvních polistopadových letech se ukázala jako nezastupitelná,“ řekl k tomu dnes Rychetský.

Z vrcholné politiky Burešová odešla s rozpadem Československa a po volebním neúspěchu Občanského hnutí. Prezident Václav Havel jí v roce 2002 udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.

PŘEDSEDA ÚS RYCHETSKÝ OCENIL EXMINISTRINI BUREŠOVOU

V zaplněné síni strašnického krematoria se s první polistopadovou ministryní spravedlnosti Dagmar Burešovou ve středu loučili předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, Petr Pithart i Junáci. Jako na dámu, která byla svým kolegům morálním vzorem, vzpomínal na Burešovou advokát Tomáš Sokol. Burešová zemřela koncem června po dlouhé nemoci ve věku 88 let. Na její pohřeb jí přišli vzdát čest advokáti, soudci, někteří z jejích kolegů z politiky, ale také Junáci, protože právnička byla velkou příznivkyní skautingu a po jeho obnovení se stala starostkou Českého Junáka.

Za totality byla Burešová statečnou obhájkyní disidentů a lidí nepohodlných režimu, například spisovatele Milana Kundery nebo matky studenta Jana Palacha.

„Neohroženě prosazovala, aby se nemožné stalo možným,“ řekl k tomu předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, který se s Burešovou řadu let přátelil. „Jestli něco bytostně nesnášela, tak to bylo bezpráví a zbabělost. Sama byla neuvěřitelně statečná, ale tím svým distingovaným způsobem, že to nepůsobilo ani tak hrdinsky, jako samozřejmě a noblesně,“ pokračoval.

Podle Sokola se Burešová chovala mimořádně statečně v dobách, kdy se jiní chovali mimořádně nestatečně jen proto, aby se vyhnuli konfliktu s režimem. „Měla pověst elitní advokátky a současně dámy, snad dokonce dámy s velkým D. Když jsem si později přečetl, že stejně ji evidovali i estébáci, kteří ji fízlovali, nijak mě to nepřekvapilo. Když je dáma opravdu dáma, poznají to i pacholci,“ poznamenal.

Rychetský Burešovou poznal počátkem 60. let při volejbalovém právnickém turnaji. Podle něj tehdy oslňovala svou nevšední krásou a veselým úsměvem, který ji neopouštěl bez ohledu na výsledek zápasů.

Na typický úsměv advokátky vzpomínal i místopředseda České advokátní komory Sokol. „S díky odmítla fíkus, který jsem pro ni ukradl na hotelové chodbě,“ popsal okamžik jejich seznámení na školení koncipientů, kde prý Burešová nečekaně přijala pozvání svých studentů na večírek. Tam někde nahoře se usmívá a drží v ruce váhy,“ dodal. „Pokud věříte na anděly, tak ona byla jedním z nich. A je jím napořád.“

Po převratu se Burešová stala předsedkyní České národní rady. Coby ministryně spravedlnosti se podílela na reorganizaci soudnictví a reformě vězeňství. Iniciovala také zákon o mimosoudních rehabilitacích nebo například navrácení osobních dopisů popravené Milady Horákové do rukou pozůstalých. „Mírou nezměrnou se zasloužila o položení pevných základů demokracie a právního státu. Její role v prvních polistopadových letech se ukázala jako nezastupitelná,“ řekl k tomu Rychetský.

Neohrožené chování právničky prý bylo důležitým signálem nejen pro její klienty, ale i pro ostatní advokáty. „Když to vydržela Burešová nebo (Otakar) Motejl, tak to přece musím vydržet i já,“ popsal Sokol tehdejší pocity sebe i kolegů. Z vrcholné politiky Burešová odešla s rozpadem Československa a po volebním neúspěchu Občanského hnutí. Prezident Václav Havel jí v roce 2002 udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o demokracii a lidská

MINISTR KNĚŽÍNEK: SPOLUPRÁCE SE VŠEMI PROFESEMI

Nový ministr spravedlnosti Jan Kněžínek chce úzce spolupracovat se všemi právnickými profesemi, aby výstupy úřadu byly všeobecně akceptovatelné. Hodlá také pokračovat v elektronizaci justice a zaměřit se na komunikaci s poslanci. Řekl to dnes novinářům poté, co ho premiér Andrej Babiš (ANO) uvedl do funkce. Babiš podotkl, že Kněžínek může v čele ministerstva setrvat dlouho, „pokud se mu bude dařit“. Uvedl také, že on sám se bude resortu věnovat více než v minulosti.

Devětatřicetiletý právník a dosavadní místopředseda Legislativní rady vlády spojil většinu svého profesního života s úřadem vlády, nechystá se však přivést si odtamtud nové spolupracovníky. „Neuvažuju o tom, že bych si s sebou někoho přiváděl. Tým je kompaktní, dobře fungující,“ odpověděl. „Pan ministr je odborník, pracuje v resortu dlouho. Na úřadu vlády jsem s ním řešil veškeré legislativní věci a právní záležitosti, často i online, to znamená esemeskou a telefonáty. Bral jsem ho jako ve firmě, kde je nejdůležitější právník,“ uvedl k ministrovi premiér.

Babiš ovšem jednoznačně neřekl, že s narychlo vybraným Kněžínkem počítá na celé volební období. „Ohledně působení pana ministra se ještě uvidí, jak to bude probíhat. Budu mu držet palce,“ konstatoval. Kandidátů, kteří by funkci mohli vykonávat, je podle premiéra „strašně moc“. Zdůraznil, že ministr by měl být hlavně manažer a komunikativní člověk, který bude „proměňovat slova na činy“.

Babiš se rovněž domnívá, že ministerstvo musí více komunikovat se všemi profesními skupinami. Dále zmínil, že důležité je prosazení insolvenční novely a zákona o znalcích ve Sněmovně. V souvislosti s insolvenční novelou podle něj bude pravděpodobně nutné navýšit kapacity soudů. Kněžínek bezprostředně po svém jmenování označil za krátkodobé priority prosazení návrhů ministerstva, které nyní projednávají poslanci. Z dlouhodobých priorit pak uvedl práci na nových procesních kodexech, tedy na civilním řádu soudním a na trestním řádu.

Prezident Miloš Zeman jmenoval Kněžínka ministrem v úterý a vyhověl tak Babišovu návrhu. Kněžínek vystřídal Taťánu Malou (ANO), která v pondělí podala rezignaci po 13 dnech ve funkci kvůli podezření z plagiátorství ve svých diplomových pracích. Malá se dnes předání úřadu zúčastnila a Babiš se pak na tiskové konferenci k jejímu krátkému působení sám vrátil. „Jsem nadále přesvědčen, že paní Malá mohl být dobrý ministr, protože je pracovitá, má tah na branku, energii a je komunikativní. Dopadlo to, jak to dopadlo,“ poznamenal.

NIZOZEMEC NABÍDL NAPADENÉMU ČÍŠNÍKOVI ODŠKODNÉ

Jeden z Nizozemců, kteří v dubnu surově zbili v centru Prahy číšníka, se za čin své oběti omluvil a nabídl jí odškodné po dobu rekonvalescence. Podle webu NLTimes.nl se s tím pachatel Armin N. svěřil nizozemskému deníku Algemeen Dagblad. Útočník v české vazbě čeká na soud. „Chci tím dopisem vyjádřit lítost nad incidentem a osobně se za něj omluvit, i za ostudu, kterou přinesl Nizozemsku a lidem doma,“ napsal Armin N. ve zveřejněném textu. Podle něho bylo „velmi nešťastné“, v co se zvrhla původně rozlučka se svobodou pro jednoho z členů skupiny.

„Myslím, že mluvím za všechny, když říkám, že nikdo z nás neplánoval se prát v cizí zemi,“ upozornil. „Přál bych si vrátit čas, ale tak to bohužel nefunguje,“ dodal Armin N. s tím, že jeho jedinou prioritou je nyní podpořit oběť, dokud se plně nezotaví. „Také mám v úmyslu finančně podpořit rodinu oběti,“ uzavřel podle NLTimes.nl.

Incident se stal 21. dubna u obchodního centra Quadrio. Číšník skupinu sedmi mužů upozornil, že na zahrádce restaurace nemohou popíjet vlastní alkohol. Útočníci ho povalili na zem, začali ho bít pěstmi a kopali do něj. Když zůstal bezvládně ležet na zemi, z místa utekli. V nemocnici se napadený muž probral až po několika dnech. Prodělal dvě operace.

Nizozemce zadrželi policisté několik dnů po útoku na pražském letišti, pět obvinili a zbylé dva propustili s tím, že se konflikt snažili spíše uklidnit. Třem obviněným uložil Obvodní soud pro Prahu 1 trestním příkazem osmiměsíční podmínky, na pět let je také vyhostil ze země. Zbylé dva, které policie považuje za hlavní aktéry napadení, poslal soud do vazby. Armin N. a jeho bratr Arash čelí obvinění z výtržnictví a z těžkého ublížení na zdraví, za což jim hrozí až deset let vězení. Soud by s nimi měl podle Algemeen Dagblad být v září /r/