iSPIGL

internetové noviny ispigl.eu

Dr. Koudelka: Debakl Bradáčové a nejen její

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze 17. 10. 2016 v kauze David Rath není samo o sobě debaklem vrchní státní zástupkyně v Praze Lenky Bradáčové. Ten se stal dříve. Ale v plné nahotě se ukázal. Za debakl Bradáčové považuji, že přistoupila na to, že nepříslušné Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem zprvu dozorovalo kauzu Rath. Tato skutečnost jí pomohla v kariéře a k mediálnímu krytí obsazení funkce vrchní státní zástupkyně v Praze.

Na přidělení kauzy Rath do severních Čech se dívám tak, že kauza cestovala za Bradáčovou. Kdyby byla Bradáčová v Plzni, šla by do Plzně. A kdybychom měli Podkarpatskou Rus a Bradáčová byla v Užhorodu, šla by kauza do Užhorodu.

Nevylučuji, že Bradáčová debakl v kauze Rath předpokládala, proto, ač se v ní mediálně zviditelňovala, ji úředně nedozorovala, čímž nenese za pochybení v této věci právní odpovědnost. Ovšem právní odpovědnost nenahrazuje odpovědnost morální a profesní. Tu Bradáčová nese. V případu Rath bylo více slyšet o nedozorující Bradáčové a méně o státních zástupcích Radku Bělorovi a Jiřím Pražákovi, kteří postupně dozorovali tento případ v Ústí nad Labem, než byl předán příslušnému středočeskému státnímu zastupitelství. V rozsudku z 12. 6. 2012 Nejvyšší správní soud prohlásil, že státní zástupci nemohou být bezvládné neodpovědné loutky v rukou svých nadřízených, ale nebojácní profesionálové. Každý ať posoudí, zda tomu odpovídá, když první dozorující státní zástupce v kauze Rath Radek Bělor, který na krajském státním zastupitelství v Ústí nad Labem působil jako stážista do roku 2011, o Lence Bradáčové prohlásil: „byl jsem v podstatě pod jejími křídly“ (Právo 22. 5. 2012).

Vrchní soud bojoval za právo

Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze míří proti některým soudcům, kteří v přípravném řízení trestním působili jako razítkovači návrhů státního zástupce. Soudy se dostávaly do područí státního zastupitelství a přebíraly bez dalšího návrh státního zástupce. Tím byl materiálně popřen ústavní příkaz, že o zásahu do základních práv v přípravném řízení rozhoduje soudce, ne státní zástupce. Je-li rozhodování soudce formální, je z hlediska ochrany práv lidí bezcenné. Ukazuje to i případ soudem povoleného šmírování mobilu předsedy Ústavního soudu v roce 2009.

Bylo otázkou času, kdy se nějaký vyšší soud proti této praxi vymezí jedinou možnou formou. Odmítne užít neústavně získané důkazy bez ohledu na kauzu. Právo platí pro všechny, i pro Ratha. Nemůžeme být v situaci hilsneriády či dreyfusiády, kdy se ohýbalo právo, protože část prokurátorů a novinářů chtěla vidět toho svého mediálně odsouzeného již za mřížemi. Pokud státní zastupitelství nebo soud pro přípravné řízení dělají špatně svou práci, důsledky ponese obžaloba, ne obžalovaný. Možná tak někdo unikne trestu či bude složitější jeho vinu prokázat. Ale může za to ten, kdo porušoval právo na začátku trestního řízení.

Vrchní soud v Praze poukázal na chybu, která je systémovou vadou. Jeho rozhodnutí může být stěžejní pro nápravu tohoto vadného stavu. Soudci musí rozhodovat o odposleších a své úvahy, které je vedly k rozhodnutí, řádně odůvodnit. Vrchní soud dal přednost právu před mediální chválou v justiční kampani tzv. boje s korupcí A vzpomeňme důsledků jiných justičních kampaní v dějinách – boje s třídním nepřítelem, kulaky a keťasy, s židovstvem atd.

Práva lidí jsou víc než mediální přízeň. Záměrně uvádím boj za práva lidí jako boj za práva konkrétního člověka proti zvůli státu, především v prokuratuře a justici. Neužívám termín lidská práva, který je dnes spíš argument pro některé v boji o různé státní granty a který profesionální lidskoprávní ochranáři využívají ve svém dobývání renty.

Porušení práva bylo ještě rozsáhlejší

Vrchní soud v Praze byl při rušení rozsudku nad Rathem k protiprávnostem ještě mírný. Akceptoval neústavnost, kterou hodnotím jako projev největšího úpadku práva po roce 1989, jež se projevila ve státním zastupitelství za vedení nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Je to svévolný výběr soudu pro rozhodování o vazbách, odposleších atd. státním zastupitelstvím, někdy spojený s přehazováním kauz mezi státními zastupitelstvími. Tyto praktiky patří do doby stalinismu.

Zde jsem k Vrchnímu soudu v Praze kritický. Pokryl totiž nepříslušnost Okresního soudu v Ústí nad Labem. Opřel se o podobný přístup Ústavního soudu v nálezu Pl.ÚS 4/2014 z 19. 4. 2016, který popřel to, že právo na zákonného soudce u nás platí již od přijetí Listiny základních práva a svobod v roce 1991, neboť podle Ústavního soudu je to až od dubna 2016. Přitom v kauze Rath působí směšně, jak si státní zastupitelství nechalo přivést soudce z Ústí nad Labem do Prahy, kde je nejvíce soudců v celém státě, aby rozhodl o Rathově vazbě. Asi ti pražští nebyli pro ústecké Krajské státní zastupitelství dost dobří nebo tam hrály roli jiné důvody?

Tato praxe byla především u vrchních státních zastupitelství. Pokud si státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Aleš Sosík jel pro příkaz k domovní prohlídce v brněnské věznici k Okresnímu soudu ve Znojmě v údajném trestném činu v Brně, aniž by zdůvodnil, proč si vybral zrovna tento soud, tak to hodnotím jako zneužití práva. Dál už jet nemohl, dál už je Rakousko. Přitom je pochopitelné, že soudy rády zjišťují svou nepříslušnost a zbavují se tak věcí. A ejhle. Zde a v podobných případech se okresní soud vůbec nezarazil na tím, proč zrovna on je poctěn návrhem vrchního státního zastupitelství. Výsledkem bylo vyhovění návrhu státního zastupitelství. Dokonce jako neodkladnému úkonu, čehož bylo využito k tomu, že byla při prohlídce znemožněna účast obhájce, byť se fyzicky nacházel ve věznici. Žádné trestní stíhání nakonec ve věci vůbec nebylo zahájeno.

Myslel jsem si, že státnímu zástupci došlo víno a chtěl služební cestu spojit s návštěvou sklepa. Ale získal jsem usnesení Okresního soudu ve Znojmě z 8. 8. 2014, Nt 113/2014, kde soudkyně Kateřina Kafková nepřijala nahrazení vazby obviněného a ponechala jej na návrh Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ve vazbě mimo jiné s argumentem, že obviněný má osobní vazby v Británii a je „všeobecně známo, že trestněprávní spolupráce s Anglií, která stojí mimo Evropskou unii, je diskutabilní a komplikovaná“. Výrok zarazí i dnes, kdy víme o Brexitu. Které státy jsou v Evropské unii, je učivo základní školy. To, že v rámci Evropské unie se uplatňuje evropský zatýkací rozkaz, je učivem na právnických fakultách. Pokud soudce je schopen podepsat se pod takový výrok, za který by byl pokárán student právnické fakulty i žák základní školy, jímá mne děs. Takový soud, aby státní zástupce na celé Moravě pohledal a nelitoval se za ním rozjet až z Olomouce či Brna.

Obrana proti zneužívání moci

V případech, které se týkají výběru soudu státním zastupitelstvím v rozhodování o vazbách, odposleších apod., nešlo jen o volbu dozorového státního zástupce. Pro cesty k všelijak vybraným okresním soudům dozorovým státním zástupcům muselo vedení státního zastupitelství přidělit auto s řidičem a tolerovat jejich nepřítomnost na pracovišti, když jinak byl okresní soud v sídle státního zastupitelství, co by kamenem dohodil. Šlo tedy o organizované a vedením státního zastupitelství podporované jednání.

Jednou z nejhůře odhalovaných kriminalit jsou zločiny spáchané v taláru. Nepřekvapí mne, pokud vedení státního zastupitelství nepřipustí vyšetřování za zneužívání pravomoci státními zástupci a zamete trestní oznámení pod koberec. Je to však výzva pro Parlament, aby zasáhl proti porušování práva ve státním zastupitelství. Poslanecká sněmovna již zřídila vyšetřovací komisi, která může objasnit porušování práva Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci. Je však třeba změnit trestní právo, aby vedení státního zastupitelství nemohlo rozhodovat o případném trestním stíhání sebe sama. Vyšetřování zločinů státních zástupců spáchaných při výkonu funkce by měli dozorovat vyšetřující soudci, ne státní zástupci, a promlčecí doba by neměla běžet, pokud je státní zástupce, který se dopustil zneužití moci, ve vedoucí funkci.

Činnost vrchních státních zastupitelství a některých policistů celostátních útvarů policie ve výsledcích razie na Úřadu vlády 2013, pokusu o kriminalizaci reformy policie 2016 a v jiných věcech jsou důkazy toho, že centrální útvary neznamenají elitní útvary. Mají vyšší platy a asi vyšší touhu po kariéře a moci, ale kvalitu vidím více na běžných okresních a krajských stupních. Již se veřejně poukazuje na pochybení některých státních zastupitelství a policie. Setkal jsem se se snahou trestat diskreditaci orgánů činných v trestním řízení. Hanobení prezidenta republiky trestné není, ale hanobení orgánů činných v trestním řízení ano? Řekne-li se, že Vrchní státní zastupitelství v Olomouci zneužívá moc, je to pravda nebo je to hanobení státního zastupitelství anebo obojí? Soudce Městského soudu v Brně Libor Hanuš to mimo jiné uvedl v příkazu k domovní prohlídce z 30.11. 2016. Pokud se bude diskreditace orgánů činných v trestním řízení hodnotit jako trestná, musí se zavřít samy. Nejvíce diskreditují jejich činnost protiprávní kroky státního zastupitelství a celostátních útvarů policie. JUDr. Zdeněk Koudelka, uvedl server ceskajustice.cz /r/