iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Nečesaný osvobozen, žalobkyně proti, odvolala se

„S rozsudkem nesouhlasím. Domnívám se, že rozhodnutí vrchního soudu a jeho právní názor nalézací (krajský) soud nesplnil. Využila jsem svého práva a do protokolu podala odvolání. Ve věci bude rozhodovat Vrchní soud v Praze,“ řekla novinářům Faltusová. V závěrečné řeči navrhla Nečesaného potrestat třináctiletým vězením.

„Navrhla jsem znovu uznat obžalovaného na vinu a uložit mu shodný trest, tak jak již byl předchozím senátem krajského soudu uložen. Jsem přesvědčena o tom, že provedené důkazy svědčí na vinu obžalovaného,“ dodala Faltusová. Odmítla kritiku práce kriminalistů, kterou dnes v závěrečných řečech zmiňovala obhajoba. „Jeden z odstavců rozhodnutí vrchního soudu hovoří o tom, že k žádné manipulaci s důkazy nedošlo,“ řekla.

Předseda senátu Miroslav Mjartan v odůvodnění rozsudku uvedl, že jsou-li pochybnosti o vině obžalovaného, musí soud rozhodnout podle zásady in dubio pro reo, tedy v pochybnostech ve prospěch obviněného. Podle krajského soudu zásadní důkazy, na kterých staví obžaloba, nejsou neotřesitelné. Výpověď poškozené, která Lukáše Nečesaného opakovaně před soudem označila za pachatele, je prý zpochybněna znalci, podle kterých trpěla amnézií. Zásadní výpovědí ve prospěch obžalovaného je podle soudu i výpověď svědkyně, která připustila, že se v místě činu mohla v kritickou dobu pohybovat ještě jiná osoba.

Krajský soud rozhodl stejně jako loni. Loni ovšem tento verdikt po odvolání státní zástupkyně zrušil vrchní soud. Ten jako odvolací soud dospěl k názoru, že Mjartanův senát se příliš držel právního názoru Nejvyššího soudu (NS) a měl by respektovat právní názor NS jen v otázce výše trestu či právní kvalifikace, nikoli v otázce hodnocení důkazů. Nejvyšší soud se věcí zabýval v důsledku předchozího dovolání.

Podle spisu mladík ženu napadl 21. února 2013 těsně před koncem pracovní doby. Kadeřnici opakovaně udeřil do hlavy a ukradl jí doklady a víc než 10.000 korun z tržby a peněženky, uváděla obžaloba. Vážně zraněnou ženu našel její syn, život jí zachránili lékaři hradecké nemocnice.

Původní senát krajského soudu s předsedou Jiřím Vackem poslal Nečesaného v lednu 2014 na 16 let do vězení, Vrchní soud v Praze rozhodnutí zrušil. Vacek podruhé uložil šestnáctiletý trest, vrchní soud verdikt o tři roky zmírnil. Nejvyšší soud, který o věci rozhodoval v rámci dovolání, ale rozsudky zrušil a propustil Nečesaného z vězení. Krajský soud Nečesanému následně v dubnu 2016 uložil opět 13 let, odvolací vrchní soud rozsudek potvrdil. Po dovolání v prosinci 2016 Nejvyšší soud trest Nečesanému přerušil a oznámil, že předchozí rozsudek zrušil. Počtvrté, již pod novým senátem, hradecký soud Nečesaného pro nedostatek důkazů zprostil obžaloby. Proti tomuto rozsudku se odvolala státní zástupkyně.

LIDÉ ČASTĚJI ŽÁDAJÍ O MILOST

Lidé podávají stále častěji žádosti o milost, ať už přímo pro sebe, nebo pro jiné odsouzené. Zatímco v předchozích letech se počet žádostí zaslaných ministerstvu spravedlnosti pohyboval v průměru kolem 600 ročně, loni jich bylo 747 a letos úřad očekává výrazné překročení tohoto čísla. V tiskové zprávě to dnes uvedla mluvčí ministerstva Tereza Schejbalová.

Udělení milosti je výhradní pravomocí prezidenta, Miloš Zeman však po svém nástupu do funkce pověřil vyřizováním žádostí ministra spravedlnosti. Za první čtvrtletí letošního roku ministerstvo obdrželo 353 žádostí. Příčinu nárůstu jejich počtu úřad nezná. Mluvčí však na dotaz ČTK sdělila, že na vyřizování agendy i nadále stačí čtyři zaměstnanci – i proto, že část žádostí se opakuje.

„Od roku 2013 bylo podáno celkem 3559 žádostí o milost. Avšak pouze v 15 případech šlo o situaci, kdy člověk trpěl závažnou nebo nevyléčitelnou chorobou bezprostředně ohrožující život. Tyto případy ministr spravedlnosti postoupil prezidentu republiky k rozhodnutí,“ shrnula Schejbalová.

Právě závažnou chorobou odsouzeného či trestně stíhaného omezil Zeman případy, v nichž mu úřad může žádost předložit. Všechny žádosti, které tuto podmínku nesplňují, musí ministr zamítnout. Zeman dosud udělil devět milostí, z toho pět mu postoupil ministr. U dalších čtyř se prezident rozhodl na základě jiných skutečností, které sám shledal jako oprávněné, protože pravomoc udělovat milosti z vlastního rozhodnutí mu zůstala. Žádost o milost může podat kdokoliv ve svůj prospěch i ve prospěch jiného člověka. Využít při tom může formulář z ministerského webu, v němž popíše okolnosti případu a důvody, které jej k žádosti vedou.

DŮCHODCI PLATÍ ALIMENTY PODLE PENZE

Soudní spor Jiřího Paroubka ohledně péče o jeho dceru upozornil na zajímavou skutečnost. Povinnost platit alimenty se týká i penzistů, výživné se vypočítává zejména podle výše jejich starobního důchodu. Podle advokátů oslovených iDNES.cz ale soudy mohou zohlednit i případné další příjmy seniorů nebo majetek.

Portál Duchod.cz popsal případ muže, který měl syna po padesátce, ale s přítelkyní mu vztah nevydržel. Když muž – říkejme mu třeba Daniel – nastoupil do starobního důchodu, dostával měsíčně 13 tisíc korun. I tak zvládal platit výživné 2 500 korun a k tomu ještě dávat synovi kapesné 1 500, protože si k penzi přivydělával.

Nyní je Danielovi 67 let a jeho syn stále studuje. Senior ale kvůli zdravotním komplikacím již nezvládá chodit na brigády, proto by byl rád, kdyby mohl platit méně. Jeho někdejší partnerka o tom ale nechce ani slyšet, přestože na tom není finančně špatně. Jedinou cestou, jak by se z patové situace mohl dostat, je požádat soud o snížení výživného.

Podobných případů je na internetu více. Výše výživného, případně jeho snížení záleží na rozhodnutí soudců. Většinou při stanovení výše alimentů zohledňují hlavně částku, kterou důchodce dostává od státu. Odpovídá tomu i rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 v případu rozvodu manželů Paroubkových. Soudkyně Irena Bartoníčková v polovině dubna stanovila někdejšímu premiérovi Jiřímu Paroubkovi výši výživného pro jeho dceru na 10 tisíc korun.

„Dle stávající judikatury, pokud osoba dosáhne starobního věku, je, dalo by se říct, její dobrou vůlí, zda podstupuje nějakou další výdělečnou činnost. Je jaksi limitována výší starobního důchodu a skutečností, že dosáhla toho věku. O tom byl mezi účastníky spor. Jinak by se rozhodovalo o výši výživného, pokud by byla střídavá péče,“ zdůvodnila svůj verdikt Bartoníčková. Rozhodnutí zatím není pravomocné a Paroubek se proti němu pravděpodobně odvolá. Argumentuje totiž, že od státu dostává měsíční důchod pouze 25 tisíc korun.

Kolik penzistů v Česku celkem platí výživné, státní úřady neevidují. „Míra vyživovací povinnosti je dána příjmy a posléze i majetkem povinného. V tomto případě je to v první řadě důchod. Pokud jsou tam nějaké náhodné příjmy, tak je nelze zohlednit, ale pokud by to byly ‚náhodné pravidelné příjmy‘, tedy že by to mělo nějakou relevanci, tak by se to muselo zohlednit,“ řekl iDNES.cz advokát Tomáš Sokol.

Upozornil, že děti mají právo na stejnou životní úroveň jako rodiče. „Pokud by z majetku byly výnosy, nebo pokud by rodič neměl příjem, tedy ani důchod, ale měl by rozsáhlý majetek, tak v tom případě by soud mohl dospět k závěru, že může část majetku prodat a z toho plnit vyživovací povinnost,“ konstatoval Sokol s tím, že si to dovede představit, ale byla by to velká výjimka. Soudy každopádně nemusí zkoumat majetek rodičů automaticky.

Ministerstvo spravedlnosti loni vypracovalo rozsáhlou analýzu, která se věnuje i rodičům platícím výživné, jejichž hlavním zdrojem příjmu jsou pouze dávky od státu. Resort nicméně přiznává, že v této oblasti panují nejasnosti. „Pracujeme tedy na návazném materiálu, který by měl přispět k vyjasnění a sjednocení praxe,“ uvedla mluvčí úřadu Lucie Machálková.

Soud podle advokáta Jiřího Peškeho stanovuje výši výživného na základě konkrétních skutečností a liší se to případ od případu. „Vodítkem je vždycky starobní důchod a pokud má důchodce nějaký přivýdělek, tak k tomu soud může a nemusí přihlížet,“ shrnul pro iDNES.cz Peške. Rozhodnutí soudu v případě Paroubkových uvítal. Výše výživného by podle něj měla být konstantní, a proto není dobré ji opírat o přivýdělek z brigády. Důchodce totiž může přestat pracovat ze zdravotních důvodů i z vlastní vůle, proto by podle Peškeho měl soud primárně zohlednit výši penze.

Soud podle Peškeho nemůže nikoho tlačit, aby prodával nemovitý majetek. V případě, že rodič má nižší příjmy a zároveň vlastní velkou sbírku obrazů nebo známky, tak by ale po něm mohl žádat, aby se něčeho z toho vzdal. „I v tomhle případě se samozřejmě musí zkoumat majetková situace matky. Na druhé straně, i kdyby matka byla milionářka, tak to neznamená, že by tím pádem vyživovací povinnost otce neexistovala,“ upřesnil Peške.

Soudy se při stanovení alimentů mohou opírat o doporučující tabulky udávající výši výživného v procentech čistých příjmů, nejsou ale závazné. „Zaznamenali jsme i případy, kdy byla výše vyměřeného výživného neadekvátně nízká vůči příjmům rodiče, který měl alimenty platit, zároveň však byly tyto alimenty vysoce nad běžným průměrem,“ uvedla konzultantka programu Vasevyzivne.cz Iveta Novotná.

V souvislosti s tím připomněla rozhodnutí Ústavního soudu z roku 2015: „Rodiče s nadstandardními příjmy mohou platit i nadstandardně vysoké výživné na své děti, nicméně jeho výše musí mít určité hranice. Zákonem zaručená stejná životní úroveň rodičů a dětí neznamená, že děti musí mít k dispozici stejné množství finančních prostředků jako jejich rodiče, kteří mohou v rámci realizace svého práva na výchovu rozhodnout, s kolika penězi má jejich dítě v tom kterém věku samo hospodařit.“

Novotná je ráda i za možnost valorizace výživného ve chvíli, kdy se změní životní situace jednoho z rodičů. Podle ní je lepší, aby jeden z rodičů platil méně, než aby se zadlužil nebo na dítě neplatil vůbec. Upozornila ale na nedostatečnou rychlost soudů. „V této věci chce tedy Asociace neúplných rodin co nejrychleji zajistit otevření dialogu a navrhnout cesty, jak tuto situaci změnit,“ dodala konzultantka. /r/