iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Prezident Francie Macron do Číny, jednání s prezidentem

"Musíme být… suverénnější, sjednocenější a demokratičtější Evropou. Jsem hluboce přesvědčen, že Evropa se může stát ekonomickou, sociální, vědeckou a k životnímu prostředí ohleduplnou mocností, schopnou čelit jak Číně, tak i Spojeným státům americkým," uvedl v projevu Macron. "Doufáme, že tato návštěva pomůže k růstu vzájemné politické důvěry a strategické komunikace mezi oběma stranami," uvedl k plánované návštěvě francouzského prezidenta mluvčí čínského ministerstva zahraničí Geng Shuang.

Francouzský prezident Emmanuel Macron zahájí 8. ledna třídenní návštěvu Číny, během níž se setká se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem. Jde o první návštěvu evropského státníka od říjnového 19. sjezdu čínské komunistické strany. Informuje o tom agentura AFP. Zpráva o cestě do Číny přišla krátce po Macronově novoročním projevu, v němž čtyřicetiletý francouzský prezident vyzval svou zem i celou Evropu, aby se vrátila ke své bývalé slávě.

HVĚZDA ITALSKÉ POLITIKY

Pro jedny je mužem, kterému se podařilo vyřešit migrační vlnu z Afriky, pro jiné bezskrupulózním politikem odpovědným za otřesné podmínky v libyjských lágrech pro migranty. Jedno je však jisté: italský ministr vnitra Marco Minniti je díky své „pouštní diplomacii“ nejpopulárnějším italským politikem, píše web Politico.

Marco Minniti si po roce ve funkci ministra vnitra může připsat velký úspěch: podařilo se mu významně snížit počet migrantů připlouvajících přes Středozemní moře. Zatímco v roce 2016 jich podle údajů ministerstva vnitra do Itálie dorazilo 181 436, loni to bylo o třetinu méně.

Minniti loni s mezinárodně uznávanou vládou v Tripolisu podepsal memorandum o boji proti pašerákům lidí a pomohl obnovit činnost libyjské pobřežní stráže, které Řím dodal čtyři plavidla. Zprostředkoval mír mezi saharskými kmeny a dohodl se s nimi na ostraze jižní hranice, přes kterou v minulých letech mířily tisíce migrantů ze subsaharské Afriky.

Srovnání počtů migrantů, kteří připluli na území Itálie v letech 2016 (modrá) a 2017 (červená). Zlom je patrný v letošním červenci, kdy Řím uzavřel kontroverzní dohodu s libyjskými milicemi a starosty přístavních měst.

Zavedl kodex pro záchranu migrantů na širém moři a humanitárním organizacím, které ho odmítly podepsat, zakázal vstup do italských přístavů. A v parlamentu prosadil nový imigrační zákon, který žadatelům o azyl omezil počet možných odvolání a zavedl zvláštní komise, které mají urychlit azylové řízení a deportace.

„Itálie v Libyi vytvořila model jak zvládnout migrační toky bez stavění zdí či bariér z ostnatého drátu,“ uvedl pro web Politico jednašedesátiletý politik. „Je to způsob jak zmírnit jejich příliv, který by si Evropa mohla osvojit,“ míní.

Minniti při zvládání migrační krize těží z dlouholetých zkušeností z bezpečnostních a zpravodajských složek. Narodil se v Kalábrii do rodiny generála a v mládí snil o kariéře vojenského pilota. Když mu to matka zatrhla, přihlásil se z trucu na filozofickou fakultu a stal se z něj komunista.

Do politiky vstoupil na počátku 90. let jako blízký spojenec Massima D’Alemy, s kterým založil novou levicovou stranu PDS. D’Alema se v roce 1998 stal premiérem a z Minnitiho udělal svou pravou ruku pro bezpečnostní otázky. Minniti se tehdy podílel na italském vojenském angažmá v Kosovu, tažení proti mafii či diplomatické roztržce mezi Římem a Ankarou kolem kurdského separatistického vůdce Abdullaha Öcalana, který byl v roce 1998 na jeho příkaz zatčen po přistání v Římě.

V nejvyšších patrech bezpečnostních složek působil pod celkem pěti kabinety a list The New York Times mu kvůli jeho kalábrijské zarputilosti a bohatým kontaktům v tajných službách přisoudil přezdívku Pán špionů. „Řekněme, že toho vím hodně,“ pousmál se letos na jaře v rozhovoru pro americký deník.

Libyi se věnuje už léta a sám tvrdí, že pobřežní města v bývalé italské kolonii, která se po pádu Muammara Kaddáfího stala centry pašeráků lidí, zná lépe než rodnou Kalábrii. „Pro mě bylo klíčové jet do Libye a najít tam řešení. V Turecku je silný vůdce, s kterým můžete během migrační krize spolupracovat. Možná až moc silný. V Libyi je to naopak,“ řekl letos v srpnu listu The Guardian.

Dobrou ukázkou jeho „pouštní strategie“ je zprostředkování míru mezi kmeny Awlad Sulejman a Tebu, které ovládají poušť na jihu Libye. Asi šedesátka významných představitelů obou kmenů (mnozí z nich v tradičních tunikách a turbanech) se sešla letos na jaře v Římě. Minniti 72 hodin trpělivě vyjednával, aby rozhádané kmeny přesvědčil k podpisu dohody, díky níž později výměnou za italskou pomoc slíbili zabezpečení hranice s Nigerem a Čadem.

Minniti dnes vzpomíná, že nejtěžší během jednání v Římě bylo vůdce kmenů přesvědčit, aby mu důvěřovali. „S podpisem dohody souhlasili, teprve když jsem je ujistil, že jsem z Kalábrie, kde se dohody a spojenectví pečetí krví,“ uvedl pro Politico Minniti.

Ze strany humanitárních organizací, OSN a italské levice si Minniti během roku v ministerském křesle vysloužil ostrou kritiku. A to především za úděsné podmínky v internačních táborech pro migranty, které provozují milice v libyjských přístavech.

Pozorovatelé OSN zjistili, že správci lágrů běžence mlátí obušky a prodávají je pašerákům lidí, ženy často znásilňují. „Pozorovatelé byli šokováni tím, co viděli. Tisíce vyhublých a traumatizovaných mužů, ženy a děti ležely na sobě, zamčení v hangárech a bez přístupu k základním potřebám, připraveni o základní lidskou důstojnost,“ upozornil v listopadu vysoký komisař OSN pro lidská práva Zaíd Raád Zaíd Husajn.

„Podstata zadržování migrantů a uprchlíků v Libyi je prohnilá do morku kosti. Musí být pojmenována pravým jménem: je to prosperující podnikání s únosy, mučením a vydíráním,“ uvedla prezidentka Lékařů bez hranic Joanne Liuová (více zde: Evropské vlády jsou spoluviníky mučení migrantů v Libyi, tvrdí organizace).

Vláda v Římě čelí podezření, že milice v pobřežních městech uplácí, aby migranty zadržovaly. Minniti to odmítá. „Uzavřeli jsem dohodu, která je velice jednoduchá: zapojte se do boje proti obchodu s lidmi a my vám pomůžeme vybudovat alternativní ekonomiku. Hlavní problém dneška je v tom, že pašování lidí je v Libyi jediným hospodářským odvětvím, které vám zajistí příjem,“ vysvětlil pro Guardian Minniti.

Kritiku se snaží utišit otevřením humanitárních cest, kterými by se uprchlíci uvázlí v Libyi mohli legálně dostat do Evropy. Dva dny před Vánoci tak vojenské letadlo převezlo do Říma 162 uprchlíků, které v Libyi vybral úřad vysokého komisaře OSN. Podle Minnitiho by se letos touto cestou mohlo do Evropy dostat celkem 10 000 lidí.P

Nekompromisní postup v migrační krizi se mu politicky vyplácí. Podle zářijového průzkumu je nejpopulárnějším členem končícího kabinetu Paola Gentiloniho a italská média spekulují, že po březnových volbách by mohl kandidovat na šéfa Demokratické strany. „Minniti je politikem, který dokáže oslovit nejvíce voličů napříč stranami, protože lidem dává pocit bezpečí,“ řekl webu Politico odborník na průzkumy veřejného mínění Ilvo Diamanti. „Je to ministr strachu a pokud jde o komunikaci, tak je to nepochybně osobnost roku.“

TISÍCE LIBER NA LÉČBU RAKOVINY

Irene Hicksová z britského Cardiffu pořádá s pomocí přátel bingo večery a prodává oblečení na facebookové stránce. Vytěžené peníze posílá centru, které se zabývá léčbou a výzkumem rakoviny prsu. Vydělala už 61 tisíc liber (necelé 2 miliony korun).

Šestašedesátiletá Hicksová se charitativní činnosti věnuje už přes dva a půl roku. Se sběrem financí začala, když její snacha onemocněla rakovinou prsu. „Když jsem s ní tenkrát šla do centra, překvapilo mě, jak tam všichni byli milí a vstřícní, měli upřímnou starost. Hodně nás tehdy podrželi,“ řekla Hicksová. Když snacha začala s chemoterapií a oholila si vlasy, Hicksová uspořádala první dražební akci, jejíž výtěžek věnovala centru při univerzitní nemocnici Llandough.

Teď Hicksová pořádá každé pondělí bingo večery v domě mládeže v cardiffské čtvrti Ely. Lístek stojí libru (asi 30 korun) a každý týden si přijde zahrát zhruba třicet lidí. „Každý týden vyděláme tak 300 liber, ale za ty peníze kupujeme nějaké ceny pro výherce, které nás obvykle přijdou asi na 100 liber. A pokaždé, když překročíme sumu tisíce liber, peníze odneseme centru,“ uvedl Glenn Jenkins, který na bingo večerech zastává roli pokladníka.

„Snažíme se moc za ceny neutrácet, aby zbylo co nejvíc na centrum. Většinou to jsou věci jako potřeby do domácnosti nebo jídlo a snažíme se hlídat slevy,“ dodal Jenkins. Hicksová také spoluvlastní facebookovou stránku Eyes Down Sales, kde prodává oblečení darované většinou obyvateli Cardiffu. Ta má teď téměř 4 tisíce členů. „Všechno to stojí pár liber, takhle levně oblečení neseženete v žádném obchodě, takže to svým způsobem pomáhá i komunitě a peníze jdou na dobrou věc,“ řekla Hicksová.

„Dřív jsem oblečení prodávala na bingu, ale to bylo problematické, hlavně kvůli přepravě. Tak jsem si řekla, proč nezaložit skupinu na Facebooku. A osvědčilo se to. Je to skvělá platforma na prodávání, každý ho používá a skoro denně se připojuje někdo nový,“ dodala. Hicksová sama kdysi přišla o tři syny a přiznává, že pomáhání druhým jí umožňuje jít v životě dál. „Udržuje mě to v chodu. Od té doby, co tohle dělám, tolik netruchlím, nebrečím, nenaříkám. Kdyby nebylo centra, mohla bych jen sedět doma a přemýšlet o tom, jak je život ponurý,“ řekla Hicksová.

VOJENSKÝ LETOUN DO SR, VÝROBCE SLEVIL 22 MILIONŮ

Za zpoždění při dodávce prvního ze dvou nových transportních letounů C-27J Spartan pro armádu vyjednalo Slovensko u italského výrobce významnou slevu. Podle slovenského ministra obrany Petera Gajdoše částka 879 tisíc eur už koncem roku přišla na státní účet. „Jsem hrdý na to, že naše ministerstvo ušetřilo daňovým poplatníkům sumu 879 000 eur, které nám už italská strana i uhradila. Jde o výsledek náročných jednání. Jsem rád, že se nám podařilo splnit slib a vyjednat za zpoždění výraznou slevu z ceny,“ uvedl ministr obrany Peter Gajdoš.

C-27J Spartan
Výrobce Alenia Aermacchi (nyní Leonardo) uspěl v tendru na Slovensku už v roce 2008. Bratislava kvůli nedostatku financí smlouvu uzavřela o šest let později. Střední turbovrtulový transportní letoun je určen k přepravě až 60 vojáků. Nákup zvažovala i česká armáda, nakonec zvolila konkurenční C-295M. Posádka: 3, Kapacita: 60 vojáků/46 výsadkářů, Max. vzletová hmotnost: 30,5 t, Max. rychlost: 602 km/h, Dostup: 9 144 m, Dolet: 4 260 km (s max. zátěží).

Sleva je vzhledem ke kupní ceně dvou letounů C-27J Spartan opravdu nezanedbatelná. Slovensko za dva transportní vrtulové stroje zaplatit italskému výrobci Leonardo celkem 69 milionů eur, tedy zhruba 1,76 miliardy korun. První ze dvou strojů ale slovenské letectvo dostalo od výrobce až loni v říjnu s dvouměsíčním zpožděním. Bratislava proto uplatnila sankce a vyjednala si za zpoždění slevu 879 tisíc eur, tedy asi 22,4 milionu korun.

Výše pokuty podle Gajdoše ještě možná nebude konečná. Kromě sankce za zpoždění dodávky podle jeho slov stát jedná i o pokutě za pozdní logistickou podporu. Tu si Slováci objednali spolu s výcvikem personálu a mají za tyto služby zaplatit dalších zhruba 25 milionů eur (přes 630 milionů korun). Druhý letoun Spartan má výrobce dodat letos na jaře. Podle Gajdoše zatím běží vše podle plánu a ministerstvo nemá žádné informace o případném zpoždění.

Asi polovinu z peněz, které přišly zpět od výrobce za zpoždění prvního stroje, vrátilo ministerstvo obrany zpět do státní pokladny. Druhou část si resort přesunul do rozpočtu pro letošní rok a chce je podle Gajdoše použít na další modernizační projekty slovenské armády. Kromě transportních letounů Bratislava pořizuje 9 nových amerických vrtulníků UH-60M Black Hawk a chce postupně nahradit také zastaralá obrněná vozidla, radary či dosluhující stíhací letouny MiG-29.

PREZDENT MOLDÁVIE PŘIŠEL O MOC

Vleklá moldavská politická krize dosáhla v úterý dalšího vrcholu, když ústavní soud v Kišiněvě dočasně zbavil moci proruského prezidenta Igora Dodona. Prozápadní opozice hlavu státu obviňuje z nečinnosti při schvalování personálních změn ve vládě. Prezidentské pravomoci má převzít předseda parlamentu Andrian Candu.

Dodon během loňského roku dvakrát odmítl podepsat vládní rozhodnutí o výměně sedmi členů kabinetu premiéra Pavla Filipa včetně dvou vicepremiérů, šéfa moldavské diplomacie nebo ministra obrany. Své odmítavé stanovisko odůvodnil neschopností navrhovaných kandidátů, případně jejich vazbami na údajné pachatele finančních podvodů.

Podle moldavské ústavy sice prezident může jmenování nových členů vlády odmítnout, učinit tak může ale jen jednou. Bývalá sovětská republika, která je nejchudší zemí v Evropě, je politicky rozpolcená dlouhodobě. Jeden tábor podporuje prozápadní vládu, která usiluje o těsnější spolupráci s Evropskou unií a s USA. Naproti tomu Dodon a jeho spojenci chtějí Moldavsko vrátit do ruské sféry vlivu. Podle kritiků se prezident pohybuje za hranou moldavské ústavy. Odebráním pravomocí pohrozili ústavní soudci hlavě státu už loni v říjnu.

Skupina prozápadně orientovaných poslanců podle zpravodajského serveru NOI požádala ústavní soud, aby konstatoval, že výkonu prezidentských pravomocí se kvůli Dodonově nečinnosti má dočasně ujmout Candu. Dnes ústavní soudci žádosti vyhověli. Očekává se, že předseda parlamentu jmenování podepíše tak, aby noví členové vlády převzali své úřady už v pátek.Dodon s kritikou ze strany ústavního soudu nesouhlasí a tvrdí, že soudci svým rozhodnutím překročili pravomoc. Prezident hrozí, že do ulic moldavských měst povolá své příznivce k protestním demonstracím.

PLÁŽE BALI PLNÉ ODPADU

Dlouhou dobu byly pláže lemované palmami v letovisku Kuta na indonéském ostrově Bali rájem pro turisty. Bílý písek je však nyní zaplaven tolika odpadky, které sem vyplavuje Indický oceán, že tu byl vyhlášen stav pohotovosti, píše agentura AFP. Plastové obaly a další odpadky zaplavují pláže, kde se turisté opalují a koupají, zatímco surfaři kloužou po vlnách, které na tento turisty nejoblíbenější ostrov přinášejí odpad všeho druhu.

„Když si chci zaplavat, není to nic příjemného,“ říká rakouská turistka Vanessa Moonshineová na okraji pláže v letovisku Kuta na jihu ostrova. „Vidím tu spousty odpadků, každý den a v každou hodinu. Přichází to vždy z moře, je to opravdu hrozné,“ dodává.

Odpadky, které se hromadí na plážích, škodí pověsti Bali, které je opěvováno jako ostrov snů pro turisty, a vyostřují problém s odpadem v celé Indonésii. Toto souostroví v jihovýchodní Asii, které je čtvrtou nejlidnatější zemí na světě s 255 miliony obyvatel, je po Číně druhým největším světovým producentem odpadu v moři. Ročně vypustí do moře 1,29 milionu tun odpadu, který působí obrovské škody na ekosystémech a lidském zdraví.

Na Bali se tento problém vyostřil tak, že místní úřady v listopadu vyhlásily kvůli odpadu stav pohotovosti, a to včetně pláží v letovisku Kuta a v Jimmbaranu a Seminjaku, které jsou nejnavštěvovanějšími okresy ostrova. Ten loni přivítal více než pět milionů turistů.

Denně sbírá na plážích odpadky 700 komunálních zaměstnanců a 35 kamionů odváží zhruba 100 tun odpadu na blízkou skládku. „Lidé v zelených kombinézách odpadky vysbírají, ale druhý den je situace stejná,“ konstatuje německý turista Claus Dignas a podotýká, že množství odpadu přinášeného oceánem je pokaždé, kdy přijede na Bali na dovolenou, větší a větší. „Nikdo nemá chuť si lehnout na lehátko a dívat se na všechen ten odpad,“ říká.

Problém se zhoršuje v období dešťů, od listopadu do března, kdy odpad na pláže přinášejí silné větry a mořské proudy a kdy vzedmuté řeky odnášejí odpad na pobřeží, vysvětluje Putu Eka Merthawan z místní organizace na ochranu životního prostředí.

Podle oceánografa I Gede Hendrawy z univerzity Udayana na Bali jde o stejně vážnou hrozbu, jako je velká erupce sopky. Ta Bali zasahuje už dva měsíce: asi 75 kilometrů od letoviska Kuta chrlí sopka Agung mraky šedého dýmu. To vedlo ke zrušení mnoha rezervací turistů a k přesídlení desetitisíců obyvatel žijících nedaleko kráteru.„Odpadky obtěžují turisty, ale problém je mnohem vážnější: mikroplasty mohou kontaminovat ryby, které po konzumaci mohou způsobit zdravotní problémy lidem, jak je rakovina,“ vysvětluje vědec.

Indonésie se připojila ke čtyřicítce zemí, které se podílejí na kampani OSN Čisté oceány. Ta byla zahájena počátkem loňského roku. Indonéská vláda se zavázala, že do roku 2025 sníží plastový odpad o 70 procent. Chce také rozšířit recyklaci odpadu, která tu zatím téměř neexistuje, a omezit používání plastových sáčků v maloobchodě. Podle Hendrawy by bylo třeba plastové sáčky v obchodech zakázat a lépe informovat obyvatelstvo.

„Ústřední vláda by měla zesílit kampaň za omezení plastových obalů,“ zdůrazňuje. Na Bali by měla regionální vláda vyčlenit více peněz z rozpočtu na to, aby upozorňovala obyvatele na nutnost ochrany vodních zdrojů a na nezbytnost neházet do nich odpadky, soudí Hendrawa.

UPRCHLÍCI PŘES ALBY DO EVROPY

Migranti se i během zimních měsíců snaží překračovat hranice Itálie a Francie. Stále častější jsou případy, kdy volí cestu přes zasněžené horské vrcholky. Mnozí absolvují dlouhý pochod sněhem v nevyhovujícím oblečení a obuvi, počet výjezdů horské služby proto roste. Většinu běženců úřady vrací zpět do Itálie.

Za poslední tři měsíce se takto pokusilo ilegálně překročit hranice asi patnáct set až dva tisíce lidí na útěku, uvádí SBS News. Převážně pocházeli z Afriky. Náročný výšlap na alpské vrcholky volí od loňského léta, kdy úřady povolaly armádu na ochranu tunelu Fréjus, který spojuje Itálii a Francii pod hřebenem Col du Fréjus, připomíná server La Stampa.

Běženci se do té doby pokoušeli překročit hranice právě tímto třináctikilometrovým tunelem. Nutno podotknout, že většinou bez úspěchu. Štěstí však nenašli ani na křivolakých alpským pěšinách. S přicházející zimou se stal přechod stále složitějším. Hrstce migrantů se přesto podařilo dostat se až do Francie, během několika dní je však dopadla policie a byli vyhoštěni zpět do Itálie, kde by měli podle stávající podoby Dublinského systému žádat o azyl (více o takzvaném Dublinském systému se dočtete na stránkách EU).

Reportéři agentury AP se na sklonku prosince přidali ke skupince migrantů, kteří se vydali na zimní přechod Col de l’Echelle, který leží nedaleko italského hraničního městečka Bardonecchia. Mezi běženci byl i sedmnáctiletý Ismail Anel z Guineje. Do Itálie přicestoval v červenci loňského roku. Pár měsíců strávil v detenčním centru v Boloni, na podzim se přesunul do Bardonecchii. Na náročnou horskou cestu se vydal před koncem roku spolu s dalšími mladíky z Tuniska, Guineje a Pobřeží slonoviny.

Před nástupem na horskou stezku absolvovali čtyřkilometrový pochod přes několik turistických středisek. Pak už je čekal výstup na 1 762 metrů vysoký Col de l’Echelle. Po čtyřech hodinách chůze si odpočinuli v jednom z horských přístřešků, pak pokračovali směrem na francouzskou obec Briancon. Jejich další zastávkou bylo zdejší centrum pro uprchlíky, které provozují dobrovolnické a charitativní organizace. Anel byl jedním z těch šťastnějších – do Francie se mu podařilo dostat.

Stovky běženců však přechodem Alp riskují život. Na cestu se často vydávají v nevhodném oblečení a bez znalosti zdejších podmínek. Pracovníci horské služby stále častěji vyjíždějí k záchraně promrzlých lidí oblečených do teplákových souprav a běžecké obuvi. V několika případech dokonce migranti cestu přes hory absolvovali naboso.

Místní vědí, jak nebezpečné mohou hory být. Migrantům proto staví jednoduché příbytky a provozují i větší centra, kde si mohou lidé na útěku odpočinout, píše server The Local. K nejvyhledávanějším zařízením patří právě centrum v Brianconu. V provozu je od července loňského roku, od té doby tudy prošlo na dva tisíce lidí. Mohou zde přespat a dostanou i základní potraviny. Podle zaměstnanců centra tvoří asi polovinu klientů děti a mladiství.

Zřejmě nejznámější případ pomoci migrantům na hranici Itálie a Francie je spojen se jménem francouzského farmáře Cédrica Herroua, který loni převedl přes hranice několik stovek běženců a následně je ubytoval u sebe doma. V srpnu byl odsouzen k podmíněnému trestu čtyř měsíců vězení. Herrou však prohlásil, že ničeho nelituje a v pomoci lidem na útěku hodlá pokračovat.Itálie patří k zemím, které v uplynulých letech nejvíce pocítily následky uprchlické krize. Loni se však situace začala zlepšovat. V období od července do listopadu 2017 klesl počet příchozích lidí na útěku meziročně o 67 procent.

Libyjská pobřežní stráž za podpory Evropské unie už během léta zintenzivnila dohled nad svými vodami. Stále více migrantů vrací zpět do Libye. Spolupráci EU a Libye na omezení migrace však kritizuje jako nehumánní vysoký komisař OSN pro lidská práva Zajd Raad Husajn. Mezinárodní organizace na ochranu lidských práv Amnesty International uvedla, že libyjská pobřežní stráž a tamní úřad pro boj s nelegální migrací porušují lidská práva a jsou zapleteny do obchodu s lidmi.

OSN začala migranty na sklonku prosince letecky transportovat do Itálie z libyjských zadržovacích táborů, v nichž panují podle humanitárních organizací kruté podmínky. Přesuny se týkají lidí, na které se vztahuje právo na azyl, především žen, dětí a starších lidí.

UPRCHLÍCI NA FARMÁCH ITÁLIE

Na italských farmách stále častěji otročí nejen uprchlíci z afrických zemí, ale také indičtí Sikhové. Dřít musí za minimální mzdu, zažívají si rovněž urážky a šikanu. Z jejich práce profitují farmáři i indičtí zprostředkovatelé, kteří jim za vysoké částky vyjednávají pracovní povolení.

Singh snášel nelidské podmínky na farmě v italské Pontině takřka sedm let. Už nemohl dál a rozhodl se jít na policii. „Jsem Sikh. Když si Sikh něco slíbí, udělá to, bez ohledu na následky,“ popsal reportérům serveru The Guardian. Krátce po udání jeho zaměstnavatele přišel o práci.

Jeho případ není výjimečný. Mediální pozornosti se dostává zejména otrocká práce uprchlíků z Afriky, v Pontině však pracuje i deset tisíc Sikhů. Za minimum peněz zde sbírají zeleninu, která putuje na trh v Laziu, odtud pak směřuje do obchodů po celé Evropě. Obchod s ovocem a zeleninou, který těží z otrocké práce přistěhovalců, má podle střízlivých odhadů roční objem takřka 22 miliard eur.

Singh do spirály otrocké práce spadl v roce 2008, kdy do Itálie přicestoval z indického státu Paňdžáb. Na farmách běžně pracoval 12 hodin denně, šest dní v týdnu. Hlavní prací byl sběr ovoce a zeleniny. Za týden si vydělal asi 150 eur, což je hluboko pod minimální mzdou v Itálii. Majitel farmy byl navíc agresivní a dělníky z ciziny týral.

Podle neziskové organizace Medu asi 43 procent Sikhů nezvládá ani základy italštiny. Na nevybíravé zacházení ze strany zaměstnavatelů si tudíž nemohou stěžovat policii ani úřadům. Farmáři v některých měsících nevyplácí honoráře vůbec, což může být pro chudé dělníky problém. Pracovníci Medu mezi Sikhy rovněž zaznamenali chronická onemocnění zad i následky pravidelného kontaktu s pesticidy. Aby zvládli nekončící pracovní zápřah, mnozí Sikhové si vypomáhají konzumací opia, který si přimíchávají do čaje, a léků proti bolesti.

Většina Sikhů do Itálie přichází legálně na pracovní vízum. Sami si však dokumenty vyřídit nedokáží. Zprostředkovatelům v Indii platí za vyřízení až 13 tisíc eur. Prací v Itálii tak musí často splácet dluhy.

V dubnu 2016 se část Sikhů pracujících v Pontině vzbouřila. Jeden z jejich kolegů spáchal kvůli otřesným podmínkám na pracovišti sebevraždu. Na dva tisíce Sikhů vyšlo do ulic. Požadovali zvýšení minimální mzdy na pět eur za hodinu, legální minimum je přitom devět eur. V říjnu loňského roku italský parlament schválil novou legislativu, která měla za cíl bojovat proti skupinám obchodujícím s námezdními dělníky. V praxi se však situace příliš nezměnila.

Singhův případ se dostal k soudu až po třech letech. Po vyhazovu si našel jiné místo. Opět pracuje na farmě, podmínky zde jsou stejné. „Občas přemýšlím nad tím, že bych si zase stěžoval na policii. Pokud ovšem budu jediný, kdo něco řekne, tak mě nikdo nevyslechne. Když bychom ale podnikli něco společně, možná by se věci změnily. Sám však člověk nic nedokáže,“ popisuje Singh. Zneužívání levné pracovní síly ze zahraničí je běžné také na Sicílii. Běženci zde žijí v provizorních přeplněných táborech. Jejich práce využívají místní sadaři a zemědělci. Lidi na útěku zaměstnávají navzdory hrozbě vězení. Platí jim extrémně nízkou mzdu.

SPORTOVCI KLDR NA ZOH?

Jižní Korea nabídla svému severnímu sousedovi jednání o zimních olympijských hrách v Pchjongčchangu, které proběhnou v únoru. Reagovala tak na novoroční projev severokorejského vůdce Kim Čong-una, který prohlásil, že jeho země zvažuje vyslání olympijského týmu a je jednání otevřena. y Jednání na nejvyšší úrovni by mělo proběhnout 9. ledna. Jihokorejský ministr za sjednocení ostrova Čo Mjong-kjon navrhl, aby k setkání došlo v obci Panmundžom, která je považována za „vesnici příměří“. Vesnice se nachází ve střežené zóně u hranic, kde rozhovory mezi oběma nepřáteli probíhaly již v minulosti.

„Obě strany by se měly urgentně sejít a prodiskutovat možnosti,“ prohlásil v pondělí Kim Čong-un. Informoval o tom server BBC. „Měli bychom rozmrazit zmrzlé severo-jižní vztahy. Rok 2018 bude významný pro obě korejské země. Severní Korea bude slavit 70. výročí svého založení a Jižní bude hostit olympijské hry. Tento rok bude znamenat důležitý milník v historii našeho národa,“ nechal se dále slyšet. Prezident Jižní Koreje Mun Če-in jeho slova přivítal. „Jde o průlomovou šanci, jak zlepšit vzájemné vztahy,“ prohlásil.

„Ke zlepšení vztahů mezi Severní a Jižní Koreou a vyřešení severokorejského nukleárního programu nemůže dojít odděleně, tak naše ministerstvo zahraničí problém koordinuje se svými spojenci a mezinárodním společenstvím,“ dodal jihokorejský prezident. „Věříme, že obě země spolu mohou diskutovat tváří v tvář o účasti severokorejského týmu na olympijských hrách i dalších vzájemných tématech vedoucích ke zlepšení vztahů na korejském poloostrově,“ řekl dále jihokorejský ministr.

KLDR má zatím čas na výzvu odpovědět. Pchjongjang na olympijádu zatím kvalifikoval dva sportovce – krasobruslaře Ryom Tae-Ok a Kim Ju-Sik. Ačkoliv země zmeškala oficiální termín pro podání přihlášek, her se můžou zúčastnit na pozvání od Mezinárodního olympijského výboru. Možná účast potěšila i šéfa pořadatelského olympijského výboru Jižní Koreje Lee Hee-beoma. „Je to jako novoroční dárek,“ řekl.

Olympiády se KLDR zúčastnila již dříve, ne však v Jižní Koreji. Letní hry, které se v Soulu konaly v roce 1988, bojkotovala. Nezúčastnila se ani zimní olympiády v roce 2014 v ruské Soči. V roce 2010 do kanadského Vancouveru však vyslala dva své zástupce.

Jednání na nejvyšší úrovni naposledy proběhlo v prosinci 2015 ve společné industriální zóně Kaesong. Jeho výsledek však ani jedna ze stran veřejně nesdělila. Pchjongjang během posledních dvou let zintenzivnil svůj program jaderného i konvenčního zbrojení. Hrozí, že severokorejské balistické rakety by dokázaly zasáhnout území US.

V KALIFORNII PRODÁVAJÍ MARFIHUANU

Počínaje Novým rokem je v americkém státě Kalifornie povoleno rekreační užívání marihuany. Podle televizní stanice CNN na ni už od Silvestra čekaly před prodejnami stovky zákazníků. Prodejci předpokládají, že o legálně prodávanou drogu bude enormní zájem. Když se v pondělí 1. ledna 2018 začala v Kalifornii prodávat psychotropní, ale též léčivá látka získávaná z konopí, vytvořily se u obchodů už dlouho před otevírací hodinou dlouhé fronty. Majitel dragstoru v San Jose řekl CNN, že jde o „nejrušnější den v sedmileté historii naší prodejny“.

Z Oaklandu hlásí obchodníci, že na legálně prodávanou marihuanu čekají stovky lidí. Předpokládá se, že tržby v nejbližších dnech stoupnou až o 60 procent. Jak připomíná agentura New Frontier Data, tzv. tráva je teď povolena v nelidnatějším státě USA. Jen za minulý týden v oblasti požádalo o licenci 200 nových prodejců. Vláda přesto dál zakazuje marihuanu jakkoliv z Kalifornie vyvážet. Nesmí se přepravovat letadlem ani posílat poštou.

Legální užívání marihuany má na západě Spojených států více než dvacetiletou tradici. Kalifornské úřady povolily canabis pro lékařské účely už v roce 1996. Rekreační užívání však dostalo zelenou teprve nyní – relativně dlouho poté, co stejnou věc povolili na Aljašce, v Coloradu, Oregonu nebo Washingtonu. Zákony většiny amerických států jsou nicméně stále proti užívání lehkých drog. Vzdoruje také současný ministr spravedlnosti Jeff Sessions. Ten už několikrát prohlásil, že proti legalizaci marihuany, která je podle něj vysoce nebezpečnou návykovou látkou, federálně zakročí./r/

"Musíme být… suverénnější, sjednocenější a demokratičtější Evropou. Jsem hluboce přesvědčen, že Evropa se může stát ekonomickou, sociální, vědeckou a k životnímu prostředí ohleduplnou mocností, schopnou čelit jak Číně, tak i Spojeným státům americkým," uvedl v projevu Macron. "Doufáme, že tato návštěva pomůže k růstu vzájemné politické důvěry a strategické komunikace mezi oběma stranami," uvedl k plánované návštěvě francouzského prezidenta mluvčí čínského ministerstva zahraničí Geng Shuang.

Francouzský prezident Emmanuel Macron zahájí 8. ledna třídenní návštěvu Číny, během níž se setká se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem. Jde o první návštěvu evropského státníka od říjnového 19. sjezdu čínské komunistické strany. Informuje o tom agentura AFP. Zpráva o cestě do Číny přišla krátce po Macronově novoročním projevu, v němž čtyřicetiletý francouzský prezident vyzval svou zem i celou Evropu, aby se vrátila ke své bývalé slávě.

HVĚZDA ITALSKÉ POLITIKY

Pro jedny je mužem, kterému se podařilo vyřešit migrační vlnu z Afriky, pro jiné bezskrupulózním politikem odpovědným za otřesné podmínky v libyjských lágrech pro migranty. Jedno je však jisté: italský ministr vnitra Marco Minniti je díky své „pouštní diplomacii“ nejpopulárnějším italským politikem, píše web Politico.

Marco Minniti si po roce ve funkci ministra vnitra může připsat velký úspěch: podařilo se mu významně snížit počet migrantů připlouvajících přes Středozemní moře. Zatímco v roce 2016 jich podle údajů ministerstva vnitra do Itálie dorazilo 181 436, loni to bylo o třetinu méně.

Minniti loni s mezinárodně uznávanou vládou v Tripolisu podepsal memorandum o boji proti pašerákům lidí a pomohl obnovit činnost libyjské pobřežní stráže, které Řím dodal čtyři plavidla. Zprostředkoval mír mezi saharskými kmeny a dohodl se s nimi na ostraze jižní hranice, přes kterou v minulých letech mířily tisíce migrantů ze subsaharské Afriky.

Srovnání počtů migrantů, kteří připluli na území Itálie v letech 2016 (modrá) a 2017 (červená). Zlom je patrný v letošním červenci, kdy Řím uzavřel kontroverzní dohodu s libyjskými milicemi a starosty přístavních měst.

Zavedl kodex pro záchranu migrantů na širém moři a humanitárním organizacím, které ho odmítly podepsat, zakázal vstup do italských přístavů. A v parlamentu prosadil nový imigrační zákon, který žadatelům o azyl omezil počet možných odvolání a zavedl zvláštní komise, které mají urychlit azylové řízení a deportace.

„Itálie v Libyi vytvořila model jak zvládnout migrační toky bez stavění zdí či bariér z ostnatého drátu,“ uvedl pro web Politico jednašedesátiletý politik. „Je to způsob jak zmírnit jejich příliv, který by si Evropa mohla osvojit,“ míní.

Minniti při zvládání migrační krize těží z dlouholetých zkušeností z bezpečnostních a zpravodajských složek. Narodil se v Kalábrii do rodiny generála a v mládí snil o kariéře vojenského pilota. Když mu to matka zatrhla, přihlásil se z trucu na filozofickou fakultu a stal se z něj komunista.

Do politiky vstoupil na počátku 90. let jako blízký spojenec Massima D’Alemy, s kterým založil novou levicovou stranu PDS. D’Alema se v roce 1998 stal premiérem a z Minnitiho udělal svou pravou ruku pro bezpečnostní otázky. Minniti se tehdy podílel na italském vojenském angažmá v Kosovu, tažení proti mafii či diplomatické roztržce mezi Římem a Ankarou kolem kurdského separatistického vůdce Abdullaha Öcalana, který byl v roce 1998 na jeho příkaz zatčen po přistání v Římě.

V nejvyšších patrech bezpečnostních složek působil pod celkem pěti kabinety a list The New York Times mu kvůli jeho kalábrijské zarputilosti a bohatým kontaktům v tajných službách přisoudil přezdívku Pán špionů. „Řekněme, že toho vím hodně,“ pousmál se letos na jaře v rozhovoru pro americký deník.

Libyi se věnuje už léta a sám tvrdí, že pobřežní města v bývalé italské kolonii, která se po pádu Muammara Kaddáfího stala centry pašeráků lidí, zná lépe než rodnou Kalábrii. „Pro mě bylo klíčové jet do Libye a najít tam řešení. V Turecku je silný vůdce, s kterým můžete během migrační krize spolupracovat. Možná až moc silný. V Libyi je to naopak,“ řekl letos v srpnu listu The Guardian.

Dobrou ukázkou jeho „pouštní strategie“ je zprostředkování míru mezi kmeny Awlad Sulejman a Tebu, které ovládají poušť na jihu Libye. Asi šedesátka významných představitelů obou kmenů (mnozí z nich v tradičních tunikách a turbanech) se sešla letos na jaře v Římě. Minniti 72 hodin trpělivě vyjednával, aby rozhádané kmeny přesvědčil k podpisu dohody, díky níž později výměnou za italskou pomoc slíbili zabezpečení hranice s Nigerem a Čadem.

Minniti dnes vzpomíná, že nejtěžší během jednání v Římě bylo vůdce kmenů přesvědčit, aby mu důvěřovali. „S podpisem dohody souhlasili, teprve když jsem je ujistil, že jsem z Kalábrie, kde se dohody a spojenectví pečetí krví,“ uvedl pro Politico Minniti.

Ze strany humanitárních organizací, OSN a italské levice si Minniti během roku v ministerském křesle vysloužil ostrou kritiku. A to především za úděsné podmínky v internačních táborech pro migranty, které provozují milice v libyjských přístavech.

Pozorovatelé OSN zjistili, že správci lágrů běžence mlátí obušky a prodávají je pašerákům lidí, ženy často znásilňují. „Pozorovatelé byli šokováni tím, co viděli. Tisíce vyhublých a traumatizovaných mužů, ženy a děti ležely na sobě, zamčení v hangárech a bez přístupu k základním potřebám, připraveni o základní lidskou důstojnost,“ upozornil v listopadu vysoký komisař OSN pro lidská práva Zaíd Raád Zaíd Husajn.

„Podstata zadržování migrantů a uprchlíků v Libyi je prohnilá do morku kosti. Musí být pojmenována pravým jménem: je to prosperující podnikání s únosy, mučením a vydíráním,“ uvedla prezidentka Lékařů bez hranic Joanne Liuová (více zde: Evropské vlády jsou spoluviníky mučení migrantů v Libyi, tvrdí organizace).

Vláda v Římě čelí podezření, že milice v pobřežních městech uplácí, aby migranty zadržovaly. Minniti to odmítá. „Uzavřeli jsem dohodu, která je velice jednoduchá: zapojte se do boje proti obchodu s lidmi a my vám pomůžeme vybudovat alternativní ekonomiku. Hlavní problém dneška je v tom, že pašování lidí je v Libyi jediným hospodářským odvětvím, které vám zajistí příjem,“ vysvětlil pro Guardian Minniti.

Kritiku se snaží utišit otevřením humanitárních cest, kterými by se uprchlíci uvázlí v Libyi mohli legálně dostat do Evropy. Dva dny před Vánoci tak vojenské letadlo převezlo do Říma 162 uprchlíků, které v Libyi vybral úřad vysokého komisaře OSN. Podle Minnitiho by se letos touto cestou mohlo do Evropy dostat celkem 10 000 lidí.P

Nekompromisní postup v migrační krizi se mu politicky vyplácí. Podle zářijového průzkumu je nejpopulárnějším členem končícího kabinetu Paola Gentiloniho a italská média spekulují, že po březnových volbách by mohl kandidovat na šéfa Demokratické strany. „Minniti je politikem, který dokáže oslovit nejvíce voličů napříč stranami, protože lidem dává pocit bezpečí,“ řekl webu Politico odborník na průzkumy veřejného mínění Ilvo Diamanti. „Je to ministr strachu a pokud jde o komunikaci, tak je to nepochybně osobnost roku.“

TISÍCE LIBER NA LÉČBU RAKOVINY

Irene Hicksová z britského Cardiffu pořádá s pomocí přátel bingo večery a prodává oblečení na facebookové stránce. Vytěžené peníze posílá centru, které se zabývá léčbou a výzkumem rakoviny prsu. Vydělala už 61 tisíc liber (necelé 2 miliony korun).

Šestašedesátiletá Hicksová se charitativní činnosti věnuje už přes dva a půl roku. Se sběrem financí začala, když její snacha onemocněla rakovinou prsu. „Když jsem s ní tenkrát šla do centra, překvapilo mě, jak tam všichni byli milí a vstřícní, měli upřímnou starost. Hodně nás tehdy podrželi,“ řekla Hicksová. Když snacha začala s chemoterapií a oholila si vlasy, Hicksová uspořádala první dražební akci, jejíž výtěžek věnovala centru při univerzitní nemocnici Llandough.

Teď Hicksová pořádá každé pondělí bingo večery v domě mládeže v cardiffské čtvrti Ely. Lístek stojí libru (asi 30 korun) a každý týden si přijde zahrát zhruba třicet lidí. „Každý týden vyděláme tak 300 liber, ale za ty peníze kupujeme nějaké ceny pro výherce, které nás obvykle přijdou asi na 100 liber. A pokaždé, když překročíme sumu tisíce liber, peníze odneseme centru,“ uvedl Glenn Jenkins, který na bingo večerech zastává roli pokladníka.

„Snažíme se moc za ceny neutrácet, aby zbylo co nejvíc na centrum. Většinou to jsou věci jako potřeby do domácnosti nebo jídlo a snažíme se hlídat slevy,“ dodal Jenkins. Hicksová také spoluvlastní facebookovou stránku Eyes Down Sales, kde prodává oblečení darované většinou obyvateli Cardiffu. Ta má teď téměř 4 tisíce členů. „Všechno to stojí pár liber, takhle levně oblečení neseženete v žádném obchodě, takže to svým způsobem pomáhá i komunitě a peníze jdou na dobrou věc,“ řekla Hicksová.

„Dřív jsem oblečení prodávala na bingu, ale to bylo problematické, hlavně kvůli přepravě. Tak jsem si řekla, proč nezaložit skupinu na Facebooku. A osvědčilo se to. Je to skvělá platforma na prodávání, každý ho používá a skoro denně se připojuje někdo nový,“ dodala. Hicksová sama kdysi přišla o tři syny a přiznává, že pomáhání druhým jí umožňuje jít v životě dál. „Udržuje mě to v chodu. Od té doby, co tohle dělám, tolik netruchlím, nebrečím, nenaříkám. Kdyby nebylo centra, mohla bych jen sedět doma a přemýšlet o tom, jak je život ponurý,“ řekla Hicksová.

VOJENSKÝ LETOUN DO SR, VÝROBCE SLEVIL 22 MILIONŮ

Za zpoždění při dodávce prvního ze dvou nových transportních letounů C-27J Spartan pro armádu vyjednalo Slovensko u italského výrobce významnou slevu. Podle slovenského ministra obrany Petera Gajdoše částka 879 tisíc eur už koncem roku přišla na státní účet. „Jsem hrdý na to, že naše ministerstvo ušetřilo daňovým poplatníkům sumu 879 000 eur, které nám už italská strana i uhradila. Jde o výsledek náročných jednání. Jsem rád, že se nám podařilo splnit slib a vyjednat za zpoždění výraznou slevu z ceny,“ uvedl ministr obrany Peter Gajdoš.

C-27J Spartan
Výrobce Alenia Aermacchi (nyní Leonardo) uspěl v tendru na Slovensku už v roce 2008. Bratislava kvůli nedostatku financí smlouvu uzavřela o šest let později. Střední turbovrtulový transportní letoun je určen k přepravě až 60 vojáků. Nákup zvažovala i česká armáda, nakonec zvolila konkurenční C-295M. Posádka: 3, Kapacita: 60 vojáků/46 výsadkářů, Max. vzletová hmotnost: 30,5 t, Max. rychlost: 602 km/h, Dostup: 9 144 m, Dolet: 4 260 km (s max. zátěží).

Sleva je vzhledem ke kupní ceně dvou letounů C-27J Spartan opravdu nezanedbatelná. Slovensko za dva transportní vrtulové stroje zaplatit italskému výrobci Leonardo celkem 69 milionů eur, tedy zhruba 1,76 miliardy korun. První ze dvou strojů ale slovenské letectvo dostalo od výrobce až loni v říjnu s dvouměsíčním zpožděním. Bratislava proto uplatnila sankce a vyjednala si za zpoždění slevu 879 tisíc eur, tedy asi 22,4 milionu korun.

Výše pokuty podle Gajdoše ještě možná nebude konečná. Kromě sankce za zpoždění dodávky podle jeho slov stát jedná i o pokutě za pozdní logistickou podporu. Tu si Slováci objednali spolu s výcvikem personálu a mají za tyto služby zaplatit dalších zhruba 25 milionů eur (přes 630 milionů korun). Druhý letoun Spartan má výrobce dodat letos na jaře. Podle Gajdoše zatím běží vše podle plánu a ministerstvo nemá žádné informace o případném zpoždění.

Asi polovinu z peněz, které přišly zpět od výrobce za zpoždění prvního stroje, vrátilo ministerstvo obrany zpět do státní pokladny. Druhou část si resort přesunul do rozpočtu pro letošní rok a chce je podle Gajdoše použít na další modernizační projekty slovenské armády. Kromě transportních letounů Bratislava pořizuje 9 nových amerických vrtulníků UH-60M Black Hawk a chce postupně nahradit také zastaralá obrněná vozidla, radary či dosluhující stíhací letouny MiG-29.

PREZIDENT MOLDÁVIE PŘIŠEL O MOC

Vleklá moldavská politická krize dosáhla v úterý dalšího vrcholu, když ústavní soud v Kišiněvě dočasně zbavil moci proruského prezidenta Igora Dodona. Prozápadní opozice hlavu státu obviňuje z nečinnosti při schvalování personálních změn ve vládě. Prezidentské pravomoci má převzít předseda parlamentu Andrian Candu.

Dodon během loňského roku dvakrát odmítl podepsat vládní rozhodnutí o výměně sedmi členů kabinetu premiéra Pavla Filipa včetně dvou vicepremiérů, šéfa moldavské diplomacie nebo ministra obrany. Své odmítavé stanovisko odůvodnil neschopností navrhovaných kandidátů, případně jejich vazbami na údajné pachatele finančních podvodů.

Podle moldavské ústavy sice prezident může jmenování nových členů vlády odmítnout, učinit tak může ale jen jednou. Bývalá sovětská republika, která je nejchudší zemí v Evropě, je politicky rozpolcená dlouhodobě. Jeden tábor podporuje prozápadní vládu, která usiluje o těsnější spolupráci s Evropskou unií a s USA. Naproti tomu Dodon a jeho spojenci chtějí Moldavsko vrátit do ruské sféry vlivu. Podle kritiků se prezident pohybuje za hranou moldavské ústavy. Odebráním pravomocí pohrozili ústavní soudci hlavě státu už loni v říjnu.

Skupina prozápadně orientovaných poslanců podle zpravodajského serveru NOI požádala ústavní soud, aby konstatoval, že výkonu prezidentských pravomocí se kvůli Dodonově nečinnosti má dočasně ujmout Candu. Dnes ústavní soudci žádosti vyhověli. Očekává se, že předseda parlamentu jmenování podepíše tak, aby noví členové vlády převzali své úřady už v pátek.Dodon s kritikou ze strany ústavního soudu nesouhlasí a tvrdí, že soudci svým rozhodnutím překročili pravomoc. Prezident hrozí, že do ulic moldavských měst povolá své příznivce k protestním demonstracím.

PLÁŽE BALI PLNÉ ODPADU

Dlouhou dobu byly pláže lemované palmami v letovisku Kuta na indonéském ostrově Bali rájem pro turisty. Bílý písek je však nyní zaplaven tolika odpadky, které sem vyplavuje Indický oceán, že tu byl vyhlášen stav pohotovosti, píše agentura AFP. Plastové obaly a další odpadky zaplavují pláže, kde se turisté opalují a koupají, zatímco surfaři kloužou po vlnách, které na tento turisty nejoblíbenější ostrov přinášejí odpad všeho druhu.

„Když si chci zaplavat, není to nic příjemného,“ říká rakouská turistka Vanessa Moonshineová na okraji pláže v letovisku Kuta na jihu ostrova. „Vidím tu spousty odpadků, každý den a v každou hodinu. Přichází to vždy z moře, je to opravdu hrozné,“ dodává.

Odpadky, které se hromadí na plážích, škodí pověsti Bali, které je opěvováno jako ostrov snů pro turisty, a vyostřují problém s odpadem v celé Indonésii. Toto souostroví v jihovýchodní Asii, které je čtvrtou nejlidnatější zemí na světě s 255 miliony obyvatel, je po Číně druhým největším světovým producentem odpadu v moři. Ročně vypustí do moře 1,29 milionu tun odpadu, který působí obrovské škody na ekosystémech a lidském zdraví.

Na Bali se tento problém vyostřil tak, že místní úřady v listopadu vyhlásily kvůli odpadu stav pohotovosti, a to včetně pláží v letovisku Kuta a v Jimmbaranu a Seminjaku, které jsou nejnavštěvovanějšími okresy ostrova. Ten loni přivítal více než pět milionů turistů.

Denně sbírá na plážích odpadky 700 komunálních zaměstnanců a 35 kamionů odváží zhruba 100 tun odpadu na blízkou skládku. „Lidé v zelených kombinézách odpadky vysbírají, ale druhý den je situace stejná,“ konstatuje německý turista Claus Dignas a podotýká, že množství odpadu přinášeného oceánem je pokaždé, kdy přijede na Bali na dovolenou, větší a větší. „Nikdo nemá chuť si lehnout na lehátko a dívat se na všechen ten odpad,“ říká.

Problém se zhoršuje v období dešťů, od listopadu do března, kdy odpad na pláže přinášejí silné větry a mořské proudy a kdy vzedmuté řeky odnášejí odpad na pobřeží, vysvětluje Putu Eka Merthawan z místní organizace na ochranu životního prostředí.

Podle oceánografa I Gede Hendrawy z univerzity Udayana na Bali jde o stejně vážnou hrozbu, jako je velká erupce sopky. Ta Bali zasahuje už dva měsíce: asi 75 kilometrů od letoviska Kuta chrlí sopka Agung mraky šedého dýmu. To vedlo ke zrušení mnoha rezervací turistů a k přesídlení desetitisíců obyvatel žijících nedaleko kráteru.„Odpadky obtěžují turisty, ale problém je mnohem vážnější: mikroplasty mohou kontaminovat ryby, které po konzumaci mohou způsobit zdravotní problémy lidem, jak je rakovina,“ vysvětluje vědec.

Indonésie se připojila ke čtyřicítce zemí, které se podílejí na kampani OSN Čisté oceány. Ta byla zahájena počátkem loňského roku. Indonéská vláda se zavázala, že do roku 2025 sníží plastový odpad o 70 procent. Chce také rozšířit recyklaci odpadu, která tu zatím téměř neexistuje, a omezit používání plastových sáčků v maloobchodě. Podle Hendrawy by bylo třeba plastové sáčky v obchodech zakázat a lépe informovat obyvatelstvo.

„Ústřední vláda by měla zesílit kampaň za omezení plastových obalů,“ zdůrazňuje. Na Bali by měla regionální vláda vyčlenit více peněz z rozpočtu na to, aby upozorňovala obyvatele na nutnost ochrany vodních zdrojů a na nezbytnost neházet do nich odpadky, soudí Hendrawa.

UPRCHLÍCI PŘES ALBY DO EVROPY

Migranti se i během zimních měsíců snaží překračovat hranice Itálie a Francie. Stále častější jsou případy, kdy volí cestu přes zasněžené horské vrcholky. Mnozí absolvují dlouhý pochod sněhem v nevyhovujícím oblečení a obuvi, počet výjezdů horské služby proto roste. Většinu běženců úřady vrací zpět do Itálie.

Za poslední tři měsíce se takto pokusilo ilegálně překročit hranice asi patnáct set až dva tisíce lidí na útěku, uvádí SBS News. Převážně pocházeli z Afriky. Náročný výšlap na alpské vrcholky volí od loňského léta, kdy úřady povolaly armádu na ochranu tunelu Fréjus, který spojuje Itálii a Francii pod hřebenem Col du Fréjus, připomíná server La Stampa.

Běženci se do té doby pokoušeli překročit hranice právě tímto třináctikilometrovým tunelem. Nutno podotknout, že většinou bez úspěchu. Štěstí však nenašli ani na křivolakých alpským pěšinách. S přicházející zimou se stal přechod stále složitějším. Hrstce migrantů se přesto podařilo dostat se až do Francie, během několika dní je však dopadla policie a byli vyhoštěni zpět do Itálie, kde by měli podle stávající podoby Dublinského systému žádat o azyl (více o takzvaném Dublinském systému se dočtete na stránkách EU).

Reportéři agentury AP se na sklonku prosince přidali ke skupince migrantů, kteří se vydali na zimní přechod Col de l’Echelle, který leží nedaleko italského hraničního městečka Bardonecchia. Mezi běženci byl i sedmnáctiletý Ismail Anel z Guineje. Do Itálie přicestoval v červenci loňského roku. Pár měsíců strávil v detenčním centru v Boloni, na podzim se přesunul do Bardonecchii. Na náročnou horskou cestu se vydal před koncem roku spolu s dalšími mladíky z Tuniska, Guineje a Pobřeží slonoviny.

Před nástupem na horskou stezku absolvovali čtyřkilometrový pochod přes několik turistických středisek. Pak už je čekal výstup na 1 762 metrů vysoký Col de l’Echelle. Po čtyřech hodinách chůze si odpočinuli v jednom z horských přístřešků, pak pokračovali směrem na francouzskou obec Briancon. Jejich další zastávkou bylo zdejší centrum pro uprchlíky, které provozují dobrovolnické a charitativní organizace. Anel byl jedním z těch šťastnějších – do Francie se mu podařilo dostat.

Stovky běženců však přechodem Alp riskují život. Na cestu se často vydávají v nevhodném oblečení a bez znalosti zdejších podmínek. Pracovníci horské služby stále častěji vyjíždějí k záchraně promrzlých lidí oblečených do teplákových souprav a běžecké obuvi. V několika případech dokonce migranti cestu přes hory absolvovali naboso.

Místní vědí, jak nebezpečné mohou hory být. Migrantům proto staví jednoduché příbytky a provozují i větší centra, kde si mohou lidé na útěku odpočinout, píše server The Local. K nejvyhledávanějším zařízením patří právě centrum v Brianconu. V provozu je od července loňského roku, od té doby tudy prošlo na dva tisíce lidí. Mohou zde přespat a dostanou i základní potraviny. Podle zaměstnanců centra tvoří asi polovinu klientů děti a mladiství.

Zřejmě nejznámější případ pomoci migrantům na hranici Itálie a Francie je spojen se jménem francouzského farmáře Cédrica Herroua, který loni převedl přes hranice několik stovek běženců a následně je ubytoval u sebe doma. V srpnu byl odsouzen k podmíněnému trestu čtyř měsíců vězení. Herrou však prohlásil, že ničeho nelituje a v pomoci lidem na útěku hodlá pokračovat.Itálie patří k zemím, které v uplynulých letech nejvíce pocítily následky uprchlické krize. Loni se však situace začala zlepšovat. V období od července do listopadu 2017 klesl počet příchozích lidí na útěku meziročně o 67 procent.

Libyjská pobřežní stráž za podpory Evropské unie už během léta zintenzivnila dohled nad svými vodami. Stále více migrantů vrací zpět do Libye. Spolupráci EU a Libye na omezení migrace však kritizuje jako nehumánní vysoký komisař OSN pro lidská práva Zajd Raad Husajn. Mezinárodní organizace na ochranu lidských práv Amnesty International uvedla, že libyjská pobřežní stráž a tamní úřad pro boj s nelegální migrací porušují lidská práva a jsou zapleteny do obchodu s lidmi.

OSN začala migranty na sklonku prosince letecky transportovat do Itálie z libyjských zadržovacích táborů, v nichž panují podle humanitárních organizací kruté podmínky. Přesuny se týkají lidí, na které se vztahuje právo na azyl, především žen, dětí a starších lidí.

UPRCHLÍCI NA FARMÁCH ITÁLIE

Na italských farmách stále častěji otročí nejen uprchlíci z afrických zemí, ale také indičtí Sikhové. Dřít musí za minimální mzdu, zažívají si rovněž urážky a šikanu. Z jejich práce profitují farmáři i indičtí zprostředkovatelé, kteří jim za vysoké částky vyjednávají pracovní povolení.

Singh snášel nelidské podmínky na farmě v italské Pontině takřka sedm let. Už nemohl dál a rozhodl se jít na policii. „Jsem Sikh. Když si Sikh něco slíbí, udělá to, bez ohledu na následky,“ popsal reportérům serveru The Guardian. Krátce po udání jeho zaměstnavatele přišel o práci.

Jeho případ není výjimečný. Mediální pozornosti se dostává zejména otrocká práce uprchlíků z Afriky, v Pontině však pracuje i deset tisíc Sikhů. Za minimum peněz zde sbírají zeleninu, která putuje na trh v Laziu, odtud pak směřuje do obchodů po celé Evropě. Obchod s ovocem a zeleninou, který těží z otrocké práce přistěhovalců, má podle střízlivých odhadů roční objem takřka 22 miliard eur.

Singh do spirály otrocké práce spadl v roce 2008, kdy do Itálie přicestoval z indického státu Paňdžáb. Na farmách běžně pracoval 12 hodin denně, šest dní v týdnu. Hlavní prací byl sběr ovoce a zeleniny. Za týden si vydělal asi 150 eur, což je hluboko pod minimální mzdou v Itálii. Majitel farmy byl navíc agresivní a dělníky z ciziny týral.

Podle neziskové organizace Medu asi 43 procent Sikhů nezvládá ani základy italštiny. Na nevybíravé zacházení ze strany zaměstnavatelů si tudíž nemohou stěžovat policii ani úřadům. Farmáři v některých měsících nevyplácí honoráře vůbec, což může být pro chudé dělníky problém. Pracovníci Medu mezi Sikhy rovněž zaznamenali chronická onemocnění zad i následky pravidelného kontaktu s pesticidy. Aby zvládli nekončící pracovní zápřah, mnozí Sikhové si vypomáhají konzumací opia, který si přimíchávají do čaje, a léků proti bolesti.

Většina Sikhů do Itálie přichází legálně na pracovní vízum. Sami si však dokumenty vyřídit nedokáží. Zprostředkovatelům v Indii platí za vyřízení až 13 tisíc eur. Prací v Itálii tak musí často splácet dluhy.

V dubnu 2016 se část Sikhů pracujících v Pontině vzbouřila. Jeden z jejich kolegů spáchal kvůli otřesným podmínkám na pracovišti sebevraždu. Na dva tisíce Sikhů vyšlo do ulic. Požadovali zvýšení minimální mzdy na pět eur za hodinu, legální minimum je přitom devět eur. V říjnu loňského roku italský parlament schválil novou legislativu, která měla za cíl bojovat proti skupinám obchodujícím s námezdními dělníky. V praxi se však situace příliš nezměnila.

Singhův případ se dostal k soudu až po třech letech. Po vyhazovu si našel jiné místo. Opět pracuje na farmě, podmínky zde jsou stejné. „Občas přemýšlím nad tím, že bych si zase stěžoval na policii. Pokud ovšem budu jediný, kdo něco řekne, tak mě nikdo nevyslechne. Když bychom ale podnikli něco společně, možná by se věci změnily. Sám však člověk nic nedokáže,“ popisuje Singh. Zneužívání levné pracovní síly ze zahraničí je běžné také na Sicílii. Běženci zde žijí v provizorních přeplněných táborech. Jejich práce využívají místní sadaři a zemědělci. Lidi na útěku zaměstnávají navzdory hrozbě vězení. Platí jim extrémně nízkou mzdu.

SPORTOVCI KLDR NA ZOH?

Jižní Korea nabídla svému severnímu sousedovi jednání o zimních olympijských hrách v Pchjongčchangu, které proběhnou v únoru. Reagovala tak na novoroční projev severokorejského vůdce Kim Čong-una, který prohlásil, že jeho země zvažuje vyslání olympijského týmu a je jednání otevřena. y Jednání na nejvyšší úrovni by mělo proběhnout 9. ledna. Jihokorejský ministr za sjednocení ostrova Čo Mjong-kjon navrhl, aby k setkání došlo v obci Panmundžom, která je považována za „vesnici příměří“. Vesnice se nachází ve střežené zóně u hranic, kde rozhovory mezi oběma nepřáteli probíhaly již v minulosti.

„Obě strany by se měly urgentně sejít a prodiskutovat možnosti,“ prohlásil v pondělí Kim Čong-un. Informoval o tom server BBC. „Měli bychom rozmrazit zmrzlé severo-jižní vztahy. Rok 2018 bude významný pro obě korejské země. Severní Korea bude slavit 70. výročí svého založení a Jižní bude hostit olympijské hry. Tento rok bude znamenat důležitý milník v historii našeho národa,“ nechal se dále slyšet. Prezident Jižní Koreje Mun Če-in jeho slova přivítal. „Jde o průlomovou šanci, jak zlepšit vzájemné vztahy,“ prohlásil.

„Ke zlepšení vztahů mezi Severní a Jižní Koreou a vyřešení severokorejského nukleárního programu nemůže dojít odděleně, tak naše ministerstvo zahraničí problém koordinuje se svými spojenci a mezinárodním společenstvím,“ dodal jihokorejský prezident. „Věříme, že obě země spolu mohou diskutovat tváří v tvář o účasti severokorejského týmu na olympijských hrách i dalších vzájemných tématech vedoucích ke zlepšení vztahů na korejském poloostrově,“ řekl dále jihokorejský ministr.

KLDR má zatím čas na výzvu odpovědět. Pchjongjang na olympijádu zatím kvalifikoval dva sportovce – krasobruslaře Ryom Tae-Ok a Kim Ju-Sik. Ačkoliv země zmeškala oficiální termín pro podání přihlášek, her se můžou zúčastnit na pozvání od Mezinárodního olympijského výboru. Možná účast potěšila i šéfa pořadatelského olympijského výboru Jižní Koreje Lee Hee-beoma. „Je to jako novoroční dárek,“ řekl.

Olympiády se KLDR zúčastnila již dříve, ne však v Jižní Koreji. Letní hry, které se v Soulu konaly v roce 1988, bojkotovala. Nezúčastnila se ani zimní olympiády v roce 2014 v ruské Soči. V roce 2010 do kanadského Vancouveru však vyslala dva své zástupce.

Jednání na nejvyšší úrovni naposledy proběhlo v prosinci 2015 ve společné industriální zóně Kaesong. Jeho výsledek však ani jedna ze stran veřejně nesdělila. Pchjongjang během posledních dvou let zintenzivnil svůj program jaderného i konvenčního zbrojení. Hrozí, že severokorejské balistické rakety by dokázaly zasáhnout území US.

V KALIFORNII PRODÁVAJÍ MARIHUANU

Počínaje Novým rokem je v americkém státě Kalifornie povoleno rekreační užívání marihuany. Podle televizní stanice CNN na ni už od Silvestra čekaly před prodejnami stovky zákazníků. Prodejci předpokládají, že o legálně prodávanou drogu bude enormní zájem. Když se v pondělí 1. ledna 2018 začala v Kalifornii prodávat psychotropní, ale též léčivá látka získávaná z konopí, vytvořily se u obchodů už dlouho před otevírací hodinou dlouhé fronty. Majitel dragstoru v San Jose řekl CNN, že jde o „nejrušnější den v sedmileté historii naší prodejny“.

Z Oaklandu hlásí obchodníci, že na legálně prodávanou marihuanu čekají stovky lidí. Předpokládá se, že tržby v nejbližších dnech stoupnou až o 60 procent. Jak připomíná agentura New Frontier Data, tzv. tráva je teď povolena v nelidnatějším státě USA. Jen za minulý týden v oblasti požádalo o licenci 200 nových prodejců. Vláda přesto dál zakazuje marihuanu jakkoliv z Kalifornie vyvážet. Nesmí se přepravovat letadlem ani posílat poštou.

Legální užívání marihuany má na západě Spojených států více než dvacetiletou tradici. Kalifornské úřady povolily canabis pro lékařské účely už v roce 1996. Rekreační užívání však dostalo zelenou teprve nyní – relativně dlouho poté, co stejnou věc povolili na Aljašce, v Coloradu, Oregonu nebo Washingtonu. Zákony většiny amerických států jsou nicméně stále proti užívání lehkých drog. Vzdoruje také současný ministr spravedlnosti Jeff Sessions. Ten už několikrát prohlásil, že proti legalizaci marihuany, která je podle něj vysoce nebezpečnou návykovou látkou, federálně zakročí./r/