iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Nepružná EU, 2 roky jednání s Brity

Britská premiérka Theresa Mayová rozluku s unií ve středu formálně zahájí tím, že oficiálně požádá o aktivaci článku 50 lisabonské smlouvy o fungování unie, kterou představitelé států a vlád EU podepsali před deseti lety. Příslušný článek obsahuje v pěti odstavcích nástin postupu v případě, že by se některá členská země rozhodla unii opustit. Do vzniku smlouvy unijní dokumenty nestanovovaly žádný formální mechanismus postupu pro případ, že by si některá členská země přála z bloku odejít.

Británie ve středu oficiálně požádá o odchod z Evropské unie. Začne tak nelehký proces vyjednávání o podmínkách opuštění evropského bloku, jehož členem se země stala v roce 1973. Britové podpořili takzvaný brexit v loňském červnovém referendu, podle průzkumů veřejného mínění byla jedním z jejich hlavních motivů touha po omezení imigrace.

Osud přistěhovalců z řad občanů EU bude spolu s osudem Britů žijících na území evropského společenství jedním z důležitých témat dvouletých výstupových rozhovorů, stejně jako například otázky budoucí hospodářské spolupráce a obchodu. Kromě Bruselu bude muset Londýn ale v následujících měsících intenzivně jednat i s Edinburghem a Belfastem - nacionalisté ve Skotsku a Severním Irsku totiž kvůli brexitu hrozí rozbitím unie s Anglií a Walesem.

Mayová může o aktivaci článku požádat na základě zákona, který po bouřlivé debatě schválil v polovině března britský parlament. Ve středu tak začne proces příprav na dlouho očekávané jednání o odchodu země z EU. Pokud se obě strany nedohodnou na jejich prodloužení, měly by rozhovory trvat dva roky.

Předseda Evropské rady Donald Tusk už minulý týden oznámil, že do 48 hodin od oznámení Londýna o záměru opustit EU předloží zbylým členům bloku návrh politických vodítek pro vyjednávání s Británií. Šéfové států a vlád by je tak měli dostat nejpozději v pátek večer. Potvrdit by je pak měli na mimořádném summitu, který Tusk svolal na 29. dubna.

Na základě schválených politických vodítek vypracuje Evropská komise doporučení k jednání s Brity. Vznikne tak právně závazný mandát, který opět potvrdí členské země a tím rozhodnou o začátku rozhovorů. Mandát pak za unijní stranu bude v praxi realizovat vyjednávací tým vedený bývalým eurokomisařem Michelem Barnierem. Kvůli nutné diskuzi a schvalování na evropské straně by mohla skutečná jednání tváří v tvář začít až na konci května či začátku června.

Barnier minulý týden varoval, že by pro Británii mělo vážné hospodářské a sociální důsledky, kdyby se jí nepodařilo dojednat s EU dohodu o vystoupení z bloku. Reagoval tak na výroky některých britských politiků včetně premiérky Mayové, podle kterých mohou jednání o brexitu skončit po dvou letech i bez dohody.

Hlavní vyjednavač EU prosazuje přístup, podle kterého by se nejdřív jednalo o rozluce Bruselu a Londýna. Součástí těchto jednání by měl být mimo jiné další osud unijních občanů v Británii a Britů v sedmadvacítce. V Británii žije a pracuje také zhruba 40.000 Čechů, ale především přes 900.000 Poláků. "Rozvodová" jednání by mohla trvat do konce tohoto roku. Až následně chce Barnier jednat s Brity o budoucích vztazích včetně těch hospodářských a obchodních. Británie chce o všech aspektech brexitu jednat paralelně.

Rozhovory o odchodu Británie z EU by chtěl Barnier ukončit do října 2018, aby tak oběma stranám umožnil dohodu ratifikovat. Na britské straně bude o ní hlasovat parlament, na evropské musí s brexitem vyjádřit souhlas kvalifikovanou většinou Evropská rada a schválit ji musí i Evropský parlament. Ve skutečnosti se tak o brexitu bude jednat méně než dva roky. V dubnu 2019 by měla podle očekávání Británie EU opustit.

Už tento čtvrtek by vláda premiérky Mayové měla zveřejnit také návrh zákona, který by zrušil zákon o Evropských společenství z roku 1972. Británie jím vstoupila do bloku, který se postupně změnil v současnou EU. Zrušit by měla norma také nadřazenost zákonů EU nad těmi britskými a zároveň přenést do právního řádu platné evropské zákony. Z nich by následně britští zákonodárci měli vybírat, které zachovají a které zruší. V platnost by mohl zákon vstoupit už na podzim, tedy ještě před koncem jednání o brexitu.

Britská vláda bude muset kromě Bruselu během následujících měsíců intenzivně jednat také s Edinburghem a Belfastem. Obyvatelé Skotska a Severního Irska se v loňském červnovém referendu vyslovili většinou proti odchodu Británie z EU. Skotská premiérka Nicola Sturgeonová už kvůli nesouhlasu s brexitem ohlásila další lidové hlasování o nezávislosti. V Severním Irsku panují obavy, že by brexit znamenal obnovení kontrol na hranicích s Irskou republikou. To by podle mnohým mohlo ohrozit křehký mír na severu ostrova, který zavládl po desetiletích sektářského násilí.

PARLAMENT SKOTSKA HLASOVAT O REFERENDU O NEZÁVISLOSTI

Skotský parlament debatuje a hlasuje o výzvě k vypsání dalšího referenda o samostatnosti Skotska. První ministryně Nicola Sturgeonová usiluje o referendum kvůli chystanému vystoupení Británie z Evropské unie. Podle agentury Reuters je téměř jisté, že skotský parlament její návrh podpoří. Plebiscit by Sturgeonová chtěla uspořádat na konci roku 2018, případně začátkem roku 2019, tedy zřejmě ještě před koncem vyjednávání Londýna s Bruselem o podmínkách odchodu Británie z EU. Právě to kritizuje britská premiérka Theresa Mayová, podle které by neměli Skotové hlasovat, aniž by znali podmínky konečné dohody s unií. Mayová dopisem oficiálně požádá o odchod své země z Evropské unie tuto středu.

Skotská národní strana (SNP) premiérky Sturgeonové usiluje o nezávislost na zbytku Británie dlouhodobě. První referendum o odštěpení v roce 2014 ale vyhráli příznivci setrvání ve svazku s Anglií, Walesem a Severním Irskem. Po loňském plebiscitu o brexitu však může být pozice skotských separatistů silnější. Ve Skotsku se v tomto referendu většina obyvatel vyslovila pro setrvání v EU. S právně závazným referendem o skotské nezávislosti a s jeho načasováním by musel vyslovit souhlas také ústřední britský parlament v Londýně.

TRUMPŮV ZEŤ BUDE SVĚDČIT O VOLBÁCH

Výbor pro tajné služby amerického Senátu chce vyslechnout prezidentova zetě Jareda Kushnera v rámci vyšetřování údajných kontaktů volebního štábu Donalda Trumpa s ruskými činiteli. Kushner, manžel Trumpovy nejstarší dcery, byl během kampaně Trumpovým poradcem. Tuto funkci vykonává i nyní. Termín výslechu soud zatím neoznámil. Výbor se podle newyorského listu chce Kushnera zeptat na dvě schůzky za účasti ruského velvyslance Sergeje Kisljaka, které se měly uskutečnit loni v prosinci v Trumpově newyorském sídle. Senátory zajímá také setkání Kushnera se šéfem ruské státní rozvojové banky z téže doby.

Podle ruských médií jde o Kushnerovo setkání se Sergejem Gorkovem, ředitelem ruské Banky pro rozvoj a vnější hospodářské vztahy (Vněšekonombank - VEB). Schůzku zorganizoval Kisljak. Banka je na seznamu ruských institucí, které vláda dřívějšího prezidenta Baracka Obamy zařadila v roce 2014 na sankční seznam kvůli ruské okupaci ukrajinského Krymu. Sankcím je vystaven i sám Gorkov. Banka VEB podle Reuters potvrdila, že se její představitelé s Kushnerem setkali a že schůzka měla podobu propagace rozvojové strategie.

Členové týmů čerstvě zvoleného prezidenta USA se běžně setkávají s řadou zahraničních činitelů včetně ruských, upozorňuje list. Trumpova mluvčí Hope Hicksová americkému deníku řekla, že Kushner se loni v prosinci setkal s desítkami lidí z nejrůznějších zemí světa. Kushner je podle Hicksové nicméně ochoten před senátním výborem vypovídat.

Dobrovolnost potvrdil i výbor. "Pan Kushner nebude jistě posledním člověkem, kterého výbor vyzve k poskytnutí svědectví. Očekáváme od něj, že poskytne odpovědi na klíčové otázky, které v našem šetření vyvstaly," uvedli ve společném prohlášení republikánský předseda výboru Richard Burr a senátor Mark Warner, který je nejvýše postaveným demokratem ve výboru. Vliv Ruska na americké prezidentské volby vyšetřují čtyři kongresové výbory. Poznatky o údajném ruském ovlivňování voleb shromažďuje i Federální úřad pro vyšetřování (FBI). Žádná z těchto institucí šetření dosud neuzavřela.

V NĚMECKU JEN ČTVRTINA USPĚJE O AZYL

Jestli běženec v Německu dostane azyl či nikoli, nezáleží jen na jeho individuálním osudu, ale také na tom, ve které spolkové zemi o ochranný status požádá. Vyplývá to ze studie univerzity v jihoněmecké Kostnici. Zatímco v západoněmeckém Sársku v letech 2010 až 2015 uznaly úřady až 70 procent žádostí o azyl, v Berlíně to byla jen asi čtvrtina.

Velké rozdíly mezi podíly uznaných žádostí o azyl v jednotlivých spolkových zemích jsou o to zajímavější, že o udělení ochrany rozhoduje v Německu pouze Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky (BAMF), což je jediný centrální úřad s pobočkami po celé zemi. Nejvyšší podíl uznaných žádostí o azyl ve sledovaných pěti letech vykazovaly ze šestnácti spolkových zemí Sársko (69 procent) a Brémy (55,7 procenta), nejnižší naopak Sasko (26,9 procenta) a Berlín (24,6 procenta).¨

Podle studie berou zaměstnanci jednotlivých poboček BAMF v azylovém řízení ohled i na konkrétní podmínky jednotlivých spolkových zemí. Například v zemích, kde došlo ke xenofobním útokům, v následujícím roce podle studie úřad uznal méně žádostí o azyl jako oprávněných. Také počet obyvatel v jednotlivých spolkových zemích hraje podle studie roli: Čím lidnatější země, tím větší šance dostat azyl. Větší naději na zisk ochrany mají žadatelé například i ve spolkových zemích s nižší nezaměstnaností.

Rozdílné je podle autora studie Geralda Schneidera například i uznávání žádostí o azyl u jednotlivých národností. Zatímco u Syřanů byl podíl počtu uznaných žádostí o azyl ve všech šestnácti německých spolkových zemích zhruba shodný, u Iráčanů panovaly významné rozdíly. Zatímco v Dolním Sasku uznal úřad v letech 2010 až 2015 75,5 procenta jejich žádostí o azyl, v sousedním Sasku-Anhaltsku to bylo jen 37,5 procenta.

Podle Schneidera by ale rozhodování o žádostech o azyl mělo být jednotné a nezávislé na situaci v jednotlivých částech Německa. Nyní jde podle něj o "azylovou loterii". Mluvčí BAMF ale kritiku odmítla. Řízení o udělení azylu je podle ní vždy individuální záležitostí, a data tak nelze srovnávat. Vždy je nutné určit, jaké nebezpečí ve vlasti hrozí konkrétní osobě, a paušalizace tak podle ní není na místě, uvedla. Úřad navíc disponuje řadou postupů, jak ověřovat kvalitu rozhodování jednotlivých úředníků, dodala na obranu mluvčí.

TĚLO BRATRA VŮDCE KIM ČONG-UNA STÁLE V MALAJSII

Tělo zavražděného bratra severokorejského vůdce Kim Čong-una je měsíc a půl po činu stále v Malajsii. Uvedla to malajsijská vláda. Ze zosnování vraždy Kim Čong-nama, který byl zabit s pomocí bojového nervového plynu VX na letišti v malajsijské metropoli Kuala Lumpuru, jsou podezřelé severokorejské tajné služby. Malajsie původně uváděla, že tělo vydá pouze příbuzným Kim Čong-nama. Ti se ale o tělo nepřihlásili, takže malajsijská vláda hledá jiná řešení, napsala agentura AFP.

Manželka a děti Kim Čong-nama žili společně s Kimem v dobrovolném exilu v čínském Macau, od vraždy se ale skrývají. Existují totiž obavy, že jednadvacetiletý syn zavražděného Kim Han-sol by se mohl stát rovněž terčem atentátu. Malajsijský ministr zdravotnictví Subramaniam Sathasivam dnes uvedl, že Kim Čong-namovo tělo je nadále v márnici v Kuala Lumpuru. Sathasivam tak vyloučil spekulace médií z posledních dnů, že Kimovo tělo je připravováno k odletu do Pchjongjangu, který o vydání pozůstatků již dřív zažádal.

Některá malajsijská média v posledních dnech psala, že Malajsie uzavřela dohodu se Severní Koreou, na jejímž základě Malajsie vydá KLDR Kimovo tělo výměnou za propuštění devíti Malajsijců, jimž severokorejský režim kvůli diplomatickému sporu mezi oběma zeměmi brání opustit KLDR. Jiné zprávy v malajsijských médiích tvrdily, že tělo Kim Čong-nama má být v nejbližší době posláno do Macaa, kde Kim Čong-namova rodina žila. Nic z toho se však nepotvrdilo.

Podle malajsijských vyšetřovatelů vraždu spáchaly 13. února dvě ženy z Indonésie a Vietnamu, které Kimovi na obličej nastříkaly bojový nervový plyn VX. Z podílu na vraždě malajsijská policie podezírá také sedm Severokorejců. Čtyři z nich krátce po vraždě odjeli z Malajsie a do pátrání po nich je zapojen i Interpol. Další podezřelí Severokorejci se podle Malajsie skryli na severokorejském velvyslanectví v Kuala Lumpuru.

Severní Korea jakýkoli podíl na vraždě odmítá. Nepotvrdila zatím ani to, že mrtvým je bratr prezidenta Kim Čong-una. Vražda vyvolala diplomatický spor mezi Kuala Lumpurem a Pchjongjangem. Země si navzájem vyhostily své velvyslance. KLDR také brání Malajsijcům v Severní Koreji opustit severokorejské území, stejné opatření vůči Severokorejcům přijala také Malajsie. /r/