iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Předseda KS Tripes vinný za insolvence

Nejvyšší správní soud (NSS) projednal kárnou žalobu na předsedu Krajského soudu v Českých Budějovicích Milana Tripese. Podal ji ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) kvůli přidělování insolvenčních kauz. Ten se jednání kárného senátu osobně zúčastnil. Tripes byl nakonec shledám vinným, ale senát upustil od potrestání.

Výsledek byl extrémně hraniční. Senát váhal, ale těsně převážilo, že se jedná o nejmenší kárné provinění. Podle kárného senátu nešlo při rozdělování kauz o manipulace, ale chyběla transparentnost. Pelikán se jednání kárného senátu zúčastnil již podruhé, poprvé to bylo v případě soudce Petra Poláka.

Tripes měl na konci prosince 2015 novému soudnímu oddělení nesprávně přidělit 1521 případů. Tripes pochybení odmítá, podle něj šlo o běžné manažerské rozhodnutí a postupují tak i jiné soudy. Tripes podle kárné žaloby ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO) přidělil novému senátu v úseku insolvencí případy z jiného senátu vydáním opatření, aniž by to promítl do rozvrhu práce a předem projednal se soudcovskou radou.

„Nezpochybňujeme, že bylo možné přerozdělit věci do nového senátu, jsme ale přesvědčení, že se to musí stát změnou rozvrhu práce,“ uvedl ministr. Tripes před kárným senátem připustil, že patrně rozhodl kostrbatě. „Nechápu ale, čeho jsem se dopustil, jestliže jsem učinil běžné manažerské opatření,“ řekl. Výklad zákona je podle něj navíc nejednoznačný.

Podle kárného senátu je vydání tohoto typu opatření klíčové z hlediska důvěry v řádné fungování soudní moci, kdy přidělování soudců musí být férové a transparentní. „Nemáme pochyb, že postup byl férový a že nedošlo k manipulaci při přerozdělení spisů. Co nám chybělo, byla dostatečná míra transparence,“ řekl v odůvodnění předseda senátu Karel Šimka.

Doplnil, že správní praxe přidělování soudců byla nejednotná a zaslouží si právní úpravy i diskusi mezi ministerstvem a soudy. I proto senát upustil od kárného opatření. NSS v rozhodnutí zmínil i to, že z jedním z případů přidělených novému senátu se zabýval i pražský vrchní soud. Jedna z dotčených firem si stěžovala, že kauzu bude řešit jiný soudce. Vrchní soud dal firmě za pravdu, Tripes následně případ firmy vrátil původnímu soudci.

Pelikán rozhodnutí Nejvyššího správního soudu přivítal. „Jsem spokojený s rozhodnutím kárného senátu i včetně toho, že upustil od sankce. V řízení vyšlo najevo, že praxe byla nejednotná, takže rozhodnutí je důležité především do budoucna,“ řekl. Tripes rozhodnutí soudu respektuje. „Domníval jsem se, že jsem postupoval správně. Je třeba být obezřetnější při činění opatření, která jsem učinil já, budou se muset činit s větší mírou transparence,“ řekl. Rozhodnutí kárného senátu je definitivní, opravným prostředkem je pouze ústavní stížnost, která ale nemá odkladný účinek.

SOUDCI NA DOČASNÉ PŘIDĚLENÍ NA NSS

Nejvyšší správní soud nabízí soudcům možnost šestiměsíčního dočasného přidělení, informace o třech nejbližších cyklech zveřejnil na svém webu. Vybraní zájemci si vyzkoušejí, jak funguje vrcholný článek správního soudnictví v Česku. Pokud svěřené úkoly zvládnou, zařadí se mezi možné budoucí posily NSS nebo jiných správních soudů v Česku.

„Dlouhodobým záměrem je obměňovat a doplňovat soudcovské řady tak, aby soudní sbor NSS byl rozmanitým a reprezentativním tělesem, složeným z kompetentních a důvěryhodných osobností,“ uvedl v dokumentu popisujícím podmínky dočasného přidělení předseda NSS Josef Baxa. NSS si dlouhodobě zakládá na transparentním výběru nových členů, jména horkých kandidátů zveřejňuje.

„Kandidáty na dočasné přidělení soudců u Nejvyššího správního soudu lze rozdělit do dvou skupin: první skupinou jsou soudci na správních úsecích krajských soudů. Ti mají možnost osvojit si práci soudce kasačního soudu a získané poznatky přenést do praxe na mateřských soudech. Druhou skupinou jsou soudci dosud nepůsobící ve správním soudnictví, ale na jiných úsecích výkonu soudnictví u okresních, krajských, vrchních soudů, případně u Nejvyššího soudu, kteří mají zájem o veřejné právo a zvažují případné profesní působení ve správním soudnictví. Všichni kandidáti musí vykonávat soudcovskou funkci, a to alespoň 3 roky na specializovaném úseku správního soudnictví krajského soudu nebo mít 5 let

U NSS nyní působí tři desítky soudců. Další tři mají výkon funkce pozastavený na deset let kvůli přechodu na Ústavní soud, Jan Passer za podobných podmínek působí u Tribunálu Soudního dvora EU. Mnozí ze současných členů NSS mají za sebou zkušenost v podobě dočasného přidělení. Trvá šest měsíců, soudce se standardně podílí na rozhodování, dostává vlastní agendu. Aktuálně soud hledá zájemce pro druhou polovinu letoška a obě pololetí příštího roku.

V jednomu cyklu mohou být k NSS přiděleni čtyři soudci. Musejí mít za sebou nejméně tři roky na specializovaném úseku správního soudnictví krajského soudu nebo pět let celkové soudcovské praxe bez ohledu na stupeň či úsek. Výběr kandidátů je v rukou předsedy a Soudcovské rady, o přidělení ve finále rozhoduje ministr spravedlnost.

SOUDY MOHOU OMEZIT VOLEBNÍ PRÁVO

Soudy mohou v řízení o svéprávnosti rozhodnout také o omezení výkonu volebního práva. Sjednocující stanovisko dnes schválilo občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu (NS), názory se dosud v praxi různily. O stanovisku informoval mluvčí NS Petr Tomíček. Podle dřívějších rozhodnutí některých soudů nelze bránit ve volbě člověku s omezenou svéprávností, který se dostaví do volební místnosti a projeví zájem volit. Podle jiných soudů výkon volebního práva omezit lze, a to právě při rozhodování o svéprávnosti.

„V řízení o omezení svéprávnosti je soud oprávněn rozhodnout i o tom, zda se posuzovaná osoba omezuje ve svéprávnosti k výkonu volebního práva,“ uvedl nyní ve stanovisku NS. Odkázal na starší rozhodnutí Ústavního soudu i na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, podle kterého omezení volebního práva nesmí být zákonným důsledkem omezení svéprávnosti, ale musí být předmětem individuálního soudního přezkumu.

V řízení o omezení svéprávnosti mají soudy podle stanoviska posuzovat, zda jsou u konkrétního člověka dány podmínky také pro omezení výkonu volebního práva. Z odůvodnění pak musí být jasné, že se soud otázkou zabýval, i když třeba nakonec svéprávnost ve vztahu k volebnímu právu neomezí. Sjednocující stanovisko NS se rodilo několik měsíců. Skupina nevládních organizací v lednu v otevřeném dopisu kritizovala omezování volebního práva u lidí se zdravotním postižením. Podle nevládních organizací měli soudci stanovit, že volební právo náleží všem dospělým a nemůže být omezeno rozhodnutím soudu.

„Systém, který zpochybňuje schopnost volit jen u lidí se zdravotním postižením, když u ostatních lidí je toto právo zaručeno bez výjimky, je zjevně diskriminační a v dnešní společnosti nepřípustný,“ stálo v otevřeném dopisu. Ústavní soud už v roce 2010 rozhodl, že lidé bez způsobilosti k právním úkonům nesmějí být paušálně zbavení volebního práva. Soudy mají podle nálezu přezkoumávat okolnosti jednotlivých případů a zjistit, zda konkrétní lidé porozumí významu, účelu a účinkům voleb. Pokud zjistí, že volby chápou, nesmí je zbavit způsobilosti úplně, ale jen částečně, a tak jim umožnit výkon volebního práva. /r/