iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

V Německu plakáty s Erdoganem, lákají Turky k volbám

V Německu žije na tři miliony Turků, z toho zhruba sedm set tisíc v Essenu, který s Duisburgem i Kolínem na západě Německa sousedí. Podle serveru Der Tagesspiegel jsou němečtí Turci spíše konzervativní, v minulosti však volili především sociální demokraty (SPD) a další levicové strany. „Dejte hlas přátelům Turecka. Pojďme jim pomoci v růstu,“ hlásá nápis v turečtině vedle Erdoganova portrétu.

Plakáty se začaly objevovat v Duisburgu či Kolíně nad Rýnem na západě Německa. V německých ulicích se dva týdny před parlamentními volbami začaly objevovat plakáty s tváří tureckého prezidenta Recepa Erdogana. Vylepila je tam Aliance německých demokratů, která tak láká německé Turky k volbám. Většina společnosti však turecké vládě nakloněna není a vstup Turecka do EU si nepřeje rekordní počet Němců.

Nápis odkazuje na nedávné prohlášení Erdogana, který na schůzi turecké vládní strany AKP v Istanbulu německé Turky vyzval, aby „nevolili nepřátele Turecka“. K těm prezident řadí německou kancléřku Angelu Merkelovou, socialistu Martina Schulze i Zelené. Lidé by podle něj měli dát svůj hlas jiným stranám. „Nevadí, že budou malé,“ dodal Erdogan.

Jednou z těch malých stran je právě i Aliance německých demokratů (AD-D), která za vyvěšováním podobizen tureckého prezidenta stojí. Teprve loni ji založil podnikatel Remzi Aru a podle listu Hürriyet má úzké vazby na AKP. AD-D míří v parlamentních volbách, které proběhnou 24. září, na zhruba milion Turků, kteří v Německu mohou volit. Kandidátky vedou také Němci tureckého původu. V předvolební kampani si AD-D podle Hürriyetu nachystala i video s Erdoganovým projevem opatřeným německými titulky.

„Plakát s fotografií našeho prezidenta byl vytvořen z rozhodnutí vedení naší strany a my ho nyní v ulicích vyvěšujeme, abychom do voleb mohli lokálně zasáhnout,“ uvedl podle CNN Türk místopředseda strany v Duisburgu Muhammad Bozkurt. Jiné plakáty zase vyobrazují dva pasy – turecký a německý.

V programu strany se lze mimo jiné dočíst, že Rusko a Turecko jsou v Německu démonizovány, ačkoli Němcům nijak neškodí. Německá vláda podle manifestu nastoluje politiku strachu, uděluje azyl zločincům a naopak legálně zvolené politiky cizích států „s pomocí médií prezentuje jako nepřátele“. Strana tak naráží na německou podporu Kurdů či tureckých „pučistů“ či „gülenistů“ a současnou kritiku Erdoganova autoritářství.

„Ze svého přistěhovaleckého pohledu se rozhodovali, která strana je pro ně nejvíc zajímavá,“ vysvětluje Yunus Ulusoy z Centra turkických studií a výzkumu integrace s tím, že mnoho z nich patřilo po mnoho let k odborům a sociálním demokratům. Druhá a třetí generace neměckých Turků už se podle něj hlásí do jiných stran a je politicky aktivní.

Naposledy v dubnu se ovšem ukázalo, že spousta z nich stále fandí prezidentovi ve své původní domovině a na Erdoganovy výzvy slyší. „Má tady spoustu příznivců,“ říká také předseda bádensko-württemberské pobočky turecké opoziční strany CHP Kazim Kaya. A za pravdu mu dává například Mehmet, mladý automechanik z Mannheimu: „Erdogan měl pravdu, když kritizoval velké německé politické strany. Vládnoucí síly v Berlíně proti vládě v Ankaře vystupovaly příliš negativně.“

Erdoganova slova z Istanbulu se však nelíbí Federaci demokratických pracovníků (DIDF), organizaci sdružující migranty. Podle ní se jedná o nepřímou výzvu k bojkotu německých voleb. „Tato prohlášení mají negativní vliv na naše soužití,“ uvedla kolínská organizace zastřešující pětatřicet asociací turecky mluvících Němců. Erdogan se podle DIDF snaží udělat z německo-tureckých voličů svoje loutky. Lidé by především měli jít volit, míní i Centrální muslimská rada.

Tagesspiegel však zároveň varuje, že by německé Turky mohly od voleb odradit také výroky některých politiků, kteří požadují, aby se zastavily přístupové rozhovory s Tureckem. To podle nich směřuje jiným směrem než Evropská unie.

Kandidát sociálních demokratů na kancléře Martin Schulz například v neděli prohlásil, že by rozhovory měly skončit, protože Erdogan už podle něj překročil všechny meze. Merkelová pak v týdnu vyjádřila přesvědčení, že by se vztahy s Tureckem měl zabývat říjnový summit EU. Diskutovat by se podle ní mělo také o možnosti pozastavit nebo ukončit vyjednávání o přístupu Turecka.

S vyjádřením politiků souzní také názor občanů, jak ukazují nedávné průzkumy. Podle ankety stanice ARD si vstup Turecka do Unie nepřeje 84 procent Němců, pro se vyslovilo jen 12 procent. Jedná se přitom o historicky nejvyšší počet odpůrců přístupu.

Z průzkumu také vyplývá, že by si 88 procent Němců přálo, aby německá vláda vůči Ankaře postupovala rozhodněji. Proti je jich jen devět procent. Více než tři čtvrtiny dotázaných (77 procent) jsou pro to, aby se Berlín zasadil o hospodářské sankce proti Turecku. Zároveň však 80 procent Němců považuje za dobré, že kancléřka dává najevo připravenost k rozhovorům.

Německo-turecké vztahy jsou od loňského roku velmi napjaté. Přispělo k tomu nejen to, že podobně jako v dalších evropských zemích dostali turečtí politici zákaz uspořádat v Německu mítinky pro tamní Turky před tureckým referendem o nastolení prezidentského systému, ale i zadržení několika německých občanů v Turecku.

VOLBY ZA DVA TÝDNY, NĚMCI ODPUSTÍ MERKELOVÉ ZA MIGRANTY?

Kancléřka Angela Merkelová je úkaz. Přestože vede Německo již dvanáct let, a přestože řekla přesně před dvěma roky "JA" statisícům migrantů, má stálou podporu svého národa. Podle čtvrtečního průzkumu TV stanice ARD by její stranu CDU-CSU volilo 37 procent voličů, sociální demokraté zaostávají o propastných šestnáct procentních bodů.

Již 24. září čekají Německo volby do Spolkového sněmu, které musí zajímat i naši zemi – minimálně proto, že Německo je náš nejužší obchodní partner a také z toho pohledu, že CDU/CSU Angely Merkelové je poměrně vstřícná k "zlobivým" zemím Visegrádu včetně té naší. Ostatně, lídr SPD Martin Schulz a hlavní vyzyvatel Merkelové v poslední televizní debatě prohlásil, že by vůči zemím, které nedodržují kvóty na uprchlíky, zkrátil dotace z unijního rozpočtu.

Až daleko za CDU-CSU a SPD se v průzkumu krčí protiimigrační a protiislámská Alternativa pro Německo (AfD) s 11 procenty; víceméně stejný výsledek průzkum ARD přisuzuje marxistické Levici, liberálním svobodným demokratům (FDP) a Zeleným. Průzkum ARD také uvádí, že 52 procent oslovených by preferovalo vládu sestavenou stranou Merkelové, Schulz jako kancléř by vyhovoval jen 30 procentům dotázaných. Pokud by se kancléř volil přímo? Pak by Merkelová, stojící v čele země již dvanáct let (tři volební období), měla podporu 54 procent – je to o pět procentních bodů více, než před týdnem.

"Voliči u Angely Merkelové oceňují, že vědí, na čem s ní jsou. Že je zárukou stability, zkušeností a mezinárodního respektu," komentuje data průzkumu ARD. "Zdá se, že čím více se dění ve světě jeví nepředvídatelněji, v souvislosti s Donaldem Trumpem či Putinem, tím je záruka jistot, prosperity žádanější."

Volební kampaň je v plném proudu a Merkelová v ní vážněji narazila jen jednou; při nedávném mítinku CDU v Bitterfeldu v Sasku-Anhaltsku, v bývalé NDR, skandoval dav asi 1500 lidí. Příznivci kancléřky přes bučení a pískání stěží slyšeli, co říká.

Merkelová se bránila slovy, že i život v Bitterfeldu se po roce 1990 zlepšil „díky tvrdé práci a lidem, kteří nevykřikovali, ale ve městě zůstali.“ Volker Olenicak, místní podnikatel a člen AfD, ji však upozornil, že předmětem sporu není hospodářská situace, nýbrž migrace. „Nejsme ztroskotanci. Chceme jen zvou zemi zpět. Máme pocit, že přistěhovalci nám ji berou,“ prohlásil Olenicak

Ekonomika ve východních spolkových zemích ve srovnání se západem Německa i po 27 letech pokulhává. Mzdy zde jsou v průměru o čtvrtinu nižší, nezaměstnanost naopak o čtvrtinu vyšší. A populace stárne, protože mladí lidé se stěhují do bohatších regionů. Zde paradoxně žije pětkrát více imigrantů než na východě země.

POLSKO CHCE BILION DOLARŮ OD NĚMECKA ZA VÁLKU

Polská vláda chce po německých volbách zahájit oficiální jednání o reparacích. Na tom se shodli někteří politici, podle kterých se požadované částky mohou vyšplhat až na bilion dolarů. Z právního hlediska je ale šance na odškodnění nulová. Polsko se vzdalo svých finančních náhrad už v roce 1953.

Válečné reparace hýbou Polskem. V ulicích Varšavy se v minulých dnech dokonce objevily plakáty zobrazující vojáky nacistického wehrmachtu s anglickými nápisy připomínajícími miliony mrtvých Poláků a nevyplacení reparací.

Že nejde o plácnutí do vody, potvrdila na Ekonomickém fóru v Krynici polská premiérka Beata Szydlová. „Nemyslím ale, že by (žádosti o, pozn. red.) reparace zhoršily vztahy s Německem,“ dodala s tím, že otázku reparací Polsko nastolí až po německých volbách, které jsou plánovány na 24. září. „To bude úplně jiná atmosféra,“ doufá ve vstřícnost nové německé vlády.

Požadavek na reparace vznesl už před týdny šéf vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS) Jaroslaw Kaczynski. Ministr vnitra Mariusz Blaszczak pak o víkendu pro Radio Maria prohlásil, že by Polsko mohlo žádat od Spolkové republiky za škody způsobené během druhé světové války bilion dolarů.

A ministr zahraničí Witold Waszczykowski si ještě přisadil. „Může to být i víc než bilion dolarů,“ řekl. Podle jeho slov nebyly za víc než 70 uplynulých let vyčísleny škody způsobené válkou a nacistickou okupací. „Z morálního pohledu není třeba diskutovat o tom, že Němci jsou povinni reparace zaplatit,“ prohlásil Waszczykowski. „Z pohledu právního je situace nejednoznačná, z různých důvodů nebylo uzavření otázky v podobě mírové konference s Německem, nebyla mírová smlouva,“ dodal.

V nejbližší době má polská vláda vypracovat dokument, jak dál postupovat. Ministr Waszczykowski nevyloučil, že podobný nárok vznese Polsko i vůči Rusku, následnickému státu Sovětského svazu, který zabral východní polovinu meziválečného Polska.

Německá vláda v pátek odmítla stále hlasitější požadavky Polska na válečné reparace v řádu stovek miliard eur. Vládní mluvčí Steffen Seibert poukázal na to, že Polsko se dalších požadavků vzdalo už v roce 1953. Německo však svou odpovědnost za zločiny 2. světové války přijímá, zdůraznil. Seibert řekl, že značné reparace už Německo zaplatilo i Polsku a nadále za následky nacistického bezpráví platí.„Spolková vláda nemá důvod zpochybňovat mezinárodněprávní účinnost zřeknutí se reparací z roku 1953,“ prohlásil Seibert.

Jak připomenul ve svém komentáři katolický Tygodnik Powszechny, pocit, že Němci za obrovské škody způsobené za druhé světové války Poláky nikdy neodškodnili, je všeobecně rozšířený. Vyšší kompenzace než dosud by podle průzkumu chtělo 60 procent Poláků.

Válku a nacistickou okupaci zaplatilo svými životy přes pět milionů obyvatel Polska. Týdeník však připomíná, že by Poláci museli na svoji stranu získat i německou veřejnost. Tak jako se to stalo v případě více než sto let staré koloniální kauzy z Namibie, kde Němci téměř vyvraždili tamní Herery a kde je díky tlaku německé veřejnosti naděje na nějaké odškodnění potomků obětí.

Z právního hlediska totiž podle týdeníku šance na peníze pro Polsko není. Potvrzují to i mnozí odborníci na mezinárodní právo, podle nichž se Varšava vzdala reparací od Německa smlouvou s NDR z roku 1953, a to výměnou za uznání polské západní hranice.

„Polsko se podobně jako tehdy SSSR zřeklo požadavků na další reparace s tím, že byly uspokojeny,“ říká například profesor mezinárodního práva Robert Grzeszczak z Varšavské univerzity. Dodává, že tato smlouva platila v tehdejším pojetí pro celé Německo. Na tomto základě už experti německého Bundestagu nově vznesené polské požadavky odmítli.

VOJÁCI VYPÁLILI VESNICI ROHINGŮ

Nejprve se objevili vojáci, kteří stříleli do všech stran. Po nich nastoupili civilisté a spolu s vojáky začali obec drancovat a vypalovat. Dvacítka muslimů a hinduistů, kteří nalezli útočiště v Bangladéši, vylíčila agentuře Reuters, jak byli 25. srpna vypuzeni ze své vesnice Kcha Maun Seik v barmském Arakanském státě.

„Vojáci s sebou přivedli arakanské buddhisty a vesnici vypálili,“ uvedl 55letý Kádil Husajn. „Všech zhruba deset tisíc muslimů z naší obce uteklo,“ dodal. Husajn nyní přebývá v utečeneckém táboře v Kutapalongu, který se stal domovem pro tisíce Rohingů.

Od 25. srpna, kdy povstalecká skupina Arakanská armáda za spásu Rohingů zaútočila na bezpečnostní složky Arakanského státu, přišlo z Barmy do Bangladéše 270 tisíc Rohingů.

Barma tvrdí, že její ozbrojené síly bojují proti „teroristům“. Státní média připisují vypálené vesnice a zabité civilisty rohingským ozbrojencům. Země nepřiznává menšině čítající 1,1 milionu Rohingů občanství a považuje toto etnikum za imigranty, kteří do Barmy přišli nelegálně z Bangladéše. Uprchlíci z vesnice Kcha Maun Seik a mnoha dalších obcí na severu Arakanského státu tvrdí, že barmské ozbrojené síly a buddhisté se je snaží ze země vypudit.

Jeden z nich, 28letý Body Alom, se po příchodu vojáků do vesnice schoval s tisíci dalších v lese. Než se vydal zpět najít svou rodinu, přečkal v něm celé hodiny. V rýžových polích viděl těla, a nakonec narazil i na svou matku a bratra: oba byli zastřeleni. „Nebylo to tam bezpečné, a tak jsem je tam nechal. Nemohl jsem je pohřbít,“ vysvětluje.

Vesnice Kcha Maun Seik skýtala domov smíšené komunitě. Vedle většiny rohingských muslimů zde žilo i šest tisíc arakanských buddhistů, ale i hinduisté a další obyvatelé. Rohingové místo také označují Foira Bazar kvůli trhu s tisícovkou krámků, kde všichni čile obchodovali. Už nějakou dobu však v obci panovaly napjaté vztahy.

Podle uprchlíků přispěl k nárůstu napětí plán vlády přiznat hinduistům občanství, posléze násilí v Arakanském státě v roce 2012 a nakonec i záměr zavést průkazy totožnosti, který Rohingové zamítli, protože z něj vycházeli jako cizinci. V říjnu bylo k vesnici převeleno více vojáků a pohraniční policie. Jejich hlídky prováděly domovní prohlídky a zatýkaly kohokoli, na nějž padlo podezření, že je napojen na muslimské povstalce, rozvádí běženci.

Rohingové
Populace muslimských Rohingů žije převážně v Arakanském státě na severozápadě Barmy. Rohingové jsou podle svých historických pramenů původním domorodým obyvatelstvem tohoto regionu. Barmští historici však tvrdí, že do oblasti přišli z Bangladéšeběhem britské koloniální nadvlády.

V roce 1982 vláda generála Ne Wina zavedla zákon, který Rohingům téměř znemožňuje dostat barmské občanství. Pokud o něj chtějí žádat, musí doložit svůj pobyt v zemi minimálně od roku 1948. I když se jim občanství podaří získat, převážně buddhistická společnost je nikdy nepřijme. Rohingové tvoří asi čtyři procenta z 60milionové barmské populace.

Větší minority tvoří také v Saúdské Arábii, Bangladéši, Pákistánu, Thajsku a Malajsii.

Jedenatřicetiletý Abú Kalam ukázal reportérovi agentury Reuters podlitiny na zádech, rukou a nohou a popáleniny od cigaret na rukou. Uvedl, že ho vojáci zadrželi minulý měsíc, ještě před útoky, když pracoval na svém zeleninovém políčku s nožem. „V říjnu nám vojáci řekli, že nesmíme mít nože. Když viděli, že jej používám, zatkli mě,“ vypráví Kalam a dodává, že ho v kasárnách drželi šest dní. „Pravidelně mě mučili a pořád se ptali, jestli jsem napojen na al-Yaqin, užívá při popisu svých útrap původní označení rohingských povstalců.

Obyvatelé vesnice Kcha Maun Seik vypověděli, že 25. srpna kolem druhé hodiny ranní zaslechli střelbu. Armádní zdroj z města Maundo a dva muslimští obyvatelé uvedli, že policejní základnu poblíž vesnice napadli ozbrojenci. Povstalci zaútočili granáty a později svou pozornost obrátili na místa obývaná hinduisty, uvedl armádní zdroj.

Čtyři Rohingové řekli Reuters nezávisle na sobě, že o tři hodiny později vtrhli do vesnice vojáci a stříleli do všech stran. Tisíce lidí uteklo. „Prchal jsem do úkrytu v čele velké skupiny. Když jsem se ohlédl, viděl jsem, že vojáci střílí do lidí vzadu,“ popsal situaci 28letý Abúl Husajn. Později vojáci les ostřelovali granátomety a minomety, uvedl Husajn a další tři vesničané. Obyvatelé vesnice z lesa pozorovali, jak vojáci a civilisté drancují a vypalují domy. Civilisté podle Aloma a dalších dvou vesničanů pomáhali shromažďovat těla. „Pomáhali shromažďovat těla a plenit,“ řekl Body Alom. „Brali peníze, šaty, dobytek, všechno. Potom domy vypálili,“ dodal.

Členové malé hinduistické komunity se podle všeho ocitli mezi oběma stranami konfliktu. Skupina hinduistických žen v kutapalongském uprchlickém táboře vypověděla, že byly svědky toho, jak arakanští buddhisté zabili osm hinduistů, protože odmítli zaútočit na muslimy. „Vyzvali mého muže, aby se k nim přidal a zabíjel spolu s nimi Rohingy. Odmítl to, a tak ho zabili,“ řekla Reuters patnáctiletá Anika Bala. Je v šestém měsíci těhotenství a dodává, že se do Bangladéše dostala s pomocí muslimů.

ČASOPIS POLITICO O TRUMPOVI

Česká republika je z evropských států nejvíce nakloněna tomu, aby její obyvatelé do nejvyšších politických funkcí volili osobnosti typu Donalda Trumpa. Tvrdí to alespoň časopis Politico, který se pokusil sestavit žebříček zemí podle „Indexu Trumpovatelnosti“. V první pětce se umístily také Itálie, Rusko, Turecko a Maďarsko.

Redakce magazínu Politico založila „ne zcela nevědecké“ hodnocení zmíněného indexu na třinácti kategoriích, jež jsou s politikou amerického prezidenta spojovány, například touha po výrazné změně, touha po silném lídrovi, marketingový přístup ke svobodným médiím či agresivní škrtání všech regulací. Cílem bylo zodpovědět otázku, ve které ze 47 zkoumaných zemí by „evropský Donald Trump měl největší šanci na zvolení“.

Podle průzkumu společnosti Pew Research Center je Trump ve světě všeobecně nepopulární. V Evropě pouhá pětina dotázaných uvedla, že Trump bude dobrým prezidentem, a to mezi nimi byli i ruští „trumpofilové“, připomněl Politico. Průzkum ale nevyjevil celou pravdu. „Trumpismus“, jenž se projevuje například směsicí charismatu a arogance či odmítáním volného obchodu nebo otevřených hranic vůči migrantům, je přitom podle serveru nejžádanější v České republice.

V ČR SE TRUMPOVI PODOBÁ BABIŠ

Redaktoři se následně zabývali také otázkou, jaká osobnost je podle zadaných kritérií americkému prezidentovi nejbližší. A dospěli k názoru, že v Česku je „nejtrumpovatější“ vicepremiér a šéf hnutí ANO Andrej Babiš. „Pokud by se někdo jako Donald Trump v ČR ucházel o úřad, měl by velkou šanci být zvolen – a opravdu ji někdo má,“ píše Politico. Babiš, který se podle mínění Politica po říjnových volbách pravděpodobně stane premiérem, byl v minulosti s Trumpem opakovaně srovnáván, podotýkají autoři.

„Některé podobnosti jsou zjevné: Babiš je miliardář bez předchozích politických zkušeností, který se sám prezentuje jako outsider; je známý svými politicky nekorektními vyjádřeními, mnohdy o migrantech přicházejících do země, a obhajoval přísnou imigrační politiku, která zahrnuje nikoli zeď, ale ‚pevnost‘, která migranty udrží venku,“ vyjmenovává Politico.

Babiš ale má i další trumpovské vlastnosti. „Babiš podporuje zvyšování výdajů na obranu, ale zdráhal se dát víc peněz na zdravotnictví, když byl v roce 2016 ministrem financí, což z něj činí jednoho z mála evropských vůdců, jimiž jsme se zabývali, kteří měli něco společného s Trumpovou zdravotnickou politikou,“ uvedl server příklad další podobnosti. Pokud jde o aroganci, tu prý Babiš prokázal, když odmítl své srovnávání právě s Trumpem s poukazem na to, že na rozdíl od něj nikdy nezkrachoval.

MADURO SE CHCE ZBAVIT DOLARU

Venezuelský prezident Nicolás Maduro oznámil, že jeho země se chce už příští týden "osvobodit" od amerického dolaru s využitím slabšího ze dvou oficiálních devizových kurzů. Venezuela také hodlá vytvořit nový systém mezinárodních plateb a "koš měn", který jí má umožnit odpoutat se od dolaru.

Maduro se odvolává na oficiální směnný kurz Venezuela "Dicom", v němž se dolar nakupuje za 3 345 bolivarů, podle centrální banky. Při nejsilnějším oficiálním kurzu lze jeden dolar nakoupit za pouhých 10 bolivarů, ale na černém trhu se prodává za 20 193 bolivarů. Podle ekonomů takové rozpětí podporuje korupci. Místní měna, která měla při Madurově nástupu k moci v roce 2013 hodnotu tisíc dolarů, by se nyní prodávala za dolar a dvacet centů.

"Venezuela hodlá zavést nový systém mezinárodních plateb a vytvořit koš měn, který nás od dolaru osvobodí. Pokud nás s ním pronásledují, použijeme ruský rubl, čínský jüan, japonský jen, indickou rupii nebo euro," uvedl Maduro v hodinové zprávě určené novému Ústavodárnému shromáždění, aniž by sdělil o plánovaném mechanismu plateb jakékoli podrobnosti. Jihoamerická země bohatá na ropu prochází v současnosti velkou hospodářskou a sociální krizí. Miliony Venezuelanů trpí nedostatkem potravin a léčiv a podle všeho také nejvyšší inflací na světě. Podle opozičního Národního shromáždění se měsíční inflace zrychlila na 34 procent.

Madurovi kritici tvrdí, že namísto toho, aby změnit selhávající měnový dohled nebo přijal reformy, které by dostaly hospodářství, které by ekonomiku dostaly z recese, prezident jenom posiluje vlastní moc. Ve čtvrtek v noci Maduro zvýšil minimální mzdu Venezuely o 40 procent, což představuje podle kurzu černého trhu pouhých sedm dolarů měsíčně. Oznámil také, že kolem 50 "základních" produktů a služeb by mělo své ceny zmrazit na nových úrovních, což ale může znamenat další zvýšení inflace a nedostatku.

"Hurikán Maduro. Ať přijde kamkoli, zničí všechno," uvedl na Twitteru opoziční lídr Henrique Capriles. Madurovu vládu odsoudila v posledních měsících jako diktaturu řada jihoamerických i evropských zemí, čímž se levicový prezident Venezuely dostal do mezinárodní izolace. Americký prezident Donald Trump minulý měsíc podepsal nařízení, které zakazuje Američanům obchodovat s novými dluhopisy vydanými venezuelskou vládou nebo s venezuelskou státní ropnou společností. Důvodem je snaha zastavit venezuelskému prezidentovi příjem financí. Podle Madury jde o součást "ekonomické války", kterou proti němu vede venezuelská opozice a Washington.

Blížící se hurikán Irma vyvolal na jihu Floridy masový exodus. Tisíce aut, v nichž si majitelé odvážejí nejcennější majetek, směřují na sever. Někteří však nechávají své vozy doma. Unikátní výšková budova Porsche Design Tower v Miami totiž nabízí parkovací místa se zárukou, že je ochrání i před hurikánem pátého stupně.

Na developera Gila Dezera, který se na stavbě věže podílel, se s prosbou o uschování auta obrátilo hned několik lidí. Jedním z nich je i majitel firmy Prestige Imports Brett David, který do Porsche Design Tower přesouvá podle The Real Deal hned několik svých aut. „Všichni mí přátelé mi dnes volají,“ řekl Dezer. „Je to opravdu nejbezpečnější místo pro milionáře, aby udrželi své věci v bezpečí, když se takovéhle věci stanou.“

Podle Dezera je v budově v současné době deset vozů Lmborghini v hodnotě pěti milionů dolarů (přibližně 108 milionů korun), jedno pětimilionové Ferrari a ještě třikrát dražší Pagani Zonda (za přibližně 325 milionů korun). Do budovy byla před příchodem hurikánu přivezena dodatečná čerpadla, která mají zajistit, že nedojde k zaplavení. Podle Dezera bude k dispozici 24 hodin denně tým, který se o sucho v budově bude starat.

Unikátní dvě stě metrů vysoká budova nabízí kromě luxusních apartmánů také parkovací stání umístěná přímo u bytových jednotek. Díky třem speciálním výtahům je tak majitel po příjezdu dopraven přímo do své „garáže“ a může z vozu vystoupit přímo do předsíně. Budova je navíc projektována tak, aby odolala i nejsilnějšímu větru. Pružná konstrukce má vydržet i nápor hurikánu pátého stupně, jakým je právě na Miami směřující Irma. /r/