iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Kriminalista Stropnický vyšetří určitě smrt Masaryka?

Po zhroucení demokracie v Československu se chtěl Jan Masaryk usadit v Londýně a začít nový život. Namísto toho jej stihla osudná smrt. O tom, že Masaryk sebevraždu nespáchal, je přesvědčen také ministr zahraničí Martin Stropnický. „Já si myslím, že to sám neudělal. Ale nemůžu to dokázat,“ řekl Stropnický v pátek při pietním aktu u Masarykovy busty a pamětní desky v Černínském paláci.

Slíbil, že požádá ruskou stranu o zpřístupnění archivních materiálů, které by mohly vnést světlo do okolností Masarykovy smrti. „Já si myslím, že se to dá vyšetřit pouze tehdy, pokud dostaneme z ruské strany ty materiály, které jsou utajené,“ řekl Stropnický. „Určitě o tom budu mluvit s ruským velvyslancem, požádám ho, uvidíme. Nebudu první, kdo ho žádá, zatím to nebylo úspěšné,“ upozornil šéf diplomacie.

Stropnický je kriminalista, často se ukazuje na obrazovkách a šetří vraždy a další násilné trestné činy. Určitě se mu podaří vyjasnit i smrt Jana Masaryka, když se to jiným za 70 let nepodařilo. A třeba vyjasní nejen smrt Masaryka. Už dnes by měli policisté Stropnickému přidělit další trestné činy, aby na nich mohl pracovat.

Příběh Masarykova života i smrti zpracoval nedávno režisér Julius Ševčík v „hollywoodsky“ dramatickém filmu, kde zachytil kontroverznější stránky povahy velké osobnosti. Film vloni získal rekordních 12 ocenění Český lev.

V sobotu uplynulo přesně 70 let od smrti oblíbeného československého politika Jana Masaryka. Zemřel pravděpodobně po pádu z okna. Jeho smrt však dodnes nedokázaly objasnit desítky odborníků. S novou hypotézou přišla badatelka Václava Jandečková, případ tak bude možná znovu otevřen k prošetření.

Masarykovi blízcí hájili názor, že diplomat spáchal sebevraždu. Údajně měl sklon k depresím. Žádný dopis na rozloučenou se ale nenašel. Vyšetřování jeho smrti se několikrát znovu otvíralo, naposledy roku 2016. Impulzem byly nové informace z knihy Kauza Jan Masaryk od badatelky Václavy Jandečkové.

„Jan Masaryk nespáchal sebevraždu, ale byl vyhozen z okna dvěma muži, Janem Bydžovským a Františkem Fryčem. Oba pracovali na ministerstvu zahraničí,“ tvrdí Jandečková. Vychází přitom z výpovědí Bydžovského, který byl zatčen za špionáž. „Je to ale pouze jen má hypotéza,“ dodala.

„Bydžovský se několikrát spontánně přiznal, že u vraždy byl a do detailů ji popsal. Jeho odpovědi je ale potřeba prověřit forenzním psychologem,“ upozorňuje badatelka. Informace Jandečková našla v archivu bezpečnostních složek. „Na jejich základě policie případ znovu otevřela. Další pokračování ve vyšetřování bylo na dozorujícím městském státním zastupitelství v Praze, to ho ale zamítlo,“ poukázala.

I přes odmítnutí na případu stále s dalšími odborníky pracuje. „Společně jsme připravili podklady, které mají podle nás velkou šanci na to, aby byl případ znovu otevřen,“ řekla s nadějí Jandečková.

Spisovatelka je 99 procent přesvědčená, že šlo o vraždu. „To jedno zbývající procento je Masarykova složitá osobnost. Sama si ale nemyslím, že by byl schopný spáchat tak demonstrativní sebevraždu jen v pyžamu, na kterém měl navíc utržené knoflíky,“ vysvětlila své tvrzení. Ostatní historici, kteří se případem zabývali, ale její přesvědčení do takové míry nesdílí.

Do Černínského paláce se v pátek po 70 letech vrátila Helena Šlaisová. Sedmadevadesátiletá lékařka tu byla v den, kdy tu zemřel Jan Masaryk. Do Masarykova bytu tehdy mohla mladá medička nahlédnout díky známosti svého manžela s Masarykovým tajemníkem Antonínem Sumem. Pamětnice Helena Šlaisová, která 10. března 1948 viděla v Černínském paláci mrtvé tělo Jana Masaryka

Je přesvědčena, že Jan Masaryk byl zavražděn. „To, co jsme viděli, nás o tom přesvědčilo,“ říká pamětnice. „Zarazila mě čerstvá díra ve zdi. Říká se, že ten vytržený kus svíral Jan Masaryk v ruce dole na nádvoří,“ vzpomíná. Tělo mrtvého ministra zahraničí už bylo oblečené a leželo zakryté na lehátku vprostřed jedné z místností. „Bylo vidět, že v bytě se narychlo uklízelo,“ vzpomíná na události staré sedmdesát let Šlaisová. Mrtvý ministr byl už převlečený z pyžama, ve kterém zemřel, do obleku a i na rozbitých nohou měl obuté boty.

Jan Masaryk se narodil 14. září 1886, byl nekonvenčním diplomatem a politikem. Mezi lidmi byl populární pro své pochopení, šarm a vtip. Anglicky uměl stejně dobře jako česky a po nezdárném mládí, kdy škole moc na chuť nepřišel, se nakonec stal ministrem zahraničí. Jeho citově laděné projevy, vysílané z Londýna v období druhé světové války, pomáhaly udržovat naději.

Sebevražda (vražda) Jana Masaryka nebyla dodnes objasněna, existuje několik teorií, počínaje sebevraždou a konče vraždou. Nedávno uvedený film v ČT Jan Masaryk nám možná přiblížila a nebo naopak úplně změnila náhled na rozporuplnou postavu poválečného ministra zahraničí Jana Masaryka.

Jako autor řady knih o soudobých i starších dějinách se zájmem sleduji, jak se vyvíjí bádání kolem významných událostí a osobností nedávných českých dějin, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Vladimír Čermák.

Nedávno jsem četl mimořádně zajímavou publikaci od Václavy Jandečkové „Kauza Jan Masaryk- nový pohled“ s podtitulem „Doznání k vraždě a tajný přešetřovací proces StB z let 1950-1951“. Autorka je – to by nemělo s ohledem na výše uvedené informace překvapovat - absolventkou VŠE. Ač relativně mladá, má za sebou díky spolupráci s Nakladatelstvím Českého lesa v Domažlicích i dvě jiné knihy týkající se poválečného dění v českém pohraničí v okolí Kdyně, odkud pochází a kde dosud žije.

V jedné z nich („Kámen“) týkající se smutně proslavené akce StB související s vytvořením pasti na uprchlíky z poúnorového Československa v podobě falešné služebny US-army, dále pokračuje. Rozpracovává toto téma, takže se již netýká jen té všerubské služebny, ale i celé řady dalších, které StB v blízkosti hranic s Německem rozmístila.

O knize Kauza Jana Masaryka již v českých médiích byla veřejnost už stručně informována, ale – aspoň podle mého názoru - dost povrchně. Ten, koho problematika Února zajímá, si jen povzdechne: škoda že zdejší profi-historici nedokáží něco podobného vyprodukovat a zabývat se s tím spojenými projekty! Kniha totiž otevřela zcela nový pohled na to, co se u nás kolem Února dělo. Případ Jana Masaryka už byl mnohokrát předmětem různého vyšetřování. Byly dokonce rozpracovány různé scénáře toho, co se smrtí této podivné postavy nejen poválečných, ale i předválečných a válečných českých a československých dějin souviselo. Ing. Jandečková řadu z nich ve své knize zmiňuje, ale těžiště nové knihy je jinde. Jde o zcela nový pohled, který se zdá nám, kteří se zmíněnou kauzou z různých důvodů již zabývali, neuvěřitelný.

Možností, jak interpretovat to, co se skutečně stalo, je ovšem více. Autorka to sama připouští. Přiznání se ing. Bydžovského, bývalého šifranta MZV a podezřelého ze spolupráce s IS k vraždě , vyrazilo v r. 1950 dech také vyšetřovatelům StB a zdejším sovětským poradcům. To, že nakonec byl celý případ smeten ze stolu a nahrazen výkladem smrti Jana Masaryka jako sebevraždy, bylo pravděpodobně i výsledkem zmatku, který zavládl v jejich myslích v době, kdy se předmětem jejich hlavního zájmu stal Rudolf Slánský, do té doby ještě druhý muž v KSČ, který byl označován dokonce za jejího generálního tajemníka.

Nejspíše si Sověti ověřili přes své zdroje v IS (Philby a spol. tehdy pro ně ještě pracovali), že nikdo v ústředí této špionážní organizace o příkazu k zavraždění Jana Masaryka (nebo spíše jeho popravě) nic nevěděl. Těžko to mohli z řady důvodů inscenovat Sověti sami. Pro ně byl Jan Masaryk oním pověstným užitečným idiotem toužícím se jim zavděčit výměnou za možnost, že by si jako nový prezident ČSR po odstoupení Edvarda Beneše z funkce konečně vyléčil svůj starý a hluboký fátrkomplex.

Výkladů kolem pozadí Masarykovy vraždy je možných více, ale každý z těch novinářů, kteří příště budou chtít znovu tento případ oprášit a vytáhnout na světlo boží se už bude muset nějak srovnat s fakty, které V. Jandečková předložila k úvaze.
Bude zjevně potřeba mnoho dalších šetření, včetně těch, které se budou zabývat existencí těch starších výkladů smrti Jana Masaryka. Představa , že to třeba bude ÚSTR , jehož oddělení výzkumu je dnes vedeno lidmi, kteří k tomu postrádají elementární kvalifikaci, by bylo hodně naivní. Jsem si také jist, že občas se vyskytující tvrzení o tom, že za jeho smrtí byla nějaká aktivita tehdejší NKVD či dokonce Stalinův zájem, je zjevný nesmysl.

Naši pseudohistorici podporující propagandistické cíle spojené s vytvářením nových a nových mýtů o nedávných českých dějinách, s tím budou mít určitě problémy. Ostatně stejně jako s jinými mýty, včetně smrti Edvarda Beneše v září 1948, pozadí Operace Dunaj v Srpnu 1968 anebo množiny nových mýtů těch, které se již nashromáždily kolem Listopadu 1989. Např. o rozhodující roli disentu v tomto období, o Zdeňku Mlynářovi a Michailu Gorbačovovi atd. I proto je dobré si knihu Jandečkové nejen přečíst, ale hlavně přemýšlet o tom, co čtenářům i badatelům tímto způsobem takto předložila, uvedly první zprávy. /r/