iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Městský soud k Nagyové, důkazy žalobce

Odvolací soud k případu Nagyová a špióni: Soudkyně shledala důkazy obžaloby za důkazy obhajoby: Městský soud v Praze dává takřka ve všech bodech za pravdu státnímu zástupci, který se odvolal proti rozhodnutí obvodního soudu pro Prahu 1 ve věci sledování manželky premiéra, které měla zosnovat jeho tehdejší milenka Jana Nagyová a využít k němu vojenské zpravodajce.

Soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Helena Králová učinila v případu vše tak špatně, že odvolací soud nemůže ani prezentovat právní názor na porušení zákona obvodním soudem, uvádí se v závěru Městského soudu v Praze.

Kdyby soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Helena Králová případ Jany Nagyové, která měla využít vojenské zpravodajce ke sledování manželky předsedy vlády Petra Nečase, nesoudila vůbec a zúčastněné poslala bez hlavního líčení domů, vyšlo by to nastejno, vyplývá z usnesení senátu odvolacího Městského soudu v Praze předsedajícího soudce Richarda Petráska. Odvolací soud rozhodl, že se případ soudkyni Heleně Králové odebírá a soudit ho bude jiný soudce.

Případ lásky Jany a Petra a špiónů

Odvolací soud znovu shrnuje známá fakta příběhu úrovně céčkového filmu o do šéfa zamilované sekretářce Janě, která nechává sledovat vojenskými špióny svoji sokyni a vzápětí dostává vzrušující poznatky vojenského zpravodajství: : „V ruce nákup, na zádech batůžek, v druhé ruce nákupní taška, nastupuje do vozidla Fabia a ukládá nákup – světlá taška a balík vod. Z vozidla Peugeot , které tam parkuje zavazadlovým prostorem k zavazadlovému prostoru Fabie se předává nějaký materiál s řidičkou Peugeotu. Krátká zastávka u sloupu před cukrárnou – rozloučení (dva polibky ) a rozdělují se,“ cituje znovu usnesení už notoricky známé záznamy ze sledování Nečasové, které zpravodajcům neuložila ani vláda ani prezident republiky.

Jenže Nagyová neví, že její pikle, do kterých postupně zavléká další a další osoby, jsou rovněž sledovány, tentokrát odposlouchávány zvláštním policejním útvarem, který vše zaznamenává, včetně názoru kartářky. Před soudem ovšem vychází najevo, že byla hrána dvojitá hra, když vojenští špióni sledovali prostřednictvím sledování svůj jiný záměr, a to obranu před sledováním. V této souvislosti chybí už jen odpověď na otázku, kdo v tu chvíli sledoval policii. Zúčastnění mění výpovědi, důvody svého jednání, popírají co řekli a prohlašují, co dříve neřekli.

Vřava výpovědí a údajných vad

Vzniklou vřavu a nepřehlednou slovní řezanku, která vedla soudkyni Helenu Královu po dvakrát ke zproštění obvinění Nagyové a zpravodajců, hodnotí odvolací soud zcela jinak a v souladu s evidentně rozezleným státním zástupcem: Výpovědi jsou v extrémním rozporu, řízení u obvodního soudu trpí podstatnými vadami, v řízení byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci, což mohlo mít vliv na správnost a zákonnost přezkoumávaného rozsudku.

Podle odvolacího soudu je s podivem, že výpověď Nagyové je hodnocena jako spontánní, když ji četla a navíc je v extrémním nesouladu se skutečností. Výpověď svědka Nečase je neúplná, nelogická a protiřečící stejně jako výpovědi vojenských zpravodajců Páleníka a Kovandy.

Soudkyně Králová ignoruje stanovisko odborníka, co je a co není sledování, a odvolací soud souhlasí s názorem státního zástupce, že obvodní soud se nezabýval samotným obsahem listin, označených jako záznamy o sledování, v jejichž obsahu se výslovně hovoří o sledování a v nichž citovaný závěr, že :“objekt Darwin po celou dobu sledování dodržuje scénář, který byl sledovací skupině oznámen, nevykazuje žádné závadové skutečnosti, nemá žádné schůzky či jinou činnost, která by se vymykala běžným zvyklostem,“ zjevně nekoresponduje s obranou proti sledování. „Podle odvolacího soudu je přinejmenším paradoxní, že obvodní soud uvedl, že je vždy nutné vycházet z obsahu listiny a nikoli z jejího názvu, přičemž na hodnocení obsahu listiny zcela rezignoval a naprosto nekriticky vycházel z výpovědí svědků – příslušníků Vojenského zpravodajství, kteří vypověděli, že se nejedná o záznam o sledování, ale pouze o poznámky k prováděné obraně proti sledování , aniž by jakkoliv vysvětlili, proč se jedná o poznámky a nikoliv o záznam,“ uvádí v souladu se státním zástupcem odvolací soud.

Má se soudkyně Králová ztotožnit s obžalobou?

Obvodní soud vytýká státnímu zástupci, že hodnotí důkazy selektivně, přičemž soudkyně sama hodnotí důkazy selektivně a nekriticky přejímá argumentaci obhajoby, uvádí se v usnesení Městského soudu v Praze. „Pakliže obvodní soud vytýká státnímu zástupci, že selektivně hodnotí důkazy tak, že z jednotlivých důkazů sám vytváří závěry, aby vedly k závěru o vině obžalovaných, obvodní soud zjevně naprosto nepochopil kontradiktorní charakter hlavního líčení, ve kterém je podle § 2 odst. 5 tr.ř. státní zástupce povinen dokazovat vinu obžalovaných,“ uvádí doslova odvolací Městský soud v Praze.

Právě tato věta zdá se být zásadní. Helena Králová je stále soudkyně a z pozice soudkyně hodnotí skutečnosti předkládané obhajobou a obžalobou, jejíž v demokratickém právním státě není součástí. Existují tisíce případů, kdy se soudce ztotožní s obžalobou nebo s obhajobou, přičemž k tomu má důvody, které předkládá písemně. Protože odvolací soud se zcela ztotožnil naopak s obžalobou, o důvodech, proč Helena Králová rozhodla ve prospěch Nagyové, Páleníka a Kovandy, se z usnesení nelze dozvědět nic.

Jen ve špatných románech soudce tahá právo z klobouku a obhajoba si fakta i právo vymýšlí, v reálu to tak není. Říkat, kdo lhal a kdo je vinen nebo nevinen a co se vlastně stalo, je v tomto konkrétním případu bez znalosti spisu nemožné.

Závěr soudu: Obžalobu má soudkyně za obhajobou

V závěru odvolací soud připouští, že situace, kdy dojde ke změně soudce, který klade odpor odvolacímu soudu, není až tak výjimečná „Nikoliv běžnou je však i situace, kdy v trestním řízení odvolací soud třikrát zruší rozsudek soudu I. stupně a až poté nařídí, aby věc byla projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu,“ upozorňuje v usnesení Městský soud v Praze.

Podle odvolacího soudu lze mít v této trestní věci pochybnosti o nepodjatosti samosoudkyně, a to na základě způsobu, jakým hodnotila důkazy. „V této trestní věci nepochybně existují důkazy, které potvrzují obžalobu a na druhé straně důkazy, které potvrzují obhajobu obžalovaných, uplatněnou v hlavním líčení. Tyto důkazy měl obvodní soud hodnotit dle § 2 odst. 6 tr.ř. jednotlivě i v jejich souhrnu,“ uvádí se v usnesení odvolacího soudu.

Poté odvolací soud činí tvrdý a současně mimořádně zajímavý závěr: „Obvodní soud postupoval naprosto jednostranně, přičemž dospěl k naprosto bezprecedentnímu závěru, že všechny provedené důkazy podporují obhajobu obžalovaných, uplatněnou v hlavním líčení. Vzhledem k tomu, že k tomuto závěru, který je v extrémním rozporu s obsahem výše uvedených důkazů, obvodní soud dospěl již po druhé za sebou, lze mít pochybnosti o tom, že by napotřetí obvodní soud byl schopen rozhodovat nestranně, tedy aniž by stranil, tak jako v obou svých rozsudcích obhajobě obžalovaných uplatněném při hlavním líčení a obsah jakéhokoliv důkazu, který svědčí ve prospěch verze obžaloby, by opětovně nedeformoval ve smyslu judikatury Ústavního soudu a nevyvodil by z něj závěr, že rovněž podporuje obhajobu obžalovaných, uplatněnou v hlavním líčení,“ uzavírá odvolací soud usnesení, ze kterého vyplývá, že nikoli obhajoba je součástí obžaloby, nýbrž naopak obžaloba se v tomto případě stala součástí obhajoby, uvedl server ceskajustice.cz /r/