iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

ÚS vládě, poslancům: Lidé nejsou hračkou v jejich rukou

Ústavní soud vzkázal politikům, že Česká republika je právní stát, a proto jeho občané nejsou hračkou a předmětem pokusů v jejich rukou. O tom, pro kterou skupinu obyvatel zákon o EET platí, nesmí svévolně rozhodovat na základě obecného zmocnění bez kritérií a hranic vláda, nýbrž pouze zákonodárci. Jde o uplatnění zásady zákonnosti, výhrady zákona a dělby moci v demokratickém právním státu.

Ústavní soud svým nálezem rozhodl, že tři paragrafy zákona o sledování tržeb podnikatelů on-line – elektronické evidenci tržeb pozbývají platnost v ustanoveních, která zmocňují vládu, aby svévolně bez předem známých kritérii udělovala různým skupinám výjimky a rozhodovala, pro které skupiny obyvatel bude zákon o EET platit a pro které nikoli. Ústavní soud tak zcela potvrdil tvrzení navrhovatele, že předmětné paragrafy jsou „v rozporu s výhradou zákona pro ukládání daňových povinností“.

Jde o paragrafy 10, 12 a 37 předmětného zákona, kterými poslanecká sněmovna zmocnila vládu, aby konala, jak se jí chce a kdy se jí chce. První dva paragrafy obsahovaly formulaci, že „Tyto tržby stanoví nařízením vláda“. Znění §37 dokonce umožňovalo dekretem nařizovat, že na některé obyvatele se EET vztahovat ne/bude, a to bez jakýchkoli předchozích podmínek. „Vláda může stanovit nařízením, že některé tržby nejsou ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona dočasně evidovanými tržbami.“

Měla vláda rozhodovat na základě políbení prstenu?

Na základě čeho by vláda vydávala nařízení o uvalování povinnosti EET na podnikatele nebo o jejímu zproštění? Protože předseda Asociace malých a středních podniků Karel Havlíček od rána argumentuje 21. stoletím? Protože advokáti argumentují profesně podloženou hrozbou ztráty advokátní mlčenlivosti? Protože se staří lékaři a řemeslníci hodlají raději vzdávat ekonomické činnosti? Protože provozovatelé e-shopů prokázali, že jejich tržby už evidované jsou? Protože stát vyloučil z trhu nevidomé a hluchoslepé podnikatele? Nebo prostě proto že některá lobby má větší sílu, než jiná? A že je ochotna přijít vládě políbit onen pověstný prsten?

Výsledkem předvídatelného a logického rozhodnutí Ústavního soudu je proto zrušení dalších fází náběhu EET, neboť tyto samy o sobě představují výjimky, aniž by kdokoli znal jejich kritéria a důvody. Poslanci ANO11, ČSSD a KDU-ČSL a další tím, že schválili takovou formu zákona s obsahem, kterým přenesli svoji odpovědnost rozhodovat na vládu, aniž by uvedli parametry rozhodování, se dopustili zásadního porušení náležitostí demokratického právního státu, kterými jsou mimo jiné zásady zákonnosti, výhrada zákona a dělba moci.

Poslanci nestanovili žádná kritéria, i když mohli

Podle zveřejněného nálezu Ústavního soudu má vydávání podzákonných norem svoje pravidla i limity. Ústavní soud to uvedl s odkazem na svoji předešlou judikaturu: „V obou nálezech Ústavní soud zdůraznil, že nelze připustit, aby se sféra ochrany základních práv a svobod dostala pod pravomoc moci výkonné, která k tomu není oprávněna,“ uvedl Soud, který vyjmenoval okolnosti, za kterých může vláda vydávat podzákonné normy.

Jak dále vyplývá z nálezu, poslanci vládu mohli zmocnit k vydávání nařízení ohledně EET konkrétním zmocněním, jenže to neučinili a ponechali ji volnou úvahu: „V daném případě přitom není pochyb o tom – vycházeje z uvedených podmínek a limitů pro vydání nařízení vlády – že pro vydání předvídaného nařízení vlády je dán zjevný prostor a zákon k tomu zmocnil oprávněný orgán – vládu. Současně však sám zákon podmínky, kdy může dojít k přenesení evidence tržeb do zjednodušeného režimu nebo dokonce, kdy může dojít k úplnému vynětí některých tržeb z jakékoliv evidence, vymezuje toliko tak, že evidence některých tržeb v běžném režimu (§ 10 zákona o evidenci tržeb) nebo evidence dokonce i jen ve zjednodušeném režimu (§ 12 zákona o evidenci tržeb) by znemožnila nebo zásadně ztížila plynulý a hospodárný výkon činnosti, ze které tyto tržby plynou,“ cituje Ústavní soud předmětné paragrafy, jak je poslanci schválili.

K dočasnému vynětí z evidence pak může podle § 37 odst. 3 citovaného zákona vláda přistoupit svým nařízením, aniž by musela zohlednit nějaké výslovné kritérium zákona, popisuje Ústavní soud situaci s políbením prstenu.

Poslanci do EET korupci vepsali jako princip

„Všechna tři zákonná zmocnění tak dávají vládě možnost upravit otázky podřaditelné pod předmět prováděného zákona, nicméně sám zákon, kromě zcela obecného kritéria znemožnění nebo zásadního ztížení hospodárného výkonu činnosti, vládě žádné hranice nedává, což vytváří prostor pro prováděcí normotvorbu vedoucí k možné diskriminaci těch, kteří do těchto zvýhodněných podmínek zahrnuti nebudou, popř. s ohledem na chybějící meze též nejistotu, zda tam někdo (a kdo konkrétně) zahrnut bude,“ uvádí Ústavní soud.

Jak dále vyplývá z nálezu Ústavního soudu, je totiž zcela na vládě, zda si vybere Havlíčkův argument 21. století pro EET nebo vyslyší políbení prstenu či profesionální či humanitární argumentaci proti EET nebo se rozhodne ze zcela jiných důvodů: „Je tak zcela na úvaze vlády, zda tržbu z evidence úplně vyjme jednou provždy nebo ji vyjme jen dočasně nebo ji zařadí do zjednodušeného režimu – teoreticky by tak nějaká příští vláda mohla změnit, popř. zcela eliminovat povinnost vést předmětnou evidenci, aniž by k tomu potřebovala vyjádření zákonodárce,“ uvádí se doslova v nálezu Ústavního soudu. Z tohoto pohledu jde o korupční zákon, o normu, do které poslanci korupci vepsali jako princip.

Nerovnost trvá, nejvíce úniků je ve stavebnictví

Podle Ústavního soudu zákon neobsahuje žádnou pojistku proti libovolnému výkladu: „Proti excesivnímu (či až absurdnímu) výkladu i aplikaci výše citovaných zmocnění tak zákon sám neobsahuje žádné mechanismy a omezení bránící ve svém důsledku např. tomu, aby to bylo až nařízení vlády, které stanoví, jaké tržby budou evidovány a v jakém režimu. Jak již bylo ale řečeno, takový přístup není přípustný. I v případě elektronické evidence tržeb musí být primárně zákonem definováno, na koho povinnost evidence dopadá a v jakém rozsahu,“ vzkazuje zákonodárcům Ústavní soud.

Dále je podle Soudu důsledkem kromě neústavnost také porušení principu rovnosti: „Uvedená diskrepance má kromě aspektu neústavního přenesení kompetence moci zákonodárné na moc výkonnou i rozměr porušení principu rovnosti a zákazu diskriminace,“ uvádí Ústavní soud v nálezu. Tímto nálezem se však princip nerovnosti ještě dále prohlubuje, protože EET dále zůstává povinná pouze pro maloobchod a velkoobchod, ubytovací služby a restaurace, aniž by to bylo řádně zdůvodněno v důvodové zprávě zákona. Podle důvodové zprávy totiž k největším únikům z tržeb nedochází v restauracích a hotelech, nýbrž ve stavebnictví, kterého se EET nyní nebude týkat. K nařízení EET v restauracích stát přistoupil proto, že se dobře kontrolují, uvedla u příležitosti zavádění EET Simona Hornochová.

Zákon vytváří kasty i v jednom oboru

Na to, že stát vytváří systémovou nerovnost a kasty bez EET dokonce už v první fázi zákona v rámci jednoho oboru, kdy EET platí pro restaurace, ale nikoli pro stravovací stánky a rychlé občerstvení, upozorňovali už ekonomové a právníci z Unie daňových poplatníků i hoteliéři sdružení v Asociaci hotelů a restaurací.

Závěrem Ústavní soud vzkazuje, jak by měli poslanci ve standardní demokracii rozhodovat: „Sám zákonodárce musí dostatečně určit – racionálně a předvídatelně – eventuální možnosti vynětí daňového subjektu z evidence tržeb, a to tak, aby ústavně postulované rovnosti v právech dostál. S ohledem na uvedené, Ústavní soud přistoupil rovněž ke zrušení § 10 odst. 2, § 12 odst. 4 a § 37 odst. 3 zákona o evidenci tržeb,“ předkládá svůj Ústavní soud závěr k zákonu, který od samého počátku flagrantně porušoval základní principy demokracie a vlády práva. Irena Válová, ceskajustice.cz