iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Sobotka sedět 2 roky v kriminále za OKD

Začnu jinak. Pan Sobotka se odmítl podepsat pod jmenování Karla Srpa, ale možná by si měl vyzkoušet, jaké to je sedět dva roky v kriminále. Třeba za prodej OKD by se to mohlo podařit. Nebo by to alespoň mohl vysvětlit. Nevím, jestli jste četla projev poslance ANO Hájka, který se pomocí kupeckých počtů dostal k částce za prodej 44 tisíc bytů, říká režisér Jiří Svoboda.

Ne odhad znalce, tehdejšímu ministru financí Sobotkovi měly stačit kupecké počty, aby si spočítal, že jen byty a některé hotely v majetku OKD dávají dohromady čtyři miliardy. Bez dolů! On svým doporučením vládě buď z hrubé nedbalosti, nebo kvůli spojení s panem Bakalou, což neumím posoudit, připravil stát o desítky miliard korun. Po roce 1989 jako by při zacházení se státním majetkem bylo všechno dovoleno. Bývalý senátor Novák z ODS si ulil 40 milionů, odsouzen byl k zaplacení pěti a čtyřem letům vězení, přičemž si odseděl jen dva.

Navíc je zase namočený v kauze ROP Severozápad, vzdal se českého občanství a žije v Americe. Nebo se podívejte na exposlance ČSSD pana Wolfa. Kde je mu konec? Právě na případu ROP Severozápad je vidět, jak si ODS a ČSSD rozdělily rozkrádání veřejných prostředků. A co kontakty zločince Mrázka s panem Tlustým či Šloufem? A proč jsou všichni proti Babišovi?

Protože by ty pašalíky mohl rozdělit jinak, možná spravedlivěji. Já akorát vím, že takhle je to špatně. Všichni se proti němu spojují, protože se bojí, že by mohl nadzvednout pokličku nad zdánlivě uzavřenými případy. Najednou se může ukázat, v jakých nedbalkách se nacházejí strany, které tu tak báječně dvě desetiletí kooperují, že jsou prolezlé zločinem, korupcí, spolčením s mafií.

Nevím, jestli si bude ing. Babiš přizpůsobovat pravidla. Já ho z toho nepodezírám. Znám lidi z jeho okolí a vím, že když se schylovalo k založení ANO, jeho okolí mu to rozmlouvalo s argumentem, že to ohrozí jeho byznys. Jak mi ale říkal jeho blízký důvěrník, nenechal si říct, přestalo ho to už bavit, chtěl jít do politiky a něco změnit.

KDO ODSTRANÍ KORUPČNÍ INDEX?

Když se podíváte, jak lidé vnímají korupční prostředí, tak korupční index se zhoršuje. Myslím, že musí přijít někdo, kdo tohle zarazí a stane se důvěryhodným. Mám snad věřit panu Kalouskovi? To bych si mohl koupit padák, a kdybych skočil, asi bych nepřežil. Věřím Miloši Zemanovi. Myslím, že to je nezkorumpovatelný člověk, nesmírně vzdělaný a udržuje nás v azimutu relativní nezávislosti do všech světových stran

A kdo ji nerozděluje? Pan Fiala asi ne, protože si ho nikdo nevšimne. Byl výborný rektor univerzity a dobrý autor, ale jako politik je neviditelný. Copak pan Sobotka nerozděluje společnost? , dotazuje se režisér Svoboda.

Nevím, kdo je paní Zlámalová. Zato je mi známo, že západní svět včetně Česka udržuje s největším ukrajinským oligarchou, kterým je Porošenko, vřelé styky. Přestože na Ukrajině operují prapory Azov užívající znaky nacistické říše. To ale nikomu nevadí.

Nechci příliš kritizovat stranu, z níž jsem odešel, ale v posledních dvaceti letech jde komunistům jen o to získat 14 procent hlasů a být v parlamentu. Opoziční jsou akorát do té míry, aby šéf KSČM dosáhl na post místopředsedy sněmovny. Nevím, jestli je to ta správná karta. Navíc KSČM je bez reálného vlivu, protože ČSSD ani jiná strana s ní nevytvoří koaliční vládu, jsou to blokační poslanci, kteří tam prostě sedí, což je cíl, který funkcionáři sledují. Členové KSČM se nebyli schopni zbavit těch, kteří jsou zarostlí v minulosti. Tento manévr jsem chtěl provést, ale nepodařilo se to.

Ti lidé jsou zakotveni v socialistické éře emocionálně a já to chápu, žili v tom celý život, chodili na stavby mládeže a teď je pro ně opravdu těžké vše zmačkat a hodit do koše. Měli se snad zastřelit nebo zakopat pod zem? To nikdo nežádal, ale měli si založit vlastní stranu a levice měla jít dál. Nemusela by pak řešit různé návaly, které se čas od času objeví. Třeba otázka střelby na hranicích. Nechápu, proč by to měla soudobá KSČM řešit. Z jakého důvodu se do toho vplétá? Tehdy byly hranice uzavřené, o střelbě rozhodla guberniální vláda, ale je nepřípustné to obhajovat. Nebo přece nemůže tvrdit, že procesy v 50. letech nebyly zločinné a přiznání nevynucená mučením, když je to obecně známo. Je třeba to odsoudit.

SOBOTKA NEPŘIJAL ŽÁDNÉ SICIÁLNÍ ZÁKONY, POMINUL CÍRKEVNÍ RESTITUCE

Předseda ČSSD Sobotka říká, že miliardář bude z principu hájit zájmy velkých firem, zaměstnavatelů, dobře placených manažerů, nikoli středně- a nízkopříjmových zaměstnanců nebo drobných živnostníků. A koho hájil do včerejška pan Sobotka a jeho strana? Akorát Bakalu. A jaké sociální zákony přijal, když seděl v nejrůznějších vládách?

Nebyla to jenom jeho vláda, seděl v ní i Andrej Babiš. Před volbami můžete říkat všechno, třeba slibovat, že se budete zabývat církevními restitucemi. Den po volbách na to zapomenete. To je případ sociální demokracie a pana Sobotky. Proč se o to vůbec nepokusil? Ale byl to jejich volební program a mnoho lidí ČSSD volilo právě kvůli tomu, že se o něco takového pokusí. Jihočeský hejtman Zimola má aspoň nějaké návrhy na zdanění finančních církevních náhrad, ale od Sobotky nic takového neslyšíte. Jen kritiku Zimoly.

CO BY MELO BÝT VE VOLEBNÍM PROGRAMU

Nekladl bych takový důraz na to, jakým tempem bude růst HDP, ale na větší kvalifikaci pedagogů základních a středních škol. Na univerzity totiž přicházejí lidé, kteří kupříkladu z historie nevědí nic. Panu Babišovi jsem doporučoval, aby vláda sponzorovala žákům základních škol cesty po Praze. Měli by poznat, co to znamenalo baroko nebo gotika, třeba že gotické lehké sloupy představují princip obracení se k Bohu. To děti vůbec nevědí a aprobovaní učitelé by jim to měli vysvětlit přímo na místě.

Vím, že technologický vývoj se nedá zastavit. Všichni si hrají s tablety, ale z nich nic nevykoukají, bude z nich pouze manipulovatelné stádo. Svým studentům nedoporučuji moc knížek, třeba jen jednu fundamentální. Ale ani tu si nepřečtou, najdou si na Wikipedii, o čem ten autor psal. Vzdělání dnes ztratilo kvalitu, jde se zaběhlou cestou, moje vnoučata se stejně jako kdysi já učí paleolit a neolit, což k ničemu není. Kdyby si přečetli knížku izraelského historika Juvala Harariho Sapiens, tak jim to dá stokrát víc než znalost paleolitických drápků. Tu veteš je třeba z osnov vyházet, poznamenává režisér Jiří Svoboda.

SOBOTKA, REJŽEK A SPOL. NEMOHOU KÁZAT MORÁLKU

Karel Srp byl vazebně stíhán, k soudu ho vodili z vězení. Když procházel soudní budovou, stálo tam na čtyřicet disidentů a všichni tleskali. Jazzová sekce byla pojmem. Nevím, jakým způsobem Srp a lidé kolem něj kryli, že takové knížky mohly vycházet, ale jejich kulturní činnost byla značná a pozitivní. Myslím však, že jak pan prezident, tak pan Srp museli podobnou odezvu čekat. Byla to podle mě provokace, kterou vnímám jako hru s lidským osudem. Karel Srp to jmenování neměl přijmout. Na druhou stranu Jaroslav Hutka nebyl s Karlem Srpem v cele, dostal dokonce cestovní doložku a devizový příslib, takže mohl odjet do emigrace. Nemyslím, že má zrovna on nebo Jan Rejžek legitimaci ke kázání morálky.

V Polsku potvrdili, že Walesa něco podepsal, ale co z toho lze vyvodit? Přestává tím být vůdcem Solidarity, prezidentem Polska v době jeho emancipace ze sovětského bloku a nositelem Nobelovy ceny míru? Jeho zásluhy bezpochyby převažují nad nějakými škudibíky, kteří kdesi hledají jeho podpis. To, že něco podepsal, nic neznamená, pokud nevíme, zda tím někomu ublížil. Navíc většině lidí je to jedno, dopad takového zjištění bych nepřeceňoval, říká režisér Svoboda pro deník.cz

VENKOV O HAVLOVI NIC NEVĚDĚL

Víte, valná většina lidí není Janem Husem, který měl navíc neomezenou víru v Krista. Lidé chtějí žít své životy, mít děti, svou profesi. Vždycky je nějaká doba. Připravuji teď k výročí vzniku republiky film o Aloisu Rašínovi. To nacionální vzepětí po pádu monarchie bylo obrovské, ale už v roce 1919 lidé toužili mít se dobře, nechápali to, co hlásal Rašín, tedy šetřit, pracovat a odsuzovat ty, kdo prodávají pomeranče. Lidé nechtějí jít pod sekeru, do ilegality, oni chtějí normálně žít a mít se dobře. Koneckonců i za protektorátu se Češi z větší míry podřídili německému pořádku, chtěli najít nějaký modus vivendi s dobou. Co ale měli dělat? Házet bomby na politiky? Pro většinu lidí je trvalý odpor nepřirozený a vyostřené vnímání dění kolem Charty se většinou týkalo intelektuálních kruhů v Praze, ale nikoli zbylých patnácti milionů obyvatel, ti neznali Václava Havla ani ostatní disidenty, svěřuje se Jiří Svoboda, který se narodil 5. května 1945 v Kladně.

Po vyhození z DAMU působil v dělnických profesích, v letech 1966–1971 vystudoval FAMU. Pracoval jako scenárista na Barrandově. Natočil bezmála tři desítky filmů a televizních inscenací, například Skalpel, prosím, Zánik samoty Berhof, Prokletí rodu Hajnů, Dívka s mušlí, Jen o rodinných záležitostech, Sametoví vrazi, trilogii Jan Hus.

V letech 1975–1990 byl členem KSČ, poté až do roku 1993 předsedou KSČM. Z ní po neúspěšném referendu na přejmenování strany vystoupil. Od prvních svobodných voleb až do rozpadu Československa byl poslancem Federálního shromáždění. V roce 1996 neúspěšně kandidoval za SDL do Senátu. V prosinci 1992 ho vážně zranil atentátník v masce veselého tanečníka. Útočník nebyl nikdy vypátrán. Jiří Svoboda byl v roce 2000 jmenován profesorem pro obor filmové, televizní a fotografické umění a nová média – režie, čtyři roky učil na FAMU, nyní přednáší na Univerzitě J. A. Komenského.

Režisér Svoboda: Po vyloučení z fakulty jsem se šel zocelit k dělnické třídě. Vystřídal jsem asi pět zaměstnání a skončil jsem jako vedoucí skladu v podniku bytového hospodářství. Tam byli shromážděni političtí kriminálníci i skuteční delikventi a mezi nimi jsem asi vypadal dobře, takže jsem od vcelku liberálního vedení dostal doporučení k přijímacím zkouškám na FAMU.

Na škole jsem ještě zažil úžasné přednášky Milana Kundery či Otakara Vávry, který byl vždy dobře připraven. Dodnes mám dva sešity poznámek z jeho hodin. Vládla velmi liberální atmosféra, vycházela skvělá Světová literatura a plno časopisů, které bohužel dnes už zanikly, jako byly Tvář, Orientace. Typickou pro tu dobu byla situace, kterou jsem zažil kolem natáčení televizního recitálu Nadi Urbánkové, jež začalo v roce 1969, obsahoval šest písniček a její vyprávění.

VYHAZOVÁNÍ UMĚLCŮ

A jak pravidelně vyhazovali jednoho šéfredaktora měsíčně, museli jsme to pořád přetáčet. A i když to nakonec po dvou letech schválili, nikdy se to nevysílalo. Pan Boháč mi pak řekl, že o mé služby už nestojí. Tehdy jsem ovšem ještě ve skupině Jiřího Hubače dělal na Dostojevského novele Věčný muž, kde hráli Mirek Macháček, Jan Kačer, Marie Málková a kostýmy naposledy oficiálně dělala Ester Krumbachová. Ester si z doby nové vlny a velkých mezinárodních úspěchů udržela obrovské sebevědomí, ale ta doba už nebyla o sebevědomí tvůrců, ale těch, kdo je řídili.

Učinil jsem základní poznání, že buď tu profesi budu vykonávat, nebo nebudu. Já nejsem člověk, který by uměl žít v podzemí, trvalé opozici a podepisoval manifesty. To neodpovídá mému temperamentu a povaze. Poslední střet svého sebevědomí jsem měl s profesorem Antonínem Dvořákem, který se stal v televizi šéfem přes dramatické pořady. Pozval si mě a zeptal se, jak přestříhám onu Dostojevského novelu. Odpověděl jsem, že kdybych ji chtěl přestříhat, tak bych mu dílo nepředváděl na schvalovací projekci. Pravil, že když nevím, jak to přestříhat, tak dokud on tam bude, mohu se s režií rozloučit. Já mu tehdy řekl, že mám proti němu jednu velkou výhodu – věk, protože já na rozdíl od něj mám čas. Byl ale důsledný, deset let jsem v televizi nezavadil o práci. Což se opakovalo po roce 1990.

Byl jsem tehdy bezvýznamný člen scenáristického oddělení na Barrandově a navíc jsem bydlel na Kladně. Ale ženě jsem tehdy řekl, že kdyby se někdo náhodou ozval, ať se vymluví, že jsem mimo domov a nemůže mě sehnat. Tohle mě tedy minulo, ale dodnes mi je záhadou, jak se podařilo organizačně zvládnout, že do Národního přišli téměř všichni. Vzpomínám si, že to tehdy vyvolalo dost velkou vlnu zášti proti chartistům, neboť vlastní podpis pod Antichartou mnozí umělci brali jako selhání, jehož se nechtěli dopustit, ale byli k němu vznikem Charty 77 donuceni, končí rozhovor pro deník.cz režisér Jiří Svoboda. /r/