iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Důvod být spokojeni s činností státního zastupitelství?

V poslední době sílí kritika činnosti a fungování veřejné žaloby. V řadách odborné veřejnosti, zejména obhájců v trestních věcech, veřejnosti dotčené aktivitou orgánů činných v trestním řízení, ale i v řadách představitelů zákonodárné moci či moci výkonné sílí názor vyjádřený při různých příležitostech, že veřejní žalobci nekonají tak, jak by měli a jak jim ukládá zákon, a soustava státního zastupitelství neplní svoji roli na potřebné úrovni.

Obhájci nejčastěji upozorňují na zvyšující se počet nedůvodně vedených trestních řízení, jejich kvalitu, míru a adekvátnost zásahů do základních práv a svobod občanů, vysoký počet nařízených odposlechů, délku některých řízení, ale i stále vyšší počet nařízených prohlídek prostor advokátních kanceláří, to vše bez relevantního odrazu ve výsledcích konkrétních řízení a za současného rozmělňování a omezování garancí spravedlivého a fair procesu. Výkonná moc ústy premiéra hovoří o možnostech „koupit“ si výsledek trestního řízení a představitelé komunální politiky a vrcholných zákonodárců hovoří o bezdůvodné kriminalizaci rozhodování samosprávy a nedůvodných zásazích orgánů činných v trestním řízení do sféry bytostně politické.

Kritika činnosti veřejných žalobců sílí a nezdá se, ze by bylo možné kritické hlasy oslyšet, jak se tomu stalo zvykem, a bagatelizovat tvrzeními, že jde ze strany kritiků o účelová tvrzení, zabarvená jejich zájmy, o součást obhajoby či jen nepodložená politická prohlášení.

Za pozornost rozhodně stojí reakce vrcholných představitelů soustavy státního zastupitelství. Jak vyplývá z rozhovorů poskytnutých nejvyšším státním zástupcem médiím, zaměřuje se zejména na interpretaci toho, jak by měla veřejnost kritické názory a hlasy vnímat.

Velmi špatným signálem je skutečnost, že se v těchto reakcích prakticky neobjevuje snaha ani o elementární reflexi či sebereflexi. K té přitom existuje dostatek důvodů a spočívá primárně v nastavení fungování Nejvyššího státního zastupitelství jako vrcholného článku soustavy státního zastupitelství, které se v posledních letech odchyluje od zákonné úpravy fungování veřejné žaloby a je interpretováno a posilováno způsobem, který v některých aspektech popírá smysl tohoto článku soustavy.

Pes je zakopán v tom, nakolik Nejvyšší státní zastupitelství plní svoji roli sjednocující, metodickou, ale též roli dohledového státního zastupitelství nad činností vrchních státních zastupitelství a zda ještě vůbec bere v potaz úpravu dohledu nad dohledem, která umožňuje moderovat průběh řízení i na krajských stupních soustavy.

Tónem shora se v soustavě státního zastupitelství stalo faktické omezování výkonu dohledu nad činností podřízených státních zastupitelství. Mantrou tohoto postupu je údajná snaha o posílení „nezávislosti“ dozorových státních zástupců v konkrétních trestních věcech. Reaguje se tak na hlasy právě nižších stupňů, kterým logicky není příjemné, pokud je do jejich aktivity vstupováno „shora“. Pro vyšší stupně soustavy je to také nepochybně pohodlnější a prosté rizik či odpovědnosti za další průběh řízení. Ovšem je takový alibismus skutečně ve veřejném zájmu? Přispívá takový postup ke zkvalitnění postupu veřejných žalobců?

Pokud jde o metodickou a výkladovou činnost Nejvyššího státního zastupitelství, stop po jejich vyjádření nalezneme v posledních letech pomálu, nebojím se říci, že prakticky vymizely. Zářným příkladem je zejména absence analýzy a adekvátních výstupů právě k trestním věcem vedeným proti představitelům samospráv, zákonodárců, a tedy oblastí velmi citlivých, nicméně důležitých pro chod státu a fungování společnosti. Obdobným případem je metodický návod týkající se trestní odpovědnosti právnických osob, který je povšechný, nepřihlíží dokonce ani k zahraničním zkušenostem, ISO standardům či poznatků praxe. Případ trestní odpovědnosti právnických osob je o to smutnější v situaci, kdy se představitelé státního zastupitelství účastní různých Compliance konferencí, kde se mohou seznámit s řadou poznatků a kde je jim opakovaně nabízena podaná ruka představiteli soukromého sektoru. Podle mých poznatků a zkušenosti bez jakéhokoliv efektu.

Zaznívají hlasy o posílení odpovědnosti veřejných žalobců za jejich rozhodovací činnost a, dle mého názoru, je toto právě důsledek neochoty veřejné žaloby k diskusi a neochota naslouchat expertům mimo soustavu státního zastupitelství. Ze slonovinové věže Nejvyššího státního zastupitelství zaznívají pouze slova o ohrožení nezávislosti či nestrannosti soustavy veřejných žalobců s odkazem na to, že je soustava schopná zasáhnout i do vlastních řad. To je ovšem zoufale málo a zdá se, že si to Pavel Zeman neuvědomuje. Ke škodě své, ale především ke škodě naší veřejnosti. JUDr.Stanislav Mečl, ceskajustice.cz

VNITRO CHCE ZMĚNIT ZÁKON O SVOBODNÉM PŘÍSTUPU K INFORMACÍM

Ministerstvo vnitra hodlá v roce 2018 předložit vládě České republiky návrh komplexnější legislativní změny zákona o svobodném přístupu k informacím. Nová opatření by měla bránit šikanózním dotazům a obstrukčním postupům ze strany institucí. Povinné subjekty by nově měly možnost požadovat zálohu na úhradu nákladů. Návrh by také podle mluvčí ministerstva vnitra Hany Malé měl zohlednit aktuální závěry judikatury v oblasti práva na informace.

Mnoho nejen justičních institucí si stěžuje, že zákon o svobodném přístupu k informacím často přerůstá přes hlavu a nesmyslně zahlcuje jejich činnost. Někteří občané dokonce na zákonu i vydělávají. V Poslanecké sněmovně to při interpelacích potvrdil i ministr vnitra Lubomír Metnar. Poslankyně Věra Kovářová (STAN) se ho na změnu zákona tázala v souvislosti s žádostmi o informace občana R.M. „Jedním příkladem jsou žádosti fyzické osoby pana Miky, který si na postupu podle tohoto zákona založil svoje podnikání. Rozesílá menším obcím žádosti o poskytnutí informací, které se vztahují např. k číslům účtů obce apod. V případech, kdy mu obce informace poskytne jen částečně nebo ne podle jeho představ, podává stížnost, která je postoupena příslušnému krajskému úřadu. Krajské úřady často rozhodují v neprospěch obce. Pan Mika obratem začne požadovat náhradu za nemajetkovou újmu, která mu byla způsobena předchozím postupem obce. Jsou známy případy, kdy některá velmi malá obec raději ihned zaplatí – a tyto částky se pohybují od 4 do 9 tisíc korun,“ uvedla Kovářová. Ve veřejném zájmu podle ní není omezit právo na informace, ale zamezit jeho zneužívání. „Ministerstvu vnitra je z jeho metodické a rozhodovací činnosti samozřejmě známo, že tento zákon je v mnoha případech nadužíván a – nebál bych se toho slova – zneužíván některými žadateli o informace. Povinné subjekty, a týká se to i malých obcí, mohou být zahlcovány velkým množstvím žádostí o informace, příp. velkým množstvím poptávaných informací,“ uvedl ministr s tím, že případ občana R.M. zná a že jeho resort připravuje změny zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím.

Ústavní soud ve svém nálezu nedávno judikoval, že právo na informace ve veřejném zájmu není absolutní. Soudci odmítli zrušit ustanovení zákona 106/1999 Sb. odstavec 8b, protože umožňuje „ústavně konformní výklad“. „ÚS konstatuje, že poskytování informací o odměnách za práci není obecně protiústavní, nicméně případný zásah do základních práv dotčených osob je nutno posuzovat podle okolností každého jednotlivého případu,“ uvedl soudce zpravodaj Jan Musil.
Z dřívějších rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS) přitom plynulo, že informace o platech ve veřejné sféře se mají žadatelům poskytovat až na malé výjimky prakticky vždy.

--------------------------------------------------------------------------------

Zákon o svobodném přístupu k informacím patří do práva soukromého a zabývá se pravidly pro poskytování informací. První a jediná část tohoto zákona (§1 až §19) definuje povinnost poskytovat informace, poskytování a zveřejňování informací, povinnost odkázat na zveřejněnou informaci, ochranu utajovaných informací, ochranu obchodního tajemství, ochranu důvěrnosti majetkových poměrů, podmínky omezení práva na informace, žádost o poskytnutí informací, Postup při podávání a vyřizování písemných žádostí o poskytnutí informace, rozhodnutí o odmítnutí žádosti, odvolání, stížnost na postup, hrazení nákladů a výroční zprávu.

--------------------------------------------------------------------------------

Otázka legislativního zakotvení odmítnutí žádosti o poskytnutí informace z důvodu zneužití práva, jako jedna z oblastí chystaného návrhu, je podle resortu v zásadě legislativním rozpracováním závěrů judikatury správních soudů, které možnost odmítnutí žádosti z tohoto důvodu dovozují již nyní i bez explicitního zákonného zakotvení. „V rámci připomínkového řízení všechny zainteresované subjekty včetně organizací zastupujících obce budou mít možnost se podrobně vyjádřit,“ uvedl Metnar. Ministerstvo vnitra podle něj soustavně poskytuje povinným subjektům metodickou pomoc azodpovídá velké množství individuálních dotazů jak mailem, tak telefonicky. Pravidelně se účastní setkání se starosty, seminářů s úředníky obcí a krajů.

Už nyní může subjekt za vyřízení náročnější žádosti vyžadovat uhrazení nákladů. Někteří žadatelé ale například soud zahltí velkým množstvím jednodušších žádostí. Pracovníci soudů si také stěžují na krátké lhůty, které dává zákon pro vyřízení a další procesní úkony. Už bezprostředně poté, co žádost přijde, je nutné ji pročíst a vyhodnotit, neboť je jen sedmidenní lhůta pro to, aby soud vyzval žadatele k upřesnění otázky, pokud jí není zcela rozumět anebo je podle formulována zbytečně obsáhle, (epa), ceskajustice.cz

VÁLKOVÁ: ANO CHCE ÚSTAVNÍ ZMĚNY

Hnutí ANO má velký zájem na tom, aby prošly některé ústavní změny, řekla novinářům poslankyně Helena Válková (ANO). Nezáleží podle ní na tom, s kým na nich bude spolupracovat, uvedla po dnešní schůzce s předsedou hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomiem Okamurou. Z návrhů SPD má podle ní i v rámci ANO kladnou odezvu například přímá volba starostů a hejtmanů. Pokud by klub ANO ve Sněmovně nechtěl se změnou čekat na vládní předlohu, mohlo by se vycházet z návrhu SPD, který dostal v lednu neutrální stanovisko vlády.

SPD si od ústavní novely o slibuje mimo jiné větší odpovědnost přímo volených starostů a hejtmanů ke spravovanému majetku. „Za ANO můžu říci, že se setkáváme s kladným zájmem, podporou a odezvou i u našich poslanců, že je to změna účelná a dobrá,“ uvedla. Pokud s tím bude příští týden souhlasit klub ANO, mohla by Sněmovna při hledání kompromisů vyjít z návrhu SPD a nečekat, než by s obdobným návrhem přišlo ministerstvo vnitra, dodala.

Přímá volba starostů a hejtmanů by podle Okamury měla zajistit, že zvolené strany neobejdou vítěze voleb při sestavování městských nebo krajských rad. „Je to posílení demokracie, posílení vůle občanů,“ řekl Okamura. Podle něj návrh současně směřuje i k odvolatelnosti politiků.

Neshoda panuje mezi SPD a ANO v otázce novely trestního zákoníku, s kterou přišla SPD. Podle ní by byla trestná i podpora a propagace ideologie, která potlačuje práva a svobody nebo hlásá nenávist, nejen podpora a propagace takového hnutí. Také tato předloha má neutrální stanovisko menšinového kabinetu Andreje Babiše (ANO). Podle Válkové trestní předpisy není nutné měnit, Okamura kvůli konkrétním případům nesouhlasí.

Hnutí ANO a SPD, doplněná ještě o KSČM a Piráty, už tento týden jednala o zavedení obecného referenda. Subjekty se shodly na tom, že plebiscit by měl být závazný. Rozdíly zůstávají v názorech na to, jaký počet občanů by měl dostat možnost hlasování vyvolat a čeho všeho by se mohlo týkat. Válková dnes zopakovala, že ANO nechce připustit hlasování mimo jiné o vystoupení z Evropské unie. /r/