iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Babišova vláda rozhodne, kdo v ČR vyhlásí válečný stav?

Ministerstvo obrany nemůže samo určit, kdo má v ČR vyhlásit válečný stav a stav ohrožení státu v případě nefunkčnosti parlamentu a neusnášeníschopnosti vlády. ČR nemá pro tento případ náhradní instituci. Pravomoc může dostat prezident, premiér nebo zcela jiný orgán. Obrana ústavně-právní úkol vrací předsedovi vlády s pověřením jednat v parlamentu o změně Ústavy.

Vyplývá to z materiálu Zpráva o plnění neuzavřených úkolů vyplývajících z optimalizace současného bezpečnostního systému České republiky, kterým se oba nesplněné úkoly navrhují přenést na předsedu vlády. Česká justice má dokument k dispozici.

Premiér Babiš bude muset „zamakat“: problém, kdo má vyhlásit válečný stav a stav ohrožení státu v případě nefunkčnosti parlamentu a neusnášeníschopnosti vlády, řeší ČR podle materiálu už od roku 2004, tedy čtrnáct let.

Z hlediska bezpečnosti státu jde při tom o zásadní otázku, kde musí dojít ke shodě na nejvyšší úrovni: „K nalezení shody ohledně dalšího postupu při jejich řešení proběhlo v měsíci dubnu 2018 jednání zástupců Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra, Ministerstva zahraničních věcí, Ministerstva financí, obou komor Parlamentu České republiky a Kanceláře prezidenta republiky,“ informuje materiál o učiněných krocích.

Ústava nepočítá se stání krizí: Jaké úkoly předmětné instituce společně řeší? Parlament se v krizovém nebo dokonce válečném stavu nemusí dokázat vůbec sejít, avšak některé pravomoci přísluší pouze tomuto tělesu: „Ústavní systém České republiky je dlouhodobě postaven na předpokladu, že i v krizových stavech, a také v okamžicích bezprostředně před a při jejich vypuknutí, budou všechny jeho součásti plně funkční, a to zejména parlament,“ uvádí do situace materiál.

Pro ústavní, právní a bezpečnostní systém České republiky to znamená zásadní problém spočívající v tom, že není počítáno s náhradním výkonem některých pravomocí parlamentu v případě, že by nebyl funkční, a přenosem jeho vybraných pravomocí na jiné orgány. To znamená, že taková situace by v závislosti na charakteru ohrožení vyústila v ústavní, ale případně i státní krizi, uvádí se v materiálu doslova.

Náhlá eskalace hrozby a rozkazy z NATO: Přitom ale jen parlamentem řádně vyhlášený válečný stav, případně stav ohrožení státu je podmínkou pro přijetí dalších opatření nezbytných pro zajišťování bezpečnosti a obrany státu. Jedná se například o vyhlášení mobilizace, schválení nouzového válečného rozpočtu nebo přijetí opatření k zajištění bezpečnosti obyvatel spočívající v omezení některých základních práv a svobod a uložení povinností obyvatelům.

Takovými právy jsou podle zákona 240/2000 vlastnické právo, nedotknutelnost obydlí při evakuaci, svoboda pohybu, svoboda shromažďování, právo podnikat a právo na stávku.

Dále pouze funkční parlament může vysílat české vojáky do zahraničí a schvalovat mezinárodní smlouvy. Pokud by po válce diplomatické a ekonomické náhle vypukla dlouhodobě diskutovaná horká válka s Ruskem, český parlament by se za určitých okolností – například v době parlamentních prázdnin – nemusel v případě „náhlé eskalující hrozby“ sejít: „Podobně tomu může být v případě požadavků Severoatlantické aliance, které mohou přicházet již v době, kdy stav ohrožení státu nebude v České republice ještě vyhlášen,“ uvádí se v materiálu.

Musí se změnit Ústava i ústavní zákon o bezpečnosti: Podle materiálu jsou ve hře stále různé varianty řešení. Jednou z nich je „zmírnit podmínky pro vyhlášení stavu ohrožení státu tak, aby se bezprostřednost hrozby spojovala pouze s hrozbou demokratickým základům státu. V případě hrozby svrchovanosti a územní celistvosti státu by se nemuselo jednat o hrozbu bezprostřední“.

Dále materiál navrhuje variantu přenést náhradní pravomoc na předsedu vlády nebo na prezidenta nebo na zvláštní k tomu určený orgán parlamentu či tuto pravomoc dokonce přenést na zvláštní orgán mimo parlament, a to vždy s následnou ratifikací aktu. „V současných členských státech Evropské unie a NATO jsou tyto varianty známé
a navržené možnosti jsou známé také z naší ústavní tradice v minulosti,“ poznamenává k tomu materiál.

Všechny navržené varianty ke své realizaci vyžadují změny ústavního pořádku, především ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky a ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, upozorňuje materiál, který odkazuje k ústavní listině z roku 1920 nebo k ústavnímu dekretu z roku 1940.

Obrana navrhuje úkolem pověřit Babiše: Co se týče ztráty usnášeníschopnosti vlády, navrhuje materiál nahradit její rozhodování ve válčeném stavu nebo ve stavu ohrožení státu rozhodováním samotného předsedy.

Jak vyplývá z materiálu, pravomoc vyhlašovat válku a mimořádné právní stavy a mobilizovat svěřuje slovenská Ústava prezidentovi republiky. Stejná úprava je v Polsku, Litvě, Estonsku a Lotyšsku. „Silná role prezidenta republiky nepřekvapí ve Francii, kde tuto záležitost řeší ústava ze 4. října 1958 ve svém čl. 16,“ uvádí materiál. Naopak Itálie a Nizozemí přiznává tyto pravomoci vládě. Německo za tímto účelem ustavilo podle německého Základního zákona (Ústava) Společný výbor, který nahradí v případě potřeby Spolkový sněm a Spolkovou radu.

Protože měnit Ústavu a navrhovat přenášení pravomocí či náhradní výkon pravomocí parlamentu a vlády jde nad rámec oprávnění obrany, vrací ministerstvo tento úkol předsedovi vlády: „Ministerstvo obrany navrhuje, aby vláda České republiky svým usnesením zrušila bod I/2 usnesení vlády České republiky ze dne 2. prosince 2015 č. 980 ke stavu plnění neuzavřených úkolů vyplývajících z optimalizace současného bezpečnostního systému České republiky, kterým byl úkol uložen Ministerstvu obrany, a vzhledem k citlivosti a mnohostrannosti otázek přenosu krizových ústavních pravomocí, aby řízení úkolu pro fázi předjednání věci přenesla na předsedu vlády s pověřením pro jednání též na půdě Parlamentu České republiky.“ Irena Válová, ceskajustice.cz

OBŽALOVANÝM ADVOKÁTŮM V PŘÍPADU RITTIGA NEPOZASTAVENA ČINNOST

Představenstvo České advokátní komory (ČAK) se postavilo za advokáty, kteří čelí společně s lobbistou Ivem Rittigem obžalobě v kauze jízdenek pro pražský dopravní podnik. Dnes rozhodlo o tom, že čtveřice může i nadále vykonávat advokacii. Na webu profesní organizace to uvedla mluvčí komory Iva Chaloupková.

Rozhodnutí se týká advokátů Karolíny Babákové, Davida Michala, Marka Stubleyho a Aleše Rozehnala. „Představenstvo ČAK uvedeným advokátům výkon advokacie nepozastavilo a ohledně dalšího postupu vyčká rozhodnutí soudu,“ napsala mluvčí. Pražský městský soud chce kauzu začít projednávat letos v říjnu.

Chaloupková napsala, že představenstvo se velmi podrobně zabývalo jak usnesením o zahájení trestního stíhání, tak i obžalobou. U Babákové, Michala a Stubleyho, kteří jsou stíháni v souvislosti s poskytováním právních služeb pražskému dopravnímu podniku, však vzalo do úvahy i pravomocný rozsudek v „obdobné kauze“ tunelování petrochemické firmy Oleo Chemical. Ten Babákovou a Michala zprostil viny. „Nezbývá než konstatovat, že soudy vycházely prakticky ze stejných nebo obdobných důkazů, na jakých je postavena stávající obžaloba a které nutně podmiňovaly úvahy o rozhodnutí představenstva ČAK v nyní projednávané věci,“ podotkla mluvčí.

„Nad rámec výše uvedeného představenstvo ČAK uvádí, že zjištěný způsob výkonu advokacie některými z projednávaných výše jmenovaných advokátů se jeví jako problematický, a považuje za nutné, aby takový způsob výkonu advokacie přešetřila Kontrolní rada ČAK,“ doplnila Chaloupková.

K Rozehnalovi ČAK uvedla, že je stíhaný v souvislosti s právním zastupováním rakouské společnosti. U něj komora vyšla z toho, že se jeho věc „časově zcela rozchází se skutkovou podstatou podané obžaloby“.

V kauze dopravního podniku čelí obžalobě celkem 18 lidí. Případ souvisí se zakázkami na tisk jízdenek, na prodej jízdních dokladů, na projekt tzv. elektronické jízdenky a dále také s následnou legalizací výnosů z trestné činnosti. Dopravní podnik v případu figuruje jako poškozený. Podle obžaloby z něj bylo vyvedeno nejméně 457,5 milionu korun, následně bylo z vyvedených peněz zlegalizováno téměř 150 milionů.

Dopravní podnik uzavřel podle obžaloby nevýhodný kontrakt na výrobu jízdenek s papírnou Neograph, který zprostředkovala Cokeville Assets, firma Rittigova obchodního partnera Petera Kmetě. Neograph firmě podle vyšetřovatelů odváděl 17 haléřů z každé jízdenky. Nadační fond proti korupci v minulosti uvedl, že konečným příjemcem těchto peněz byl pravděpodobně Rittig.

MINISTR PELIKÁN CHCE OMEZIT KASAČNÍ STÍŽNOSTI

Nejen personálním posílení soudů, ale i omezením možností soudit se chce ministerstvo spravedlnosti bojovat s neustále rostoucí délkou správního řízení. Na tiskové konferenci k uvedení Výroční statistické zprávy českého soudnictví to uvedl končící ministr Robert Pelikán (ANO). Mediánová délka řízení u krajských soudů ve správním agendě dnes je 397 dní a očekává se, že dále poroste.

Správní žaloby jsou lidově řečeno v módě. To nedávno potvrdil i předseda Nejvyššího správního soudu (NSS) Josef Baxa s tím, že je to zejména odraz rostoucí důvěry lidí ve správní soudnictví. Zatímco průměrná délka trestní i civilní agendy je podle ministra uspokojící, délka správního řízení začíná být neúnosná.

Doslova alarmující je pak v Praze, kde sídlí většina úřadů státní správy. Mediánová délka řízení je zde 615 dní, zatímco například v Hradci Králové 330 dní. Špatně je na tom ale i Brno, kde medián ukazuje délku řízení 567 dní. „Počet věcí trvale roste a správní soudnictví se rozvíjí. Když se podíváme do zahraničí tak je vidět, že se správní soudnictví u nás ještě stále plně nerozvinulo a trend bude pokračovat,“ komentoval výsledky Pelikán.
Řešením je podle něj personální posílení zejména problémových soudů, ale také omezení možnosti soudit se. NSS by podle ministra měl mít možnost odmítnout některé kasační stížnosti. „V civilním řízení je odvolání a dovolání omezeno a podobná omezení by měla být i ve správním soudnictví, správní řízení u soudu je už vlastně třetím stupněm,“ reagoval na dotaz České justice Pelikán.

Omezen by měl být i přístup ke správní žalobě jako takové. „Jsem přesvědčen o tom, že bude třeba razantnějších zásahů. Je paradoxní, že když dostanete pokutu 2000 korun za parkování, máte větší možnost opravných prostředků, než kdybyste spáchali trestný čin, například něco ukradli. Je to zbytečný luxus,“ dodal ministr. Parametry případného omezení jsou podle něj ale zatím spíše k diskuzi.

V trestní a civilní agendě se podle něj podařilo odstranit tzv. dvourychlostní justici a rozdíl v délce řízení u různých soudů se podle něj postupně stírá. „U každého soudu se dnes občan dočká podobně rychlého rozhodnutí,“ řekl Pelikán. U civilního řízení je mediánový ukazatel na prvním stupni 70, u trestního 96 dní.

Ze statistik ale vyplývá, že průměrná délka řízení se – s výjimkou občanskoprávních řízení u okresních soudů – prodloužila. Na trestní i civilní rozsudky lidé pořád nejdéle čekají u soudů v severních Čechách. Podle ministra ale můžeme být s délkou řízení spokojeni a o mnoho snížit ji už nejde. „V soudním řízení musíte dát prostor k vyjádření stranám, dát jim prostor na přípravu, a to zabere nějaký čas. To, co nás teď zajímá více, je kvalita soudních rozhodnutí, tam vidím prostor pro zlepšení,“ řekl ministr. Velký rozdíl panuje u odvolání v civilní agendě. Ministerstvo proto debatuje se soudci, jak lépe sjednocovat judikaturu.

Průměrná délka trestního řízení u okresních soudů oproti roku 2016 mírně vzrostla, a to ze 196 dní na 201. Nejrychleji vynášejí verdikty soudy spadající pod Krajský soud v Hradci Králové, nejpomaleji právě soudy v severních Čechách, následovány soudy v Plzeňském kraji. Zatímco Okresnímu soudu v Kutné Hoře zabere vyřízení trestní kauzy v průměru 33 dní, Okresnímu soudu v Chomutově trvá totéž 366 dní.

U civilních řízení u okresních soudů loni průměrná délka poklesla z 344 na 298 dní. Mezi soudními kraji a jednotlivými soudy však stále panovaly velké rozdíly. Nejrychlejší byly soudy v jižních Čechách a Středočeském kraji, nejpomalejší spadaly pod Krajský soud v Ústí nad Labem a v Brně. „Trochu se nám objevuje problém u obvodních soudů v Praze, což je dáno i tím, že jim napadla obchodní agenda, kterou dřív řešil městský soud, a ta je v Praze mimořádně složitá,“ upozornil ministr s tím, že obvodní soudy dostanou posily.

U krajských soudů se loni průměrná délka prvostupňových občanskoprávních řízení natáhla z 958 na 1107 dní, činí tedy přes tři roky. Nejpomalejšímu Krajskému soudu v Ústí nad Labem trvají civilní řízení dokonce 2411 dní, tedy více než šest let. Výrazně vzrostla také délka prvostupňových trestních řízení, a to z předloňských 396 na 480 dní. „To je jeden z údajů, který nám nedělá radost. Ukazuje to, že obhájci se učí prodlužovat a komplikovat řízení. Bude zřejmě nezbytná nějaká zásadnější změna procesních předpisů k tomu, aby se věci nemohly takto protahovat,“ uzavřel ministr.

Pelikán také komentoval účinky poslední novely insolvenčního zákona. Počet návrhů na oddlužení se podle něj vrací na úroveň před platností novely. „Strašení, že nebudou kapacity a nikdo nebude chtít návrhy sepisovat, se nenaplnilo,“ dodal, ceskajustice.cz

VÍCE SOUDKYŇ NEŽ SOUDCŮ, SOUDKYNĚ KONČÍ U NIŽŠÍCH SOUDŮ

Soudcovský talár v Česku obléká více žen než mužů. Stále však platí, že ženy mají početní převahu pouze u soudů nižších stupňů. U vrchních a nejvyšších soudů jsou pořád v menšině. Vyplývá to z loňských justičních statistik, které dnes zveřejnilo ministerstvo spravedlnosti. Nejmladší soudci soudí v severních Čechách, naopak v průměru nejstarší soudci působí v obvodu Krajského soudu v Plzni.

U okresních soudů loni působilo 67 procent žen, u krajských 56 procent. S každým vyšším stupněm soudní soustavy však podíl soudkyň klesá. Na pražském vrchním soudu činí 42 procent a na olomouckém 45, u Nejvyššího správního soudu působí 29 procent žen a u Nejvyššího soudu jen 19 procent.

„Soudnictví v současné době zřejmě stále nenabízí stejné příležitosti mužům a ženám,“ konstatovalo ministerstvo ve výroční zprávě – podobně jako před rokem. Navíc upozornilo na to, že podíl žen zvolna klesá i v krajském soudnictví. Prezidentka Soudcovské unie Daniela Zemanová k tomu už loni uvedla, že žen je málo rovněž ve vedení soudů, a to i okresních. Situaci by podle ní pomohlo vyřešit přijetí kariérního řádu, protože bez pevně daných pravidel hrají při kariérních postupech soudců roli osobní vztahy.

Statistická zpráva přináší i porovnání velikosti jednotlivých krajských soudů co do počtu soudců. Nejvíce mužů a žen v talárech – 222 – působilo k lednu loňského roku u pražského městského soudu. Nejmenším je soud českobudějovický s 55 soudci.

Co se týče věku, velmi vysoký podíl mladých soudců mezi 30 a 40 lety hlásí severočeské soudy, což může souviset s jejich personálním posilováním z posledních let o nově jmenované soudce. Nejstarší soudci v průměru pracují v obvodu plzeňského krajského soudu, kde je téměř pětina z nich ve věku mezi 61 a 70 lety. Zajímavostí je pak věkové složení u Nejvyššího správního soudu, kde jsou soudci výrazně mladší nejen než soudci Nejvyššího soudu, ale také soudů vrchních i krajských.

Ministerstvo počítá s tím, že justici posílí 40 nováčků, jejichž kandidaturu na soudce schválila vláda koncem letošního dubna. Prezident Miloš Zeman však chce s jejich jmenováním vyčkat až na nástupce končícího ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO), s nímž má napjaté vztahy. „Panu prezidentovi do hlavy nevidím, ale předpokládám, že s nástupem nového ministra nebo ministryně už tomu nebude stát nic v cestě. Věřím, že pak se to stane co nejdříve, protože justice na ty lidi opravdu už docela čeká,“ uvedl k otázce jmenování Pelikán.

CIVILNÍ ŘÍZENÍ NEJDÉLE V ÚSTÍ, TRESTNÍ V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

U Krajského soudu v Ústí nad Labem trvá civilní řízení průměrně déle než šest let, celorepublikový průměr pak přesáhl tři roky. Vyplývá to z loňských justičních statistik, které zveřejnilo ministerstvo spravedlnosti. Podle ministra Roberta Pelikána (ANO) jde o dočasnou záležitost, která souvisí s „dosuzováním“ staré a složité agendy. Větší problém ministr vidí v nárůstu délky trestního řízení, kde vykazuje nejhorší výsledky českobudějovický krajský soud.

Zatímco u okresních soudů loni průměrná délka civilních řízení poklesla, u krajských soudů se v případě prvostupňových obchodních a občanskoprávních řízení natáhla z 958 na 1107 dní. Nejpomalejšímu ústeckému krajskému soudu trvají civilní řízení dokonce 2411 dní. Naopak nejrychlejší je s 580 dny soud českobudějovický, následuje středočeský krajský soud s 595 dny.

„Tato agenda na krajských soudech prakticky dobíhá, nebo se výrazně omezuje, protože její většinu tvoří obchodní věci, které se před pár lety přesunuly na okresní soudy. Logicky, když dosuzujete starou agendu, tak tam máte stále složitější věci, které tam už nějakou dobu leží,“ uvedl k tomu při dnešním představení statistik ministr.

Podle autorů výroční zprávy lze délku řízení vysvětlit do značné míry i tím, že velká část případů bývá přerušena kvůli prohlášení úpadku či konkurzu. „Úpadek se následně řeší pět a více let a soud se v té době přerušenou věcí nijak nezabývá. Do vykazované délky řízení se však tato doba promítne,“ vysvětlil úřad.

U prvostupňových, tedy ne odvolacích, trestních řízení se loni prodloužila délka jak u okresních, tak i u krajských soudů. V okresech vzrostla jen mírně ze 196 na 201 dní, avšak u krajských soudů byl nárůst výrazný: z předloňských 396 na 480 dní. „Zdaleka nejdelší délky řízení vykazuje Krajský soud České Budějovice. Tento údaj je poměrně překvapivý, protože soudy v Jihočeském kraji obecně patří k nejrychlejším v ČR. Nejrychleji vyřizuje věci Krajský soud v Praze,“ napsal k tomu úřad.

V Budějovicích čekají obžalovaní na rozsudek v průměru 811 dní, zatímco u nejrychlejšího středočeského krajského soudu se dočkají za 287 dní. Pro zajímavost, nejdéle soudům trvá vyřídit trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných, kam spadá zneužití pravomoci. Podle ministerstva u těchto kauz často dochází k obstrukcím ze strany obhájců. Velmi dlouho se také řeší trestné činy proti majetku, například podvod, a hospodářské, třeba krácení daní. Naopak nejrychleji se vyřizují trestné činy proti životu a zdraví – vraždy či ublížení na zdraví. /r/