iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Babiš by se měl učit v Maďarsku, Polsku, Rakousku

Andrej Babiš není prozíravý a ostřílený politik, jako prezident Zeman. Teprve se učí, a navíc má špatné ministry, kteří se ministry vůbec neměli stát. Už mu nadělali plno nepříjemností a škod, jako ministr spravedlnosti Pelikán, s kterým si prý Babiš dobře rozuměl na ministerstvu financí. Jenže ministerstvo financí není ministerstvo spravedlnosti, kde je třeba rozhodovat závažná mezinárodní požadavky, smlouvy, řídit žalobce, soudce atd. A na to neměl a nemá Pelikán zkušenosti a vědomosti.

VYMĚNIT PELIKÁNA, STROPNICKÉHO

Ministr spravedlnosti Pelikán na vlastní pěst bez vědomí prezidenta Zemana a premiéra Babiše poslal do USA Nikulina. JUDr. Zdeněk Koudelka k tomu řekl: Nikulin – nebylo dobré řešení. Mezi státy platí princip vzájemnosti. To, co uděláme jiným, udělají oni nám. Proto vydání ruského občana Jevgenije Nikulina do USA či Ruska nemělo dobré řešení. Tím, že jsme Nikulina do Ruska nevydali, jsme se vystavili recipročně tomu, že ani nám nebude Rusko vydávat osoby podezřelé z trestné činnosti. V rámci vzájemnosti lze očekávat, že pokud bude náš občan zadržen v Rusku a budeme jej chtít vydat spolu s např. Burkina Faso či Íránem, bude jiné žádosti dána přednost před naší, což se nám líbit nebude.

Dalším případem je vyhoštění ambasadorů Ruska z ČR. Přitom stačilo, aby ministr zahraničí Stropnický se spojil se svými kolegy v SR, Maďarsku, Rakousku, Švýcarsku i jinde. Tam všude ambasadory Ruska nevyhostili. Navíc neuškodí, když využije konzultace s prezidentem Zemanem.

Babiš by se měl učit u ostřílených dlouholetých politiků Maďarska, jako je premiér Orbán, u politiků Polska, SR, Rakouska a mnohých jiných. Zvláště když v ČR má i neschopné poradce.

V ČEM NÁM POMŮŽE POCHVALA OD USA?

Spojené státy v neděli poděkovaly Česku za vyjádření podpory po útoku, který v noci na sobotu provedly americké, britské a francouzské síly v Sýrii. Oznámilo to české Ministerstvo zahraničí. Ministr Martin Stropnický o záležitosti v noci na neděli telefonoval s úřadujícím ministrem zahraničí USA Johnem Sullivanem. Ministr Sullivan také ocenil, že Česko má v Damašku ambasádu, která zastupuje i americké zájmy.

„Telefonicky jsem hovořil s úřadujícím ministrem zahraničí USA Johnem J. Sullivanem, který mě informoval o detailech vojenské akce. Poděkoval za vyjádření podpory a Českou republiku označil za spolehlivého spojence,“ uvedl Stropnický (ANO). Český premiér Andrej Babiš (ANO) v sobotu označil zásah v Sýrii za nevyhnutelný. Stropnický uvedl, že bylo třeba dát najevo, že použití chemických zbraní je nepřípustné. Uvedl, že Rusko zablokovalo několik rezolucí Rady bezpečnosti OSN ohledně chemických zbraní v Sýrii, a proto byl podle něj zásah legitimní i bez mandátu Rady bezpečnosti. Jiří Ovčáček v reakci na zásah uvedl, že vojenské řešení by mělo být až poslední v řadě. Zásah důrazně odmítly i KSČM a SPD.

AGRESE USA, BRITŮ A FRANCIE

Ruští zákonodárci se v neděli setkali se syrským prezidentem Bašárem Asadem. Syrský prezident podle zákonodárců označil sobotní raketový útok západních velmocí na svou zemi za agresi, ocenil však systémy protivzdušné obrany ze sovětské éry a přijal pozvání k návštěvě sibiřského regionu Chanty-Mansijsk.

Asad podle ruských agentur skupině ruských zákonodárců řekl, že údery západními raketami na jeho zemi z noci na sobotu byly aktem agrese. Citovaní zákonodárci rovněž uvedli, že Asad měl „dobrou náladu“ a ocenil sovětské systémy protivzdušné obrany, které dnes Sýrie používá při odrážení západních útoků.

Agentury také informovaly, že tématem rozhovoru nebyla dodávka ruských systémů protivzdušné obrany, Asad ale podle nich přijal pozvání na návštěvu sibiřského Chantymansijskéoho autonomního okruhu. Není ale jasné, kdy by se návštěva mohla uskutečnit. Syrská státní média označila útok za flagrantní porušení mezinárodního práva. Moskva akci spojenců odsoudila a svolala kvůli ní mimořádné zasedání Rady bezpečnosti OSN.

ROZDÍLNÉ NÁZORY EXPERTŮ

Drzé vměšování do syrských vnitřních záležitostí bez jasných důkazů, nebo oprávněný útok trestající jednání za hranicí lidskosti? Názory bezpečnostních expertů, které oslovila redakce iDNES.cz, se na situaci v Sýrii různí. Shodují se však v tom, že otevřený konflikt mezi západními spojenci a Ruskou federací nehrozí.

Neočekávají totiž ze strany Ruska žádné výrazné odvetné akce, tím spíše vojenského charakteru. Podle bývalého náčelníka generálního štábu Jiřího Šedivého se však dá očekávat, že se noční útok západních spojenců projeví zejména na domácím syrském bojišti.

„Bašár Asad, ale současně i Rusové, teď budou zřejmě postupovat mnohem radikálněji v boji proti povstalcům v Sýrii, kde bude asi použito mnohem hrubší síly než dřív,“ myslí si. S takovým hodnocením souhlasí i Jiří Soukup, bezpečnostní poradce, který dříve pracoval v Belgii pro speciální služby Severoatlantické aliance.

„Rusko i Írán mohou zintenzivnit tlak na povstalecké skupiny sekulárnějšího ražení. Jiná varianta, jak by mohli ještě zintenzivnit nějaký tlak, mě totiž nenapadá. Vojenské kroky proti spojencům určitě nepřijdou,“ potvrzuje. Žádná ze zúčastněných stran totiž podle něj nemá zájem na plném obnovení studené války. Tomu prý nasvědčuje i fakt, že se spojenci úpěnlivě snažili vyhnout ruským vojenským cílům v Sýrii.

OCHLAZENÍ VZTAHŮ MEZI RUSKEM A NATO

Oslovení experti si nicméně myslí, že dojde k dalšímu ochlazení vztahů mezi Ruskem a státy NATO. Někteří však polemizují nad tím, jestli je ještě vůbec co ochlazovat. „Nemyslím, že by šlo o nějaký velký zvrat. Ty vztahy jsou napjaté v zásadě už od ruské invaze do Gruzie a zejména pak od invaze na Ukrajinu. Tehdy to začalo a od té doby to už jen pokračuje,“ říká Tomáš Pojar, prorektor vysoké školy CEVRO Institut a bývalý diplomat na Blízkém východě.

„Spojenecký úder na syrské instalace byl natolik korektní a plochý, že Ruské federaci a vlastně ani Sýrii nevznikla žádná významná škoda. Takže vyjma politických proklamací a napínání svalů v médiích a na sociálních sítích se nic dramatického mezi Východem a Západem nestalo,“ dodává k tomu Josef Kraus z Centra bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity obrany v Brně.

Podle Soukupa a Šedivého navíc Rusové zaměří případnou diplomatickou odvetu zejména na evropské země, které se k USA při útoku připojily. Už jen proto, že si Rusko jako cíl vždy vybírá raději slabšího protivníka nežli toho silného. „Takže nad Amerikou přimhouří oči, ale pomsta bude směřovat na Británii a Francii,“ říká Soukup.

Na dotaz, proč tyto státy dobrovolně podstoupily takové nebezpečí, odpověděl, že se snaží hlasitě přihlásit k transatlantickému spojenectví, o němž se často mluví jako o oslabeném, či dokonce jako o neexistujícím. „Tímto ukázali, že je plně funkční a že se dá ve velmi krátké době uvést do pohybu,“ dodává Soukup.

ÚTOK AKT ZASTRAŠENÍ?

Pokud jde o další využívání chemických zbraní v syrském konfliktu, spojenecký útok může mít jistý úspěch, shodují se Pojar, Šedivý i Soukup. „Ani ne však proto, že spojenci zasáhli syrské skladovací a výrobní prostory. Chemické zbraně si ostatně není tak složité znovu opatřit. Větší roli bude hrát ten akt zastrašení,“ říká Soukup.

Podle Pojara však taková situace nevydrží dlouho. „Dočasně to vliv mít může, stejně tak jako po minulém útoku v roce 2017, kdy Sýrie ustoupila od používání chemických zbraní. Chvíli si to tamní režim pamatovat bude, pak se ale vrátí do starých kolejí,“ myslí si Pojar.

Šedivý si dokonce myslí, že by v tomto smyslu paradoxně mohlo větší roli sehrát Rusko. „Věřím, že i Rusko teď pochopí, že mezinárodní společenství nemůže takové incidenty tolerovat a vytvoří tlak na Bašára Asada. Je to však složité. Nikdo pořádně neví, kdo vlastně chemický útok provedl, a zda to byli skutečně lidé přímo pod kontrolou a vedením Bašára Asada. Že je za to ale odpovědný někdo z jeho režimu, to je zřejmé,“ dodal bývalý náměstek generálního štábu.

I Asad by podle něj teď mohl konečně pochopit, že v chemických zbraních se nenachází řešení. „Nemají ostatně ve své podstatě žádný velký vojenský význam, mají význam spíš morální. Asad chce samozřejmě využít všech dostupných prostředků, ale tohle už je skutečně za hranicí lidskosti. A možná, že si to teď uvědomí,“ dodává Šedivý.

ÚTOK V ROZPORU S MEZINÁRODNÍM PRÁVEM

S názory výše uvedených odborníků se však značně rozchází Jan Schneider, bezpečnostní expert a bývalý analytik Bezpečnostní informační služby. „Američané tvrdí, že jde o odvetu. Odvetu za co? Sýrie je nenapadla a existence chemického útoku nebyla prokázána. Od toho jsou tady arbitrážní instituce, jako je OSN, které mají takové spory rozhodovat. Ty však USA záměrně obchází a mezinárodní právo dostává na frak,“ uvedl Schneider.

KRITIKA STROPNICKÉHO

Pustil se také do kritiky českého ministra zahraničí Martina Stropnického za to, že ve svém projevu současně požadoval prošetření užití chemických zbraní a schvaloval útok spojenců. „To je naprosto schizofrenní prohlášení. Stropnický uvedl, že považuje útok spojenců za důvodný přesto, že nemá legitimitu rozhodnutí OSN. Tedy vědomě volí jinou cestu než cestu mezinárodního práva. A to je pro naši zemi naprosto škodlivé,“ řekl Schneider.

Úspěchem Amerikou vedeného útoku si není jistý ani Kraus. „Z vojenského hlediska nebylo dosaženo žádného významného úspěchu, politicky nebyl na syrský režim vzhledem k jeho podpoře ze strany Ruska vyvinut žádný významný nátlak přinášející jakékoli ústupky, ale především není doposud jasné, zda, jaké a kdo chemické zbraně na syrském území vůbec použil. Vytvářet tlak jen na jednoho aktéra bez jasných důkazů nemůže mít žádaný efekt,“ myslí si.

Názory na to, jaké okolnosti provázely použití chemických zbraní v Sýrii, se také liší. Podle Pojara mohlo jít o podcenění situace ze strany Asada. „Syrský režim si zřejmě myslel, že hrozba ze strany USA už není aktuální, protože Donald Trump ohlásil brzké stažení vojsk, a tak Asad přikročil k takovým krokům, aby co nejrychleji zlikvidoval a zastrašil odpůrce na domácí půdě,“ říká.

VINÍCI NEBYLI IDENTIFIKOVÁNI

Podle Krause ale není v zájmu prezidenta Asada chemické zbraně používat, navíc v konfliktu, který již prakticky vyhrál. „Takže tady chybí to důležité – motiv pro takovýto čin. To je tím hlavním důvodem pochybností ohledně toho, zda k chemickému útoku skutečně došlo a kdo je za něj odpovědný. Je otázkou, jestli se toto kdy vůbec spolehlivě dozvíme, zvlášť když v minulosti při podobných útocích nebyli viníci prokazatelně identifikováni,“ říká Kraus.

Potřebu důkladněji prošetřit incident v Dúmě zmínil i Šedivý, ale zdůraznil, že syrský prezident je nevyzpytatelnou osobou. „Kdyby byl Asad skutečně rozumný, alespoň v určitých mezích, tak by chemické zbraně nepoužil. Nikdo ale do hlavy Asadovi nevidíme a v některých směrech se často chová velmi zvláštně,“ říká bývalý náměstek generálního štábu.

ZPRAVODAJCI LHALI V IRÁKU A LŽOU I NYNÍ

Naproti tomu Schneider dokonce považuje tvrzení západních zpravodajských služeb o syrské odpovědnosti za chemické útoky za lživá. „Identická vyjádření předcházela i agresi do Iráku a pak se ukázalo, že to nebyla pravda. Informace zpravodajských služeb mohou sloužit pro orientaci politiků, ale nikoliv jako důkazy, protože jednoduše nejsou ověřitelné. Zpravodajci prostě řeknou, že pochází z tajného zdroje a že je nemohou zveřejnit,“ říká Schneider.

Asad by podle něj k chemickým útokům nepřistoupil, protože by to znamenalo další připoutání amerických sil v Sýrii, což si prý jistě nepřeje. Schneider dokonce naznačil, že by za celou událost mohly být odpovědné americké politické rozpory na domácí scéně.

„Strategie USA je naprosto schizofrenní. Donald Trump ohlásí, že má v úmyslu se ze Sýrie stáhnout, aby tam nezabředl, a najednou se stane chemický útok, který vede k prodloužení pobytu amerických vojsk, která tam jsou na rozdíl od těch ruských v rozporu s mezinárodním právem,“ přednesl Schneider odvážnou teorii, podle níž by za vyhrocením celé situace mohli stát Trumpovi odpůrci v USA.

ÚTOK JEN ZÁMINKA PRO ZÁPAS RUSKA S USA

Soukup si nicméně myslí, že je klidně možné, aby za útokem stál skutečně Asad, který se jednoduše přepočítal v odhodlání USA takový čin potrestat. Ať už je však za užití chemických zbraní odpovědný kdokoliv, slouží podle něj v konečném důsledku takřka všem stranám konfliktu jen jako pouhá záminka.

„Reálně jde o souboj jedné velké velmoci a jedné bývalé velmoci, která se snaží do velmocenské pozice znovu dostat. Strategií Ameriky je v tomto souboji poškozovat spojence Ruska, ať už to byla Libye, Irák či Sýrie. Jde o to nesáhnout přímo na Rusko, ale poškodit ekonomicky i vojensky jeho spojence,“ myslí si Soukup.

Na dotaz, zda již začala druhá studená válka, uvedl, že je možné tomu tak říkat, ale dodal, že už to nikdy nebude dřívější ideologický střet dvou uzavřených světů. Zejména kvůli úpadku Ruské federace. „Idea komunismu byla v 60. letech ve světě velmi populární. Dnes už ale Rusko nemá co nabídnout. Když se podíváme na geopolitickou mapu světa, vidíme, že ruských spojenců už na ní zůstalo jen velmi málo,“ dodal Soukup.

Podle Šedivého je nezbytné zajistit, aby mělo mezinárodní společenství zpravodajskou kontrolu nad syrským bojištěm a mělo jistotu, že ví, co se na něm skutečně odehrává. „Bezesporu se tam pohybují vojáci speciálních sil. Američané se tím netají a Britové je tam také mají. Určitá kontrola tam tak existuje, ale ne mezinárodní organizace,“ říká Šedivý.

Přiznává, že by šlo o riskantní misi. V oblastech, které jsou ohroženy chemickými útoky, je však podle něj nezbytná přítomnost mezinárodních pozorovatelů, kteří by podávali objektivní informace. „Byť s velkým rizikem, že může dojít k jejich zranění, či úmrtí,“ dodal Šedivý. /r/