iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

NS výrok o stížnosti Pelikána až po řízení...

JUDr. Zdeněk Koudelka: Nejvyšší soud by měl o Pelikánově stížnosti v kauze Rath rozhodnout až po skončení nového řízení: Pokud by formálně akademická stížnost pro porušení zákona v neprospěch Davida Ratha měla mít pro něj negativní dopad na jeho řízení, bude to neústavní. Myslí si to advokát Zdeňka Koudelka, podle kterého by také měla být „espézetka“ Nejvyšším soudem posouzena až v momentě, kdy skončí nové řízení u Krajského soudu v Praze. Česká justice se bývalého poslance ptala i na jeho názory na poměry v soustavě státního zastupitelství.

Premiér Bohuslav Sobotka prostřednictvím dopisů vyzval ministra vnitra Milana Chovance a ministra spravedlnosti Roberta Pelikána aby navrhli další postup na základě usnesení, která na začátku února přijali poslanci na návrh komise k reorganizaci policie. Poslanci požádali kabinet o změnu trestního řádu či o zvážení opatření v souvislosti s činností olomouckého vrchního státního zastupitelství. Zatím se v této věci nic neděje. Stane se něco v tomto volebním období?

Volby do Poslanecké sněmovny budou v září či říjnu 2017. Na projednání zákona v Poslanecké sněmovně je třeba alespoň půl roku. Proto se v tomto volebním období významná zákonná změna trestního práva prosadit nestihne. I tak je vyjádření premiéra významné. Je to signál, že se cítí vázán názorem parlamentní komory, které je vláda odpovědna v duchu zásad parlamentní demokracie.

Pavel Zeman i Lenka Bradáčová se jasně ohradili proti sněmovnou navrženým změnám. Podle nich by vedly k výraznému omezení pravomocí státního zástupce, což by podle nich mělo dopad i na efektivitu boje s trestnou činností. Souhlasíte s tím?

Komise navrhla několik změn. Nejvýznamnější z hlediska zabránění zneužití moci je to, že dozor nad zločiny státních zástupců nemají vykonávat státní zástupci z důvodu systémové podjatosti. Jde o snahu zamezit nežádoucímu nadržování zločincům z řad státních zástupců jen proto, že jsou to kolegové či kamarádi, nebo proto, že i státní zástupce, který dozoruje vyšetřování zneužívání moci svých kolegů, se též dopouští zneužívání moci a chce takové jednání zastřít pláštíkem beztrestnosti. S tím souvisí to, že zločiny vedoucích státních zástupců a jejich náměstků by nepodléhaly promlčení, pakliže jsou ve funkci. Vychází se ze zkušenosti latinskoamerických diktatur, kdy držitelé moci v polici, armádě a prokuratuře bránili vyšetřování svých zločinů. Po nástupu demokracie bylo konstatováno, že nelze přihlédnout v takovém případě k zániku trestné odpovědnosti. Z podobných pramenů vychází zákon o protiprávnosti komunistického režimu. Kdo jako představitel státu kryje zneužívání moci, se sám stává zločincem. Hodnotím některé představitele z vedení státního zastupitelství tak, že nemají odbornou ani morální úroveň nutnou pro boj se zločinem zneužívání státní moci. Dalším argumentem představitelů státního zastupitelství proti navrženým změnám bylo, že jsou podle nich v rozporu s Ústavou, neboť ta svěřuje dozor nad průběhem trestního řízení výhradně státnímu zastupitelství.

Ústava dává právo státní zastupitelství zastupovat veřejnou žalobu v trestním řízení. Jiné úkoly stanoví zákon a může je též odejmout. Dozor nad zákonností v přípravném řízení není ústavní součástí veřejné žaloby, ale těchto jiných úkonů státního zastupitelství. Veřejná žaloba je zastupování státního monopolu na trestní žalobu (obžalobu) před soudem. Je řada států, která vůbec nedává právo státnímu zastupitelství zasahovat do předsoudní fáze trestního řízení. Ovšem i ústava může být změněna.

Co se týče reorganizace, Lidové noviny přinesly spekulace, že jste se podílel na závěrečné zprávě vyšetřovací komise. Jak to tedy bylo?

Své názory publikuji a neskrývám je před jinými. O tom, že je správné bojovat proti možnosti zneužívání moci vedením státního zastupitelství, jsem psal dávno před tím, než byla tato zpráva, ale i jiné publikovány. Užívám si svobody slova a svobody kritiky zločinů zneužívání moci, byť je spojeno s vedením státního zastupitelství. Vůbec jsem nepochopil postoj Lidových novin. Proč by se jim občan, učitel či advokát měl zpovídat z toho, co, jak a proč napsal? Ať si píší, co chtějí a i já budu psát, co chci.

VSZ v Praze ve svém podnětu pro stížnost pro porušení zákona v kauze Rath tvrdí, že tzv. doktrínu plodů z otráveného stromu není minimálně obvyklé v našem právním prostředí aplikovat. Souhlasíte s tímto názorem?

Ochrana před zneužitím moci v trestním právu je postavena na tom, že jestliže nezákonně postupuje státní orgán, nelze výsledky jeho činnosti právně uznat, byť by byly věcně správné. Pravidlo otráveného stromu říká, že z otráveného stromu (tj. nezákonnosti) nemůže být zdravé ovoce (zákonné výsledky). Ten, kdo bojuje za práva člověka proti svévůli držitelů moci ve státním zastupitelství a polici, teorii otráveného ovoce z otráveného stromu uznává jako prostředek ochrany práva před zločiny držitelů moci. Pakliže někdo zavírá oči při porušováním práva v trestním řízení, nemá rád ani teorii otráveného ovoce z otráveného stromu.

Nejen advokáti se také přou o to, jaký dopad by případná úspěšnost této „espézetky“ měla na probíhající řízení. V případě, že by Nejvyšší soud stížnosti vyhověl, byl by to podle vás pouze akademický výrok nebo by takové rozhodnutí mělo dopad v dalším řízení před krajským soudem?

Je nutné odlišit formální a materiální důsledky právního rozhodnutí. Formálně nebude mít stížnost pro porušení zákona podaná v neprospěch obviněného vliv na žádné stávající rozhodnutí. Materiálně však ano. Pokud by byl ministr spravedlnosti úspěšný, bude zřejmě státní zastupitelství namítat, že nelze přihlédnout k právnímu názoru odvolacího vrchního soudu, pakliže dovolací Nejvyšší soud má názor jiný. Pak je narušena rovnost zbraní.

Podle vás je tedy chybný samotný institut stížnosti pro porušení zákona?

Stížnost pro porušení zákona narušuje rovnost zbraní, právní jistotu pravomocných rozhodnutí a férovost trestního řízení, jelikož tímto prostředkem disponuje jen stát (ministr spravedlnosti), nikoliv obžalovaný, což je rozdíl od dovolání. Toto si dokonce uvědomoval i totalitní režim před rokem 1989. Proto, pokud Nejvyšší soud dospěl k tomu, že rozhodnutí je nezákonné a je v neprospěch obžalovaného, mohl je zrušit kdykoliv, což platí i dnes. Pokud však bylo rozhodnutí nezákonné, ale prospělo obžalovanému, byly krátké lhůty v měsících na napadnutí daného rozhodnutí ministrem i jeho zrušení Nejvyšším soudem. Jinak mohl být výrok jen akademický bez vlivu na nezákonné rozhodnutí. I tuto omezenou možnost rušit pravomocné rozhodnutí, když byl zákon porušen ve prospěch obžalovaného, prohlásil Ústavní soud roku 2001 za neústavní. Pokud by formálně akademická stížnost pro porušení zákona v neprospěch obžalovaného Ratha měla mít pro něho negativní dopad na jeho řízení, bude to neústavní. Čisté řešení by bylo, že by Nejvyšší soud o stížnosti rozhodl až po skončení nového řízení u Krajského soudu v Praze.

Senát soudce Pavla Zelenky z kauzy Rath a spol. byl ministrem spravedlnosti i některými vrcholnými státními zástupci kritizován, že příliš lpěl na formálním výkladu práva. Kde je podle vás hranice mezi právním formalismem a dodržováním zákona?

Trestní právo se radikálně odlišuje od jiných právních odvětví. Protiprávnost zde může vést k nespravedlivému odsouzení a tedy zničení života lidí státní mocí. Formalismus v trestním právu je obranou proti zneužití moci ze strany státu i proti justičnímu omylu. Nemůže je vyloučit, ale může je omezit. Rozhodnutí soudce Zelenky z Vrchního soudu v Praze hodnotím jako statečné a nutné. Je odpovědností Nejvyššího státního zastupitelství, které přihrálo kauzu Rath nepříslušnému Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem, a tohoto krajského státního zastupitelství, že nebylo schopno zabezpečit zákonnost, včetně formální správnosti, v tak významných věcech jako je nařízení odposlechů a dalších zásahu do základních práv člověka.
Je odpovědností Lenky Bradáčové, kvůli které byla kauza přihrána do severních Čech, když příslušné bylo středočeské Krajské státní zastupitelství, že byl svěřen dozor formálně dvěma stážistům krajského státního zastupitelství. Takový případ měl dozorovat zkušený státní zástupce krajského státního zastupitelství, aby se předešlo pochybením. Kdybych bojoval s Rathem, nenastrkuji před sebe někoho jiného. Pokud bych tak učinil, hodnotil bych se jako zbabělec. Ať si každý zhodnotí počínání Bradáčové v této kauze sám.

Jste dlouhodobým kritikem poměrů v soustavě státního zastupitelství. Jaké konkrétní kroky by podle vás bylo potřeba udělat, aby se stav zlepšil? Pomohl by nový zákon o státním zastupitelství, byť třeba zcela jiný než ten, který je „zaparkován“ ve sněmovně?

Problémem není změna zákonů, ale jejich dodržování. Náprava nebude dosažena bez odvolání nejvyššího státního zástupce a vrchního státního zástupce v Olomouci. Vláda musí zajistit, že státní zástupci budou trestání za porušení zákona a ponesou materiální odpovědnost za škodu, kterou způsobí zneužitím moci. Bez toho se nic nezmění.
Návrh zákona o státním zastupitelství, který je nyní v Poslanecké sněmovně, pochází od současného vedení Nejvyššího státního zastupitelství. Hodnotím jej jako pozůstatek totalitního myšlení a touze vedení státního zastupitelství po návratu všeobecného dozoru nikomu neodpovědné a tedy nedemokratické prokuratury. Jak jinak si vysvětlit navrhovanou povinnost, že každý musí podat státnímu zastupitelství vysvětlení a to ve věcech nesouvisejících s trestním řízením? To je návrat stalinské prokuratury. Její zastánci jsou možná na Nejvyšším státním zastupitelství, ale určitě ne ve většině demokraticky zvolených poslanců a senátorů. Proto návrh neprojde. Ale i boj proti oživování stalinismu v prokuratuře nakonec rozhodnout voliči.

V poslední době se na všech možných místech hovoří o potřebě revize Ústavy. Jaké změny by byly podle vás potřebné?
Nechme ústavu, jak je. Změny jsou možné, nikoliv nutné. Eva Paseková, server ceskajustice.cz /r/